Království Chorie

Elfské království, vybudované v drsné hornaté krajině v okolí Temných hor, po pražení obřích klanů, které zde žily před tím. Království existovalo bez mála 250 let, které byly provázeny četnými konflikty, tragickými zvraty a nepřízní osudu. Život v něm byl často označován jako utopický, neboť v Chorii neexistovala bída a nedostatek, každý zde měl šanci zlepšit svůj sociální status, avšak nikdo si nemohl stěžovat na špatné životní podmínky. Pohádkové království však nevydrželo rychlý zásah Čtyř ran - Caialona, mor, zmizení magie a příchod démonů.

Structure

Nejvyšší autoritou zde byl král Chorie. Jeho právem bylo volit si svého nástupce. Měl téměř absolutní moc. Dalšími v pořadí byli lordi jednotlivých menších oblastí země a vůdci jednotlivých řádů. Následovali itärové, elfští rytíři, kteří spravovali jednotlivá města, či vesnice.

Assets

Chorijské království oplývalo až pohádkovým bohatstvím, avšak chorijští elfové nepoužívali měnový systém, proto své bohatství investovali a vložili do zkrášlení svých domovů, majetku, či sebe samých. V Clorionu byl zlatem, stříbrem a drahými kameny zdobeny běžné okrasné i účelové objekty jako mosty, sochy, městské domy, a podobně.

History

První král Chorie byl Ilisar Nintalor, jenž pocházel z pradávného a urozeného rodu Nintalor z Averionu. V roce 264 před Darem, po neshodách se svým otcem, odešel s částí svého lidu na sever s cílem dojít k mohutné hoře Gilberet a tam založit prosperující říši, která bude žít vznešenějším životním stylem, než jejich lesní příbuzní. Brzy se ukázalo, že hory jsou pro elfy daleko méně pohostinné než rozsáhlé lesy Averionu, průvod elfů, čítající 70 000 migrantů, byl brzy napaden obry z klanu Černého špičáku. Zaskočení tímto nečekaným přepadem a silou obrů, byl průvod elfů rozptýlen do několika skupin, bloudících po Temných horách. Mnozí také padli do zajetí obrů a stali se hlavním chodem jejich hostiny. Dva týdny byla Ilisarova skupina štvána jako zvěř. Nikde se nemohli zdržet déle, neboť jim obři byli stále v patách. Ilisar musel se svým lidem ustoupit na východ Temných hor, a těžko si probojoval si cestu zpátky k Velkému jezeru Alaseon, obklopující Gilberet, nejvyšší horu, kterou kdy v životě viděl. Cestou sbíral roztroušené posily, a když se mu konečně podařilo najít cestu z hor, spatřil ono jezero. Tehdy padl na kolena a s úsměvem zvolal: "Cor!" - Naděje!

I toto území však bylo pod nadvládou obrů, tentokrát z klanu Žluté bulvy. Brzy na to narazil Ilisar na lid svého přítele Litara Askendaie, vzdorují útoku těch ohromných bestií. Ilisar vedl své bojovníky obrům do zad a sevřeli je mezi kladivem a kovadlinou. Tato bitva vešla do dějin jako Bitva proti Žluté bulvě, byla to první opravdu vítězná bitva proti obrům. Společně s Litarem Ilisar zabezpečil okolí hory Gilberet a vyštval obry z jejich domoviny. Zde se rozhodl založit svou novou říši, jejíž název poprvé vyřkl Litar: "Cor-ia" - Země naděje. Tento název se později začal přepisovat jako Choria.

Během dalšího roku Ilisar vedl boje proti obrům. Během této doby elfové adaptovali své bojové umění pro boj s obry a zvrátili průběh války. Ilisarovi se také povedlo sjednotit svůj roztroušený lid a společnými silami téměř vyhladili klan Žluté bulvy, klan Černého špičáku se jim povedlo zatlačit až hluboko na západ Temných hor. V roce 263 před Darem, když byl konečně zajištěno bezpečí, byl Ilisar korunován na vrcholu hory Alamenet králem nové elfské říše Choria. V ten samý den také odměnil dvanáct největších hrdinů Války s obry, včetně svého přítele Litara, a udělil jim šlechtické tituly. Budování Chorie započalo. Každý lord včetně něj jako krále, měl spravovat jedno ze třinácti území.

Obři z Černého špičáku neustále doráželi na západní elfské kolonie, ve snaze získat svoji zemi zpět. Ilisar tento úkol přenechal Litarovi Askendaiovi a sám se soustředil na budování své říše. Brzy však přišel nový nepřítel ze severu. Ačkoli nebyli tak vysocí jako obři, vzhledově se od nich příliš nelišili. Nemytí, zapachájící a hluční, tito seveřani začali napadat severní teritoria. Jejich síla i počet převyšovaly elfskou bojovou zdatnost a chorijský lid za tyto útoky draze platil. Narozdíl od obrů byli tito seveřané dobří a obratní bojovníci s dávkou inteligence, která obrům chyběla. nešlo jim však o zabírání půdy, nýbrž o majetek a lid. Po prvních vpádech bylo málo mrtvých, mnoho elfů však bylo odvlečeno na sever společně s jejich cennostmi. Ilisar se se svými bojovníky vydal na záchrannou misi, ale ukázalo se, že severní země jsou nehostinné, rozsáhlé a zalidněné těmito barbary. Jeho mise skončila neúspěchem a byl nucen stáhnout své síly zpět do Chorie. Pohřešovaní elfové se domů již nikdy nevrátili. V roce 259 před Darem elfové začali těžit stříbrnou rudu, z níž kovář Gilfindel vytvořil Silet, meč, který byl dán darem Ilsiarovi, jako Meč pro krále.

