Ascal Nintalor
Král Chorie Ascal Nintalor (a.k.a. Poslední král Chorie)
Physical Description
General Physical Condition
Facial Features
Physical quirks
Speciální schopnosti
Apparel & Accessories
Mental characteristics
Personal history
Ascal se narodil na hradu Sejuon ve stejnomenné oblasti v roce 82 před Darem, jako první a jediné dítě Oromë Ataräina bratra sejuonského lorda a Elvandry, sestry krále Edraina. Jako nemluvně málem zemřel, když jej mladý Caialon nakazil morem čarodějnice Trinien. Už tehdy viděl malého Ascala jako konkurenci a rozhodl se ho odklidit. Naštěstí bylo Viriena, mladého léčitele ze Sainë Coedvir, který díky svým znalostem léčitelství a alchymie dokázal nemluvně vyléčit. Ascal tak unikl smrti o vlásek.
Ještě tu noc do Sejuonu dorazil tajný posel, lord Amreon Askendai, nesouc zprávu od krále Edraina, která stanovovala Ascala legitimním nástupcem trůnu. Král tak učinil proto, že ovlivněn svou matkou Elindiou byl Caialon otci úplně odcizen, byl krutý, arogantní a velmi nebezpečný. Nevhodný na trůn Chorie.
Zpráva o Ascalově jmenování se držela v tajnosti dlouhá léta. Král Edrain oddaloval oficiální vyhlášení nástupce jak jen mohl a Caialon mezitím rostl na síle a moci, získával také stále horší reputaci, která většinu lidu odrazovala, ale některé také přitahovala. Král chtěl mít jistotu, že Ascal zvládne pomstu, která od Caialona jistojistě měla přijít a konzultoval se sestrou chlapcovy pokroky.
Jak Ascal rostl zdokonaloval se stále více v bojových a politických dovednostech. Když se u něj projevily magické schopnosti, odešel do Lindseonu, kde dva roky studoval v Břitověži a absolvoval plný výcvik zpívající čepelí. Jeho studium bylo tvrdé a obsáhlé, aby byl připraven na každou možnou situaci. Když Ascal dospěl, stále nevěda svého předurčení, pojal za družku Elacven Erual.
Na počátku roku 57 před Darem se král Edrain rozhodl oficiálně ohlásit svého nástupce, kterým měl být Ascal, což jako první oznámil svému synovi. Caialon byl na tuto možnost připravený a otce nechal uvěznit, poté svolal elfskou šlechtu na oficiální jmenování nástupce. Svolal také své vlastní lidi a obsadil hrad. Když do Clorionu přijeli všichni velcí lordi a mistři řádů, byli zaraženi královou absencí. Caialon odřízl šlechtu od jejich družin a uzavřel je v pasti. Velitel zpívajících čepelí Sindviel požadoval vysvětlení.
Když do Clorionu se zpožděním dorazil Ascal, zastoupili mu cestu Caialonovi nohsledi a umožnili vstup pouze jemu a beze zbraní. Ascal souhlasil a vydal se do hradu. V chodbách Clorionu jej hradní stráže napadli s úmyslem ho zabít. Ačkoli byl Ascal neozbrojen, stále měl svůj výcvik a své magické schopnosti, takže byl schopen stráže přemoci. Poté se vrátil pro svůj průvod a společně se probojovali až do trůnního sálu.
Po krátké výměně názorů mezi bratranci propukl Boj o trůnní sál, v němž se Ascal poprvé utkal s Caialonem pomocí oceli a magie. Caialon byl však v obojím lepší, byl však nucen ustoupit, když jeho nohsledi začali prohrávat. Podařilo se mu uprchnout se zbytkem svých věrných a zmizet beze stopy. Král Edrain byl propuštěn z vězení a Ascal byl korunován králem. Edrain rok na to zemřel a ve stejném roce se Ascalovi narodil syn Loris.
