Řád zpívajících čepelí

Je dnes již zaniklý řád elitních elfských bojovníků kouzelníků a diplomatů, sloužících království Chorie. Řád byl založen legendárním lordem Litarem Askendaiem a od té doby sloužil věrně a zodpovědně až do zániku Chorie v roce 28 před Darem, kdy zemřela i většina členů řádu. Jejich sídlem byla Břitověž, velitel řádu byl nazýván První čepel.

Structure

Uchazeč

Uchazeč, který měl šanci k přijetí už musel být trochu znalý světa, musel to být zkušený bojovník, oplývající inteligencí. Když takový elf přišel před bránu Břitověže, byl vzat ke zkoušce boje, inteligence a politiky. Uchazeč musel do časového limitu uhodnout hádanku na první pokus. Musel obstát v boji proti jiné zpívající čepeli a vyřešit předložený politický problém. Na všechny tyto úkoly vždy dohlížela První čepel. Pokud byly všechny zadané úkoly splněny ke spokojenosti První čepele, stal se uchazeč učedníkem Břitověže, pokud však byť jen v jediné zkoušce selhal, musel věž opustit a znovu mu již nebylo dovoleno ucházet se o učení zpívajících čepelí.

Učedník

Když se elf stal učedníkem Břitověže, zřekl se tím svého titulu i příslušnosti ke svému rodu, pokud byl členem nějaké urozené rodiny. Získal však nové bratry ve zbrani, na které se vždy mohl spolehnout. Po složení zkoušky se učedník přestěhoval do Břitověže, kde od té doby žil. Život učedníka byl těžký, učil se vnímat svět novýma očima, získal nové smysly, osvojil si umění magie a naučil se být klidný a vyrovnaný skrze dlouhé meditace. V žáru neustále fyzické i duševní disciplíny byl překován na zpívající čepel.

Čepel

Plnohodnotnou zpívající čepelí se učedník stal přibližně po dvouletém intenzivním výcviku. Všechny čepele si byly rovny, žádná nebyla víc než jiná, avšak čím starší a zkušenější bojovník byl, tím více věhlasu a uznání získal. Neoficiálně se čepele tedy rozlišovaly na svou významnost podle již dosažených úspěchů, mezi sebou však vždy jednaly se vzájemným respektem a nepovyšovaly se nad ostatní. Pokud se jedné mise účastnilo více čepelí zároveň, bylo vždy jedné z nich svěřeno velení přímo První čepelí, a ne vždy velela nejstarší čepel. Zpívající čepele musely dbát na svou pověst a nemohly si v žádném případě dovolit projevit neúctu, pochyby nebo pohrdání svým vůdcem. Všechny čepele jsou jedna.

První čepel

První čepel byl název hlavy řádu, ta komunikovala s králem Chorie a dle svých vlastních příkazů pak operovala s řádem samotným. Zpívající čepele však sloužily Chorii, ne jejímu králi, tudíž má První čepel měla právo příkaz neuposlechnout. Stalo se to však jen jednou v historii. Uvnitř Břitověže měla První čepel absolutní moc a její slovo bylo víc než zákon. Většinou si První čepel vybírala svého nástupce sama, pokud to nestihla, zvolily si nového vůdce samy čepele. První čepel měla také na starosti orlovnu a korespondenci.

Rodina Cal‘Tehir

Tato rodina sídlila v Břitověži už od jejího založení. Její členové sloužili řádu zpívajících čepelí a zajišťovali chod věže. Mezi jejich práce patřila správa věže, starost o stáj, vaření a péče o kuchyni, úklid prostor, obchodování a podobně. Aktuální hlava rodiny byla vždy správcem věže. Ačkoli se jednalo v podstatě o sloužící, jednalo se o významnou elfskou rodinu s dlouhou tradicí, kterou měli všichni v úctě, včetně zpívajících čepelí samotných.

History

Již od svého založení, bylo elfské království Choria, pravidelně vystavována útokům barbarů ze severu. Tito uřvaní bojovníci elfy převyšovali výškou, silou i počtem. I když nepronikali na území Chorie jako dobyvatelé, zanechaly jejich loupeživé nájezdy vždy spoustu mrtvých. Bylo nutné kvantitu nepřátel vyvážit kvalitou a jejich sílu překonat rychlostí. Proto byl v roce 244 před Darem založen řád zpívajících čepelí, coby vrchol elfského válečného umění.