V Následujích letech se sevařané stále vraceli ve větším a větším počtu a elfové draze platili za každý jejich příchod. Toto období se nazývá Jary krvavé setby, jelikož se seveřané vždy vraceli na jaře v době setby a zanechávali po sobě mrtvá těla. V roce 244 před Darem král Ilisar založil řád Zpívajících čepelí, nejelitnějších bojovníků světa. První generaci Zpívajících čepelí vycvičil Litar Askendai, coby největší bojovník své doby.

V roce 232 před Darem Ilisar uvolnil trůn svému prvorozenému synovi Azarianovi, který pojal za družku Jarael Askendai, dceru lorda Litara. Jeho druhý syn Deretvë se stal členem Zpívajících čepelí, a jeho práva na trůn byla anulována. Deretvë byl skvělý bojovník a účastnil se mnoha významných bojů proti seveřanům i obrům. Když se v roce 230 před Darem vrátil Taluvan - Deretvëho dobrý přítel z řádu Zpívajících čepelí - ze severského Sjonwallu, přinesl s sebou i nové umění magie, kterému se naučil v tamějších horách. Od Taluvana se umění magie naučil i Deretvë a stal se tak prvním Nintalorem, ovládajícím magii. Účastnil se Taluvanovy Zakázané expedice na sever a tehdy to byl on, kdo svého velitele a přítele musel z boje odtáhnout násilím, když se Taluvan začal mstít na nevinných severských ženách a dětech. Taluvanovy činy měly strašlivé následky, v roce 226 přišel do té doby největší vpád seveřanů do Chorie, kdy se proti elfům spojilo sto Sjonwallských klanů. Při tomto vpádu byl zabit král Azarian v Bitvě o Ingemet, nebo také Bitva královy zkázy, setrval na trůnu jen šest let. Jelikož jeho syn Urion měl teprve čtyři roky, ujal se vlády opět Ilisar. Deretvë se účastnil obrany hranic po boku svých bratrů z řádu a na vlastní oči viděl Taluvanovu smrt. Deretvë měl být jmenován novým vůdcem Zpívajích čepelí, tuto poctu však odmítl a přenechal velení Imurionovi. Deretvë se účastnil i Finálního úderu na severské hordy na konci roku 226 před Darem pod vedením svého otce Ilisara. Tehdy se elfská armáda hnala jako bouře a donutila ustoupit severskou armádu, která již pronikla až k severnímu břehu Alaseonu, až do jejich vlastní země, kde ve finální Bitvě pod tančícími světly seveřany rozdrtila. Tehdy skončila roční okupace Chorie.

Jelikož byl Urion posledním potomkem rodu Nintalor, bylo s ním už od útlého věku zacházeno jako s nejdůležitější osobou. Po smrti jeho otce se k němu matka upnula a z Uriona vyrostl inteligentní silný, ale arogantní a xenofóbní vládce. Pohlížel na všechny ostatní jako na verbež, včetně lesních elfů z Averionu. Urion vzhlížel k lordu Atäronovi Aldeirnas a často s ním konzultoval své plány. Mladý král se rozhodl zdevastovanou Chorii úplně izolovat od ostatních zemí a rozkázal všechny cizince okamžitě zabít, překročí-li hranice, navzdory protestům Zpívajících čepelí, které se posledních deset let snažily vylepšit vztahy se seveřany i jižními národy. Na druhou stranu byly hranice říše za jeho vlády výborně střeženy a seveřané tvrdě platili za své nájezdy. Přeživší nájezdníky nechával zajmout, poté veřejně mučit a popravovat. Díky stylu své vlády získal přízvisko Hrozný nebo Krutý. Kvůli svému povyšování nad ostatní jej také ostatní vznešené rody neměly v lásce. V roce 219 před Darem začal Viohar terorizovat Gwïrdür - Stříbrocelový bojovník - tou dobou bylo Urionovi pouhých 11 let, osobně se boje proti němu neúčastnil, přenechal jej na starost Nahairanovi a jeho Zpívajícím čepelím. Urionovou družkou se stala Iruven Aldeirnas, která jej navzdory jeho chybám velmi milovala, dokonce více než jejich děti. V roce 200 před Darem se rod Askendai otevřeně vzbouřil, jelikož byl lord Redor s rodinou přepaden na zpáteční cestě z královy oslavy narozenin, kde oplatil Urionovu urážku urážkou. když do Clorionu přišla Renora Askendai vymáhat spravedlnost, byla uvězněna. Urion ustanovil jako svou nástupkyni dceru Garianu, kterou vždy upřednostňoval před svým mladším synem Loranem. Byl zavražděn v roce 184 před Darem otráveným šípem, když vyjel na lov do Sainë Coedvir. Šíp vystřelil elf Asirion. Ten však byl pod mocí čarodějnice Asamie, která se Urionovi chtěla pomstít za to, že veřejně ponížil ji i její rodinu. To se však nikdy nezjistilo, z vraždy byl obviněn Asirion a odsouzen k smrti královnou Garianou. Urionova družka Iruven byla natolik zlomená žalem, že se otrávila jen pár dní po králově smrti.