Za Ascalovy vládl panoval mír a prosperita. Lid svého krále miloval a vše bylo dokonalé. Tedy až do roku 53 před Darem, kdy se Caialon rozhodl pro pomstu. Proplížil se do hradu, znásilnil královnu Elacven a poté ji zabil. Svým starým mečem z černé oceli proklál její hrudník a přibodl ji tak k jejímu loži. Zpráva byla dokonale pochopena a rozzuřený král povolal zpívající čepele, aby jeho bratrance vypátrala. On sám se pátrání zúčastnil osobně a nakonec úspěšně dopadli Caialona v Sainë Coedvir na hranici země. Tehdy Ascal s Caialonem dokončili souboj, který začal v trůnním sále. Ačkoli stál Caialon proti přesile zpívajících čepelí, byl to vyrovnaný souboj, neboť bojoval Miecindelem, zabijákem elfů. Nakonec to však nebyl Ascal, kdo Caialona porazil. Byl to Sindviel, velitel zpívajících čepelí, který zvrácenému elfskému princi usekl v souboji hlavu. Naneštěstí chvíli po boji v nestřežený okamžik zmizela jak Caialonova hlava, tak Miecindel beze stopy.
Následující roky opět panoval mír, narušovaný pouze opakovanými vpády seveřanů a občasnými útoky obrů. V roce 39 před Darem Ascal musel pochovat svou matku Elvandru, která zemřela přirozenou smrtí. V roce 36 před Darem se u dvora v Clorionu objevil neznámý muž, který se představil jako Quellrin a ten varoval před příchodem Rhaziena. Byl to kiptunari, který se rozhodl obnovit jejich zašlou civilizaci a k tomu potřeboval sjednotit všechny kouzelníky světa. Ty, kteří ho odmítl chtěl však zneškodnit a nakonec ovládnout svět. Ascal se se všemi dostupnými zpívajícími čepelemi vydal k troskám Kiptunaru, kde se měl Rhazien nalézat. Informace však byla falešná, neboť cílem nepřítele byla Břitověž. Ascal s věrnými tedy uháněl zpět a základnu čepelí našel v obležení Rhazienem, který mezitím na svou stranu získal čarodějnice, některé heronské čaroděje a naneštěstí i některé zpívající čepele. Na Ascalově straně stál Quellrin, který se ukázal jako velmi mocný kouzelník, zbylé zpívající čepele a k věci se připojili také věrní heronští čarodějové. Navíc zde byla posádka, která zůstala v Břitověži.
O bitvě, která toho dne propukla se hovoří jako o Magické bitvě, neboť nádvoří Břitověže plálo záblesky magických energií, které proti sobě všichni zúčastnění vysílali. Bitva nakonec skončila vítězszvím Ascalovy strany a další nebezpečí bylo zažehnáno.
Po turnaji následujícího roku Ascal přijal jako svého osobního strážce tajemného bojovníka Naaisïrka, vznikl mezi nimi zvláštní vztah vzájemného přátelství a respektu, natolik silný, že Naaisïrk králi odhalil své největší tajemství. V letech 31 až 30 před Darem musel Ascal řešit rozepře mezi lordem Liare Askendai a první čepelí Torvëinem, kvůli expedici na Ashan, která se ukazala být málo výnosnou s příliš velkým rizikem. Ascal tehdy rozhodl o ukončení expedice a to byl první konflikt mezi Liarem a ním. Tou dobou si také všiml zvláštních změn v magických proudech a vyslal zpívající čepele, aby situaci prověřili. Nakonec se ukázalo, že magie zvolna uniká ze světa časoprostorovou trhlinou a nikdo neví jak ji zavřít.
V roce 28 před Darem začaly mizet zpívající čepele, vyslané na sever ve snaze najít řešení na problém s magií. Byla rovněž ukradena Quellrinova kniha rituálů a krátce na to do Chorie došla zpráva o tom, že se Caialon vrátil. Jeho duše byla vyvolána pomocí rituálu z ukradené knihy. Vrátil se však jako něco víc, ne jako duch, ale jako démon, ovládající mocnou temnou magii. Acalovi bylo nad slunce jasné, že Caialon dřív nebo později zamíří na jih, aby se zmicnil trůnu Chorie, a rozhodl se nedat své nemesis čas na zmobilizování dostatku sil. Proto nechal svolat armádu a vyslal zpívající čepele aby vypátrali Caialonovy možné úkryty a spojence v Chorii. V tu dobu se také začaly na jihu Chorie šířit zvěsti o nákaze. V domnění, že je to další mor vytvořený čarodějnicemi, které Caialonovi sloužily, nechal Ascal pracovat na tomto problému řád alchymistů. Sám se vypravil v čele armády čtyř tisíc bojovníků na sever do Sjonwallu do oblasti Hjelder.
