Magie

„V kontextu zkoumání termínu „magie“ se nachází mnohé definice, s nimiž lze konfrontovat analytický zrak. Možnost citování těchto divergentních definic by nepochybně nabídla polemiku o jejich diskrepantní povaze a přivedla by ke spekulaci o její optimální a všeobjímající definici. V obecné rovině však lze magii charakterizovat, jako schopnost ohýbat a tvarovat energii zvanou „lhóta“ ku obrazu svému.“
–⁠ mistr Sylvester Pontif, ve své knize Pojednání o tajích magických a astrálních

Obecné informace

Magie je speciální nadání díky kterému jsou jedinci schopní využívat tajemnou sílu, takzvanou "lhótu", k vytváření kouzel a zaklínadel. Magie jsou schopní pouze osoby se specifickými predispozicemi, kterým se říká "magická jiskra", se kterou se rodí přibližně jen 5 % lidí korunovaných a smaragdových, zatímco všichni urození elfové a téměř všichni elfové carští. U trpaslíků je pak magická jiskra extrémní raritou –⁠ ti pak ale čerpají magickou energii nikoliv z astrálních sfér, ale od entity, tzv. Matky hory.

Magická nauka

Lhóta

Lhóta, některými učenci přezdívaná "mana", nebo také "æther", je jedním ze základních prvků světa a zároveň hlavním stavebním kamenem magie. Lhóta je téměř všudypřítomná a dle konsensu magické obce se nachází v každém živém tvorovi, takže je nejspíš i předpoklad pro život jako takový.

 
Mágové lhótu zkoumají a učí se využívat její potentní síly. K magii je zpravidla potřeba, aby mág vedl lhótu skrze své tělo procesem přezdívaným "inkantace". Inkantace umožňuje mágovi lhótu během procesu transformovat a její abstraktní energii zhmotnit v reálném světě. Tento proces je fyzicky i psychicky velice náročný a vyžaduje po jedinci dlouhodobý trénink a cvik, jinak mágovi hrozí vyčeprání, ztráta vědomí, či smrt. Inkantace nezkušených mágů pak může často vést nejenom k jejich smrti, ale i k nečekaným a chaotickým výsledkům, kdy se lhóta nesformuje tak, jak mág původně zamýšlel.

Lidé s magickým tréninkem jsou vůči lhótě všímavější. Mluví se o tom, že tito jedinci mohou lhótu vnímat ne zrakem, sluchem, či hmatem, ale jiným nepopsatelným smyslem. Cvičení mágové dokáží vycítit přítomnost, zdroj i melodii lhóty. Lhóta je jedinci s magickými schopnostmi často popisovaná jako "astrální hudba" –⁠ v magické obci se uchytily pojmy, jako magická "melodie", "tónina", či "resonance". Každá lhóta má svou melodii –⁠ mágové jsou schopni tuto melodii vnímat a pomocí ní jsou schopní rozpoznat její zdroj –⁠ jinou melodii má pyromancie, nekromancie, přírodní magie, či magie démonická.

Existuje několik základních zdrojů lhóty, ze kterých jí mohou mágové čerpat. Základním a nejběžnějším typem lhóty a magie je magie pocházející z astrálních sfér. Tato magie má dle učenců pocházet z hvězd - mezi učenci však neexistuje konsensus, zda jsou hvězdy jen vstupem, "bránami" do astrálních sfér, či zda jde o fyzické objekty, které jsou samy nositeli astrální lhóty. K čarování a využívání astrální lhóty je potřeba, aby jedinec oplýval tzv. "magickou jiskrou", predispozicí, tvarovat a využívat magii pocházející z astrálních sfér.

Druhým typem lhóty a magie je magie "propůjčená". Entity, které byly schopné nashromáždit ohromné množství lhóty jsou schopni jí propůjčovat a delegovat jedincům a to i těm bez magické jiskry. Mezi nejčastější takové entity patří Démoničtí pánové, přírodní entity, samotné lesy a jejich ochránci ze kterých čerpají magii druidi ze Zelené hory, nebo např. lhóta Matky země, jejíž lhótu využívájí trpaslíci při své magii a runotepectví.

Samostatnou kapitolou je pak Stvořitelčino stříbro, které má být podle cíkevní věrouky slzami Svaté Stvořitelky, která uronila po té, co se jí zmocnil Strážce. Velká část magické obce však toto tvrzení odmítá s tím, že má stvořitelčino stříbro meteoritcký původ a pochází ze spadlých hvězd astrálních sfér. Tak, jako tak je Stvořitelčino stříbro vysoce potentní substancí, kterou církev tvaruje zpravidla do tvaru symbolu Svaté Stvořitelky. Tyto talismany pak využívají k invokaci kněží, rytíři a jiné skupiny, jako Jablečníci, nebo Lovci čarodějnic.

