Otto von Kriek
"Pravý ďábel nepotřebuje špičaté rohy, dlouhé pařáty, ani krví podlité oči. Stačí mu zvrácená a geniální mysl. Von Kriek je toho jasným důkazem."
– přeživší bitvy na Chmuravých lukách
Obecné informace
Otto von Kriek je považován za nejschopnější lidského vojevůdce své generace. Má za sebou nespočet vyhraných bitev, strategických úspěchů i geopolitických publikací – za své zásluhy v oblasti válečnictví získal nejvyšší teruelské vyznamenání Řád Rudého lva. V osobním životě je údajně velice šarmantní, čemuž pomáhá i jeho záliba v umění a kultuře. Na bojišti je ovšem nemilosrdný a bezcitný – i proto si mezi lidmi vysloužil přezdívku Smrtihlav. Momentálně je spolu se svou osobním vojenským plukem v Jižní Rivě, kde pod vlajkou Císařství podporuje povstalecké jednotky Božimira II. Lonskiho.
Život
Mládí a vojenská akademie
Otto von Kriek se narodil do vikomtské rodiny Krieků jako nejstarší ze tří synů. Ottův otec Karl byl státním úředníkem ve vévodském městě Günzburg v teruelském Porhédí. Díky kontaktům a bohatství jeho otce je mladý Otto po dovršení deseti let přijat na prestižní Rhédskou vojenskou akademii. Zde je vyučován hře šachu, jezdectví, šermu, sokolnictví, diplomacii a válečné strategii. Zatímco ve všech oblastech byl spíše průměrný, ve válečné strategii a taktice exceloval. I proto si ho v závěrečném ročníku všiml vysoký úředník Císařské fiskální kanceláře Johanna von Hesselta.Začátky v Císařské armádě a sedmé ungarské nájezdy
Hned po složení akademických zkoušek se dostává – i díky kontaktům, které mu zajistil Johann von Hesselt – do Teruelské císařské armády. Zde se rychle uchytává a profesně roste v armádní hierarchii. Důležitým zlomem v Ottově kariéře byly sedmé ungarské nájezdy. Císařská armáda se v té době ještě nestihla mobilizovat a obrana města Teruel tak byla na městské stráži a menší vojenské přítomnosti I. regimentu císařské armády v hlavním městě. Při prvním střetu před branami města byl nešťastnou náhodou těžce zraněn velitel městských stráží. Teruelské jednotky tak bez vedení rychle propadly v paniku a chaos. Situace využívá Otto von Kriek, kterému se povedlo jednotky uklidnit a reorganizovat.
Když do města přijela hlavní divize Císařské armády v plné zbroji v očekávání střetu s Ungarskými nájezdníky, čekalo je velké překvapení. Přítomné teruelské jednotky totiž v čele s Otto von Kriekem podnikly odvážný ofensivní výpad vůči ungarským táborům, které se povedlo zahnat zpět do vod Východního moře. Císař byl velitelskými dovednostmi Otto von Krieka natolik ohromen, že ho jen týden po skončení obléhání města jmenoval do funkce maršála Císařské armády.
Když do města přijela hlavní divize Císařské armády v plné zbroji v očekávání střetu s Ungarskými nájezdníky, čekalo je velké překvapení. Přítomné teruelské jednotky totiž v čele s Otto von Kriekem podnikly odvážný ofensivní výpad vůči ungarským táborům, které se povedlo zahnat zpět do vod Východního moře. Císař byl velitelskými dovednostmi Otto von Krieka natolik ohromen, že ho jen týden po skončení obléhání města jmenoval do funkce maršála Císařské armády.
Anexe Dolnohradska a počátek druhé velké války
Sedmé ungarské nájezdy, které se dostaly až do vnitrozemských Svobodných království, spustily kaskádu událostí, které měly nepřímo za následek propuknutí dolnohradské občanské války, smrt dolnohradského knížete Vratislava II. Vranowicze a následnou invazi Teruelu do knížectví a tím i počátek druhé velké války. Byl to právě maršál Otto von Kriek, který vedl finální ofensivu proti svobodnému Dolnohradsku, které porazil i přes spojenectví Dolnohradska se sousedním Boranem a s Alchenburgem a Ravenou. Za své zásluhy si vysloužil nejvyšší císařský řád Rudého lva, ale také neblahou pověst a přezdívku Smrtihlav kvůli jeho údajné krutosti při invazi. Povídá se, že se mu do rukou v dobytém Dolnohradsku dostal pověstný meč Prvotní hřích, který byl předtím v držení – nyní již zemřelého – biskupa Kazimíra Wranovicze.
Jméno maršála Otto von Krieka se rovněž začalo v
Teruelu, ale i Svobodných království, skloňovat v kontextu údajně jedné z nejlepších vojenských myslí současné generace. I proto byl maršál povolán na frontu rivské občanské války, kde byly jednotky Jižní Rivy a Teruelské ligy postupně zatlačovány nepřáteli ze Severní Rivy a Svobodné smlouvy. První významnou bitvou, kterou se Jižní Rivě a jejím spojencům povedlo vyhrát byla bitva na Sychravých lukách – jejíž výsledek je připisován právě Otto von Kriekovi. Tomu se povedlo obrátit dosavadní průběh občanské války a během několika měsíců zahnat spojenecké jednotky Severní Rivy až k hranicím Slavibořského knížectví, kde se prozatím válečná linie zastavila.
Komentáře