Dolnohradsko

"Kdysi překrásné a bohaté knížectví je dnes potravou pro krkavce. A může za to jediné - mor zvaný Teruel."

– sir Sluncoslaw po dobytí Dolnohradska

Obecné informace

Dolnohradské knížectví je zaniklým svobodným státem, který před několika lety padl za oběť teruelské expanzi. V době své nezávislosti bylo knížectví na své rozměry velice bohatým státem těžícím především z vývozu stříbrné rudy a ze své strategické pozici, díky které přes něj vedla řada obchodních stezek.

Špatné časy pro knížectví začaly s příchodem ungarských plenitelů během sedmých ungarských nájezdů. Ti se po řece Rhédě dostali až do vnitrozemí Kontinentu a do nepřipraveného Dolnohradska. Ungarské nájezdy a vypálení Stříbrného brodu vedlo ke kaskádovitým událostem, které měly nepřímo za následek až vypuknutí dolnohradské občanské války a druhé velké války.

– byť byly dolnohradské jednotky při teruelské invazi poraženy, řada z nich stále zůstává věrna myšlence dolnohradské nezávislosti

Historie

Počátky Dolnohradska

Úplný počátek historie Dolnohradska se píše již kolem roku 2200 a.i., kdy bylo Dolnohradsko součástí národa Rhéďanů. Spolu s ostatními rhédskými státy bojovalo Dolnohradsko nejprve proti rozpínavosti Boranu v podobě tehdejšího Brunfálska, posléze i proti Teruelu. Po zániku většiny rhédských zemí v bouřlivém období dobyvačných válek kolem roku 1300 a.i. se Dolnohradsko přizpůsobilo aktuální situaci a získává pod svou moc Letohradsko a tři hrabství na jihu a na dalších tisíc let se z Dolnohradska stává království. První králem se stává Spytihněv I. Vránojed, první historicky doložený panovník z dynastie Vranowiczů. Období dolnohrdského králvoství trvá až do Velké teruelské války v letech 320 - 60 a.i., kdy Teruel získává jižní hrabství a Letohradské markrabství. Dolnohradské království je reformováno na knížectví se stavovským zřízením.

Teruelsko-Boranská válka o Dolnohradsko

V letech 111 až 118 a.i. probíhala válka mezi tehdejším Teruelským královstvím a Boranským královstvím o území Dolnohradska, které i tehdy bylo nezávislé. Ani jedna ze stran neočekávala ze strany Dolnohradského knížectví výraznější odpor a očekávali spíše rezignovaný postoj. Většina bojů tehdy probíhala na území Letohradského markrabství, jemuž vládla vedlejší větev Vranowiczů. Samotné Dolnohradsko bylo díky své výhodné zeměpisné poloze a mohutným Nezamyslovým hradbám dobře chráněné a dokázalo odolat zdlouhavému obléhání, které probíhalo střídavě od obou znepřátelených stran. Po sérii neúspěšných pokusů o dobytí samotného Dolnohradska a mnohých ztrát na straně nepřátel, způsobených rychlými výpady dolnohradských, byla podepsána mírová smlouva uznávající suverenitu Dolnohradska a jeho vládců. Území Letohradského markrabství nicméně připadlo Teruelu, do dnešní doby si však ponechalo značnou dávku autonomie a de iure nárok Vranowiczů na toto území nadále platí.

Vratislavské reformace

Za vlády Vratislava I. došlo k mnohým ekonomickým a náboženským reformám. Nejpodstatnější změnou bylo zavedení nové měny – denárů – které později vešly ve známost jako Vratislavské denáry. Proti předchozím grošům se zdokonalila jejich ražba a odstraňování příměsí ze stříbrné rudy, čímž se dosáhlo vyšší hodnoty. Druhou důležitou reformou byla deklarace tolerance vůči ostatním náboženstvím. Od tohoto okamžiku mohl ze zahraničí přijít představitel libovolného náboženství a začít kázat. Tento akt zároveň vedl k většímu rozšíření původního polyteistického dolnohradského náboženství, které bylo sice v jeho obyvatelích stále hluboce zakořeněné, ovšem nebylo oficiálně uznáváno.

Přemyslovské usmíření

Za vlády Přemysla III. Sjednotitele došlo k významnému posunu v otázce tzv. Letohradského dědictví. Jeho otcem, Vratislavem I., mu byl dohodnut sňatek s dcerou letohradského markraběte - Markétou. Tím se nárok Vranowiczů na Letohrad zásadním způsobem posílil. Přemysl rovněž významně diplomaticky Dolnohradsko posunul ke Svobodným královstvím a připravil půdu pro uzší spolupráci s nedalekými zeměmi, a to i sjednaným sňatkem pro svého syna s alchenburgskou princeznou Alžbětou.

Sedmé ungarské nájezdy a občanská válka

Po Ungarských nájezdech bylo knížectví destabilizováno, čehož využil bratr soudobého knížete Vratislava II. Vranowicze, biskup Kazimír Vranowicz. Ten zfanatizoval značnou část dolnohradského poddanstva líbivými slovy a řečmi o svaté Stvořitelce a „protistavovské revoltě“. Společně obsadili hrad Vraní Skála a přibližně polovinu knížectví. Po mnoha rozbrojích s armádou Jeho Milosti byla Vraní Skála uzmuta zpět a pomatený Kazimír dobrovolně ukončuje svůj život skokem z okna. Na určitou dobu se i ztrácí bájný meč Prvotní hřích, který měl do té doby Kazimír v držení.

Válka s Teruelem a počátek druhé velké války

Roku 600 a.i. začalo Teruelské císařství z dosud neznámých důvodů blokovat obchodní karavany mířící do Dolnohradska. Tehdejší kníže Vratislav Vranowicz navíc silně onemocněl a jeho funkce se musel ujmout jemu věrný polní maršál Jakub Radecký. Teruelká vojska vnikla na území Dolnohradska, vypálila srub hraničářů a většinu těchto elitních střelců zlikvidovala. Poté započalo obléhání Nezamyslovy brány. Na pomoc Dolnohradsku přispěchaly posily z Boranu, Raveny a Alchenburgu. I přes velikou snahu spojeneckých vojsk nakonec knížectví padlo do rukou Teruelu po bleskové invazi maršála Otto von Krieka.

Válka o Dolnohradsko je považována za začátek druhé velké války. Dolnohradsko bylo během bojů prakticky srovnáno se zemí. Z hradu Vraní skála zbyly jen rozvaliny, podobný osud čekal i hlavní město Stříbrný Brod. Během prvotní okupace byl i krvavě zmasakrován kruh dolnohradských druidů, vyznavačů původního dolnohradského náboženství, a spálen jejich posvátný divustrom na ostrůvku Vraní oko na dolnohradském jezeře. Byť je nyní území fakticky ovládáno Teruelským císařstvím, po odchodu většiny vojsk maršála von Krieka, začaly se v dolnohradských lesích formovat skupinky partyzánů a odbojářů stále věrných dolnohradskému gryfovi.

– mapa bývalého Dolnohradského knížectví

Dolnohradské knížectví

Politika

Politický systém: Knížectví
Založeno: kolem r. 2200 a.i. (před Císařstvím)
Vladař: kníže Vratislav III. †

Vztahy

Spojenci: Svobodná smlouva
Nepřátelé: Teruelská liga

Města

Hlavní město: Stříbrný brod

Společnost

Populace: +/- 1 000 (před válkou 15 000)
Náboženství: Svatá Stvořitelka, Místní pohanské náboženství
Vývoz: Stříbro

– Kníže Vratislav III. si bere za manželku svou nastávající choť, Elišku Boranskou