Je velmi vzácný kov s unikátními vlastnostmi, který se dá obtížně vyrobit jen za pomocí nejkvalitnějšího nářadí, ve schopných rukou. Byly na něm vystavěny některé civilizace, jiné s ním byly úzce propojeny.
Properties
Kov má lesklou stříbřitou barvu, nezkušené oko si jej může splést s stříbrem. Je velmi lehký a do jisté míry ohebný, díky tomu však může snadno podlehnout proti těžším a silnějším kovům. Jeho hlavní výhodou jsou chemická a magická stálost.
Výsledná ocel je lehká, pevná. Je o něco lehčí a pevnější, než klasická elfská ocel, avšak ne dost natolik, aby byl znát rozdíl. Ocel je stálá chemicky – neoxiduje, termicky – odolá i velmi vysokému žáru a především magicky – magická energie procházející skrz ocel materiál nepoškodí.
Kov je výborný vodič ve všech směrech, díky tomuto nízkému odporu tak nedochází k reakci stříbrocele na magický tok, magie proudí nerušeně a materiál zůstává neporušen. Stejně to funguje i s elektřinou a teplem.
Navzdory tomu však čepel není nezničitelná, například meč z trpasličí ocele by dokázal opakovanými velmi silnými údery meč ze stříbrocele zlomit. Při změně poměru příměsí lze také udělat pružnější ocel, vhodnou pro ramena kuše. Stříbrocel slouží pouze jako vodič magické energie, nedokáže ji uchovávat, ani generovat.
Ke spalování běžného uhlí lze přidat sušený dračí trus, nebo duchovní dřevo, které umožní kováři dosáhnout potřebné teploty. Další možnost je využít vulkanický žár, či elementální oheň mocného ohnivého ducha, případně kombinaci zmíněných způsobů. Ruda při tom pochytí určité množství uhlíku, křemíku a síry.
History & Usage
V Kiptunaru měli stříbrocele přebytek a nebyla považována za vzácnější surovinu než dřevo. Při zániku města však byla velká část stříbrocele zničena, potopena, nebo zanikla v časoprostorové bouři.
Od doby, co stříbrocel objevili elfové se jednalo o jejich nejvzácnější surovinu, neboť ložiska v Temných horách, z nichž stříbrnou rudu těžili byly velmi malá. Většina vyrobené oceli šla zpívajícím čepelím, které dokázaly nejlépe využít její vlastnosti. Ve snaze obohatit se na stříbroceli se někteří lordi pokoušeli těžit i v zahraničí, nejznámnější takovou událostí je expedice na Ashan.
Při zániku Chorie byla většina elfské stříbrocele rozkradena.
Poprvé byla objevena v roce 1432 před Darem neznámým objevitelem. Se zánikem kiptunarské civilizace bylo ztraceno i tajemství výroby, avšak o mnoho let později byla znovu objevena elfem Gilfindelem v roce 259 před Darem.
V dobách Kiptunaru byla stříbrocel užívaná a k vidění na každém kroku. V dobách
Chorie se jednalo o vzácnou surovinu, jejíž vlastnictví bylo umožněno pouze privilegovaným členům společnosti.
Stříbrocel byla pro své vlastnosti užívaná zejména
kiptunari, poté
chorijskými elfy.
Stříbrocel se většinou používá sama o sobě k výrobě zbraní, brnění, šperků, a tak dále, ale lze ji také použít k výrobě magické oceli, nebo teneria.
Stříbrocel se musí vyrobit ze vzácné stříbrné rudy.
V dobách kiptunaru se stříbrocel používala prakticky všude, jako konstrukční trámy, součásti mechanismů, ozdoby, nádobí a podobně. Elfové využívali stříbrocel zejména pro výrobu zbraní a brnění pro hlavy šlechtických rodů, či
zpívající čepele.
Stříbrocel je omezeně překovatelná, takže se dají opravit zlomené meče, promáčknuté brnění a podobně.
Komentáře