Císařský kalendář

Obecně

Císařský kalendář je hlavním kalendářem lidských království. Kalendář počítá léta od roku 0, kdy došlo k přeměně Teruelského království na Svaté teruelské císařství. Kalendář tak dělí dějiny na tzv. období Před císařstvím a Po císařství.

Císařský kalendářní rok má 365 dní a dělí se na 8 ročních období –⁠ Podlétí, Léto, Polétí Podzimek, Předzimu, Zimu, Předjaří a Jaro. Kalendář tak do jisté míry odráží přírodní cykly, podle kterých měřili čas prastaré pohanské lidské národy.

Roční období

Předjaří

Předjaří je prvním ročním obdobím císařského kalendáře a začátkem jeho roku. Příroda se v něm probouzí ze zimního spánku. Stromy raší a první květiny se objevují na loukách. Lidé se věnují přípravě polí a osívání, aby co nejlépe využili prvního tepla a vláhy.

Jaro

Během Jara se již příroda zcela probouzí po zimně. Příroda kvete v plné kráse a stromy se pyšní svými listy. Louky jsou zářící mořem květů. Lidé slaví jarní slunovrat, čas radosti a slavností. Dozrávají první plody, a lidé začínají sklízet zeleninu a ovoce.

Podlétí

Během podlétí nastává čas první úrody a dozrávání plodů. Zemědělci se věnují dožínkám a sklízejí obilí a další plodiny. Lidé v tomto období slaví oslavy a děkují za zajištění potravin.

Léto

Léto je obdobím vrcholného tepla a slunečního svitu. Zahrady jsou plné zeleniny a ovoce, a pastviny nabízejí hojnou pastvu dobytku. Lidé v tomto období konají trhy, jarmarky a další obchodní aktivity, aby využili bohatství plodů a produktů.

Polétí

Polétí značí střed léta a nabízí klidnější období odpočinku. Zemědělci sklízejí druhou úrodu a pečou chleba z čerstvých obilovin. Lidé se společensky sdružují a oslavují hojnost a bohatství.

Podzimek

Během podzimku nastává začátek klesajícího tepla a opadávání listí z dřevin. Zemědělci sklízejí poslední úrodu a začínají se připravovat na zimu. Lidé slaví podzimní slunovrat a děkují za úrodu a blahobyt. V Rivském království se například slaví tzv. Podzimkovské slavnosti.

Předzima

Předzima značí ochlazení počasí a přípravu na blížící se zimu. Lidé sklízejí poslední ovoce a začínají se chystat na zimní období. Připravují si zimní zásoby potravin a připravují se na dlouhé večery u krbu.

Zima

Zima je obdobím chladu a sněhu. Příroda odpočívá v zimním spánku a venkovské oblasti mohou být zasněžené. Lidé slaví vánoční období a soustředí se na komunitní aktivity uvnitř teplých prostor. Zemědělci a obyvatelé přežívají zimu díky zásobám potravin, které připravili během předchozích měsíců. Během zimy se slaví Den svatého Mikuláše a začátek nového roku.

Svátky a důležité datumy

Podzimkovské dožínky

Na rivském venkově se pravidelně v období podzimku konají Podzimkovské slavnosti v době žní a sklizně. Součástí těchto oslav jsou často ohňové rituály - lidé zapalují velké ohně na vrcholcích kopců nebo na centrálních místech ve vesnicích. Oheň symbolizuje slunce, v některých případech přímo Svatou Stvořitelku, a věří se, že jeho energie pomáhá slunci na obloze. Účastníci oslav společně tančí kolem ohně. Tento tanec symbolizuje spojení s přírodou a jejími cykly. Někdy se také tancuje ve spirále, což odráží obraz slunce na obloze. Lidé si také zdobí své vlasy a oblečení věnci z květin a bylin, coby gesto díků za hojnost a poskytnutou úrodu.

Černá noc

Černá noc je den, kdy pravidelně, každý rok, dochází k zatmění obou měsíců sféry deun. Je tak zpravidla nejtemnější nocí celého roku, podle čehož získala i svoje jméno. Napříč lidskými královstvími se tento den slaví, coby den svátek zemřelých, kdy vstupují jejich duše ze záhrobí do světa živých. Lidé proto tradičně zdobí hroby svých předků a rozsvěcí u nich svíce, aby duše mrtvých našly cestu zpátky do záhrobí. Lidé dále věří, že během noci není bezpečné vycházet ze svých obydlí, protože se světem prohání démoni, nemrtví a další temná stvoření. Zároveň se věří, že v tuto noc se pod rouškou temnoty schází tzv. Černý sabat.

Den svatého Mikuláše

Den svatého Mikuláše je největším svátkem věřících ve Svatou Stvořitelku. Připadá na 7. den před koncem kalendářního roku a je slaven s různými obměnami v celém lidském světě. Před tímto dnem drží většina lidí týdenní půst až do Dne svatého Mikuláše. Při něm zdobí lidé jehličnaté stromy sušeným ovocem, dřevěnými a slaměnými ozdobami a svíčkami a schovávají pod něj pro svou rodinu drobné dárky. O půlnoci se ve všech kostelech konají slavnostní mše. Zdobením stromečku si lidé připomínají zázrak vykonaný Stvořitelkou z legendy o svatém Mikuláši. Dárky pak má nosit sám štědrý svatý Mikuláš, který v den své smrti smí opustit svou věčnou stráž.

Svatý Mikuláš byl rytířem starého Hebronu, své funkce se však ve stáří vzdal, aby mohl cestovat světem a věnovat se rozjímání. Při svých cestách se dostal až do dnešního jižního Teruelu, do osady Patara. Zde se usadil a s pomocí místních vybudoval dřevěný kostel, ve kterém začal místní pohany seznamovat se Stvořitelčiným učením. Brzy se stal v místní komunitě velice oblíbeným, což vyvolalo závist v Galeriovi, rychtáři Patary. Galerius se tak jednoho zimního dne obrátil na Strážce a s jeho pomocí otevřel v dřevěném kostele bránu do Podsvětí. Z něj se do Patary vyhrnuly tucty Strážcových démonů. Svatý Mikuláš sešikoval vyděšené občany a zavelel k ústupu. Celý den a noc utíkali zamrzlou krajinou, s démony v patách a Galeriem v jejich čele. Když už byli lidé vysílení, padl Mikuláš na kolena a začal prosit Stvořitelku o pomoc. Ta slova svého věrného služebníka vyslyšela, a tak začaly na stromech všude kolem uprchlíků rašit všemožné plody - od hroznů vína, přes jahody, až po jablka. Posilněni sladkým ovocem, vydali se znovu na cestu. Démoni lid Patary dohnali a obklíčili v kamenné soutěsce. Starý velmistr Mikuláš vystoupil z řady vyděšených lidí a sám se postavil přesile démonů. Ohnal se svou berlí, a kterého se berla dotkla, ten se proměnil ve stromek cesmíny. Jeden z pekelníků se nakonec ohnal svým hrůzným drápem a roztrhl hrdlo svatého Mikuláše. V ten moment se skála za patarským lidem rozlomila a z jejího nitra vystoupil arch Ianos. Než je stačili démony pronásledovat, provedl arch lid skrz skálu do Stvořitelčiných Zahrad a bránu za sebou zase zapečetil. Démoni lačnící po lidské krvi pozřeli zrádného Galeria a navrátili se za Strážcem do Podsvětí. Podle legend stráží duše svatého Mikuláše bránu do Zahrad dodnes.