Teruel

"Jsme synové a dcery Archa! Našimi žilami koluje božská krev, která nás váže prastarou přísahou! Ochráníme slabé a nakrmíme chudé! Napravíme všecky křivdy a potrestáme všechny zločiny! Jako jsme pomohli Dolnohradsku, pomůžeme ještě nespočtu dalších! Jsme válečníci Stvořitelčini! Bijte je, bratři! Bijte je!"

– maršál Otto von Kriek "Smrtihlav" k Teruelským vojskům před bitvou na Sychravých lukách

Obecné informace

Teruelské císařství je největším státem kontinentu, mocenským a obchodním centrem lidského světa. Tuto pozici si vydobylo staletími expanzí, dobyvačných válek, politickými sňatky i umnou diplomacií. Hlavní město říše - město Teruel - které sídlí v ústí řeky Rhédy, je všeobecně považováno za centrum kultury, vzdělanosti a mezinárodního obchodu. V současné době také patří pod Teruel Veronský protektorát a část rivského protektorátu.

– Císařské hlavní město Teruel se stalo hlavním obchodním uzlem lidských království

Politika

Vláda

Teruelské císařství je vedeno císařem a jeho rodinou, kteří sídlí v hlavním městě Teruelu. Současným císařem je Karl Gustav Eichelberger von Teruel VI. a císařovnou jeho choť Konstanze von Teruel. Kvůli rozloze státu bylo nutné předat některé pravomoci a povinnosti šlechtickému stavu. V posledních desetiletích pokračuje trend převádět některé z povinností i na císařské úředníky. Vzniká tak v Teruelu nesmírně složitý propletený systém moci, ve kterém mají často i ti největší učenci problémy se vyznat – nejvyšší z těchto úředních funkcí zastávají tzv. císařští konzulové.

Spojenci & nepřátelé

Dlouhodobými politickými spojenci Teruelu jsou jeho sousedi – Verona a Lorthen. Naopak do role hlavního mocenského soka se staví království Alchenburg.

Po začátku druhé velké války se alchenburgsko-teruelský konflikt přelil i do zbytku lidských království, kde vznikla dvě mocenská centra – Teruelská liga a Svobodná smlouva. Teruel se kvůli rostoucímu konfliktu dostal do diplomatické i obchodní izolace, kterou se snaží kompenzovat investicemi do své již tak velké armády .

Terueslký Vysoký konzulát

Vysoký konzulát je teruelským vrcholným orgánem moci výkonné. Skládá se z šesti konzulátů, kterým předsedají konzulové – ty na jejich pozice dosazuje teruelský císař. Konzulové mají k dispozici rozsáhlý úřednický aparát, který vypomáhá s byrokaritckou prací a s tvorbou zákonů.

Konzulát zahraničních záležitostí

Konzulát zahraničních záležitostí, jak už jeho název napovídá, je konzulátem pro oblast zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční a vnější politiku a vztahy Císařství. Stávajícím konzulem zahraničních věcí je kníže Johann von Hesselt, dobrý přítel a rádce císaře Karla Gustafa Eichelbergera von Teruel VI.. Pod jeho správu spadají všechna velvyslanectví a diplomaté Teruelu. Konzulát a Johann von Hesselt stojí za vznikem Teruelská ligy a za podepsáním Smlouvy tří.

Konzulát vnitřních záležitostí

Konzulát vnitřních záležitosti je ústřední orgán terueslké státní správy pro vnitřní věci státu, zejména pro veřejný pořádek a další věci vnitřního pořádku a bezpečnosti. Stávajícím konzulem vnitřních záležitostí je baron Per Mozar.

Konzulát čarodějnických záležitostí

Konzulát čarodějnických záležitostí je ústředním orgánem Teruelu pro správu magických věcí říše. Konzulkou čarodějnických záležitostí je archmagistra Matilda Suliman von Rosenburg. Magistrát mimo jiné vydává tzv. teruelské magické glejty, které slouží jako oficiální úřední povolení k vykonávání magie. Ty jsou využívány především při konfrontaci s Lovci čarodějnic. Právě kvůli tomu se do města Teruel každoročně sjíždí velká část čarodějů z celého císařství.

Konzulát obchodu

Konzulát obchodu, kterému předsedá konzul, bohatý měšťan, Paskal Haass, je zodpovědný za výběr daní, cel, správu císařské pokladny a ražbu teruelských císařských korun. Konzulát založil Jihoteruelskou obchodní společnost, kterou Císařství využívá k ekonomické diplomacii a nátlaku na okolní státy.

