Z temnoty se zrodilo světlo a vznikl vesmír. Prázdný, pustý, pouze pulzující prvotní a nezkrocenou energií lhótou.
Věk před tzv. Hvězdopádem, smrtí Mi'rajie Eiaela.
Z temnoty se zrodilo světlo a vznikl vesmír. Prázdný, pustý, pouze pulzující prvotní a nezkrocenou energií lhótou.
Divoké a neřízené proudy lhóty daly v astrálních sférách vzniknout mocným bytostem Mi'raji, kteří se stanou známými především pod označením "Démoničtí pánové". Ti postupně nabývají vědomí a emocí a svébytnosti, která se zhmotní ve sférách existence, mezi které patří i sféra Deun.
Mi'raji Eiaela dává život svým prvním dětem, rase zarputilých a hrdých trpaslíků. Ti začínají kultivovat svět Deun – na jeho kontinentech tak vzniká první civilizace.
I přes to, že mi'raji Eiaela milovalo své syny a dcery trpaslíky, ve své nekonečné tvořivosti stále nebylo spokojené – trpaslíci byly příliš pyšní a domýšliví. Eiaela tedy vdechla život elfům. Ti měli Eiaelanin svět sdílet spole s trpaslíky – ti však vzali stvoření elfů jako zradu a vlastní ponížení. Opustili tak svá města a svatostánky, zřekli se přízně Eiaele a vydaly se hledat nový domov. Tím začíná tzv. trpasličí exodus a nekončící rivalita mezi elfy a trpaslíky.
Elfské pokolení během několika tisíců let kultivuje všechny kouty Deunu a zakládá říši A'e Carãnhilské, která se v době svého největšího rozmachu rozkládá po celém Deunu. Do vedení říše bylo Eiaelem vyvoleno 13 jeho velekněžích, kterým byla svěřena část Mi'rajiho lhóty – těm se začalo říkat Neumírající, protože jim bylo přislíbeno Eiaelem věčné místo po jeho boku v astrálních sférách. Jednou z nich byla neumírající Mala'nãin, které byl svěřena správa části Kontinentu a Jitřních zahrad.
Dějiny zaznamenané lidskými učenci končící rokem 0 p. i., založením Svatého císařství teruelského a vznikem císařského kalendáře.
Tzv. Slunečné povstání je rebelií lidských otroků nad jejich elfími Carãnhilskými pány. Povstání je vedeno otrokyní Liorou, které se podařilo shromáždit dostatečné množství následovníků poté, co byla svými elfími pány oslepena protože se opovážila nahlédnout do bájných Jitřních zahrad. Později přijala přízvisko "Slepá královna" a vedla část svého osvobozeného lidu do úrodných končin nad Velkou poušťí, kde zakládá městský stát Hebron.
Slepá královna Liora zakládá po několika letech putování Hebronské království vysazením zlaté jabloně, jejíž semeno Liora ukradla z posvátných Jitřních zahrad. Zlatá jabloň, stejně jako ostatní posvátné ovoce z Jitřních zahrad, obsahovala část lhóty mrtvého Mi'rajie Eiaela a její plod se stal symbolem nově vzniklého království.
V oblasti Thilivern Nãur na Oleanském poolostrově nacházejí kmeny lidí korunovaných Alabastrový maják. Jeho obsah a magické, historické, kulturní i řemeslné spisy jim dávají výhodu na okolními kmeny a městskými státy - brzy zakládají městský stát Oleanopol a získávají mocenskou převahu nad okolním územím.
Vzdálený potomek Slepé královny Liory, hebronský král Inharim I., předstupuje před svůj lid s tvrzením, že mu Posvátná jabloň ve snu vyjevila pravou bohyni známou jako Stvořitelka. Král Inharim tím posiluje své mocenské postavení, coby první prorok Svaté Stvořitelky. Spouští tím řetězec událostí, které vedou k nebývalému rozmachu Hebronského království a k jeho tzv. Zlatému věku. Předobrazem pro monoteistickou bohyni byla carãnhilská polobohyně, Neumírající Fildarae, ochránkyně Jitřních zahrad a patronka plodnosti a úrody.
Umírá poslední pokrevní potomek Slepé královny Liory, čímž zůstává hebronský trůn bez následníka. Ve snaze předejít mocenským šarvátkám se ujímá Zlatá rada, skupina královských rádců, správy nad zemí. U moci se udrží až do doby, kdy se Hebron stane državou Teruelského království.
