Eladrin
Poslední zpívající čepel Eladrin rod El (a.k.a. El)
Physical Description
General Physical Condition
Facial Features
Identifying Characteristics
Physical quirks
Speciální schopnosti
Apparel & Accessories
Mental characteristics
Personal history
Narodil se 19. prosince ve vesnici Scira v oblasti Sejuonu jako jediné dítě elfky Egmari. Svého otce nikdy nepoznal, opustil Egmari před Elovým narozením, což v ní zanechalo hlubokou jizvu. Eladrin o otci neví nic, ani jeho jméno. Jeho vztah se svou matkou byl vždy trochu chladný, teprve později Elovi došlo, že to bylo proto, že se podobal svému otci, nejen vzhledově, ale také svými schopnostmi bojovníka.
V deseti letech El nastoupil jako rekrut Sejuonských bojovníků a po dobu pěti let byl trénován itärem Sulcanarem Lörisianem. Zde se také seznámil s Londovainem, se kterým se stali nejlepšími přáteli a bratry ve zbrani. Eladrin si tak osvojil základy boje se dvěma meči a vojenskou taktiku.
Když byl jeho výcvik v patnácti letech úspěšně ukončen, vydal se s Londovainem do vesnice Nibrim, která nahlásila zmizení jejich lovce. Při tomto prvním úkolu jej doprovázel i Londovain. Během průzkumu okolí vesnice oba elfové zjistili, že v lesích severně od Nibrim založili kolonii seveřané.
Při souboji s černým stromem se Eladrin seznámil s mladým severským bojovníkem Einarem, při boji byl také Londovain vážně zraněn a Einar se tak stal novým Elovým společníkem. Lidé i elfové se začali ztrácet čím dál víc a oba brzy přišli na to, že elfka Ruinitë měla toto všechno na svědomí. Jakožto vysoce zkušená alchymistka vytvořila odvar, který přiměl všechny muže, aby se do ní zamilovali a plnili její vůli.
Skrze Elovo a Einarovo sílící přátelství se spojily síly seveřanů a elfů, rozhodnuti Ruinitë porazit a vymanit z jejích spárů všechny omámené muže. Tehdy se Eladrin poprvé setkal se Sinearem, zpívající čepelí z Břitověže, která byla vyslána na pomoc v této situaci. Díky několika diplomatickým jednáním se severský jarl Hogard spojil s elfským lordem Lingalömem Ataräinem a podařilo se zvítězit jak nad Ruinitë, tak nad severskou invazí falešného jarla Gulfa. Eladrin se také seznámil s elfským léčitelem Virienem, který byl dědečkem Ruinitë, a kterého elfka při svém útěku zabila.
Eladrin s Einarem vyrazili v elfčiných stopách na jih do oblasti Viohar , kde se střetli s duchem Gwïrdürem, který začínal terorizovat tuto oblast, rozhodnuti plnit svůj úkol však pokračovali v pronásledování Ruinitë. To je dovedlo až do Arisanské rokle, kde se setkali s Talanií Angalet, dcerou itära Turiana a arisanskou bojovnicí. Talania Ela a Einara zavedla do legendární Arisanské rokle, kam vedly poslední stopy Ruinitë. V rokli Eladrin bojoval se stínovými šelmami, nebezpečnou rekolapkou a setkal se s elfským učencem Eluterinem.
Ruinitë se skrývala ve starých kiptunarských troskách uprostřed rokle, kde tehdy žila magická anomálie Ubru. Elfka se schovala v jednom chrámu, kde zranila Einara otrávenou dýkou a pak neopatrností aktivovala neznámé zařízení, a celé trosky vybuchly. Eladrin, Einar, Talania i Ruinitë byli přeneseni do jiných kiptunarských trosek v divočině, kousek od severních hranic trpasličího království Ghan‘Daron.
Krátce po probuzení byli přepadeni šedými trpaslíky a Talania byla unesena. Při boji se však El seznámil se dvěma železnými trpaslíky, thanem Ginitem Glamdalem a Aderlinem. V době války mezi Ghan’Daronem a Baal’Sengarem El procestoval část trpasličího království, navštívil opevněné ležení u Trogovy bašty a setkal se s legendárními trpasličími khurzany. Díky navrátivší Talanii se seznámil s Arohou Kararehe, měničkou, pocházející z dálného západu.
