Choria
Je chladná oblast nacházející se v severní části západního kontinentu. Původně byla obydlena několika obřími kmeny, které mezi sebou vedli války o území, či lup. Poprvé však byla pojmenována v roce 263 před Darem elfskými kolonisty, kteří sem přišli vybudovat svoji novou vlast. V elfském jazyce Choria znamená Země naděje, samotná země tento název přejala od právě od vznikajícího království
Elfové zde setrvali téměř 250 let, během kterých zakusili krásy a blahobyt, ale také války a útrapy, které jim Choria nadělila. Život v ní nebyl vůbec jednoduchý a v roce 28 před Darem se království rozpadlo a zemi ovládli démoni, proto jí někteří začali říkat země démonů, neboli Ivornirea.
Choria je však stále zajímavým místem, plným zaniklé krásy, plná pozůstatku mocného království. Největšími zajímavostmi jsou hory Alamenet a Gilberet, jezero Alaseon, nebo les Sainë Coedvir, nádherné hlavní město Clorion nebo trosky slavné Břitověže, nachází se zde brána démonů v Ärvendüově jeskyni a dračí sluj v troskách hradu Naentai, tajuplná Arisanská rokle plná divokých nebezpečných zvířat, a také jezero Duerra s temnou dírou uprostřed, v níž voda mizí neznámo kam. Za zmínku také stojí Údolí Věčnobouře se sochami pěti Chorijských králů, tyčících se nad ním, nebo žijící labyrint Yemigu.
Geografie
Terén
Paradoxně má Choria nejvyšší nadmořskou výšku hned u Západního moře, kde leží Temné hory, zabírající většinu západního území a tvořící tak hranici země. Jejich součástí jsou dvě nejvyšší známé hory Alamenet a Gilberet. Směrem od hor se krajina postupně svažuje na východ do vnitrozemí. Choria už další hory nemá, leží zde však několik vrchovin, například Stinné vrchy, proslulé čarodějnickými sabaty, Severní vrchy, Zelené vrchy, Stolovité vrchy uvnitř Arisanské rokle, Elandarské vrchy a další. Průměrná nadmořská výška, nepočítaje hory se pohybuje kolem 1000 metrů nad mořem. Hora Alamenet, na níž se rozkládalo hlavní město království Chorie Clorion, má nadmořskou výšku přes 4000 metrů nad mořem. Nedobytný vrchol hory Gilberet má dokonce přes 8000 metrů nad mořem. Výška ostatních Temných hor se pohybuje mezi 1500 a 3000 metry.
Vodstvo
Kolem dvou nejvyšších hor se rozprostírá Velké jezero Alaseon, které svou plochou zabírá skoro čtvrtinu Chorie. Jezero do sebe vtahuje většinu řek z okolních hor a vrchovin a jeho přibližná nadmořská výška je 800 metrů. Stalo se jedním z hlavních zdrojů obživy chorijských elfů. Z jezera vytéká také ohrmoná řeka Elv Aenë, která pak směřuje na jih přes Rhazzadinskou divočinu až do domoviny elfů Averionu. Druhý odtok z jezera vytvořili elfové vlastníma rukama. Jedná se o Oriminský průplav, kterým elfové propojili jezero se Západním mořem, aby své lodě snáze dostali na moře. Mimo Alaseon se zde nachází velké množství dalších menších jezer, zejména v Asciře, či horských oblastech, jako je Urmenën. Ze všech řek, které prokají Chorií jsou nejznámnější Eledras, která pramení v severních Temných horách a před tím, než dorazí do jezera Elduin urazí 55km, další významná řeka je Sania, pramenící v rovněž v Temných horách, po 36km vlévajících se do jezera Alaseon.
Klima
Choria je obecně chladný a nehostinný kraj, jednak díky velké nadmořské výšce a jednak díky tomu, že leží na přechodu mezi mírným a chladným podnebným pásem. Mrazy -17°C jsou naprostou běžností a v zimě teplota v některých oblastech může klesnout až na -27°C. Naopak v létě se teploty v některých oblastech pohybují mezi 12 až 15°C, nejvyšší teploty jsou v Galaderu, Calaně či Arisanu, kde mohou stoupnout až na 30°C. Podnebí je zde chladné, jsou zde časté srážky a silný vítr zejména ze západu a severu. Zimy zde bývají dlouhé a tvrdé a léta krátká a mírná.
Fauna a Flóra
Rostlinstvo
Největším lesem v Chorii je Sainë Coedvir, neboli Velký zelený les, ten zabírá téměř čtvrtinu rozlohy Chorie, a ještě dále pokračuje na východ za její území. Jako jediný les v této oblasti je celý tvořen převážně listnatými stromy, zejména javory, kaštany a buky. Kromě nich v lese rostou i jasany, duby a topoly. Z jehličnatých se zde jako jediné vzácně vyskytují tisy.
Druhým největší je Toloarkorský les v oblasti Ristelon, ten má rozlohu přibližně 225km2 a je tvořen především borovicemi a jedlemi. Jehličnatými stromy je tvořena i převážná většina menších lesíků, v nichž také rostou smrky, jalovce a modříny. V menší míře se zde poté vyskytují platany, břízy, vrby, jilmy, lípy, lísky nebo olše. V některých oblastech byly pěstovány sady ovocných stromů, zejména pak jabloní, hrušní, švestek, meruněk či třešní. Jabloně rostou i divoké. Kromě těchto běžných stromů se v Chorii vyskytoval také čarostrom, který však byl zabit v roce 36 před Darem, v Arisanské rokli. Mimo to v Sainë Coedvir roste také jeden moudrý strom a minimálně dva černé stromy. Dašlí zajímavostí jsou rekolapky, které žijí v Arisanské rokli, tyto masozřavé rostliny byly velmi nebezpečné a zároveň ceněné pro svá semena.