Gariana přišla k trůnu za pochmurných okolností, svého úkolu se však chopila zodpovědně a odhodlaně. Nejdříve obnovila obchodní styky s lesními lefy z Averionu, poté posílila severní a západní hranici říše. Za svého druha si vybrala Amrona Ataraïna a brzy otěhotněla. Se svým bratrem Loranem měla velmi dobrý vztah a podpořila jej v jeho rozhodnutí přidat se ke Zpívajícím čepelím. Jelikož sama měla k násilí odpor, stal se Silet v jejích rukách pouze nástrojem moci, nikoli boje. Útoky obrů a seveřanů přenechávala svému bratrovi a řádu. Dokonce se jí podařilo spolu s Loranem vyjednat mír s obry ze Žluté bulvy, obři nadále směli žít ve vrchovině na severním pobřeží jezera Alaseon, žít vlastním životem, elfové na oplátku přestali zasahovat do jejich života. Gariana krátce po nástupu na trůn otěhotněla a narodila se jí krásná holčička Ameria, nežila však dlouho a věku tří let zemřela důsledkem moru, který na Chorii uvrhla čarodějnice Trinien. Gariana kvůli obtížnému porodu Amerie přišla o schopnost mít další děti a ztráta jediného dítěte ji hluboce zasáhla. Začala se oblékat do černé a veškerá její chuť k životu se vytratila. Nakonec zprostila svého bratra Lorana jeho přísah vůči řádu Zpívajících čepelí, obnovila jeho titul a práva a jmenovala ho svým nástupcem. Poté abdikovala a opustila Chorii, říká se, že zbytek života strávila jako léčitelka, cestující světěm. Do paměti lidu je zapsána jako Černá lady Gariana. Její druh Amron se vrátil zpět do Sejuonu ke své rodině a Loran se tak stal pátým vládcem Chorie.

Loran byl už od mala přehlížený svým otcem Urionem, který byl zahleděný jen do vlastní osoby, i svou matkou, která byla slepě zamilovaná do Uriona. Jediný z rodiny, kdo se k němu choval laskavě byla jeho sestra Gariana. Loran nikdy neměl velké ambice, vždy se držel ve stínu. Ve snaze se zavděčit otci v jeho silné nacionalistické nátuře, začal cvičit boj s různými variacemi zbraní, a brzy také zjistil, že má pro boj nezvyklý talent. Už v útlém věku dokázal porazit mnohem starší protivníky. Když jeho rodiče zemřeli, necítil nic. Věděl, že pro vládnutí nemá takové vlohy jako jeho sestra, kterou si navíc Urion zvolil jako nástupce, za to věděl, že ve věcech boje a taktiky svou sestru vysoce převyšuje, proto se již ve věku 13 let stal generálem Clorionské armády a dva roky na to také členem Zpívajících čepelí. Mnozí, kteří jej viděli bojovat jej přirovnávali k Litaru Askendaiovi. Během svého prvního roku po ukončení výcviku se v Lindseonu začalo povídat o tajemné síle, která žije ve velkém lese Sainë Coedvir, která vše s čím přijde do styku mění na zlo. Bylo jeho prvním úkolem vyšetřit tyto zprávy, a také zprávy o útocích a pohřešovaných osobách. V těch dobách se objevil záhadný mor, šířící se z Velkého lesa. V roce 178 před Darem k němu dorazila zpráva, že jeho neteř Amerie moru podlehla, a že jeho sestra je na tom psychicky špatně. Po této zprávě pátral ještě intenzivněji, dozvěděl se, že za tento mor je zodpovědná čarodějnice Trinien. Poté byl předvolán před královnu a musel pátrání přerušit. Byl překvapen jejím rozhodnutím uvolnit jej z řádu Zpívajících čepelí a jmenovat svým nástupcem. Ale toto nebyla ze strany jeho sestry žádost, ale rozkaz. Za celý život se k němu Gariana chovala laskavě a přátelsky, nyní byla chladná a strohá. Loran byl korunován na jaře roku 177 před Darem. Za svou družku pojal Esenaru Askendai. Ačkoli byl nyní král rozhodl se vyřešit úkol, který mu byl svěřen. Společně s přáteli z řádu pátral po záhadné Trinien. Byl to právě on, kdo poprvé objevil čarodějnice. Hon na Trinien se táhl skoro půl roku, musel bojovat mečem i magií aby ji porazil. Nakonec se to podařilo jeho příteli Ratarinovi. Loranovým úmyslem bylo čarodějnici zajmout a vyslechnout, ale byla Ratarinem zabita v boji. Jediné co Loran stihl vypátrat bylo to, že čarodějnic je víc a že žijí přímo v Chorii, a chtějí působit chaos. Po svém odhalení se však staly daleko opatrnějšími a opředly své úkryty kouzly proti odhalení. Loran však čarodějnice jmenoval jedním z největších nepřátel Chorie. V roce 173 před Darem se mu narodila dcera Irüve. Ta zdědila po otci nadání v boji, ale také v magii, cvičil ji sám Loran. Král Loran se účastnil několika pátracích misí po své zmizelé sestře, ale pokaždé marně. Když v roce 152 přišli šedí trpaslíci z Baal'Sengaru a zaútočili na jih Chorie, vyslal Loran armádu na obranu říše, do jejího čela se však nepostavil. V roce 150 před Darem abdikoval a přenechal vládu své dceři.