Ve společnosti Einara, Ginita, Aderlina, Talanie a Aro se vydal zpět do Chorie, aby předal zajatou Ruinitë lordu Lingalömovi. Při návratu však našli Arisan v zoufalé situaci. Gwïrdür zničil elfský kraj Viohar a přesunul se na jih, kde proti němu elfové vedli neúspěšný boj. Ze starých elfských pověstí se Eladrin dozvěděl o prastarých magických prstenech, které by dokázaly ducha porazit, proto se s přáteli vydal do trosek elfského hradu Fingon, kde byly tyto prsteny ukryty.
Při pátrání po prstenech El nalezl Sineara na pokraji smrti z boje s Gwïrdürem a zajistil jeho dopravu do Arisanu. Brzy dorazil zbytek zpívajících čepelí, připravených bojovat proti duchovi i jeho přisluhovačům.Při tom stál El po jejich boku a společně jej zničili. Díky tomuto hrdinskému skutku se stal známým v celé Chorii a stal se přítelem Arisanského lorda Catalona Eruala, jednou z odměn mu byl plášť z kůže stínové šelmy, který smí nosit jen arisanští bojovníci. Po předání Ruinitë spravedlnosti vzniklo nové přátelství mezi elfy ze Sejuonu a seveřany ze Skillfildu, díky pomocí elfů byl Gulf poražen a seveřané mohli odejít zpět do své země. Eladrin také našel Virienovy zápisky o léčivých vlastnostech bylin, který předal do rukou alchymistů. Za své skutky byl jmenován itärem Eladrinem z rodu El.
Několik týdnů poté se s přáteli cestoval Chorií, spatřil elfskou legendární Demigryfí jízdu, bojoval proti obrům z klanu Černého špičáku, spatřil rudého draka Lairiona, setkal se s elfským mudrcem Ärvendüem nebo s Yemigu, žijícím labyrintem. Zjistil také, že Londovain se mezitím zotavil ze svých zranění, jejich přátelství však utrpělo ránu, když vyšlo najevo jak moc Eladrin svého nejlepšího přítele předčil, tehdy mezi nimi vznikla propast. Nakonec se rozloučil s Talanií, k níž začal pociťovat náklonost, a Aro, a s přáteli se vypravil na plavbu za pokladem do Itzenské džungle, na palubě lodi Maernův posel jarla Arna Ottarsona z Horgathu. Na palubě se také setkal s Hagenem, Zelenou lucernou.
Během plavby narazili na zvláštní ostrov, plný nebezpečných bytostí, podobných humanoidním ještěrům. Brzy trosečníci zjistili, že se celý ostrov pomalu potápí a museli rychle opravit loď, mezitím ještěrané zaútočili a El s přáteli bránili svoji jedinou šanci na útěk. Nepřátel bylo mnoho, ale nakonec je zahnali, právě včas, když opravy byly hotové a pevnina se rychle zalévala mořskou vodou.
Cestou na jih se loď zastavila v Naeriově roklině, významném obchodním uzlu, proslaveného také svými sedmi Strážci. Maernův posel nakonec zakotvil v Kaimatské zátoce, na dohled od Aurelinovy pevnosti, ukryté v Itzenské džungli. S přáteli El prozkoumal pevnost, zdolal četné nástrahy této pevnosti Aurelina Gródiho, získal tam velké bohatství a jeho jméno zdobí tabuli vítězů v pevnosti.
V džungli se El setkal také s domorodými obyvateli a objevil sochy třech legendárních kiptunarských bojovníků. Jeho přátelé mu pomohli je sestavit a Elovi neuniklo, že jeden z nich je mu podobný, navíc socha s Eladrinem dokázala navázat jistý druh telepatické komunikace a předávat mu vize. Těsně před opuštěním džungle se setkal se zpívající čepelí Mercanënem, který se ukázal jako zrádce vlastního řádu a rasy a zaútočil v nestřežený okamžik. Elf byl nakonec poražen a El se s přáteli vrátil do Chorie, dal na radu jemu podobné sochy a všechny tři je vzal s sebou.
Tehdy Eladrin poprvé navštívil pevnost zpívajících čepelí Břitověž, kde se setkal s tehdejším velitelem řádu, starým a slavným bojovníkem Sindvielem. Od něj se El dozvěděl o magické válce, která vypukla mezi dvěma mocnými kouzelníky. Krátce na to se Břitověž dostala do obléhání čarodějnic, které patřily k nepříteli, jednou z nich byla Ruinitë.
