Sinvaris
Alchymista Sinvaris
Physical Description
General Physical Condition
Facial Features
Identifying Characteristics
Physical quirks
Apparel & Accessories
Specialized Equipment
Mental characteristics
Personal history
Sinvaris se narodil 8. července do sklenářské rodiny. Jako malý byl hodně nemocný a několikrát dost blízko smrti, zároveň byl jediné dítě, proto jej rodiče ochraňovali na každém kroku. Sinvaris byl vždycky slabý, za to velmi inteligentní a zručný, proto se rozhodl, že se stane učencem, což jeho rodiče vysoce podporovali.
Ještě v dětském věku tedy odcestoval od Clorionu, kde si osvojil znalosti těla elfů, zvířat i méně obvyklých tvorů, historii a mnohé další znalosti. Velmi jej bavila alchymie a zajímal se o studium magie. V knihách však bylo méně informací, než kolik by zvládlo ukojit jeho zvědavost. Snažil se proto vyzvědět více ze všech možných zdrojů.
Jednoho dne všichni studenti se svým mistrem navštívili Ristelon, kde se odehrávala jedna z klíčových bitev Velké severské invaze. Sinvaris tehdy navštívil ošetřovnu v Elduinu, kde bylo mnoho vojáků, zraněných při posledním nájezdu. Jeden z vojáků se na něj podíval svýma zamlženýma očima a zašeptal. „Prosím, bolí to. Můžeš mi pomoct?“ Sinvaris se zmateně rozhlédl, ale kolem nebyl žádný léčitel. Voják dál prosil a bolestí křivil obličej a Sinvarise přemohl soucit. Pozorně si prohlédl všechna vojákova zranění a tu si něčeho všiml.
Voják by zasažen seveřanským mečem do boku. Z toho co mu voják pověděl, se s tím seveřanem zasáhli navzájem a oba se zhroutili k zemi. Jakmile voják dopadl na zem, čepel se pod ním zlomila a část mu zůstala trčet v boku. Zdejší léčitelé mu ji vytáhli, ránu vyčistili a zašili. Sinvarisovi to však nedalo a ránu znovu prohlédl. Při bližším zkoumání zjistil, že voják má v boku stále zaklíněný malý úlomek čepele, který mu znovu a znovu rozdírá tělo zevnitř.
Sinvaris běžel za hlavním léčitelem a pověděl mu o svém objevu. Úlomek byl odstraněn, voják znovu ošetřen a Sinvaris dostal velkou pochvalu. Po několika měsících jej v Clorionu navštívil onen voják s celou svojí rodinou. Byl zdravý, silný a veselý. Poděkoval Sinvarisovi za to, že mu pomohl a daroval mu svůj prsten, který dostal od svého spolubojovníka poté, co mu zachránil život v boji. Sinvaris s díky přijal prsten záchrany života, a s úsměvem sledoval celou rodinu šťastnou a pohromadě. Tehdy se rozhodl, že své studium zaměří na léčení a o tři roky později se stal členem řádu alchymistů a odešel do učení v Naentai. Doufal, že jako alchymista bude moci léčit, zároveň se zdokonalovat v míchání lektvarů a snad také ve studiu magie.
Během následujících let Sinvaris pomáhal mistru Tinranilovi ošetřovat vojáky raněné v boji s obry, což bylo mnohem náročnější a mnohem méně často to končilo šťastným koncem. Mistr Tinranil také rozšířil Sinvarisovy znalosti magie. Sdělil mu, že jej kdysi napadla myšlenka, že magií mohou vládnout i osoby, které pro ni přímo nemají dané vlohy. Klíčem k tomu by prý mohlo být studium stříbrocele .
Tehdy se Sinvaris upnul k myšlence, že se pokusí vymyslet způsob, jak by magicky nenadaná postava mohla magii používat. Krátce na to vznikl popelavý ostrov Ashan a k Sinvarisovu štěstí to byl právě jeho lenní pán, lord Liare, který se rozhodl vytvořit kolonii a začít na ostrově těžit stříbrocel. Se souhlasem svého mistra se tedy dobrovolně přihlásil na tuto expedici a na podzim roku 33 před Darem odplul na Ashan. Na ostrově však měl pramálo možností, prozkoumat stříbrnou rudu natolik, aby dosáhl svého cíle. Stále musel ošetřovat raněné, kterých byly každý týden desítky, musel se starat o korespondenci a neměl s sebou veškeré potřebné vybavení. Během pobytu na ostrově se však spřátelil s itärem Leocenem, který byl velitel expedice. Svěřil se mu o experimentech, které by chtěl provést a Leocen mu do laboratoře nechal přinést malé množství stříbrocele.
Brzy však Sinvaris onemocněl nemocí, kterou pojmenoval Obětí Ashanu, jednalo se dlouhodobě trvající závratě, nevolnost, slabost a v některých případech i padání do bezvědomí, důsledkem nečistého vzduchu a vody.