Irüve měla už od mala divokou a prudkou povahu. Hnala ji touha za dobrodružstvím a poznávání nových věcí. Už do mala trénovala se svým otcem, po kterém zdědila bojové nadání, ale také magickou moc. Irüve měla sen, že se stane první ženou, která vstoupí mezi Zpívající čepele, a jen těžce nesla vysvětlení, že jako jediné dědičce trůnu jí to nemůže být umožněno. Měla pramalý zájem o vládnutí a odkládala svoji korunovaci, jak nejdéle to šlo. Během svého dospívání si užívala společnosti vojáků a čtyři roky sloužila jako řadový voják v Naentai u rodiny své matky, kde ještě stále probíhaly časté boje s obry z Černého špičáku na západní hranici. Svoji korunovaci však dostala příkazem stejně jako její otec. Vládnutí a politikaření jí přišlo nudné, ale jako voják znala význam plnění rozkazů a dostání povinnosti. Její slabiny v politice a ekonomice postřehl Haruvan Ilnivar a rozhodl se ji využít. Vetřel se jí do přízně a ohromil ji jeho schopnostmi v oblastech, které ona považovala za nudné. Než Loran v roce 142 před Darem zemřel, varoval Irüve, aby nenaslouchala falešným rádcům, zejména pak Haruvanovi, tehdy ale už bylo pozdě, neboť se Ilnivar stal jejím přítelem a důvěrníkem. Bez otcovy ochrany před politickými supy byla Irüve stále více manipulována. Haruvan se chtěl stát jejím druhem, ale k tomu Irüve nikdy nesvolila. Netušila, jaký hněv v něm její odmítnutí zažehlo. Brzy po otcově smrti Irüve otěhotněla. Jelikož neměla stálého partnera, což bylo pro královnu neobvyklé, začali se na ni někteří urození elfové přes prsty. Navíc nikdy neprozradila, kdo byl otcem jejího dítěte. Irüve pochybovala, že v životě najde něco, co jí půjde méně než politika, poté co se stala matkou názor změnila. Synovi dala jméno Deretan, po svém předkovi Deretvëmu. Svému mateřství se snažila vyhnout jak jen to šlo a raději začala jezdit na lovy do Arisanské rokle, kde žily nejnebezpečnější bestie v celé Chorii. její absence byly často na týden nebo dva. Tyto lovy jí doporučil její dobrý přítel Haruvan, který tou dobou tajně začal osnovat její svržení. Léta plynuly a Irüve se ze svého rostoucího syna snažila vychovat bojovníka, k její nechuti měl chlapec zájem daleko více o umění a hudbu. Daleko více si rozuměl s Haruvanem, než se svou vlastní matkou. Irüve sice nebyla mateřský typ, ale každá matka miluje své dítě, proto v době své nepřítomnosti nechávala hlídat svého syna nejlepším přítelem jejího otce, bývalým příslušníkem Zpívajících čepelí, Ratarinem, který tou dobou už byl starý, vysloužilý veterán. Udělala dobře, neboť Haruvan tajně poslal několik vrahů, aby malého Deretana zabili v jeho komnatě Když se Irüve doslechla o útoku na svého syna, okamžitě se vrátila do Clorionu a žádala vysvětlení a hlavy těch, kteří za to byli zodpovědní. tehdy byla obviněna svým rádcem Haruvanem ze zanedbávání svých povinností královny a navržena na abdikaci. Haruvan také chtěl, aby se vzdala svého syna a předala ho do péče jemu, jelikož o něj stejně nikdy neměla zájem. Chtěl nového krále vychovat sám - jako svoji loutku. V roce 138 vypukla v Chorii občanská válka mezi Irüve a jejími věrnými rody a Haruvanem a jeho přívrženci. Po dvou velice krvavých bojích se však konflikt na Haruvanův popud omezil na diplomacii. Zpívající čepele v této válce sloužili jako poslové míru, kteří se snažili najít diplomatickou cestu mezi znepřátelenými vůdci. Irüve jako nového poradce v diplomacii jmenovala Ratarina, který se osvědčil jako věrný služebník a jako bývalý člen řádu měl také diplomatickou praxi. Nakonec se podařilo Haruvana usvědčit ze zrady, spiknutí, osnování vraždy korunního prince a dalších zločinů. Vše potřebné zajistil Ratarin. Irüve Haruvana odsoudila k souboji na život a na smrt a jeho protivníkem byla ona. Tento rozsudek mu sdělila se slovy: "Porazila jsem tě tam, kde jsi lepší ty, teď se utkáme v tom v čem jsem lepší já." Haruvanovo tělo bylo vhozeno do Arisanské rokle jako potrava pro dravou zvěř. Rody které, povstaly proti královně okamžitě změnily stranu, když byly předvedeny důkazy, usvědčující Haruvana, proto jim Irüve udělila milost. Jako odměnu za věrnou službu udělila Ratarinovi titul itära, starý bojovník se tak stal zakladatelem rodu Cirhor. Na sklonku svého života se Irüve nakonec stala přece jen úctyhodnou panovnicí. Po její smrti ve spánku se stal novým králem Deretan.