Zatímco přátelé bránili Břitověž a situace se zdála beznadějná, El rozmlouval se Sindvielem o magických sochách. Z Quellrinovy knihy rituálů se dočetli o tom, jak tři sochy probudit, byla na to však potřeba nejvyšší oběti. Sindviel, vyčerpaný bojem s čarodějnicemi rozhodl, že to bude on a byl to právě Eladrin, kdo rituál provedl a usmrtil tak velitele zpívajících čepelí. Rituál však fungoval a oživil tři legendární kiptunarské bojovníky, Erythena, Oricana a Timorana. Ti pomohli ubránit pevnost do doby, než přišly na pomoc zbývající zpívající čepele, Heronští čarodějové, kiptunarský archon Quellrin a samotný král Chorie Ascal Nintalor.
Nepřítel však také doplnil stavy o vlastní čaroděje a zpívající čepele, které zradily své řády. Samotným nepřítelem byl jiný kiptunarský archon Rhazien, Quellrinův učedník. Strhla se monumentální magická bitva, na jejímž konci stanul Einar na straně vítězů. V bitvě bojoval proti čarodějnicím čarodějovi i archonovi.
Po bitvě se Eladrin seznámil s Erythenem a dlouho spolu rozmlouvali. Erythen byl bojovníkem pradávné kiptunarské civilizace, který žil v době její zkázy a společně se svými dvěma přáteli selhal a byl proměněn v kámen. Erythen však měl dceru, která nejspíš zkáze civilizace unikla, její rod nadále pokračoval u elfů z Chorie a po staletích dospěl až k Eladrinovi. Erythen byl tedy Elovým praotcem, což byl důvod, proč spolu mohli navázat spojení. Erythen se však nakonec přidal k mistru Quellrinovi a s ním a svými bratry ve zbrani odešel.
Ještě nějakou chvíli po bitvě se El provázel přátele po Chorii, podstoupil namáhavou výpravu ke studánce s léčivou mocí, o které věřili, že by Einarovi mohla vrátit ztracenou ruku. Studánka však neměla takové regenerační účinky, v jaké doufali. Během této výpravy se El dozvěděl, že Erythen s ostatními zabili anomálii Ubru a zničili poslední zbytky kiptunarských trosek v rokli.
Eladrin se poté dohodl s přáteli, že je na čase jít každý vlastní cestou, proto podnikli poslední společné dobrodružství zpátky do Ghan’Daronu, kde Aderline a Ginit pro Einara vytvořili protézu, která mu částečně nahradil ztracenou končetinu a také diadém pro nastávající družku budoucího lorda Eredvina Eldimara.
Trpasličí království již opustil pouze po boku Einara a později se oddělil v Sejuonu. Krátce pobil v Sejuonském hradu užil si chvíle klidu. Znovu se setkal s Erythenem, který dorazil, aby doprovodil Eladrina do Břitověže. Povídali si spolu dlouho do noci a začali si budovat vztah otec-syn. Následujícího dne Eladrin úspěšně složil zkoušku a byl novou První čepelí Torvëinem prohlášen za učedníka Břitověže. Eladrin se tak seznámil s ostatními členy řádu, Varienem, Oradanem, Tirevanem a ambiciózním Agnarem. Se Sinearem se přivítali jako staří přátelé.
Během následujících měsíců se Eladrin učil bojovému stylu zpívajících čepelí, umění magie, diplomacie a klidné mysli. Zúčastnil se turnaje na oslavu narozenin krále Ascala, na němž si vedl poměrně dobře. Poprvé se tam také setkal s tajuplným Naaisïrkem. Zjistil také, že Talania si má brát syna lorda Liareho Askendai, Leonriho. Toto zjištění jím otřáslo a Eladrin poprvé zapochyboval o své cestě mezi zpívající čepele, které nesměli milovat a mít děti. Nakonec však vytrval a s těžkým srdcem se Talanie vzdal.