První generaci zpívajících čepelí vycvičil legendární hrdina lord Litar Askendai a plody jeho práce byly zřetelné při prvním jarním nájezdu roku 243 před Darem. Způsob boje se však také osvědčil proti obrům, kteří pravidelně napadali Choriu z Temných hor na západě.

Prvním velitelem zpívajících čepelí byl Calvalor. Tehdy zpívající čepele sídlily na hradě Clorion v blízkosti krále Ilisara.

Všichni elfští bojovníci trénovali již od útlého věku, aby jednou mohli vstoupit do tohoto honosného řádu a v jeho jméně bránit rodnou krajinu před nepřáteli. Původní zpívající čepele se ukázali jako efektivní protisíla, ale pokaždé, když byli seveřané zatlačeni zpět do své země, vrátili se další rok v ještě větším počtu. Díky vyšší porodnosti a jejich barbarské kultuře, se jim pár let na to začalo znovu dařit pronikat na elfská území a každá taková návštěva si vybrala krutou daň. Zatímco každý seveřan, který zemřel v boji, byl podle jejich náboženství přijat mezi bohy, elfové plakali za každou kapku krve, která byla prolita v jejich řadách.

Při jednom takovém vpádu na jaře 232 před Darem, seveřané napadli elfskou usedlost Avarëne, povraždili všechny muže, a ženy a děti odvedli do otroctví. Mezi ženami byla i láska bojovníka z řádu zpívajících čepelí Taluvana. Když se o tom Taluvan dozvěděl, vydal se navzdory varováním a rozkazům daleko za nepřátelskou linii, neúnavně stopoval dnem i nocí únosce své milované.

Když je nakonec dostihl v horách, přepadla je sněhová bouře. Taluvan se rozhodl jí využít a vrhl se do ležení nepřátel, díky svým lehkým elfským krokům tancoval ve sněhu ladně, aniž by se probořil, kdežto seveřané, kteří měli sníh po pás, byli pro elfa takřka nehybné cíle. Ačkoli Taluvanovi nikdo nemohl vzdorovat, jeho záchrannou misi narušila lavina, která smetla elfa, jeho protivníky, i všechny zajatce dolů do propasti.

Když se Taluvan probral, zjistil, že leží na kamenné podlaze. Když si lépe prohlédl okolí, zjistil, že je v domu vysoko v horách. Někdo jej vynesl z hlubin a ovázal jeho rány. Údiv nad tím co se stalo, však zastřela myšlenka na jeho milou. Taluvan se rozhodl prohledat zbytek domu, zda také nebyla zachráněna, a pokud ne, byl připraven jít ji znovu hledat.

Ve vedlejší místnosti však spatřil jen podivného starce, který usrkával horkou medovinu. Rozhodně to nebyl elf, ani seveřan, a ačkoli u sebe Taluvan neměl zbraně, byl připraven starce přemoci holýma rukama, aby mu řekl, kde je jeho milovaná. Stařec jej však srazil na kolena a donutil ho zklidnit se.

Pak na něj promluvil klidnou řečí, která nebyla jazykem elfů, ani seveřanů, a ačkoli Taluvan neznal význam slov, porozuměl tomu, co se mu stařec snažil sdělit. Taluvan byl jediný, který přežil pád ze srázu, všichni ostatní včetně jeho milé byli mrtví. Taluvanovi puklo srdce a chtěl skoncovat se životem.

Stařec mu však řekl, že aby znovu mohl válčit, musí ve své duši najít klid. Teprve pak bude Taluvan schopen ze svého žalu ukout novou zbroj a z jeho hněvu nový meč. Zatímco se elfovo tělo uzdravovalo, trval stařec na tom, aby Taluvan trávil hodně času rozjímáním a meditacemi, které pomáhaly tišit neklid v jeho nitru. Jeho nový mentor se pokoušel otevřít mysl horkokrevného elfa směru uvažování, který bojovník do té doby neznal – soucitu, trpělivosti a klidu. Tehdy, po nějakém čase Taluvan při jedné z meditací pocítil ve vzduchu kolem něj podivnou energii, kterou dokázal při dostatečné koncentraci nasát. Tuto energii pak dokázal využít, aby zlepšil své bojové schopnosti. Jeho mentor mu neustále říkal, aby se pouštěl do bitvy, jen pokud je to nezbytně nutné, Taluvan se však zaměřoval hlavně na to, jak zlepšit své bojové umění, chtěl vybít všechny seveřany do posledního a k tomu potřeboval větší rychlost.