Jestli Deretan po své matce něco podědil, byla to touha po svobodě a odpor k vládnutí. Už od mala jej zajímalo spíše umění a hudba. Po špatné zkušenosti s Haruvanem byl opatrný a nedůvěřivý a zřídkakdy opouštěl hrad. Jeho vláda byla mírumilovná, snažil se o rozvoj zemědělství a těžbu nerostných surovin. Znovu otevřel obchod s některými severskými klany a navázal také kontakty s trpaslíky z Ghan'Daronu. Z jeho dílny vzniklo mnoho skvostných děl, jedním z nich také byla pohřební socha pro jeho matku. Vytvořil také nový stavební styl s větším důrazem na estetiku budov s minimálním snížením praktických vlastností. Během jeho života prošel hrad Clorion, i některé další velkou přestavbou. V roce 123 před Darem, kteráce po smrti své matky, pojal za družku mladou Caiaru Talcaron a rok na to se jim narodil syn Edrain a dlouhých šestnáct let na to dcera Elvandra. Deretan vládl třicet let a tento věk je známý jako Zlatý věk Chorie, kdy došlo k největšímu rozvoji. Vládu předal synovi v roce 93 před Darem.

Edrain navázal na pokojnou vládu svého otce. Staral se o to, aby Choria vzkvétala po stránce ekonomické i militaristické. Zdokonalil tréninkové metody a skrze mistry elfských bojových stylů se Chorijská armáda stala jednou z nejelitnějších v dějinách. Od Haruvanovy zrady stále panovala zášť mezi rodem Nintalor a některými členy rodu Ilnivar, proto si vybral za družku Elindiu Ilnivar, Haruvanovu praneteř, aby ukázal, že staré křivdy jsou zapomenuty. Jeho manželství se zpočátku zdálo šťastné, než se královskému páru narodil syn Caialon. Elindia odmítala Edraina k synovi skoro pustit a už od mala syn projevoval vůči otci neposlušnost. Jak plynuly roky a Caialon rostl, vyplývalo čím dál víc, že Elindia obrátila syna proti otci. Edrain nesl těžce,že jeho jediný syn k němu chová bezdůvodnou zášť, kterou mu od narození vštěpovala matka. Přál si druhé dítě, nezkažené padesát let starou záští, ale nepřál si, aby jeho matkou byla Elindia. Jako král nemohl zapudit svoji družku a dát se dohromady s jinou, i když mu jeho dobrý přítel Amreon Askendai radil, že on jediný má moc upravit zákon. Edrain si byl vědom toho, že pokud by to udělal, mohla by tím vzniknout třetí občanská válka. Tehdy mu na mysli padla jeho o mnoho let mladší sestra Elvandra. Ta se narodila, když Edrainovi bylo šestnáct a dlouho si zvykal na to, že jeho rodiče teď mají druhého potomka. Elvandra svého staršího bratra milovala a jako malá si s ním ráda hrála. Byla veselé děvče, příslovečně nejkrásnější v celé Chorii. Už od mala ráda jezdila na koni a střílela z luku. Když vyrostla v ženu, ucházela se o ni spousta mužů. Její srdce nakonec získal Orome Ataräin a ona s ním odešla do Sejuonu a po pár letech se jí narodil syn Ascal. Elvandře se Elindia nikdy nelíbila a ráda opustila Clorion. Když Edrain přijel i s královnou a synem do Sejuonu na návštěvu, byli srdečně přivítáni a Elvandra se zhrozila, jak smutně a sešle její bratr vypadá. Věděla, že je to díky Elindii a mladému Caialonovi, ze kterého vyrůstal arogantní budoucí král, oplývající magickou mocí. Rozmluva s Edrainem jí její teorii jen potvrdila. Bratr se jí svěřil, že se děsí dne, kdy svěří vládu svému synovi. Netušila, že Caialon jejich rozhovor tajně odposlouchával. Mladý princ dostal strach, že mu otec upře jeho nástupnictví, neboť zde byl ještě jeden možný dědic, Ascal. Ten byl zatím stále nemluvně. Caialon však využil své moci magie a alchymie a nakazil malého Ascala magickým morem, podobným ,který kdysi použila i čarodějnice Trinien. Nemoc se projevila několik týdnů po králově odjezdu a malý Ascal měl na mále. Elvandra se doslechla o mladém léčiteli Virienovi, který žil v Sainë Coedvir na území Sejuonu. Společně s Oromem jej vyhledala a tajuplný Virien chlapce skutečně vyléčil. Když se tu zprávu doslechl Caialon, byl vzteky bez sebe. Tu noc však ještě do Sejuonu dorazil tajný posel - Amreon - který nesl zprávu od krále Edraina, oznamující legitimního nástupce, Ascala.