Teruelský městský stát postupně začal výhodnými obchody, sňatky, ale i ohněm a mečem anektovat menší osady, vesničky, dokonce i malé městské státy ve svém okolí. To vedlo k založení Teruelského království roku -1750 králem Wilhelmem von Teruelem I..
Z neznámých příčin umírá hebronská Posvátná jabloň, symbol prosperity království a Víry ve Svatou Stvořitelku. Touto události končí tzv. Zlatý věk Hebronu – země je uvržena v chaos, čehož využívají členové Zlaté rady v boji o politickou moc. Boj o mocenskou hegemonii fakticky vyhrává frakce vedená šílený členem rady Auriliem.
Na trůn usedá král Daniel II., který je dodnes považován za jednoho z nejschopnějších a nejosvícenějších teruelských vládců. Během jeho vlády dochází k bezprecedentnímu nárůstu životní úrovně v království a k územnímu rozkvětu Teruelu.
Do té doby nedůležitému lidskému čaroději se podaří naleznout cestu do Bæebylových Nekonečných knihoven. Zde tráví necelý rok svého života, během kterého sepisuje 111 stran Knihy knih Oculus Videns, která obsahuje největší tajemství magie a astrálních sfér, a během čehož částečně přichází o rozum. Čaroděj se následně vrací zpět do sféry Deun, kde přijímá nové jméno Ba'abel.
Ba'abel kolem sebe během několika let shromažďuje skupinu učenců se kterými se chce podělit o znalosti z Oculus Videns. Jednoho z jeho učenců však svede na scestí démonický pán Nakir Munkar, který mu slibuje výměnou za informace z grimoáru nesmrtelnost. Učedník se tak Knihy knih zmocňuje a prchá s ní neznámo kam. Učedník přijímá jméno Pán much a po uzavření krvavého paktu s démonickým pánem se z něj stává první Leich.
Řádění Pána much je ukončeno mágem Ba'abelem, který spolu se svými 111 následovníky Pána much poráží. Vzhledem k dohodě, kterou černokněžník učinil s démonickým pánem Nakir Munkar, nemohl být fyzicky zabit - Ba'abel proto jeho životní esenci připoutal ke grimoáru Oculus Videns, který následně rozdělil a zanechal k ochraně svým 111 učedníkům. Sám pak zmizel neznámo kam. Ba'abelovi učedníci přísahali strany grimoáru ochraňovat, zamezit návratu Pána much a založili tak řád Oculus Videns. Poté se vydali do všech lidských království, kde během několika následujících let zakládají jednotlivé lóže řádu.
Tato část císařského kalendáře začíná rokem 0 p. i., kdy vzniká Svaté císařství teruelské.
Po dvou letech v Dreihaltu nad Rhédou se z učení vrací tehdy šestnáctiletý korunní princ Božimir Lonski zpět do své domoviny @Rivy na dvůr svého otce, krále štvána Lonskiho.
Šest měsíců od svého návratu se svojí družinou vtrhává rivský princ Božimir do komnat svého otce a unáší ho. Král Ištván je držen v pevnosti Jezerow a je vzbouřenci prohlášen za zrádce království. Tento okamžik je většinou považován za počátek rivské občanské války.
Božimirova zrada a unesení krále Ištvána je všeobecně považováno za počátek rivské občanské války
Rivská královská vojska v čele s vévodou Sławomierzem Kruszewskim vyráží na Jezerow a po dvoudenní bitvě uneseného krále Ištvána Lonskiho osvobozují. Princ Ištván se svými muži prchá do Wolke Orlowske, kde nachází azyl u místního silně proteruelského pána.
Král Ištván se bezpečně vrací do hlavního města Rivy, prohlašuje svého syna Božimira za zrádce, zbavuje ho dědických práv a odsuzuje ho k smrti. Božimir zatím objíždí jižanské pány a snaží se je získat na svou stranu. Z neznámých zdrojů získává veliké množství financí, díky kterým je nakonec schopen vystavět nemalou armádu z jeho loajalistů a žoldnéřských skupin, jako např. z Psohlavců.
Po nezdařelém Lipowickém koncilu a snaze rivského krále Ištvána o zajetí prince Božimira propuká v ulicích Lipowic dvouměsíční, táhlá bitva. Bitvu nakonec vyhrává Božimir a král Ištván se stahuje zpět na sever do hlavního města.
Město Lipowice je prohlášeno oběma stranami rivské občanské války za neutrální území a odehrává se zde vyjednávání, které má rozhodnout o budoucnosti Rivy. Král Ištván však rozkazuje svým mužům Božimira zatknout. To se ale nestane, když na Božimirovi na pomoc přispěchají jeho vlastní muži.