Sinvaris musel jako léčitel pracovat dnem i nocí a neměl dost času si pořádně odpočinout, což se podepsalo na jeho vlastním zdraví. Brzy u sebe Sinvaris začal objevovat vážnější zdravotní komplikace, které se snažil zpomalit všemi možnými způsoby, nemoc však nedokázal zastavit. Pomalu se vzdal jeho snu o umění magie, dokud na Ashan nepřijeli trpaslíci a on se nesetkal s Glaninem, alchymistou ve službách thana Garna.
První kontakty spolu oba alchymisté měli skrze obchod s léčivy, které trpaslíci postrádali. Brzy si však všimli společného zaujetí magií a jejich vztah se prohloubil na kolegiální spolupráci. Jelikož by jejich velitelé nesouhlasili s takovou kooperací poté, co se stalo, rozhodli se, že se budou sházet potají a po nocích bádat. Glanin přiživil Sinvarisův zápal pro věc tím, že mu slíbil, že magie vyléčí Sinvarisovu postupující nemoc. Tehdy Sinvaris začal přikládat větší úsilí záchraně vlastního života, než životů svých společníků v kolonii.
Krátce na to, se stalo to, čeho se nejvíce obával. Jednoho večera, když s Glaninem pracoval v jejich tajné laboratoři, oba alchymisty objevil itär Leocen. Bylo to v době, kdy vztahy mezi elfy a trpaslíky nebyly kdovíjak přívětivé. Sinvaris se pokoušel Leocenovi vysvětlit, že jsou na prahu objevu něčeho velkého, co by mohlo pomáhat, avšak Leocen v rozlícenosti odmítal poslouchat a chtěl výzkumu učinit přítrž.
Když se bojovník otočil k odchodu, Glanin na něj zaútočil. Než Sinvaris stačil jakkoli zareagovat, trpaslíky Leocena zasáhl tupou stranou sekery do zátylku ve snaze jej omráčit. Místo toho elfovi přerušil míchu a Leocen se s tichým zaúpěním skácel k zemi, kde zůstal nehybně ležet. Sinvaris byl tím pohledem zděšen a ihned propadl panice. Trvalo několik minut, než se Glaninovi mladého elfa podařilo uklidnit. Ač nerad, Sinvaris souhlasil s Glaninovým plánem Leocena usmrtit tak, aby to vypadalo jako nehoda. Společně bezvládného itära odnesli ke srázu, jenž se tyčil nad ashanským hřbitovem. Svrhli jej ze srázu a ujistili se, že je mrtvý. V následujících týdnech se Sinvarisův stav zhoršil, kvůli zničené psychice. Každou noc mu trvalo, než dokázal usnout a každé ráno se budil s potem. Zdálo se mu o Leocenovi a svědomí jej pomalu dohánělo k šílenství.
Po několika týdnech na ostrov připlul lauilfïn Eladrin a berserkr Einar, kteří měli za úkol zjistit o Leocenově smrti pravdu. Sinvaris se ocitl v nemožné situaci. Chtěl Eladrinovi vše říct pokaždé, když s ním mluvil, ale věřil, že pokud to udělá, vzdá se jediné šance na vyléčení. Několik dní na to s Glaninem konečně učinili průlom a stvořili první magickou runu. Ke Sinvarisovu zklamání nesloužila k léčení, nýbrž k ničení. Jak týdny plynuly, nastávaly mezi oběma alchymisty stále častěji neshody, kdy Sinvaris chtěl učinit všemu přítrž, zatímco Glanin byl ochoten jít přes mrtvoly. Zlomem bylo, když Eladrin objevil tajnou laboratoř. Sinvaris s Glaninem v noci potají odnesli všechno vybavení do jiné jeskyně a Sinvaris tam již zůstal. Brzy však byl objeven pátracím oddílem, který Eladrin sestavil v obavách, že byl Sinvaris napaden či podlehl nemoci.
Po přivedení zpět do tábora Sinvaris odmítal zradit Glanina, stále v naději, že tak získá kouzlo, které y ho vyléčilo. Věřil také, že tím co učinil, a že mlčel, si proti sobě poštval všechny v táboře. Eladrin však projevil pochopení, soucit a touhu alchymistovi pomoci s léčením. Tehdy se Sinvaris konečně zlomil a nechal všechny své pocity vyplavit na povrch. Po dlouhé rozmluvě s Eladrinem, kdy mu řekl vše, se mu velmi ulevilo a zlepšil se i jeho zdravotní stav.
Sinvaris věděl, že jeho spolupráce s Glaninem tímto skončila, ale díky Eladrinově inspiraci našel odvahu a vytvořil léčivou runu. K jeho zklamání nedokázala léčit nemoci, avšak dokázala hojit i těžká poranění. Sinvaris se však rozhodl, že Eladrinovi pomůže za každou cenu dostat Glanina před spravedlnost.