Tato zpráva se však držela v tajnosti dlouhá léta. Caialon přestal usilovat o bratrancův život. Druhý pokus o jeho vraždu by byl nápadný, místo toho zdokonaloval své magické umění, a ačkoli nepatřil k řádu Zpívajících čepelí, časem získal jejich plnohodnotný výcvik. Většinu času trávil se skupinou jemu oddaných elfů a připravoval se na den, kdy konečně usedne na trůn. Se svými budoucími poddanými zacházel špatně a brzy se stal jedním z nejméně oblíbených elfů v zemi. Edrain oddaloval vyhlášení nástupce jak jen mohl. Nechtěl oznámit tu překvapivou zprávu, dokud si nebyl jistý, že Ascal zvládne pomstu, která dozajista měla přijít. Průběžně konzultoval chlapcovy pokroky se svou sestrou. Když Caialon začínal být netrpělivý, musel král začít hrát falešnou hru se svým vlastním synem. Edraina nic netížilo tolik jako lhát vlastní krvi. Mladý princ vytušil otcovu hru a začal hrát také. Začal měnit své chování k otci, trávil s ním spoustu času a dost s ním rozmlouval. Znenadání mu také představil svoji dceru Taianu, která byla jeho věrnou kopií. Caialon jméno matky nikdy neprozradil, ale šeptalo se, že to byla Araele Ildari. Nakonec nad otcem začal vítězit a získávat ho na svou stranu. Ascal byl jeho pravým opakem, v Sejuonu jej měli všichni rádi. Byl od mala trénován v boji a zdokonaloval i své magické vlastnosti, které se u něj projevily v raném věku. Připravoval se na to být budoucím pánem Sejuonu, a i když se s bratrancem nikdy němli v lásce, přál mu, aby se jeho sen o kralování vyplnil. I Ascal tou dobou již dospěl a vybral si jako družku Elacven Erual. V roce 58 před Darem byl král Edrain již tolik vyčerpaný, že nemohl korunovaci dál oddalovat. Musel se rozhodnout. Na jedné straně byl jeho vlastní syn, který mu po dlouhých letech dal to, co Edrain doopravdy chtěl - lásku. Na druhé straně byl Ascal, který o osudu, který pro něj byl přichystaný zatím nic nevěděl, ale hodil by se na vládnutí víc. Edrain se rozhodl, na počátku roku 57 vyhlásil novým králem Ascala. I když Caialon počítal i s touto možností, přesto se cítil zrazen. Ihned začal jednat, svého otce uvěznil a všechny jeho poradce nechal potají popravit. Poté svolal jménem svého otce všechny vznešené lordy na korunovaci. V ten den se do Clorionu sjeli všichni velcí elfové z celé země. Lordi však byli zaraženi absencí krále Edraina. Caialon svolal všechny své věrné a odřizl elfskou šlechtu od jejich bojovníků. Velitel Zpívajících čepelí Sindviel se dožadoval vysvětlení. Když Ascal se svým průvodem dorazil do Clorionu, byl umožněn vstup pouze jemu samotnému a beze zbraní. Ascal nepříliš ochotně souhlasil a Caialonovi muži jej vpustili dovnitř. V chodbách Clorionu se jej pokusili zabít, ale ačkoli byl budoucí král neozbrojen, stále měl své magické schopnosti. Caialon spoléhal na to, že jeho lidé donesou do trůnního sálu bratrancovu mrtvolu, místo toho se Ascal i se svým průvodem probojoval dovnitř. Následovala ostrá výměna názorů, která vyústila v Boj o trůnní sál, kdy vznešení lordi, Zpívající čepele a další významní elfové bojovali proti Caialonovým věrným. Ascal se s Caialonem utkal v boji jeden na jednoho pomocí oceli i magie. Caialon však Ascala předčil v obojím, nakonec však byl zatlačen na ústup, když jeho stoupenci začali prohrávat. Rod Ilnivar se v tomto konfiktu přidal na stranu Ascala. Když to královna Elindia viděla, vzdala se veškerého odporu. Vědom si toho, že tento boj prohraje, uprchl Caialon z trůnního sálu, zatímco mu jeho věrní kryli ústup. Caialonovi se podařilo uprchnout z Clorionu na sever a zmizel někde v lesích Erevainu, stejně tak mzizela i jeho dcera Taiana. Novým králem se stal Ascal a titul lorda Sejuonu získal jeho bratranec z otcovy strany. Královně Elindii bylo dovoleno vrátit se do Erevainu a dožít tam své dny. Král Edrain zemřel rok na to přirozenou smrtí a ještě v témže roce se Ascalovi a jeho družce Elacven narodil syn, princ Loris.