Z nižších rostlin se zde vyskytují všechny možné druhy bylin a hub, na některých místech roste kapradí, jinde zase kosatce, blatouchy, či lekníny.V bažinách se vyskytuje rákos, orobinec a různé druhy plevele. Tráva v Chorii nabývá mnoha různých barev a délek, podle toho, jak moc se mění jejich podmínky. V oblasti Temných hor je tráva krátká, tenká šedozelená, kdežto v okolí Velkého lesa je delší a jasně zelená.
Živočichové
Choria je také domovem mnoha druhů živočichů, od obyčejných až po neobvyklé, či vzácné druhy, či dokonce duchy a démony. Z běžných zvířat se zde vyskytují polní škůdci obzvláště v jižních farmářských oblastech. Ve Velkém lese žijí smečky chňapavců, v ostatních lesích stáda jelenů, nebo koz a ovcí v horských oblastech. V Asciře se pokojně popásali elfští koně, kdežto v jižních oblastech krávy. Na severu žijí sobi a v mnohem menší míře se zde vyskytují medvědi a vlci, z kočkovitých šelem v Chorii vzácně žijí rysové a poměrně hojné jsou tu lišky. Z menších živočichů zde žijí bobři, ondatry, zajíci, potkani, hraboši, polní myši, ježci. Z plazů a obojživelných pak zmije, slepýši, rosničky, ropuchy, mloci a ještěrky.
Z ptactva jsou zde zastoupena káňata, orli, velcí královští orli, špačci, jiřičky, kosi, straky, vrány, datlové, sojky, sýkorky, z lovného patctva pak husy, bažanti, koroptve, kachny, z domácích slepice. Choria také nabízí mnoho druhů sladkovodních ryb jako jsou štiky, sumci, cejni, candáti, plotice a kapři. Za zmínku také stojí nebezpečné jezerní paryby, které žijí v jezerech Arisanské rokle. Na krátkém úseku chorijského pobřeží lze narazit na některé mořské ryby, zejména lososi. Z hmyzu se zde daří včelám, mravencům, ale také komárům a velkým jedovatým vosám, částečně zmutovaným vlivem dlouho působící magie.
V Chorii žije mnoho neobvyklých a unikátních živočišných druhů. Některé jsou vytvořené vlivem magie, jiné jsou pouze neobvyklé. Z neobvyklých je třeba zmínit červeného draka Lairiona, žijícího v Urmenënu, dále jsou pak známí dva wyvernové, ledový, žijící v Eiranatu a lesní, žijící v Arisanu. Dalšími důležitými živočichy jsou demigryfové v Temných horách. Podle vyprávění rýbářů žije u dna jezera Alaseon velký vodní tvor, který byl pojmenován Aitra, jehož existenci se ještě nepodařilo prokázat. Arisanská rokle byla svými unikátními obyvateli proslavená, ze všeho nejvíce pak nebezpečnými stínovými šelmami. Na krátkou dobu rokle poskytovala domov i několika druhům, dovezeným z Ashanu, jednalo se o salamandry, nïcrai a krystalovce. V Urmenënu měli v dolech často potyčky s wariny, kteří se zatoulali příliš blízko k povrchu a ve Velkých močálech Vioharu žijí močáloví červi.
Z magicky ovlivněných bytostí se zde nacházely bílé vrány a vyspělá magická anomálie s názvem Ubru. Přebývali zde i někteří duchové, nejvýznamnější z nich byl Gwïrdür, který se dvakrát objevil ve Vioharu, dále pak žijící labyrint Yemigu v Urmenënu, v Sainë Coedvir pokojně poletovaly bludičky a mátly neopatrné poutníky. V období zániku elfského království se zde také zvýšil počet démonů. Nejběžnější byly noční můry, nejvyšší noční můra byla vězněna v jezeře Duerra v Sejuonu. Dále pak bludníci nebo již zmíněné černé stromy. Mezi démony se také řadí Caialon, který dřív býval chorijským princem, který propadl temné magii.
Lze zde narazit na obry ze třech kmenů, Žluté bulvy, Válečníků z bažin a nejznámější Černého špičáku. Dále pak lze v Chorii potkat čarodějnice, či trpasličí mutanty. Prokazatelně v Chorii žili odděleně také dva yetiové, samec Tuve v Sejuonu a samice Saku v Ristelonu.
Přírodní zdroje
Díky velké rozmanitosti surovin byla Choria naprosto samostatnou zemí. V horách se skrývalo bohatství kovů a jiných nerostů, zejména pak vzácné stříbrné rudy, jezero poskytovalo dostatek ryb, lesy dřevo a živočichy všeho druhu. Ačkoli byl život v Chorii náročný, vynahrazovala to obyvatelům svým bohatstvím ve všech směrech. Každá oblast byla zaměřená na určitý aspekt koexistence a elfové z své domoviny vždy získali to nejlepší. Mnoho těchto zejména nerostných bohatství přeměnili v umělecké skvosty, které lze dodnes v Chorii nalézt.
Komentáře