Krátce na to přišla zpráva ze severu, že bylo Tírbog, sídlo jarla Hogarda napadeno jiným severským jarlem. Eladrinovi byla svěřena jednotka Sejuonských bojovníků, v jejichž čele se vydal do oblasti Skilfild, kde po boku seveřanů bojoval proti jarlu Lumimu a jeho spojencům. Jedním z jeho podřízených byl také Londovain, který za tu dobu povýšil na kapitána, jeho vztah s Eladrinem byl však stále horší, jelikož teď patřil ke zpívajícím čepelím. Eladrin zde také mohl opět bojovat po boku Einarova, který tou dobou byl již plnohodnotným berserkrem.
Jeho další misí byla záchranná výprava do Temných hor Urmenënu, kde měl velet jednotce bojovníků askendai, aby zachránil muže z jiné jednotky, která pravděpodobně padla do zajetí obrů z Černého špičáku. El vedl muže přes neznámé hory, nejen, že se mu podařilo zachránit většinu mužů, zároveň se také dostal do obří vesnice, kde elfové pozabíjeli všechny ženy a děti, tím skončila pro elfy hrozba od klanu černého špičáku.
Uplynulo pět let, během kterých se Eladrin stal již plnohodnotnou zpívající čepelí. Od velitele Torvëina a lorda Liareho Askendai dostal za úkol vyřešit smrt Liareho bratra itära Leocena, který vedl expedici na popelavém ostrovu Ashan a zemřel za záhadných okolností. Pro tento úkol si Eladrin vzal jako společníka svého dávného přítele Einara, který se mezitím stal zastupujícím náčelníkem Tírbogu, a také hrdým otcem.
Život na Ashanu byl pro Ela tvrdý, jednak kvůli nepříznivým podmínkám, kvůli kterým byl ostrov pověstný, jednak kvůli tomu, že jako nový velitel se musel kromě vyšetřování případu potýkat i s každodenními problémy spojenými s vedením tábora. El se zúčastnil pátrání po hnízdě salamandrů, zabil tajuplnou šelmu nïcrai a také se vypořádal s poničenou morálkou elfských bojovníků na Ashanu.
Trvalo to dlouho, ale El si vydobyl mezi elfy respekt a pro mnohé z nich se stal vzorem, jednoznačně tak prokázal své velitelské schopnosti a vrozené vůdcovství. Seznámil se s mnoha elfy, jako byli Aleister, Sinvaris, Cavalorn, Ratainel, Cornilac, Cianën, nebo Fiorvin, ale i s několika trpaslíky, kteří žili v druhém táboře, jmenovitě s Birgonem, Yordilem nebo Sindarem. Při pobytu na Ashanu v Einarovi také objevil nadání pro magii, které se u něj projevilo z neznámých příčin, El mu pomohl jeho nové schopnosti rozvíjet.
Když Eladrin s Einarem zjistili, že za smrt itära Leocena může trpaslík Glanin, a že Sinvaris byl jeho komplicem, vyhrotila se situace na ostrově do nejvyšších stupňů. Eladrin však dal Sinvarisovi milost a získal si tak jeho věk a bezmeznou oddanost. Napětí před bitvou houstlo a objevovaly se stále nové hrozby, v podobě khurzanů, a dalších posil, které trpaslíci dostali, magických run, které Sinvaris s Glaninem vytvořili, magické oceli, kterou vytvořil than Garn, ale také mladého draka. Eladrin si také všiml nezvyklých pohybů magie a byl informován Torvëinem, že se s magií něco děje.
Jedním z khurzanů, kteří připluli na ostrov, byl i Eladrinův starý známý Aderline. Během krátké doby, kdy Glanin převzal moc nad Ohnivou skálou a zajal Garna, Aderline uprchl a přidal se k Eladrinovi. Elfové také dostali posily a do jednotky přibyla i skupina Arisanských bojovníků a nadšený zoolog Anhaer, který na ostrov připlul kvůli odchytu ashanských vzácných zvířat. Přinesl s sebou také pozdrav od lorda Catalona. Eladrin pak soustředil veškerý svůj čas a energii na přípravy a plánování bitvy.
Ze 7. do 8. října roku 31 před Darem se na Ashanu odehrála Bitva o Ashan mezi elfy a trpaslíky. Eladrin v této bitvě bojoval v první linii a podařilo se mu zabít khurzana Heitrida. Trpaslíky porazil na hlavu a jeho vlastní armáda neutrpěla skoro žádné ztráty. S přáteli Einarem a Aderlinem nakonec zajali Glanina a zachránili Garna.