Ascal se stal dobrým králem pro celou Chorii, po většinu času jeho kralování vládl mír a lid jej zbožňoval. Hluboko v lesích však ve skrytu žil někdo, kdo ke králi a jeho rodině choval zášť. V roce 53 před Darem byla Elacven zavražděna, Ascal ji našel mrtvou v jejich komnatách, znásilněnou a černým mečem skrze hrudník přibodnutou k loži. Ascal povolal všechny Zpívající čepele, aby jeho bratrance vypátraly. Caialon byl nakonec dopaden v Sainë Coedvir daleko na východní hranici Chorie, tam s Ascalem dokončili boj, který před lety začali v trůnním sále. Ascal nakonec Caialona neporazil, místo toho Caialona zabil v boji velitel Zpívajících čepelí Sindviel. Elvandra zůstala se svým synem a vnukem v Clorionu a v roce 39 před Darem zemřela přirozenou smrtí. V roce 36 před Darem se vrátil Gwïrdür a stejně jako před téměř dvěma sty lety začal vraždit elfy z Fingonu. Ascal svolal všechny dostupné Zpívající čepele a vyslal je, aby ducha znovu porazily. Ascal vládl moudře a pro svůj lid obětoval mnohem víc, než leckterý jiný jeho předchůdce. Osobně se účastnil Magické bitvy u Břitověže v roce 36 před Darem. Během jeho vlády se také velmi zlepšila zahraniční politika s ostatními zeměmi, zejména pak se Sjonwallem. V roce 28 před Darem začal Choriu sužovat neznámý mor, Ascal vynaložil všechny zdroje na jeho zastavení, ale bez úspěchu. V témže roce se také vrátil Caialon, jehož vyvolala Taiana pomocí Quellrinovy knihy rituálů. Ascal věděl, že nemá smysl čekat, až zavržený princ nabere sílu, proto ihned shromáždil Chorijskou armádu a sám ji vedl až na sever do oblasti Hjelder, kde se vojsko střetlo se silami Caialona. Ascal byl v této válce velmi zraněn a trvalo týdny, než se zotavil. Ačkoli byl Caialon poražen, mor se stále zkrotit nepodařilo, navíc se v Chorii bez varování objevili mocní démoni, kteří začali v zemi rozsévat chaos. Ascal začal ztrácet síly, jak byl nucen odrážet jednu katastrofu za druhou, podepsalo se to na jeho fyzickém i duševním stavu. Nakonec ve velkém hlasování rozhodl, že elfové opustí Choriu a odejdou do Zaslíbené země na západě. Ačkoli byl tento cíl částečně splněn, Ascal se toho již nedožil. Neustálé vypětí a zrada jeho dobrého přítele lorda Liareho Ascala nakonec stála život, neboť byl lordem Askendai otráven.

Po svém otci se měl stát následníkem trůnu princ Loris. Princ však nikdy nebyl korunován, neboť odmítl královský titul. Byl jemného ducha a toto břímě by na svých bedrech neunesl. Krátce po smrti svého otce byl zabit nočními můrami, které napadly Clorion. Ascal tak byl označen jako poslední král Chorie a jeho smrtí také království Chorie zaniklo.

Disbandment

Království Chorie zaniklo smrtí krále Ascala a roztříštěním lidu na menší skupiny.

Demography and Population

Během největšího populačního rozmachu měla Choria přes 180 000 obyvatel, avšak časté konflikty, spojené s nízkou porodností měly za následek postupné snižování populačního limitu. Velkou daň na obyvatelstvu si vybral Trpasličí mor v roce 28 před darem, který snížil počet obyvatel na pouhých pár desítek tisíc. Tento počet se pak i nadále postupně snižoval.

Territories

V době největšího rozmachu království zabíralo celé území Chorie, tedy okolí jezera Alaseon, Temných hor a Sainë Coedvir. Krátce mělo ve své moci také Ashan. Rozloha království tedy byla přibližně 11340km2.

Military

Chorijská armáda byla ve srovnání s jinými zeměmi nepočetná, avšak velmi precizně trénovaná. Každý lord měl na starosti vlastní vojáky, kterým velel, a které byl povinován poskytnout králi, požádal-li o ně. Historie Chorie se dala přirovnat k málokdy utichajícímu válečnému konfliktu s celou řadou nepřátel, od obrů, přes seveřany, až po čarodějnice či duchy. Každý voják byl důsledně vytrénován v bojovém stylu, vlastnímu pro jeho kraj. Mezi takové patřila Soumračná garda, Bojovníci Askendai nebo legendární Demigryfí jízda.