Když se Taluvan po několika letech vrátil domů obohacen starcovými tajuplnými znalostmi, začal trénovat v magickém stylu boje i ostatní zpívající čepele. Stal se novou hlavou řádu a nechal vystavět věž Ilfïnelon, neboli Břitověž. Ta byla zbudována na nejmagičtějším místě v celé Chorii a stala se tajuplným místem, přístupným pouze členům řádu.

Taluvanovy bojové techniky se ukázaly nanejvýš efektivní, rychlost pohybů zpívajících čepelí se ještě zrychlila a jejich smrtící útoky teď byly posíleny magií. Vpád seveřanů v roce 227 před Darem byl odražen pouze s minimálními ztrátami na životech. Tehdy Taluvan podruhé porušil rozkaz a vydal se znovu dál na sever, tentokrát i se svými bojovníky. Tehdy se dopustil ohromného masakru na nevinných ženách a dětech, stejně jako tomu bylo před lety v Avarëne.

Když jeho bojovníci viděli tu hrůzu, rozhodli se zastavit to šílenství a odvlekli svého velitele z boje násilím. Po návratu do Břitověže Taluvan všem zpívajícím čepelím zakázal o těchto událostech mluvit a začal se uzavírat sám do sebe. Další vpád seveřanů, který poté přišel, byl největší, co živí pamatovali a ani síla zpívajících čepelí nemohla odolat tak ohromnému náporu. Tehdy Taluvan padl v boji, když bránil před severskými berserkry každý metr své vlasti.

Jeho nástupcem se stal Imurion, bylo to v poněkud bezradné situaci, kdy se hordy seveřanů přelévaly přes hranice. Imurion se pokoušel vyjednávat, ale každý posel kterého vyslal, byl zabit. Proto se rozhodl vydat se na další diplomatickou misi sám. Nebyl sice moc zběhlý v diplomacii, ale oplýval zdravým rozumem, uměl výborně argumentovat, ale hlavně měl skvělé analytické myšlení a pozorovací schopnosti. Několik týdnů pozoroval severské tábory, aby se více přiučil o jejich kultuře.

Když se cítil dostatečně připraven, vešel ozbrojen do seveřanského tábora hlavním vchodem a vyzval náčelníka seveřanů na souboj. Dohodl se s ním, že pokud vyhraje, odtáhne jeho kmen zpátky na sever. Imurion bojoval a vyhrál. Využil seveřanské víry proti nim samým a ti po porážce náčelníka neměli na výběr. Takto Imurion cestoval od kmene ke kmeni a porážel jednoho náčelníka za druhým. Jeden náčelník však byl vypočítavý, a když viděl, že Imuriona v boji neporazí, upřel mu právo na výzvu, jelikož nebyl seveřan. Tehdy podle příběhů se na elfského bojovníka vrhnul celý kmen, sto bojovníků proti jednomu. Imurion se dostal ven, ale byl těžce raněn. Nakonec svým zraněním podlehl a zprávu o jeho činech do Břitověže donesl jeho přítel Deretvë.

Novou První čepelí se stal Nahairan, poté co Deretvë podruhé odmítl pozici První čepele. Tento elf se nechal inspirovat svým předchůdcem, avšak diplomacii použil lstivě. Jeho bojovníci stejně jako kdysi Imurion týdny studovali severské kmeny a zjistili, že jejich slabou stránkou je nejednotné velení. Kmen jako samostatná jednotka bojoval dokonale sehraně, to uznal i sám Nahairan, ale bylo-li více kmenů pohromadě a tím i více náčelníků, docházelo u nich k častým mocenským svárům. Nahairan všech těchto informací využil, aby poštval jednotlivé kmeny proti sobě. Do těchto bojů pak vtrhla elfská armáda a téměř roční okupace Chorie ze severu skončila Bitvou pod tančícími světly, kdy byli všichni seveřani zahnáni zpět do své země.