Eladrin ukořistil trpasličí zlato, stříbrnou rudu a dokonce i dva pruty magické rudy, kterou Garn vynalezl. Trpasličí than byl vděčný za záchranu života, ale cítil se Eladrinem okraden. Eladrin také shromáždil všechny magické runy a prázdné runové kameny, které Sinvaris a Glanin vytvořili. Eladrin pak také v souboji jeden na jednoho zabil vůdce banditů Tärcorina.
Když válečné bubny odezněly, vrátil se Eladrin do přístavu Surian a zúčastnil se velkolepé hostiny, kde se opět setkal s Talanií, nyní z rodu Askendai, tímto setkáním byl potěšen a raněn zároveň. Překvapen byl také, když spatřil na hostině Erythena. Ani jeho praděd nedokázal určit, jak Garn vytvořil magickou ocel. Z rozmluvy také zjistil, že Erythen ví něco o tom, co se děje s magií, možná taky, že je za to přímo zodpovědný Quellrin.
Eladrin byl také nucen dát jeden ze dvou prutů lordu Liaremu, který také zabavil veškerou stříbrnou rudu z Ashanu. Eladrin lorda Liareho požádal o propuštění Sinvarise na svobodu a chtěl ho vzít do služeb Břitověže, ale Liare si uvědomoval cenu alchymistových vědomostí, a také to byl stále komplic vraha itära Leocena.
Garn s trpaslíky odešel ihned po připlutí. Eladrin se další den rozloučil s přáteli a s magickými runami, ocelí a čarokameny se vrátil zpět do Břitověže. Po celé Chorii byl oslavován jako hrdina, ale Eladrin věděl, že jeho cesta ještě nekončí.
Eladrin po svém návratu neodpočíval dlouho, něco se dělo s magií a zpívající čepele byly odhodlány zjistit co. První čepel Torvëin rozeslal své bratry do všech koutů světa, aby zjistili víc. Eladrinova cesta měla vést do Elvanu, kde jak se zdálo měl kdysi SIndviel starého přítele jménem Wilbur. Torvëin věděl pouze název vesnice Setham, kde by se neznámý měl zdržovat, ale podle slov bývalé první čepele měl být Wilbur důležitá spojka s východem.
Eladrin tedy vyplul do Elvanu, který byl podle zpráv pod útokem spojených sil Sjonwallských jarlů. Tato informace se potvrdila, když byla Elova loď přepadena a on byl nucen zabít jednoho z berserkrů. Situace v Elvanu vypadala špatně, ukázalo se, že celý sever země je okupován. Eladrin se připojil k uprchlíkům, kteří směřovali na jih a nejednou při tom musel bojovat se seveřany. Během jednoho takového konfliktu potkal starého známého jarla Hogarda, k boji mezi nimi nedošlo.
Brzy se seznámil s elvanským hraničářem Colinem, a jak se ukázalo Wilburem, který pod novým vznešeným jménem Wulfred působil jak představený místního vypleněného kláštera Whiteminster. Wilbur Eladrinovi nedoporučil nic jiného, než se modlit k Lanovosi, místnímu bohu. Eladrin uposlechl a Lanos mu vyjevil zničený čarostrom v Arisanské rokli, kde vzniklou trhlinou unikala magie ze světa. Eladrin se zde také seznámil s Colinovou dcerou Lirou. Ta mu svou povahou a náturou připomněla Talaniu a strávil s ní jednu noc. Poté se vrátil zpět do Chorie.
Eladrin se dozvěděl, že čím víc uniká magie ze světa, tím více roste v Einarovi. Začal se bát toho, že bude muset přítele obětovat v rituálu, kterým se chystal trhlinu zavřít. Od Torvëina se dozvěděl, že jeho bratři Oradan, Varien a Agnar, vyslaní na sever se pohřešují. Torvëin dal Eladrinovi Quellrinovu knihu rituálů a vyslal jej zjistit co se stalo. Eladrin trávil noc u Einara, ještě téže noci mu byla kniha ukradena čarodějnicemi.
Eladrin s Einarem se vydali na sever do údolí Hjelder, do děsivého pustého kaňonu, plného prastarých hrotharských hrobek, kterému se říkalo Zmrzlá trhlina. Tam našli vstup do Dolfovy hrobky. Museli překonat mnoho nástrah, ale nakonec se ujistili, že čarodějnice mají svou skrýš právě v této hrobce. Konfrontace byla krátká, neboť čarodějnice uskutečnily dlouho připravovaný rituál a přivolali zpět duši Caialona. Zvrácený elfský princ se však vrátil jako démon, rozhodnutý dobýt zpět Choriu, která mu právem náležela. Nabídl Eladrinovi, aby se k němu přidal, což Eladrin odmítl.