Krátce před tím než vyrazili přišly dvě strašné zpárvy. První byla ta, že hrad Naentai byl vypálen a zpustošen drakem Lairionem. Lord Liare chtěl odtrhnout své síly ze spojené armády a vrátit se hájit svůj domov a lid. Ačkoli byl Ascal zarmoucen touto událostí, nemohl si dovolit postrádat věhlasné bojovníky Askendai ve svých řadách a králi návrat zamítl. To byla druhá rozepře mezi nimi.
Druhá hrozná zpráva byla, že Břitověž byla vypálena čarodějnicemi poté, co všechny zpívající čepele vyrazily za elfskou armádou. V půli cesty se však projevil jed, kterým byly všechny zpívající čepele tajně otráveny a setkání s armádou se dožily pouze dvě. Ascal si dal velmi záležet na tom ,aby nedal najevo, jak jej tyto strašné zprávy a tlak ničí.
Třetí rána přišla během putování v podobě magického impulsu, který ze světa vysál veškerou zbývající magii. To Archon Quellrin zavřel časoprostorovou trhlinu v Arisanu, kterou magie utíkala pryč. Trhlina již však nabyla obrovských rozměrů a její zavření vyžadovalo mnoho energie - veškerou zbývající. Tak velký a rychlý úbytek magie způsobil, že většina magicky nadaných osob upadla do kómatu. Ascal tomuto osudu unikl. Ale bez magie byl proti Caialonovi bezbranný. Měl z něj strach, i když to nedával najevo. Dvakrát se spolu utkali a dvakrát prohrál. Nyní, když se měl utkat s bratrancem potřetí, byl odříznut od vznešené magie, zatímco Caialon měl na své straně temnou magii, která od té Ascalovy čerpala z jiného zdroje. Jediný, koho Ascal neoklamal, byl Naaisïrk, který králi dodával odvahu. Největší nadějí pro Ascala byli nyní runoví mágové lorda Liareho. Věrností lorda ze zdevastovaného Urmenënu si však Ascal nebyl jistý.
Ačkoli Caialon sbíral síly rychle, měl Ascal čtyřikrát víc mužů, jednat s předstihem tedy vyhodnotil jako dobrý tah. Jeho armáda se však potýkala v mnoha příkořími v podobě počasí, které bylo v horském údolí Hjelder i v létě velmi mrazivé. V jeho armádě vznikaly potyčky mezi elfy a spřátelenými seveřany ze Skilfildu. Mor, který sužoval jižní oblasti Chorie si s sebou nevědomky přivezli na sever, navíc měli ve svých řadách zrádce.
Ascal se naneštěstí boje nezúčastnil. Jedné noci zapracovaly zrádcovské síly v jeho ležení a vlastní zásobovací vozy se prohnaly Ascalovým táborem, a přímo Ascalovým stanem. Když se Ascal probral, bylo již po bitvě. Probral se v Clorionu. O výsledku bitvy se dozvěděl o Naaisïrka, Caialon byl poražen, ale Quellrinova kniha rituálů, Miecindel byly znovu ztraceny. Démoni které Caialon povolal na pomoc se rozprchly po Sjonwallu, situace v Chorii byla špatná. Vůbec se nejednalo o mor čarodějnic, nýbrž o něco nového, agresivního, něco, s čím si ani řád alchymistů nevěděl rady. Tento mor později vešel ve známost jako Trpasličí mor. Neznámo odkud se však začali objevovat démoni v Urmenënu, Erevainu a zevšeho nejvíce v jeho rodném Sejuonu. Ascal tedy povolal posledního bojovníka s démony, kterého měl k dispozici, mladou a plachou dívku Anyiu.