Konzulát spravedlnosti

Konzulát vojenských a obranných záležitostí

Šlechtický systém

Aristokracie má v Císařství silnou tradici, přestože je v posledních letech často nahrazována úřednictvem. Většina učenců se shoduje, že šlechtický systém, který dnes využívá většina lidských států, vznikl původně právě v Teruelu. Šlechtické tituly jsou udělovány císařem především za zásluhy v boji, případně za jakoukoliv jinou pomoc státu.

S udělením kteréhokoliv šlechtického titulu vzniká šlechtici erbovní právo. Vyšší šlechtě jsou pak často císařem udělovány pozemky. Vyšší šlechtické tituly jsou dědičné z otce na nejstaršího syna, nižší nikoliv.

Státní vyznamenání

Mimo šlechtické tituly císař uděluje i další vyznamenání. Nejznámějším z nich je nejvyšší teruelské státní vyznamenání, Řád Rudého lva. Dalšími významnými vyznamenáními jsou Řád Svatého kříže, Medaile za Hrdinství a Medaile Za zásluhy. Při udělení vyznamenání vzniká šlechtici právo užívat příslušnou ozdobu ve svém rodovém erbu a to až na tři generace. Státní vyznamenání v dnešních dnech často dostávají i vysocí císařští úředníci.

Historie

Městský stát

Teruel byl původně městským státem, který byl založen v úrodné nížině poblíž řeky Rhedy. Tento fakt Teruelu dopřál nevídaný hospodářský a rovněž populační růst. Městský stát, který si uvědomoval svou pozici, postupně začal výhodnými obchody, sňatky, ale i ohněm a mečem anektovat menší osady, vesničky, dokonce i malé městské státy. To vedlo k založení Teruelského království.

Královstí

Samotný vznik Teruelského království znamenal pro okolní státy nevídaný problém. Zformování Teruelského království a jeho mocenský vliv byl tak rychlý, že mnoho samostatných státečků označujících se za království či knížectví bylo rozdrceno ostatními, rychlejšími státy, které začali formovat větší státní útvary právě po vzoru Teruelských. V těchto dobách začínalo pomalu mizet původní animální náboženství, které nahrazuje víra ve Stvořitelku. V hlavním městě Teruelu se začínala vytvářet hustá dopravní sít Teruel - Gaestin (hlavní město provincie Loosten). Teruel podniká několik nájezdnických válek na sever a následně hladce získává území na jihu a východě. Dobývá území od Paarského pohoří až k Dorhanskému zálivu, přičemž si postupně vytlačuje ohněm svou cestu vpřed. Tento úspěch přitahuje i další královské dynastie z cizích zemí. Teruel se nakonec rozhoduje pro spojení s Meetenským královstvím, čímž získává téměř kompletní vládu nad jihovýchodem kontinentu (před pouští). Tímto rokem se také datuje Teruelský kalendář a císař je oficiálně jmenován jako "Stvořitel".

Anexe Hebronu

Po smrti posvátné hebronské jabloně, kdy je Hebron uvržen do chaosu vycítil Teruel svou příležitost a expandoval až k hranicím svatého království. Legendy praví, že když přijel tehdejší teruelský král Theobald, Aurelius – tehdejší hebronský vládce – v něm okamžitě spatřil potomka jednoho z archů, poklonil se před ním, přísahal mu věrnost a nabídl poslední ze zlatých jablek. Zakousl se do něj a v ten moment se měla vyjevit jeho pravá božská podstata. Hebron se poté stává državou Teruelského království a je po vzniku císařství transformován do arcivévodství Končiny. Aureliova rodová linie je po několika generacích přerušena a hebronské knížectví získává do správy rodina nová – Buchholzové s rudým psem ve znaku.

Císařství

Teruel získává pomalu svou vlastní podobu. Expanduje na sever, dobývá ostatní menší království a knížectví. Před necelými 50 lety anektuje Veronské velkoknížectví, které se stává protektorátem.