Když přinesl zprávu zpět do Břitověže, nastala všeobecná mobilizace. Král Ascal byl rozhodnut nedat Caialonovi šanci nasbírat síly a začal shromažďovat armádu. Eladrin dostal za úkol najít a zlikvidovat spojence, které by Caialon mohl mít v Chorii, stejně tak odhalit možné úkryty, které by mu v budoucnu mohly posloužit. Král znal Caialona dobře a vypátral hned tři úkryty. Ten poslední byl v Urmenënu. Eladrin s Einarem zjistili, že hrad Naentai je obsazený Meriazel, která se spolčila s posledními obry z Černého špičáku.
Eladrin hrad dobyl, ale dostal zdrcující ránu, když mu jeden z obrů hodil k nohám mrtvé tělo Talanie. ELadrin bez milosti Meriazel zabil, Talanii pak postavil pohřební hranici a spálil ji.Chvíli na to se na hradě zčistajasna objevil drak Lairion a celý hrad lehl popelem. Eladrin s Einarem odtamtud div vyvýzli živí.
Jejich další kroky vedly do Břitověže, kterou našli rovněž vypálenou do základů. Ačkoli Eladrin podezříval Lairiona, později se ukázalo, že se jednalo skutečně o žhářství. Jelikož armáda elfů již byla na pochodu, vedly Elovy kroky z Břitověže přes Erevain, kde v Arclaniru dostali darem demigryfa. Tam také ucítili magický impuls, který vysál magii z celého světa, když se Quellrinovi podařilo zavřít trhlinu. Eladrin ke své hrůze zjistil, že přišel o možnost kouzlit. Brzy na to se k nim připojil Erythen, který jim vysvětlil, co se stalo.
Společně dohnali elfskou armádu a pro Ela přišla další rána, zjistil, že je poslední ze svého řádu, všechny zbylé zpívající čepele byly otráveny. Situace na severu také nebyla růžová. Ačkoli měl král čtyřikrát více bojovníků než Caialon, trápily jeho vojáky okolní podmínky, které byly i v létě mrazivé a tvrdé. Vznikaly spory mezi elfskými a severskými bojovníky, navíc měl Caialon očividně své lidi v řadách Ascalovy armády.
Nakonec se Eladrin účastnil finálního útoku na Caialona, avšak Caialon si byl vědom své početní nevýhody a přepadový oddíl uvěznil v obrovské magické bariéře, kterou nešlo proniknout. Eladrin bojoval proti démonům mictianům, čarodějnicím i samotnému Caialonovi, kterého bez své magie nemohl nijak ohrozit. Eladrin se držel statečně, ale nakonec byl zabit.
Když procitl, zjistil, že je v Arisanu, ve společnosti Erythena a Timorana, kteří jej přivedli zpět díky rituálu oživení. Kiptunari ho informovali o tom, co se po jeho skonání stalo, i o tom, že Caialon byl poražen Meliarem. Eladrin věděl, že před ním leží volba. Buď se vrátí do Chorie a pokusí se zabránit jejímu rozpadu, který se vznášel ve vzduchu stejně jako trpasličí mor, který sužoval celou zemi, nebo se vydá se svými prastarými přáteli a pokusí se obnovit magii ve světě a pronikne do jejích tajemství.
Eladrin uznal, že pro Choriu toho již udělal dost a vydal se na jih. Původně měl v plánu jít přes Ghan'Daron do Heronu k čarodějům a požádat je o pomoc. Nedostali se však ani do království trpaslíků, neboť jak se ukázalo, mor již byl všude a trpaslíci do své země nechtěli pustit nikoho nakaženého, což Timoran a Erythen byli.