Astrální sféry

Astrální sféry, někdy také "Astrál", "Astrální moře", "Praoceán", nebo také "Panthalassa" je astronomickým, kosmologickým a magickým konceptem a teorií o existenci sféry kypící divokou a nespoutanou lhótou, které se přezdívá "astrální lhóta". Dle většiny učenců se jedná o lhótu, která ještě nebyla poskvrněna a jejíž melodie je tak čistá, původní a netknutá. Většina lidských a elfích čarodějů k magii využívá právě lhótu z astrálních sfér.

– Astrální sféry jsou astronomickým konceptem, kterým se zabývá a který zkoumá především magická obec

Druhy magie

Zapovězené typy magie

Ve většině lidských, elfích a trpasličích státech a společnostech je zakázaná "temná magie". Pojem "temná magie" je ovšem velice obecný a neukotvený a v mezi magickými teoretiky velmi neoblíbený pojem Horní díl plavek –⁠ zahrnuje v sobě totiž řadu nesouvisejících typů a škol magie –⁠ např. nekromancii, hemomancii, či démonologii.

Hemomancie

Hemomancie je jednou ze zapovězených typů magie. Hemonceři využívají lhótu, která je přirozeně obsažena v krvi všech živých bytostí. Hemomancie řadou magických teoretiků není považována za specifickou a svébytnou školu magie –⁠ krev je totiž hemomancery využívána spíše jako katalizátor a zdroj magické lhóty a jakou podobu magie následně nabyde je na jeho uživateli. Hemomanceři tak mohou pomocí krve napájet pyromantická, nekromantická, atd. kouzla. I přes to, že mohou hemomanceři využívat vlastní krev – a řada z nich tak i činí – kvůli čarodějům, kteří k magii využívají krev jiných lidských i nelidských tvorů, často v doprovodu krvavých temných rituálů, je hemomancie většinovou společností odsuzována jako temné umění a většina lidí se jí obavá a štítí obdobně jako např. nekromancie.

Magické organizace

Oculus Videns

Oculus Videns je největším světovým čarodějnickým spolkem. Sídlí ve 111 lóžích po celém lidském světě. Mimo výuku magickým umění také ochraňuje prastaré listy grimoáru Oculus Videns, po kterém získal své jméno.

Řád padlé hvězdy

Řád třinácti hvězd je patrně nejstarší stále fungující organizací mágů v severních lidských královstvích. Skládá se ze třinácti mistrů a jejich učedníků, kterým je svěřeno do správy třináct magických věží, které jsou rozesety p. Jedním z mistrů Řádu je Solomon Pendragon, který je všeobecně považován za nejmocnějšího čaroděje své generace.

Sedmisvětská akademie

Sedmisvětská akademie je školou magických umění sídlem v Asy'Yru. Společně s řádem Oculus Videns jde o největší organizaci lidského světa zajišťující tento druh výuky. V řadách studentů Sedmisvětské akademie jsou díky multikulturnosti Asy'Yru jak lidé, tak urození elfové. Učení akademie a celkové pojetí magie není příliš rozdílné od toho v Teruelu a ve Svobodných královstvích, větší důraz je však kladen na mysticismus a výuku věd přírodních.

Kult much

Kult Pána Much je nejspíše největším černokněžnickou skupinou v lidských královstvích. Kult vznikl před několika stovkami let po válce mezi černokněžníkem, kterému je přezdíváno Pán Much a prastarým mocným čarodějem, zakladatelem řádu Oculus Videns, Ba'abelem a jeho 111 následovníky. Po této válce byla kniha knih Oculus Videns rozdělena na 111 stran a roznesena do všech koutů známého světa. Hlavním posláním Kultu Much je zisk právě těchto stran a nejspíše snaha o přivedení Pána Much zpět do světa živých. O samotném kultu je však známo jen velmi málo – operuje totiž ve skrytu a mimo zraky většinové společnosti. Není tak známo ani to, jestli má kult nějakého formálního vůdce, nebo, zda jde jen o neorganizované seskupení uctívačů a následovníků Pána Much.

Zelená Hora

Zelená hora je nejznámější ravenskou magickou organizací. Ta si v království udržuje významné mocenské postavení. Zelená hora rozdělila po podepsání Zelenhorského konkordátu ravenské lesy do tzv. hájů, které spravují a ochraňují zelenohorští druidové. Zelenohorští členové se řadí do tří kategorií – ovádi, druidové a arcidruidové.