I tak si však válka vyžádala krutou daň a mnoho elfů padlo, včetně elfského krále Azariana a mnoha urozených elfských pánů. Chorijská říše byla oslabena a bylo nutné upevnit vztahy. Díky předchozím diplomatickým výsledkům byly zpívající čepele vyslány na sever, dozvědět se více o tamější kultuře a v lepším případě navázat obchodní styky. V některých případech se vrátili s úspěchem, většina kmenů však chtěla raději pořádat nájezdy než v míru obchodovat, ale i tak se elfům povedlo spřátelit si některé kmeny.

S touhou dozvědět se více o světě a znát potenciální hrozby, byli vysláni další poslové do širého světa, aby shromažďovali informace o dalších národech. Plynuly roky a nájezdy seveřanů se pravidelně opakovaly každé jaro, ale každý rok byly zpívající čepele připravené, těmto vpádům čelit.

To se změnilo s nástupem Azarianova syna Uriona na trůn. Urion se rozhodl opevnit hranice a přes veškeré Nahairanovy protesty uzavřel Choriu pro všechny cizince. Zničil tak dobře se rozvíjející spojenectví a politické vztahy, které zpívající čepele budovaly od skončení války. V roce 219 před Darem procitl ve Vioharu temný duch Gwïrdür a začal terorizovat elfy z Fingonu. Nahairan tehdy vedl zpívající čepele proti tomuto obrovi tvořenému z živoucí stříbrocele a vyhrál. Následujícího roku Nahairan vytvořil Pět Fingonských prstenů, které byly uloženy ve speciální komnatě ve Fingonu pro případ, kdyby se Gwïrdür vrátil.

V roce 199 před Darem Nahairan zabránil vzniku občanské války, když síly rodu Askendai v čele s itärem Inmenorem Zinidar vytáhly proti hlavnímu městu, když král Urion neoprávněně zajal lady Renoru Askendai. Nahairan vyzval krále na souboj před zraky obou armád. Král se boji pokusil vyhnout, ale Nahairan tehdy prohlásil: „Měli by za tebe bojovat tví muži, když ty odmítáš bojovat za ně, můj králi?“ Král Urion bojoval a prohrál, poražen a ponížen rozkázal svým vojákům, aby zaútočili. Vojáci tehdy nehnuli ani brvou a jednohlasně odmítli vyplnit příkaz. Dle dohody král propustil lady Renoru.

V roce 177 zpívající čepele pátrali po čarodějnici Trinien, která vytvořila mor a rozšířila ho po východní polovině Chorie. Nakonec byla zabita v boji zpívající čepelí Ratarinem. Od té doby byl úkol vypátrat a zničit čarodějnice jedním z primárních cílů zpívajících čepelí. Nahairana vystřídal Salandir. Tento vůdce řádu zpívajících čepelí vedl odvetný útok na šedé trpaslíky z Baal’Sengaru, kteří se rozhodli posunout své hranice směrem na západ v roce 152 před Darem. V roce 138 před darem vypukla druhá občanská válka v Chorii, mezi královnou Irüve, dcerou krále Lorana, jenž byl bývalým členem zpívajících čepelí, a jejím nejbližším rádcem Haruvanem Ilnivar. Salandirovy zpívající čepele v tomto konfliktu sloužili především jako poslové míru a snažili se, aby oba vůdci stran zasedli ke stolu a dohodli se. Salandir byl poté vystřídán Sindvielem. Za svůj život tento elf vedl zpívající čepele do mnoha bitev, stál také v čele několika výprav na daleký sever, kde osvobozoval elfské otroky. V roce 57 před Darem došlo ke sporu ohledně následnictví mezi královým synem Caialonem a synovcem Ascalem. Král Edrain znal temnou povahu svého syna a věděl, že nebude dobrým králem, proto nástupcem jmenoval syna své sestry. Caialon však získal trůn násilím, uvěznil svého otce ve chvíli, kdy se k němu toto rozhodnutí doneslo, všechny kteří královo rozhodnutí slyšeli, nechal popravit. Poté jménem krále Edraina svolal všechny elfské lordy do trůnního sálu v Clorionu, čehož se zúčastnil i řád zpívajících čepelí. Sindviel požadoval vysvětlení.