Ascal byl vyčerpán, fyzicky i duševně. Učinil rozhodnutí, že jeho lid opustí Choriu. Svou vlsat miloval, ale byla to tvrdá země, která elfům způsobovala potíže už od dob, kdy zde Ascalův předek království založil. Jeho rozhodnutí vyvolalo nejedno pozdvižení v řadách elfské šlechty. Ascal věděl, že nejtěžší rozhodnutí jej teprve čeká. Věřil, že nejlepší je odejít, nevěděl však kam. Podle zpráv, které k němu dorazili byl mor úplně všude. Všude, až na jedno místo.
U bran Clorionu se objevila nečekaná návštěva, čarodějové z Heronu. Ti hledali Eladrina, posledního člena řádu zpívajících čepelí. Ascal věděl, že Eladrin padl na severu, zabit Caialonem, byly zde však zvěsti, že přežil, proto ubytoval čaroděje na hradě, pro případ, že by se jeho padlý přítel vrátil. Od čarodějů vyzvěděl důvod jejich návštěvy. U nich v Heronu řádil mor stejně jako v Chorii a velká část lidu se rozhodla odejít na západ do Země zaslíbené. Mělo jít o neznámou zemi, zatím nikým neobjevenou, kde nebyla žádná nákaza. Ascal vyzvěděl od čarodějů vše co věděli a k myšlence na Zemi zaslíbenou se upnul, jako k poslední naději. Začal v Surianu dávat dohromady flotilu lodí, nakládat je zdravými potravinami a postupně zde shromažďovat nenakažené elfy. On sám již nakažený byl, ale na tom mu nezáleželo. Chtěl zajistit budoucnost pro svůj lid.
Politická situace v Chorii byla na pokraji občanské války neboť většina lordů s jeho rozhodnutím nesouhlasila. Navíc zde vznikla organizace Odvržených, odbojové skupině, která bojovala proti oddělování zdravých elfů od nemocných, rozbíjení rodin a lámání hole nad těmi, kteří morem onemocněli. V radě panovalo rovněž napětí. Lord Liare prohlašoval, že odejít je moudré, ale odejít do země, existující na základě pohádek, je pošetilé. Lord Ildari zase prohlašoval, že elfové musí zůstat silní tam, kde jsou, že mor společně nakonec překonají.
7. srpna roku 28 před Darem se uskutečnilo Poslední zasedání, kde většina lordů dala na Ascalovo rozhodnutí a podpořila ho. Následně však přišla zpráva o únosu princezny Licendry, družky Ascalova syna Lorise a dcery lorda Liareho. Podle dopisu, který se našel v její komnatě ji měli unést Odvržení. Nakonec však vyplynulo, že se jednalo o zástěrku, aby lord Liare a jemu věrní mohli opustit hlavní městě a z přístavu v Nimlondu vyplout do Elvanu, založit novou kolonii. Ascal se této zrady obával, ale nečekal jak hluboce ho zasáhne.
Po tomto odhalení se v něm zlomila veškerá vůle pokračovat a zhroutil se. Kráce na to ukázalo, že dopis, který byl nastražený v komnatě princenzy Licendry byl otráven a tím se otrávil i Ascal, když jej držel v ruce a četl. Díky psychickému vyčerpání všemi starostmi posledních dní, fyzické slabosti a způsobené morem jed zaútočil rychle a nečekaně a i při podání protijedu král Ascal Nintalor, známý také jako Poslední král Chorie zemřel.
Sexuality
Vzdělání
Zaměstnání
Dosažené úspěchy
Failures & Embarrassments
Mentální traumata
Intellectual Characteristics
Morálka a filozofie
Tabu
Personality Characteristics
Motivace
Likes & Dislikes
Virtues & Personality perks
Personality Quirks
Social
Contacts & Relations
Family Ties
Social Aptitude
Mannerisms
Hobbies & Pets
Speech
Relationships
Bohatství a finanční stav
Elfský jazyk - rodilý mluvčí
Obecná řeč - plynule
Komentáře