Viohar
Je lesnatá oblast na severovýchodě Chorie, více než tři čtvrtiny její rozlohy pokrývá Sainë Coedvir. Již od založení Chorie byla sídlem lordů z rodu Därün, kteří vládli z hradu Fingon. Viohar nikdy nečelil problémům s obry ani seveřany, ale dvakrát za 250 let si prošel téměř úplným zničením z rukou ducha Gwïrdüra. Ve Fingonu se nacházela komnata s pěti magickými prsteny, které se proti duchovu běsnění daly použít. Z Vioharu pocházeli nejlepší řezbáři, tesaři a truhláři v království, neboť dřevo bylo hlavní obživou zdejšího lidu.
Geografie
Viohar je tvořen mírnými kopečky a údolíčky, které se táhnou napříč lesem. Jeho jedinými většími vrcholy jsou Bukové vrchy, na nichž stojí hradu Fingon a Solné vrchy s největší nadmořskou výškou 1000 metrů nad mořem. Tyse nacházejí jihovýchodně od Fingonu. Další zajímavostí je meteorický kráter východně od Fingonu, o průměru 3km, který nese název Mlžný, kvůli jedovaté mlze, která se kolem něj nachází. Průměrná nadmořská výška Vioharu je 750 metrů nad mořem, přičemž krajina pozvolna klesá od západu k východu a od severu k jihu. Viohar je obklopen dalšími oblastmi, Sejuonem na severu, Ascirou na západě, Calanou a Arisanem na jihu. Směrem na východ pokračuje divoká část Sainë Coedvir.
Ve Vioharu se nachází pouze dvě malá jezírka Celac a Lirotë, která mají přibližně kilometr čtvereční na rozlohu a až 12 metrů hloubku. Půda zde je plná soli, která absorbuje většinu vlhkosti, proto se ve Vioharu nachází pouze množství bezejmenných potůčků, které většinou směřují na východ do divočiny. Jižně od Mlžného kráteru se nacházejí Velké bažiny, nebo také Solné bažiny v místech, půda nasála tolik vody, že okolní terén rozmělnila na zrádné řídké bahno. Voda zde má slanou chuť.
Podnebí ve Vioharu je poměrně přívětivé, jedná se o jedno z nejteplejších míst v Chorii, v létě zde teploty dosahují až 26°C, zatímco v zimě mohou klesnout na -17°C. Vzduch zde je trochu těžší, jak se vodní páry zvedají z prosáknuté země do ovzduší. Je v něm cítit velkou vlhkost.
Fauna a Flóra
Jako i ve zbytku Velkého zeleného lesa, i zde jsou zastoupeny zejména buky, kaštany, javory a tisy, které na podzim hrají všemi možnými barvami. Dost se zde vyskytují také jasany. Sainë Coedvir se rozprostírá na více než třech čtvrtinách území Ristelonu. Mimo něj roste několik stromů, převážně smrků, buď ojediněle nebo v malých skupinkách. Roste zde samozřejmě hojnost bylin, hub a lesních plodů.
Z živočišných zástupců jsou pro Viohar typičtí chňapavci, kterých zde žije několik smeček, dále pak slepýši, zmije, potkani, zajíci či ježci. Daří se zde také divokým kancům. V bažinách žijí obrovští nebezpeční červi, z nichž největší a nejnebezpečnější nese jméno Ingautl. Ze sousedního Arisanu se sem přestěhovaly roje velkých jedovatých vos. Je také známo že ve Velkém lese na území Vioharu přebývá jeden moudrý a jeden černý strom. Zřídka zde lze narazit i na bludičku.
Přírodní zdroje
Hlavní bohatství Vioharu spočívá ve floře. Občas se jí říkalo také Zelená zbrojnice. Vyváželo se odsud jasanové dřevo do celé Chorie, vhodné pro výrobu násad zbraní, tisové pro výrobu luků, smrkové na štíty. Mimo to se zde však vyráběly kvalitní hudební nástroje, pracovní či kuchyňské nástroje, hračky, či nábytek. Ze smrkového dřeva se také vyráběly papíry. Ani půda mimo les nebyla moc úrodná a elfové pěstovali obilí pouze pro vlastní potřebu. Měli však zásoby bylina hub, které se používaly v léčitelství i jako koření. Známé bylo také kvalitní zelené barvivo Ülaivská zeleň. V minulosti se zde těžila i sůl v solných vrších, ale poté, co tamní horníci probudili Gwïrdüra byl důl uzavřen.
Komentáře