Hebron

Miluji studium starověkých civilizací. Vidím díky němu, jak říše rostou, padají a rozsévají semena svého vlastního zániku. Vidět, jak Hebronské království, stát nebývalého rozmachu, vzdělanosti, filosofie i bohatství se může proměnit v prach mě naplňuje nadějí. Nadějí, že podobný konec jednou čeká i Teruelské císařství.
–⁠ Bruenský historik Barnabas de Bois

Obecné informace

Hebronské království je zaniklý stát anektovaný Teruelským císařstvím, který se rozprostíral především po území nynějšího teruelského arcivévodství Končiny. Na jeho území se dnes nachází Hebronské knížectví, které spadá do správy arcivévodství Končiny. Hebron je ve světe znám jako kolébka víry ve Svatou Stvořitelku.

Hebronské království se rozléhalo v úrodné nížině u povodí řeky Rhédy. Přestože Hebroňané relativně brzy ovládli zpracování bronzu a dalších slitin kovů, o zemědělství dlouhá staletí nezavadili. Většina místních se tak živila sběrem lesních plodin, rybolovem a lovem zvěře v úrodných hebronských lesích. Hebroňané se začali usydlovat až po založení prvního z hebronských měst, na jehož základech stojí dnešní město Ja'akov. V jeho středu stála veliká jabloň vyrostlá na posvátném jezírku, kterou místní uctívali. Podle legend měla jabloň nést zlatá magická jablka, a tak se jako hebronský znak uchytilo zlaté jablko na zeleném poli. Primitivní způsob života v oblasti panoval až do tzv. Zlatého věku, kdy se v Hebronském království nevídaně rozvinula kultura, filosofie i řemesla. Postupem času se k moci dostala pětičlenná Zlatá rada. Z původního náboženství vzniklo náboženství nové, monoteistické – víra ve Svatou Stvořitelku, čímž začal takzvaný zlatý hebronský věk.

Historie

Legenda o vzniku království

O vzniku Hebronu nejsou dochované žádné písemnosti. Hebron, údajně nejstarší lidský stát, však musí podle historiků datovat svůj vznik nejméně několik tisíc let před rokem 0 císařského kalendáře. Legendy hovoří o starověké "Sluneční královně" Lioře, která zavedla svůj lid na Išmarské kopce, kde do posvátné studně zasadila semeno, ze kterého vyrašila posvátná hebronská zlatá jabloň. Někteří z učenců mají za to, že o bájné královně mluví i některé z pozdních textů nalezených v rozvalinách elfích chrámů A'e Carãnhilu –⁠ zda se však jedná o tu stejnou osobu je nejisté vzhledem k nepřesnému překladu prastarého elfského jazyka.

Počátek Gialjských válek

Nedlouho po usazení prvních hebronských osadníků v oblasti Ištmaské vrchoviny a na Ištmarských kopcích se tito osadníci setkávají s kmeny z Gilajských hor. Tyto kmeny lidí smaragdových žili pastaveckým životem v Gialajských horách a uctívali místní fetišistické bůžky. Již není známo proč, ale mezi Hebronskými a Gilajskými propukl konflikt, který v různé intenzitě probíhal následujících několik staletí. Hebronští sice měli navrch díky magii zlatých jablek, své nepřátele se jim však nikdy nepodařilo nikdy ze zrádných a spletitých hor, kde byli Gilajští doma, nikdy zcela vyhnat.

Hebronský Zlatý věk

Jedním z prvních dochovaných záznamů pojednávající o Hebronském království jsou tzv. Jablečnické listiny nalezeny v Ja'akovských archivech. Ty mají být údajným důkazem toho, že byl Hebron původní kolébkou vzniku víry ve Svatou stvořitelku. Podle nich měl hebronský král Inharim I. při své korunovaci zakusit posvátné jablko ze zlaté jabloně a při tom se mu měla vyjevit Stvořitelka jako jediná a pravá bohyně světa. Tento text byl následně využit Jablečníky a Siegmarovými podporovateli při Svaté válce na podporu hebronského étosu. Listiny jsou však často zpochybňováni teruelskými historiky a církevními hodnostáři.

Král Inharim I. měl stát u počátku hebronského Zlatého věku, největšího mocenského i kulturního rozmachu Hebronského království. Za jeho vlády a vlády jeho nástupníků mělo dojít k nebývalému územnímu rozmachu království, ale také zvýšení životní úrovně, vzdělanosti a hebronské kultury. Z této doby pochází dodnes uznávaní starověcí filosofové a myslitelé, stejně jako nejstarší lidské náboženské texty. V tomto období rovněž dochází k ustanovení tzv. Zlaté rady, které byla svěřena správa nad Hebronskými državami a následně nad celým královstvím.