Svatá válka

Teruelský císař Daniela II. přichází za svého panování s řadou odvážných reforem. Ty však nelibě nese jeho tehdejší největší mocenský sok, hebronský arcibiskup Siegmar. Po dlouholetých politických tahanicích arcibiskup Siegmar přichází před ostatní arcibiskupy s údajně nově nalezeným rukopisem Liber Orbis, ve které však nebylo zmínky o archu Terulovi. Tím Siegmar zpochybnil božský původ předků vládnoucí rodiny Teruelu, základu absolutistické moci císaře. Sám sebe prohlašuje kvardiánem, ochráncem víry. S podporou velké části církevní obce vyhlašuje vznik takzvané Svaté země, která kopírovala hranice zaniklého Hebronského království. Tento teokratický stát vede přes dvacet let s Teruelem takzvanou svatou válku, během které vzniká i současný rytířský řád Jablečníků, jakožto elitní vojenská složka Svaté země. Po smrti kvardiána Siegmara, který umírá na černý kašel, získává Císařství potřebný impuls k útoku a svatou armádu ničí. Svatá válka končí, dává však záminku k pozdějšímu dělení církve.

První velká válka

Po propuknutí alchenburské stříbrné horečky se jih Alchenburgu ocitnul v těžké ekonomické situaci. Většina rolnictva zběhla na sever s vidinou lehkého výdělku a měšťanstvo se přestěhovalo za lepšími obchody. Zmítán chudobou dávali jižní Alchenburčané svoji nemilou situaci za vinu trůnu. Ani Teruel z rychlého vzestupu Alchenburgu nebyl příliš nadšený. Tak vévoda Rivy, jednoho z velkých alchenburských jižanských měst, Josif Lonski vyvolal za pomoci teruelských vojsk převrat. Alchenburský král samozřejmě nečinně nepřihlížel, a tak vypukla první velká válka – či také zvaná válka alchenburgská –, která se táhla přes dvacet let a vyústila v odtržení Rivy od Alchenburgu. Teruel si díky konfliktu získal přízeň velké částí obyvatel – především jižní – Rivy.

Druhá velká válka

Roku 584 a.i. začalo Teruelské císařství z dosud neznámých důvodů blokovat obchodní karavany mířící do Dolnohradska. Teruelská vojska po smrti dolnohradského knížete Vratislava Vranowicze vnikla na území knížectví a započala obléhání Nezamyslovy brány. Na pomoc Dolnohradsku přispěchaly posily z Boranu, Raveny a Alchenburgu. Teruelu se z Dolnohradska podařilo spojenecká vojska na půl roku vyhnat – ty se ovšem vrátily a s pomocí Lorthenských a Veronských posil a taktického umu maršála Otto von Krieka Dolnohradsko dobily. Válka o Dolnohradsko je považována za začátek druhé velké války.

Odpovědí části Svobodných království na agresi Teruelu bylo vytvoření vojenského paktu Svobodné smlouvy (Alchenburg, Ravena, Boran, Severní Riva), která měla vyvážit vojenskou hegemonii Císařství. Teruelská odpověď na sebe ovšem nenechala dlouho čekat a Císařství iniciovalo obdobný spolek Lorthenu, Teruelu a Verony – Teruelskou ligu.

Obě mocenská centra přesunuly svou pozornost na již probíhající, paralelní konflikt – rivskou občanskou válku. Mocenské soupeření se přesunulo na území rivského království – Smlouva začala podporovat Severní Rivu a Krále Ištván Lonskiho, zatímco Liga Jižní Rivu a samozvaného krále Božimira II. Lonski. Prvních několik měsíců se zdálo, že Svobodná Smlouva povstalecká vojska porazí – Teruel se proto rozhodl vyslat do Rivy maršála Otto von Krieka, který jen po pár týdnech zahnal vojska Smlouvy zpět na původní válečné linie.

– Teruel naposledy vstoupil do historie svou účastí v druhé velké válce, která – ať už dopadne jakkoliv – změní podobu celého kontinentu na tisíce let dopředu

Územní celky

Porhédí

Porhédí se nachází na východním pobřeží Císařství na rozsáhlé a úrodné Teruelské nížině. Celým Porhédím protéká největší řeka Kontinentu – Rhéda, po které arcivévodství získalo svůj název. Na řece se nachází i dvě největší města Porhédí – Teruel a Dreihalt nad Rhénou. Hlavním městem arcivévodství je Drehalt nad Rhénou, který dostává do správy spolu se zbytkem arcivévodství vždy druhý nejstarší syn císařské rodiny – nyní jím je mladší bratr teruelského císaře Johann Eichelberger von Teruel II..

Corrien Ben

Corrien Ben se nachází na severo-východě Císařství v nejvyšších teruelských horách, v tzv. Lkajících horách. Nejen polohu má Corrien Ben společnou s Boranským královstvím. Stejně jako Boran, i Corrien Ben je poset množstvím opuštěných i obydlených trpasličích karheimů, zřícenin a pevností. Velká populace trpasličí menšiny v obou oblastech se promítla i do jejich kultury, která se v mnohém té trpasličí podobá.