Rozhodli se tedy změnit záměr své cesty, obešli Ghan'Daron ze západu skrze Rhazzadinskou divočinu, kde se setkali s novou generací trpasličích mutantů. Nakonec však překročili hranice Averionu. Jejich cílem byly trosky Kiptunaru. Zde Eladrin musel přesvědčit averionského strážce Giliona, aby nechal jeho nakažené přátele vstoupit. K jeho překvapení lesního elfa nemusel dlouho přemlouvat. Kiptunar pak již našli snadno. U toho, co z pradávné magické civilizace zůstalo se Eladrin od svých společníků začal učit umění Tajemna v mnohem podrobnější míře. Ačkoli magii, kterou učily zpívající čepele již dávno ovládal, zjistil, že je teprve na začátku. Příjemné bylo však zjištění, že v bezprostřední blízkosti jezera mohl znovu používat svoji magii.
Jednoho dne si je nechal Gilion zavolat k severnímu břehu jezera, kde se před pár hodinami objevila zvláštní světla. Nyní na břehu v obklíčení strážných stála neznáma žena - kiptunari. Erythen a TImoran ji však znali a nebyli nadšení z toho že ji vidí. Představila se jako Ravia a z toho mála, co se Eladrin dozvěděl, byla v dobách občanské války v Kiptunaru něco jako dvojitý agent.
Mor si na Timoranovi i Erythenovi začal vybírat svoji daň a oba upadli do horečnatého spánku. Ravia řekla, že možná ví o způsobu, jak jim pomoci. Celý den tedy sháněli suroviny na lektvar, což zahrnovalo přenesení do Raviiny pracovny v potopeném městě, ale i souboj se stínovou šelmou, která se v Averionu vzala neznámo odkud. Lektvar se nakonec podařilo připravit a jeho účinkem se Timoran vyléčil z moru úplně, Erythenovi se velmi ulevilo. Potíž byla v tom, že tento lektvar mohli pít pouze magicky nadané osoby, takže se jednalo o lék, ale pouze pro hrstku osob. Ravia nakonec Eladrina uspala a zmizela beze stopy.
Další den přišla zpráva od samotného krále Averionu. Eladrin a jeho přátelé museli opustit Averion do soumraku, jinak je čeká smrt. Jelikož byli uprostřed lesa, věděli, že to do soumraku namjí šanci stihnout, ani po tom, co je Timoran portálem přenesl devět kilometrů blíž k okraji. Navzdory maximální snaze se těšně před hranicemi Averionu stali terčem pro šípy strážců. Překvapení bylo, že Gilion se rozhodl jim pomoci. Z lesa přišla poslední zpráva o tom, že jakýkoli cizinec, který se pokusí vstoupit do lesní říše, bude bez varování zastřelen.
Eladrin a jeho družina měli nově vytyčený cíl. Na světě existovali ještě tři čarostromy, v jejichž těsné blízkosti by magie měla být použitelná. Jeden byl někde v jižním Elvanu, druhý na neznámém ostrově Ketoya, třetí někde ve Sjonwallu. Tak jako tak se vydali na sever a GIlion se k nim připojil v naději, že nalezne lék pro svoji družku Elariu Askendai. Během putování na sever se stali svědky pádu neznámého meteoritu, který si prorazil cestu do jeskyně, která sloužila jako pohřebiště obrů. Skrývala se tam také mocná noční můra, která jak se ukázalo byla alergická na onen kámen ,který spadl z nebe paradoxně přímo do jejího úkrytu. Můra zaútočila a nakonec vnikla do Timorana.
Jelikož nevěděli, co si s můrou počít, pokračovali dál do Chorie. Timoran ztrácel každý den víc a víc síly. Když dorazili do Alaseonu, naskytl se Eladrinovi pohled na hrůzný stav jeho vlasti. Mor si vybral svoji daň, vše bylo nakažené, obyvatelé, zvířata, dokonce i stromy. Vesnice byly opuštěné. Eladrin se dozvěděl, že v Clorionu se chystá porada ohledně osudu království. Rozhodl se ukončit své skrývání. Své přátele poslal do Sejuony, kde se měli sejít ve Virienově chatrči. On sám se vydal do hlavního města.
Situace byla složitá a Elovo přijetí zrovna tak. Většina byla ráda, že je zpět, někteří více, někteří méně. Eladrin se musel rychle zorientovat v situaci, neboť dorazil doslova za pět minut dvanáct. Byly zde tři návrhy. Král Ascal chtěl zdravé občany, poslat na západ do neznámé Zaslíbené země, kde měli založit novou kolonii. Lord Askendai chtěl odplout do Elvanu a založit kolonii tam. Lord Ildari byl přesvědčen, že nejlepší je zůstat a mor prostě přečkat. Eladrin měl možnost ovlivnit hlasování. To nakonec dopadlo ve prospěch krále.