Caialon však připravil léčku a odřízl elfské lordy od jejich bojovníků a ti zůstali uvězněni v trůnním sále pod útokem Caialonových věrných. Ačkoli se boje účastnily i zpívající čepele, byl to těžký boj, neboť sám Caialon ovládal techniky zpívajících čepelí, které si v mládí osvojil stejně jako umění magie. Sindviel se v tomto boji s Caialonem utkal v boji jeden na jednoho, avšak byli zase odděleni bitevní vřavou. Nakonec si do trůnního sálu probil cestu lord Ascal Nintalor se svými věrnými a společnými silami porazili Caialonovi věrné. Caialon téměř zabil Ascala, ale nakonec byl nucen ustoupit a utekl z Clorionu.

V roce 53 před Darem byla družka krále Ascala nalezena znásilněná a mrtvá ve svých komnatách. Černým mečem byla přibodnuta k loži. Sindviel na žádost krále Ascala shromáždil všechny zpívající čepele na pátrací misi po zapovězeném princi Caialonovi. Byl vypátrán na východní hranici říše v lese Sainë Coedvir. Boj, který začal před lety v trůnním sále, nakonec ukončil Sindviel, když Caialonovi prohnal svůj meč skrze čelist. Sindviel v pokročilém věku pak zaujal své místo v Břitověži a bojů se již neúčastnil. Je však považován za jednoho z nejlepších elfských bojovníků v historii.

V roce 36 před Darem se znovu vrátil Gwïrdür a jeho teror ve Vioharu začal nanovo. Zpívající čepele se tohoto boje účastnily pod vedením Torvëina. Gwïrdür byl poražen za pomoci Fingonských prstenů vytvořených Nahairanem poté, co zničil téměř celý Fingon. V tom samém roku přišel do Ilfïnelonu tajemný cizinec, který zpívajícím čepelím nabídl možnost obnovit dávno ztracenou magickou civilizaci a získat tak jejich moc. Tři bratři z řádu tuto nabídku přijali a navždy tak pošpinili čest zpívajících čepelí. Pod vedením Torvëina se zpívající čepele spojili s Heronskými čaroději a vedli pátrání po tajuplném cizinci a jeho armádě bojovníků, ovládajících magii.

Onen cizinec Rhazien mezitím oblehl Ilfïnelon, kde zůstal jen Sindviel, který v té době byl již v pokročilém věku. Rhazienovi šlo o Quellrinovu knihu rituálů, kterou s sebou přinesl Taluvan ze své poutě na sever. Sindviel a zbylá posádka věže udržovali obranu proti čarodějnicím, čarodějům, i svým křivopřísežným bratrům. Sindviel se obětoval, aby pomocí magického rituálu mohli být oživeni tři Kiptunarští bojovníci.

Obráncům věže pod vedením Eladrina se podařilo vzdorovat, dokud se nevrátili zpívající čepele a čarodějové, v čele s králem Ascalem a Quellrinem. Tento konflikt bývá označován jako Válka magie, která skončila vítězstvím pro stranu krále Ascala.

Novým vůdcem čepelí se stal Torvëin. Jeho prvním počinem byla poprava křivopřísežných zpívajících čepelí, poprvé v historii, a rozhodnutí, rozšířit celkový počet bratrů v řádu na dvacet jedna.

Disbandment

Jednotka zanikla zmizením vznešené magie a smrtí většiny členů řádu, jediným přeživším se stal Eladrin.

DISBANDED/DISSOLVED

Kryj, co má zůstat skryto, tvá pověst odrazí se v nás všech, všichni jsme stejná ocel, tvůj meč by měl mluvit jako poslední, služ věrně, i když je to těžké, všechny čepele jsou jedna.

244 před Darem - 28 před Darem

Type
Military, Knightly Order
Capital
Břitověž
Alternative Names
Lauilfïn
Training Level
Elite
Veterancy Level
Decorated/Honored
Leader
Eladrin
Parent Organization
Království Chorie
Location
Choria
Related Professions
Controlled Territories
Notable Members
Related Ethnicities

Comments

Please Login in order to comment!