Maricia

Maricia se nachází na západním pobřeží Císařství, z většiny na Saténovém poloostrově, na sousedící pevnině a na přilehlých ostrovech Prsech Stvořitelčinných. Hlavním městem arcivévodství je velké přístavní město Vallés, které v obchodu úspěšně konkuruje veronským přístavům na jihu a čtveřici svobodných městských států, tzv. Svobodné čtveřici, na severu.

Jortland

Jortland je po Končinách druhým nejchudším arcivévodstvím Teruelu – ani divoké reformy a obměny ve svěřených lénech konané otcem současného arcivévody, Kolomannem I., na tom nic nezměnily. Nynějšími pány Knittlefeldu a tedy i celého Jortlandu je rodina Von Knittlefeldů. Jortland byl dlouhé roky považován za nedůležitou oblast až do propuknutí druhé velké války a rivské občanské války, kvůli které se stal důležitým geopolitickým bodem.

Končiny

Končiny jsou nejchudší a nejméně důležitým arcivévodstvím Teruelu. Kvůli jejich jižní poloze u Velké pouště není jejich půda úrodná a arcivévodství zasahují častá sucha. V Končinách není rozvinuta infrastruktura, sídla a jejich hranice u Velké pouště nejsou jasně definované. Vládnocí rodina Aep Llwylog se snaží arcivévodství pozvednout díky řadě reforem a posílení obchodních vztahů s pouštním městem Asy'Yrem.

– Mapa znázorňující hranice pěti teruelských arcivévodství

MĚSTA & DALŠÍ VÝZNAMNÁ MÍSTA

Teruel

Město Teruel je hlavním městem celého císařství a zároveň největším a nejlidnatějším městem všech lidských království. Sídlí v něm císař a jeho rodina, císařští konzulové i Církev Svaté Stvořitelky. Díky své vhodné pozici se stal centrem světového obchodu.
Mezi významné budovy, které ve městě stojí, patří císařský palác – centrum císařské moci. Dále Katedrála Nazemivstoupení, sídlo Církve Svaté Stvořitelky, které dle legendy stojí na místě, na kterém sestoupil Arch Teruel ze Zahrad na Nebesích. Své místo ve městě má dále mimo jiné i Teruelská univerzita, či sídlo Jihoteruelské obchodní společnosti.

SPOLEČNOST

Náboženství

Teruelská společnost je dlouhodobě nejpobožnější ze všech lidských království. Může za to především étos o teruelské svaté krvi a fakt, že v Teruelu vznikla a sídlí Církev Svaté Stvořitelky. Založena byla prvním světcem, Svatým Hanielem, který položil základní kameny církve v době temna. Víra v císařství leckde přerostla do fanatických podob – neobvyklé tedy není upalování bezvěrců, lynč údajných čarodějnic a celková nedůvěra vůči magii.

Magie

Teruelští jsou od povahy vůči magii a jejím uživatelům nedůvěřivá – i přes to v Teruelu sídlí nejvíce lóží Oculus Videns z lidských království. Magie jako taková – mimo nekromancie a dalších temných umění – sice není zakázána, i přes to ovšem císařský konzul vydává tzv. magické glejty, které slouží jako oficiální úřední povolení k vykonávání magie. Ty jsou využívány především při konfrontaci s Lovci čarodějnic. Právě kvůli tomu se do města Teruel  každoročně sjíždí velká část čarodějů z celého císařství.

Ekonomika

Teruel je dlouhodbě ekonomicky nejvýkonnějším lidským státem. Vděčí za to především své výhodné poloze, rozloze i umné diplomacii s lidskými a elfskými státy. Světoznámé je především teruelské zlato, které pochází převážně z arcivévodství Corrien Ben, šperky, drahé látky a porhédské pivo a maricijské červené víno. Ekonomické dominanci Císařství napomáhá i ražba Teruelských císařských korun, měny, která je které je přijímána v Teruelu i ve většině Svobodných království.

Armáda

Teruelská císařská armáda je oficiální stálou armádou Teruelského císařství a jeho jednotlivých arcivévodství. Vojáci Císařské armády jsou placeni, aby sloužili jako profesionální vojáci na plný úvazek, vždy připraveni ve svých kasárnách k boji proti nepřátelům říše. Členové armády v době míru ale také časot slouží jako městská stráž říše, požární hlídka nebo policejní síla. Teruelská císařská armáda patří k těm největším a spolu s Veronskou a Alchenburgskou nejlépe trénovanou a vyzbrojenou lidskou armádou.