Technological Level

Elfové se nikdy nestarali o pokrok stejným způsobem jako třeba trpaslíci. Ačkoli znali mnohé, v jejich světě byla řemesla, technologie a umění stejnou věcí. Z toho vyplývá, že elfové všechno dělali ručně a dávali si záležet, aby každý jejich produkt byl precizní a jedinečný. Nikdy nic nevyráběli hromadně, díky čemuž šetřili okolní prostředí.

Mezi nejvýznamnější objevy se v Chorii počítalo zpracování stříbrocele, velmi vyvinuté léčitelství a alchymie, vznešená magie a runová magie.

Foreign Relations

Vztah Chorie s jinými zeměmi se hodně měnil. Ačkoli přes dvě stě let bojovali se seveřany, od roku 36 před Darem se vztahy mezi elfy a Sjonwallem zlepšili natolik, že spolu nejednou bojovali bok po boku proti společným nepřátelům. Přesně naopak tomu bylo ve vztahu s Averionem. Lesní elfové v minulosti s Chorií obchodovali, ale jak čas plynul, lesní elfové začali být čím dál víc uzavření a veškeré styky nakonec upadly v zapomnění. Choria měla také nepřátelské vztahy s trpaslíky z Baal'Sengaru poté, co trpaslíci bez varování zaútočili na jihovýchodní hranice země. Komplikované vztahy byli s trpaslíky z Ghan'Daronu, které s elfy pojily dobré i špatné zkušenosti. Nejznámnějším příkladem toho je expedice na Ashan. Choria se také přátelila s řádem Heronských čarodějů z jihu.

Agriculture & Industry

Choria byla díky Temným horám velmi bohatá na nerostné suroviny, zejména pak kovy. Nejvzácnějším a nejznámějším kovem, který elfové těžili byla stříbrocel. Ve velkém množství se zde však těžily i další nerosty jako zlato, stříbro, drahé kameny, a tak dále.

Trade & Transport

Choria příliš neobchodovala s ostatními zeměmi, v zemi však kvetla forma obchodu mezi jednotlivými oblastmi, což bylo možné, díky rozličným vlastnostem a přednostem jednotlivých lokalit. Elfští lordi takto mezi sebou obchodovali s potravinami, dřevem, kovy a dalšími surovinami tak, jak potřebovali.

Education

Svého času byli elfové z Chorie nejvzdělanější rasou, jíž mohli konkurovat snad pouze Ghan'Daronští trpaslíci. Rozhodně zde vládla největší vzdělanost mezi prostým lidem. Každý dospělý občan uměl číst a psát a hovořit plynně obecnou řečí. Každý uměl počítat a užívat logické myšlení. Občané Chorie měli největší obecný přehled, navíc se sami ještě vzdělávali v oblastech, které je zajímaly.

Infrastructure

Celá země byla rozdělená na třináct oblastí, z nichž dvanáct měli ve své moci elfští lordi, třináctou spravoval král osobně. Každá oblast takto měla svůj vlastní hrad, do toho zde bylo ještě několik dalších pevností, například Břitověž, Tecarisa, Věž hrotharů nebo Cirian. Bylo zde také několik měst v nichž vládli buďto lordi, pokud zde byl i jejich hrad, nebo itärové, sloužící svým lenním pánům.

Nejen elfská města, ale i pevnosti byly známé svým vyumělkovaným, zdobeným vzhledem, který byl toliko estetický jako praktický. Elfové také mohli šetřit na opevnění díky tomu, že na svou obranu využívali okolní terén, proto málokterá usedlost měla hradby. Velkou raritou také bylo, že Choria měla poměrně udržované cesty, které velmi usnadňovaly cestování. Elfové neměli hospody, či hostince, nýbrž slavnostní sály, které sloužily k běžné interakci, ale i během častých oslav a soutěží.

DISBANDED/DISSOLVED

264 před Darem - 28 před Darem

Type
Geopolitical, Kingdom
Capital
Clorion
Demonym
Chorijský elf, Chorijec
Government System
Monarchy, Elective
Power Structure
Feudal state
Economic System
Gift economy
Currency
Elfové v Chorii nepoužívají měnový systém, jejich majetek odpovídá jejich postavení a reputaci.
Legislative Body
Zákony smí navrhovat kterýkoli lord, či vůdce řádu, je na králi, zda návrh schválí, či nikoli. Král samotný může navrhnout zákon a potvrdit si ho v případě, že lordstvo není jednohlasně proti.
Judicial Body
Výkonnou soudní moc mají lordi na svém vlastním území, vůdci řádu v rámci vlastních frakcí, ve městech pak jednotliví radní a samozřejmě o nejtěžších zločinech rozhoduje král, za přítomnosti šlechty.
Subsidiary Organizations
Location
Choria
Official Languages
Related Professions
Controlled Territories
Neighboring Nations
Notable Members
Related Ethnicities

Comments

Please Login in order to comment!