Záhy přišla informace o únosu princezny Licendry. Eladrin tuto událost vyšetřoval po boku krále a Naaisïrka a nakonec zjistil, že se jednalo pouze od zástěrku, která měla dát lordu Liaremu více času, aby svoji dceru a všechny ostatní dopravil do Nimlondu. Eladrin s králem a Naaisïrkem se ihned vydali za lordem Askendai, aby zjistili, že jeho plán byl připravovaný dlouho, a že do něj bylo zapojeno více lordů. Tehdy lord Liare opustil Choriu. Krátce na to bylo zjištěno, že král je otráven, protijed, který mu byl podán v jeho zesláblém těle neměl účinek. Eladrin se rozhodl, že tato země mu už nic nepřinese a vydal se za svými přáteli do Sejuonu. Několik jedinců včetně Sinvarise a čarodějů z Heronu, kteří sem přijeli hledat jeho pomoc, projevilo zájem cestovat s ním. Eladrin jim slíbil, že je vezme s sebou, jakmile se bude vracet. Během několika dnů se ocitl na hranici Sejuonu a téměř ihned se ocitl v obležení démonů. Kdyby u sebe neměl onen tajemný meteorit, který noční můry odpuzoval, nedostal by se dál než několik kroků. Nakonec mu přálo štěstí a potkal osobu, se kterou se teď chtěl nejvíc setkat - Anyiu.
Sexuality
Vzdělání
Zaměstnání
Dosažené úspěchy
Failures & Embarrassments
Mentální traumata
Intellectual Characteristics
Personality Characteristics
Motivace
Savvies & Ineptitudes
Likes & Dislikes
Virtues & Personality perks
Personality Quirks
Social
Contacts & Relations
Family Ties
matka Egmari
syn Elëale
prapředek Erythen
Social Aptitude
Mannerisms
Hobbies & Pets
Speech
Jeho často používaným slovem je "zajisté", které vyslovují svým osobitým stylem. Mluví stručně a vždy k věci. Jeho hlas má uklidňující účinky.
Relationships
History
Londovain a Eladrin se poprvé setkali na hradě Sejuonu, oba jako noví rekruti Sněžné hlídky. Oba měli stejné nadání a stejný sen, stát se zpívající čepelí. Spolu podstoupili výcvik a spolu se vydali plnit první misi. Na této misi Londovain utrpěl zranění, které jej na dlouho vyřadilo ze služby, zatímco Eladrin pokračoval v jejich původním úkolu po boku seveřana. To jejich přátelství zkomplikovalo na mnoho dalších let.
History
K prvnímu shledání mezi Eladrinem a Erythenem došlo tehdy, když byl kiptunari zaklet do podoby sochy, jejíž roztříštěné kusy byly roztroušený po itzenské džungli. Když Eladrin sestavoval sochu dohromady a Erythenovo vědomí procitalo, došlo mezi nimi ke krátkému myšlenkovému propojení. Ačkoli měl Eladrin obavy, pocity ze spojení byly silnější.
Po přivedení Erythena zpět do živé podoby vyšlo najevo jejich neuvěřitelné propojení, podtržené zjevnou vizuální podobou. Vztah mezi nimi by se dal přirovnat k otci a synovi, neboť Erythen vždy chtěl syna a Eladrin nikdy nepoznal otce. Ačkoli oba měli své povinnosti a cestovali po světě, Erythen vždy Eladrina tajně navštívil, když měl příležitost. Vzájemně si také zachránili život. Byl to Erythen, kdo Eladrina přivedl zpět k životu poté, co jej zabil Caialon.
History
Einar s Eladrinem se poznali v šestnácti letech, původně jako nepřátelé, kteří stáli proti sobě. Pak je společný nepřítel svedl dohromady a stali se z nich nejlepší přátelé.
Bohatství a finanční stav
Glanin – „Jestli chceš, aby Garn přežil, tak chci bezpečný průchod z Ohnivé skály.“
Eladrin – „O Garna mi nejde, přišel jsem si pro tebe. Tohle není vyjednávání.“
Eladrin těsně předtím, než přiměl Glanina vzdát se.
Elfský jazyk - rodilý mluvčí
Obecná řeč - plynule
Trpasličí jazyk - základy
Kiptunari - základy
Komentáře