Jortlandské kolokvium

Jortlandské chrysopeijské kolokvium, zkráceně často "Jortlandské kolokvium", či též jen "Kolokvium", je alchymistický cech sídlící v jortlandském Knittlefeldu. Sdružuje řadu vědců, alchymistů, ale i mágů a čarodějů – ti pod patronátem Kolokvia studují a provozují svůj výzkum. Dle svého zaměření a vědecké specializace se její členové dělí do jednotlových fakult, které spravují jednotliví děkanové. Ti se scházejí v rámci tzv. Malého kolokvia, které má na starost vedení celé organizace.

Karininy pěvkyně

Karininy pěvkyně jsou obskurním specifikem Reykských ostrovů. Jedná se o skupinu kněžek uctívající severskou bohyni krásy a ženství Karu. Kněžky jsou vyučovány prastarému umění onomancie, které místní naučily spřátelené sirény ze Zpívající zátoky. Kněžky jsou schopné pomocí zpěvu sesílat mocná kouzla a zaklínadla.

Bruenský pěvecký kruh

Bruenský pěvecký kruh je největší akademií a sdružením bardů, pěvců, umělců a spisovatelů ve Svobodných královstvích. Založen byl před necelými dvěmi sty lety slavným bardem a dobrodruhem Ferrerem Collaçem, který údajně procestoval většinu Kontinentu. Při svých cestách zavítal i na odlehlé Reykské ostrovy, kde ho uchvátil kult Karininých pěvkyň a jejich schopnost, stejně jako místní sirény, využít svůj hlas a zpěv k sesílání magie a kouzel. Collaço ve Zpívající zátoce strávil dlouhé roky a po návratu do své domoviny založil Bruenských pěvecký kruh, kde začal prastarou a dosud nepříliš prozkoumanou magii vyučovat.

Známí mágové

Solomon Pendragon, představený Malachitové věže

Solomon Pendragon, rozený Alcheburčan, je jeden z členů Řádu třinácti hvězd a představený Malachitové věže, jedné ze třinácti věží řádu. Díky jeho rozsáhlým znalostem astronomie, astrálních sfér a pyromancie je obecně považován za nejmocnějšího mága lidských království. V posledních několika měsících byl údajně spatřen na frontě druhé velké války , kde měl údajně stát po boku alchenburgských generálů a vojevůdců.

Mistr svrchovaný Oswyn Lytton

Oswyn Lytton je mistrem svrchovaným čarodějnického řádu Oculus Videns a lorthenským rodákem. Spravuje teruelskou lóži Vynoření a Nazemivystoupení, kvůli sporu o První stranu má však konkurenci v samozvaném mistrovi svrchovaném Sezrantském, správci alchenburgské lóže Vynoření a Nazemivystoupení.
Mistr Oswyn byl již od útlého věku aktivním členem řádu. Ve třiceti letech se stává velmistrem největší lorthenské lóže, lóže Počítaných hvězd. Nedlouho na to se stává členem Rady představených, a musí se tak přesídlit do teruelské lóže Vynoření. Zde se výřečný Oswyn snadno dostává do přízně císařského dvora, a tak již ve svých čtyřicetitřech letech získává od císaře archmagisterský titul. Netrvá to dlouho a poté, co umírá předchozí mistr svrchovaný, dostává se sám Oswyn do čela celého řádu.
Za jeho správy se řád rozrůstá a získává na prestiži. Daří se mu přesvědčit řadu lóží ve Svobodných královstvích, aby se přidali na teruelskou stranu ve již dlouhotrvajícím sporu o První stranu.

Mistr svrchovaný Anslavs Serzantský

Anslavs Serzantský je mistrem svrchovaným řádu Oculus Videns, který spravuje alchenburgské lóži Vynoření a Nazemivystoupení ve městě Efeld. Je světoznámě proslulým alchymistou a řádu se věnuje především magickým očarováním.

Hlava pomazaná Namhirr Zahnair M'han

Namhirr Zahnair M'han je čaroděj, údajný černokněžník, který již řadu desetiletí slouží Asy'Yrským vládcům. Díky jeho magickému nadání, umné správě města, konexím mezi vlivnými měšťany i znalosti místních poměrů přežil již nejeden palácový převrat. Údajně má žít již před dvě stě let – kolují zvěsti, že za jeho dlouhověkostí může stát spiknutí s temnými mocnostmi, nebo vytvoření bájného kamene mudrců.