–⁠ Končiny a jih Porhédí a Jortlandu dodnes zdobí akvadukty a kamenné silnice vybudované před tisíci let za hebronského Zlatého věku

Konec Gilajských válek a Zlatého věku Hebronu

Dlouhé generace byly konflikt mezi gilajskými kmeny a Hebronským království v patové situaci. Vše se změnilo, když byla přepadnuta karavana někdejšího krále Eshkola VII. putující do města Ja'akov. Během přepadení, za které prý stáli gilajští lapkové, zemřela Eshkolova choť i jejich dvě dcery. Zdrcený král Eshkol se prý odebral na posvátné Išmarské vrchy, kde utrhl jedno ze zlatých jablek a společně s ním svou družinou několika málo rytířů se vydal do plný hvěvu, zášti a smutku do Gilasjkých hor. Zde měl údajně za pomocie magie jablka pronést zaklínadlo, které mělo všechny gilajské muže a chlapce proměnit ve slanou vodu. Dodnes mají být pripomínkou této tragédie gilajská slaná jezera. Gilajští tímto byli poraženi a staletí se táhnoucí konflikt ukončen –⁠ král Eshkol však měl vzpeřít vůli Svaté Stvořitelky, která zapověděla prvnímu hebronskému králo Inharimovi I. jablka používat k válce a boji. Hebronští v následujících měsících Gilajské hory napadají a vyhánějí z nich zbylé gilajské ženy, které se usazují v Hebronském království a na Velké poušti. Netrvalo to však ani rok a po porážce Gilajských začíná posvátná hebronská jabloň usychat. O několik málo týdnů po smrti posvaté jabloně podobný osud čeká krále Eshkola, který zemře na zákeřnou nemoc. Poslední ze zlatých jablek z posvátné jabloně je vzato a uschováno v Ja'akovském klášteře. Právě událostmi smrti posvátné jabloně a krále Eshkola končí zlatý hebronská věk.

Anexe Teruelem

Smrt posvátné jabloně vyvolává v radě starších roztržky a Hebron se ocitá v chaosu. Zem je roztříštěna do několika menších frakcí, nakonec vítězí ta vedená šíleným členem rady Auriliem. Postupem let se dostává expandující království Teruelu až k hranicím Hebronského království. Legendy dále praví, že když přijel tehdejší teruelský král Theobald, Aurelius v něm okamžitě spatřil potomka jednoho z archů, poklonil se před ním, přísahal mu věrnost a nabídl poslední ze zlatých jablek. Zakousl se do něj a v ten moment se měla vyjevit jeho pravá božská podstata.

Hebron se poté stává državou Teruelského království. Aurelius rodová linie je po třech generacích přerušena a správu hebronského knížectví dává Teruelský císař do správy rodině Bat Ezrrů, potomkům gilajských uprchlíků. Ti zrovnoprávňují přes odpor hebronské majority gilajskou menšinu a přejmenovávají název arcivévodství z Hebrounu na Končiny.

Svatá válka

Teruelský císař Daniela II. přichází za svého panování s řadou odvážných reforem. Ty však nelibě nese jeho tehdejší největší mocenský sok, hebronský arcibiskup Siegmar. Po dlouholetých politických tahanicích arcibiskup Siegmar přichází před ostatní arcibiskupy s údajně nově nalezeným rukopisem Liber Orbis, ve které však nebylo zmínky o archu Terulovi. Tím Siegmar zpochybnil božský původ předků vládnoucí rodiny Teruelu, základu absolutistické moci císaře. Sám sebe prohlašuje kvardiánem, ochráncem víry. S podporou velké části církevní obce vyhlašuje vznik takzvané Svaté země, která kopírovala hranice zaniklého Hebronského království. Tento teokratický stát vede přes dvacet let s Teruelem takzvanou svatou válku, během které vzniká i současný rytířský řád Jablečníků, jakožto elitní vojenská složka Svaté země. Po smrti kvardiána Siegmara, který umírá na černý kašel, získává Císařství potřebný impuls k útoku a svatou armádu ničí. Svatá válka končí, dává však záminku k pozdějšímu dělení církve.

Coby symbol teruelské dominance je Hebron přinucen změnit svůj znak. Mizí z něj původní zlaté jablko, které nahrazuje církevní znak Svaté Stvořitelky a rudý teruelský lev.

–⁠ Mapa Hebronského království v době tzv. Zlatého věku, období jeho největšího územního rozmachu

Hebronské království

Politika

Politický systém: Teokracie
Založeno: Doba temna

Společnost

Populace: Neznámo
Náboženství: Svatá Stvořitelka

– Zlatá rada pod mrtvou posvátnou jabloní