Roku 600 a.i. začalo Teruelské císařství z dosud neznámých důvodů blokovat obchodní karavany mířící do Dolnohradska, svobodného království do velké míry závislého na zahraničním obchodu.
Teruelská vojska po smrti dolnohradského knížete Vratislava Vranowicze vnikají na území knížectví a započínají obléhání Nezamyslovy brány. Tento akt je obecně považován za počátek Druhé velké války.
První bitva Druhé velké války byla bitva o Nezamyslovu bránu ve které se střetla vojska Dolnohradska a Teruelu. Dolnohradská vojska prohrávají a po Stříbrobrodském mostě se stahují za hradby města Stříbrný brod a do hradu Vraní skála.
Po bitvě u Nezamyslovi brány tehdejší dolnohradský kníže Vratislav Vranowicz silně onemocněl – podle některých na tetan – po bitvě u Nezamyslovi brány - a jeho funkce se musel ujmout jemu věrný polní maršál Otto Radecký. Po několika týdnech kníže umírá na svém lůžku ve Vraní skále.
Do Dolnohradské války se zapojují svobodná království Ravena a Boran na stranu Dolnohradska , kteří se cítí ohroženi teruelskou agresí a rozpínavostí. Do knížeckého města Stříbrný brod posílají část svých vojsk.
Teruelská vojska se střetávají před branami města Stříbrný brod se spojeneckými vojsky Dolnohradska, Raveny a Boranu. Po několika hodinách jsou vojska Teruelu nalákána na most vedoucí do Stříbrného brodu, který je následně zbořen za pomoci magie místní mágů z Dívčí skalky. Zbylá teruelská vojska se stahují ze svých pozic zpět za hranice knížectví.
Teruelský maršál Otto von Kriek přebírá na rozkaz teruelského císaře Gustafa Eichelbergera von Teruela VI. velení nad teruelskou armádu. Okamžitě dává rozkaz k přeskupení vojsk na hranicích Dolnohradska.
V zimě roku 602 p.i. se odehrává druhá bitva o Stříbrobrodský most. Bitva se odehrála během dvou dnů na zamrzlé dolnohradské řece. Spojenecká dolnohradská vojska byla poražena, přeživší boranští a ravenští vojáci se stáhli za hranice knížectví a dolnohradští se buďto vzdali, nebo se rozuprchli do tamních lesů odkud dodnes vedou partizánskou válku proti teruelským silám.
Poražené Dolnohradské knížectví je oficiálně přidruženo k Teruelskému císařství pod arcivévodství Porhédí. Z hradu Vraní skála zbyly jen rozvaliny, podobný osud čekal i hlavní město Stříbrný Brod. Byť je nyní území fakticky ovládáno Teruelským císařstvím, po odchodu většiny vojsk maršála von Krieka, začaly se v dolnohradských lesích formovat skupinky partyzánů a odbojářů stále věrných dolnohradskému gryfovi, které jsou údajně vedeny dolnohradským rytířem Sluncoslawem.
Císařství jen několik týdnů po údálostech dolnohradské války iniciovalo vznik vojenského spolku Teruelu, Lorthenu a Verony – Teruelské ligy. Zakládající listina Teruelské ligy, tzv. Smlouva tří, byla podepsána na teruelském konuzulátu pro zahraniční věci lorthenským králem Attwellem Harlestonem, verona velvyslancem při Teruelu a císařským konzulem pro zahraniční věci Johannem von Hesseltem.
Ravenský král Borick VII. „Tlapa“ Ravenský využil situace, kdy byl Lorthenský král Attwell Harleston mimo svou domovinu a podniká překvapivý výpad v západním Lorthenu, kde se již několik let dostaly tamní lorthenské a ravenské síly do patové situace na řece Gower během tzv. dřevěno–mořské války. Král Borick VII. bitvu vyhrává a zajímá lorthenského prince Humphreyho Harlestona.
Odpovědí části Svobodných království na agresi Teruelu a vzniku Teruelské ligy bylo vytvoření obdobného vojenského paktu, Svobodné smlouvy mezi Alchenburgem, Ravenou, Boranem, Severní Rivou, která měla vyvážit vojenskou hegemonii Císařství. Tzv. Svobodná listina byla za veliké slávy podepsána na Efeldském Stříbrném dvoře alchenburgským králem Ferdinandem IX. Wallerem Efeldským, rivským králem Ištvánem Lonskim, boranským Král Idwe Ban Boranem XII., Thénem Skozalmem A'Stredebrek a ravenským králem Borickem VII. „Tlapou“ Ravenským.