Sinvaris se nakonec účastnil bitvy o Ohnivou skálu jako léčitel. Bitva netrvala dlouho a na jejím konci byl vítězem Eladrin. Glanin i Garn byli zajati, stejně jako zbytek trpaslíků. Po návratu do Chorie byl však Sinvaris zajat lordem Liare, obviněn ze zrady a uvězněn. Liare se nesmířil jen tak s neúspěšností expedice. Dlouho a opakovaně Sinvarise vyslýchal a nakonec mu alchymista prozradil vše, co věděl o magických runách a jejich výrobě. Těžko říct, jak dlouho byl ve vězení.
Lord Liare přizval Finleina, své dobrého přítele a učence. Sinvaris jej znal z dřívějška, nikdy se neměli moc rádi. Liare trval na tom, aby Sinvaris Finleina vše naučil. Neměl z toho dobrý pocit, poukázal na složitost výroby a vzácnost surovin, zejména pak čarokamene, který se jinde než na Ashanu nevyskytuje. Finlein ho však vyvedl z omylu. Když horníci pod vedením Cianëna věděli, co mají hledat, našli ložisko i v Temných horách. Samozřejmě se to neobešlo bez obětí, neboť to bylo dost blízko k hnízdu Lairiona, ale riskovat cizí života Liareho nikdy neodrardilo.
Sinvaris neměl na výběr, dostal vše co potřeboval a byl pod neustálým dohledem, takže nemohl poslat zprávu ani Eladrinovi. Aleister byl jmenován kapitánem oficiálně a Liare dbal na to, aby byl přítel neustále zaměstnán a neměl čas Sinvarise navštívit. Tak musel proti své vůli vytvořit několik experimentálních run. Anhaer sice s sebou dovezl z Ashanu krystalovce, salamandra i nïcrai, ale vliv lorda Liareho nestačil na to, aby ochránce zvířat přiměl k odebrání vzorků krve. Povedlo se mu však polapit několik divokých demigryfů, z jejichž krve vznikla runa odvahy. Z kyseliny warina, který se objevil v dole v Ermei, vnikla mocná runa kyselinového šípu čtvrtého kruhu.
Lord Liare založil jednotku runových mágů, jejímž velitelem byl Finlein. Každý z mágů byl vyzbrojen těmito dvěma runami, Liare se je také naučil používat. Navíc mu Sinvaris musel vyrobit i runu z krve obra a noční šelmy, takže se Liare mohl zneviditelnit a získat vyšší sílu. Krve však byl nedostatek, proto od každé runy vznikl pouze jeden exemplář.
Když byli mágové plně vytrénovaní ve výrobě run a jejich používání, rozhodl se Liare, že se Sinvarise zbaví. Jeho život zachránilo to, že na Choriu udeřil Trpasličí mor, a sám král si jmenovitě vyžádal Sinvarise ke dvoru, aby se podílel na hledání jeho léčby pod vedením Prvního alchymisty Ocelana.
Naneštěstí ani Sinvaris netušil, jak s morem naložit a situace se zhoršovala. Když povstal Caialon a král Ascal vytáhl s armádou na sever, Sinvaris se k němu připojil s oddílem léčitelů. V nastávající bitvě měl plné ruce práce s raněnými. Pečoval osobně i o raněného krále.
Po návratu do Clorionu se vrátil k řešení moru. Když potom došlo k osudnému hlasování a otravě krále. Sinvaris udělal vše proto, aby Ascal přežil, přesto neuspěl. Jelikož už nemusel mít strach z lorda Liareho, který se svými věrnými odplul do Elvanu, rozhodl se, že se přidá k Eladrinovi a bude sloužit jemu.
Sexuality
Vzdělání
Zaměstnání
Dosažené úspěchy
Failures & Embarrassments
Mentální traumata
Intellectual Characteristics
Morálka a filozofie
Tabu
Personality Characteristics
Motivace
Likes & Dislikes
Virtues & Personality perks
Personality Quirks
Hygiena
Social
Family Ties
otec Toreinis
matka Fanica
Social Aptitude
Mannerisms
Hobbies & Pets
Speech
Relationships
Sinvaris – „Není spravedlivé, že o tom, zda jsi schopný používat magii nebo ne, rozhoduje příroda. Je to něco co nikdo z nás nemůže ovlivnit. Při tom někteří, kteří magií mohou vládnout o to ani nestojí. A jiní by pro používání magie zabíjeli. Já chci přinést možnost výběru pro každého.“
Sinvaris rozmlouvá s Glaninem.
Sinvaris – „Vždy jsem chtěl pomáhat ostatním. Bavilo mě, léčit jejich zranění a sledovat jejich nevěřícný výraz, když jsem jim sdělil, že již nejsou nemocní. Když jsem onemocněl já, všechno tohle pro mě ztratilo cenu. Už na nich nezáleželo, ne dokud jsem nebyl schopen vyléčit sám sebe. Vždy jsem si myslel, že jsem statečný a obětavý, ale tváří tvář smrti zjišťuji, že jsem jen sobec.“
Sinvaris rozmlouvá s Eladrinem.
Elfský jazyk - rodilý mluvčí
Obecná řeč - plynule
Komentáře