Organizace

Lovci čarodějnic

Lovci čarodějnic jsou organizací úzce spjatou s Církví Svaté Stvořitelky. Jejím prvotním účelem byla eliminace peoritu, rouhačských náboženství a temných magických umění v lidských královstvích – převážně však v Teruelu. Lovci si díky jejich nevybíravým způsobům vysloužili neblahou pověst krvežíznivých zabijáků a samozvánců kvůli které se jich naprostá většina běžných poddaných k smrti obává. V posledních desetiletích navíc kolují vzkazky, že teruelský císař, jeho konzulové a církevní hodnostáři začali využívat služeb Lovců k vyřizování si osobních sporů a likvidaci politické konkurence.

Důležité osobnosti

Císař Karl Gustaf Eichelberger von Teruel VI.

Současným vladařem teruelského císařství je momentálně císař Karl Gustaf Eichelberger von Teruel VI.. Ten sdědil teruelský trůn a Stvořitelčinu korunu po smrti jeho otce císaře Ferdinanda Aleksandra von Teruel V.. Součástí císařské rodiny je Konstanze von Teruel (císařovna), Ferdinand (korunní princ), Einhardt (princ), Madlene, Margareta, Cecilie (princezny).
I přes to, že Teruel pod správou Karla IV. prosperuje, císař je pod častou kritikou kvůli přílišné politické pasivity a předávání více pravomocí šlechticům a císařským konzulům.

Konzul Johann von Hesselt

Kníže Johann von Hesselt je teruelským šlechticem a konzulem pro zahraniční záležitosti, blízkým poradcem císaře, který silně zasahuje do zahraniční politiky Císařství. Spekuluje se, že záměrně vyvolal konflikt o Dolnohradsko i rivskou občanskou válku. Zároveň se významně podílí na strategii Teruelu během Druhé velké války a stál za vznikem Teruelské ligy.

Mistr svrchovaný Oswyn Lytton

Oswyn Lytton je mistrem svrchovaným čarodějnického řádu Oculus Videns a lorthenským rodákem. Spravuje teruelskou lóži Vynoření a Nazemivystoupení, kvůli sporu o První stranu má však konkurenci v samozvaném mistrovi svrchovaném Sezrantském, správci alchenburgské lóže Vynoření a Nazemivystoupení.

Maršál Otto von Kriek

Otto von Kriek zastává funkci maršáala Teruelské císařské armády a je považován za nejschopnější lidského vojevůdce své generace. Má za sebou nespočet vyhraných bitev, strategických úspěchů i geopolitických publikací – za své zásluhy v oblasti válečnictví získal nejvyšší teruelské vyznamenání Řád Rudého lva. V osobním životě je údajně velice šarmantní, čemuž pomáhá i jeho záliba v umění a kultuře. Na bojišti je ovšem nemilosrdný a bezcitný – i proto si mezi lidmi vysloužil přezdívku Smrtihlav. Momentálně je spolu se svou osobním vojenským plukem v jižní Rivě , kde pod vlajkou Císařství podporuje povstalecké jednotky Božimira II. Lonskiho, v rámci rivské občanské války a druhé velké války.

Johanes "Plazivec" Sackwebers

Johanes je v současné době neoficiálním velitelem celé organizace Lovců čarodějnic. Je sice pouze jedním ze sedmi členů Konventu, kteří mají stejné pravomoci, díky jeho přátelským vztahům s císařem však má v rámci Konventu de facto hlavní slovo. Jde o staršího veterána teruelské armády, který se ve svých středních letech přidal k Lovcům, a od té doby se proslavil jako lovec magických bestií.

Svaté císařství teruelské

Politika

Politický systém: císařství
Založeno: 1750 a. i. (jako království), 0 p. i. (jako císařství)
Současný vladař: Císař Karl Gustaf Eichelberger von Teruel VI.

Vztahy

Spojenci: Teruelská liga (Verona, Lorthen, Jižní Riva)
Nepřátelé: Svobodná smlouva (Alchenburg, Boran, Boran, Severní Riva)

Města

Hlavní město: Teruel
Velká města: Dreihalt nad Rhédou, Knittlefeld, Vallés, Braes Foss

Společnost

Populace: +/- 29 700 00
Náboženství: Svatá Stvořitelka
Vývoz: Zlato, výrobky všeho druhu, drahé látky, koření

– Teruelská jízda je obávaná po celém Kontinentu díky její profesionální výbavě i výcviku