Otec dun Zalak al-Dhiss

Zalak al-Dhiss je člen klanu pouštních nomádů Sahra'Atfal, patriarcha rodiny al-Dhiss, ve které zastává funkci "Otce dun". Zalak se proslavil, když se před desítkami let střetl s nepřátelským klanem, který al-Dhiss převyšoval jak početně, tak co se výzbroje týče. Zalak za použití zaříkadla vytvořil z písečných dun armádu něoklika set válečníků z čistého písku, kteří přesilu přemohli, pobily a to bez ztráty jediné al-Dhisského muže.

Mistr Obrahim

Obrahim je již od útlého mládí dvorním čarodějem a rádcem lichtenbergské královské rodiny Senkledamů. Po smrti krále Macha II. a nástupu prince Efana III. získává díky dobrému vztahu s mladičkým králem možnost aktivně se podílet na správě země. Mistr Obrahim je kontroverzní postava – zatímco většina poddaných ho má za moudrého a vlídného rádce, mezi šlechtou platí za bezpáteřního intrikána.

Čarodej ve žlutém

Čaroděj ve žlutém je legendy opředená postava, která měla údajně vládnout prastarému městu Avšalom, které přede staletími podlehlo neznámé zkáze. Čaroděj měl být údajně několikset let starý a podle zlých jazyků sloužit temným mocnostem, konkrétně pak Vševidoucímu oku, démonickému princi Démoničtí pánové Bæebylovi. Jediné jeho vyobrazení pochází ze staré Asy'Yrské kroniky Sedmisvětskí akademie, kde je mág vyobrazen ve velném žlutém rouchu s kapucí, která mu zakrývá tvář a s černou špičatou korunou.

Magické knihy

Baldrichův grimoár tovaryšův

Baldrichův grimoár tovaryšův je nejznámější a nejrozšířenější kniha pojednávající o magii a magických praktikách, přeložena je do většiny lidských jazyků. Jako taková je nejrozšířenější učebnicí a učební pomůckou magických žáků. V posledních letech je ve velkém tištěna a distribuována Tiskařskou kompanií bratří Yogifssonů, díky čemuž je v lidských královstvích ještě běžnější, než kdy dříve.

Oculus Videns

Kniha Oculus Videns je bývalý grimoár mága Baabela, zakaldatele stejnojmenného řádu Oculus Videns. Baabel sepsal své veškeré znalosti právě do knihy Oculus Videns. Knihy se následně zmocnil Pán Much, se kterým se o několik let později Baabel střetává v souboji po boku se svými učedníky a společně Pána Much zažehnali z tohoto světa. Kniha Oculus Videns byla rozdělena a jednotlivé strany dány do ochrany sto jedenácti Baabelovo nejnadanějším tovaryšům. Ti se rozprchli po celém Kontinentu a důkladně uschovali dar, který jim byl dán, aby se Knihy Knih Oculus Videns nemohl Pán Much znovu zmocnit. Těchto 111 učedníků zakládá lóže řádu Oculus Videns, ve kterých strany grimoáru ukrývá před následovníky Pána Much a jeho kultem.

Pojednání o tajích magických a astrálních

Pojednání o tajích magických a astrálních je jednou z nejznámějších vědeckých publikací na téma astrálních sfér a vlastnostní lhóty. Předkládá mezi lidmi nejuznávanější terorie týkající se povahy astrálních sfér, lhóty a magické jiskry. Jedná se tedy z veliké části o soubor vědeckých teorií těchto témat. Kniha pochází z dílny teruelského astronoma a magického teoretika mistra Sylvestera Pontifa, někdejšího rektora Rhédksé univerzity.

Aurea Rubeta

Aurea Rubeta, v překladu "Zlatá ropucha" je nejznámějším alchymistickým literárním pojednáním o chrysoponii z pera alchymistického mistra Albertuse Schwarze. Dle jejího autora má kniha skrývat tajuplné umění transmutace zlata. Kolem knihy a odkazu mistra Schwarze se následně utvořilo společenství alchymistů a magických teoretiků, tzv. Jortlandské chrysopeijské kolokvium.

Démonomikron Jezabelův

Démonomikron Jezabelů je nejrozsáhlejším lidským grimoárem pojednávajícím o démonických pánech a dalších démonech. Vzniknout měl údajně před řadou staletích na území Alchenburgu. Sepsán byl nechvalně známým čarodějem Jezabelem, údajným černokněžíkem, před jeho odloučením od Řádu Padlé hvězdy a zmizení Onyxiové věže. Vzniklo několik set výtisků této knihy, většina jich však byla církví spálená a nyní je ve většině lidských královstvích její přechovávání postaveno mimo zákon.

Magie

– lhóta je jedním ze základních prvků tvořící známý vesmír – většina magické obce se domnívá, že pochází z mystických astrálních sfér za hvězdami