Po dvou letech v Dreihaltu nad Rhédou se z učení vrací tehdy šestnáctiletý korunní princ Božimir Lonski zpět do své domoviny @Rivy na dvůr svého otce, krále štvána Lonskiho.
Druhá velká válka
Po dvou letech v Dreihaltu nad Rhédou se z učení vrací tehdy šestnáctiletý korunní princ Božimir Lonski zpět do své domoviny @Rivy na dvůr svého otce, krále štvána Lonskiho.
Šest měsíců od svého návratu se svojí družinou vtrhává rivský princ Božimir do komnat svého otce a unáší ho. Král Ištván je držen v pevnosti Jezerow a je vzbouřenci prohlášen za zrádce království. Tento okamžik je většinou považován za počátek rivské občanské války.
Božimirova zrada a unesení krále Ištvána je všeobecně považováno za počátek rivské občanské války
Rivská královská vojska v čele s vévodou Sławomierzem Kruszewskim vyráží na Jezerow a po dvoudenní bitvě uneseného krále Ištvána Lonskiho osvobozují. Princ Ištván se svými muži prchá do Wolke Orlowske, kde nachází azyl u místního silně proteruelského pána.
Král Ištván se bezpečně vrací do hlavního města Rivy, prohlašuje svého syna Božimira za zrádce, zbavuje ho dědických práv a odsuzuje ho k smrti. Božimir zatím objíždí jižanské pány a snaží se je získat na svou stranu. Z neznámých zdrojů získává veliké množství financí, díky kterým je nakonec schopen vystavět nemalou armádu z jeho loajalistů a žoldnéřských skupin, jako např. z Psohlavců.
Po nezdařelém Lipowickém koncilu a snaze rivského krále Ištvána o zajetí prince Božimira propuká v ulicích Lipowic dvouměsíční, táhlá bitva. Bitvu nakonec vyhrává Božimir a král Ištván se stahuje zpět na sever do hlavního města.
Město Lipowice je prohlášeno oběma stranami rivské občanské války za neutrální území a odehrává se zde vyjednávání, které má rozhodnout o budoucnosti Rivy. Král Ištván však rozkazuje svým mužům Božimira zatknout. To se ale nestane, když na Božimirovi na pomoc přispěchají jeho vlastní muži.
Roku 600 a.i. začalo Teruelské císařství z dosud neznámých důvodů blokovat obchodní karavany mířící do Dolnohradska, svobodného království do velké míry závislého na zahraničním obchodu.
Teruelská vojska po smrti dolnohradského knížete Vratislava Vranowicze vnikají na území knížectví a započínají obléhání Nezamyslovy brány. Tento akt je obecně považován za počátek Druhé velké války.
První bitva Druhé velké války byla bitva o Nezamyslovu bránu ve které se střetla vojska Dolnohradska a Teruelu. Dolnohradská vojska prohrávají a po Stříbrobrodském mostě se stahují za hradby města Stříbrný brod a do hradu Vraní skála.
Po bitvě u Nezamyslovi brány tehdejší dolnohradský kníže Vratislav Vranowicz silně onemocněl – podle některých na tetan – po bitvě u Nezamyslovi brány - a jeho funkce se musel ujmout jemu věrný polní maršál Otto Radecký. Po několika týdnech kníže umírá na svém lůžku ve Vraní skále.
Do Dolnohradské války se zapojují svobodná království Ravena a Boran na stranu Dolnohradska , kteří se cítí ohroženi teruelskou agresí a rozpínavostí. Do knížeckého města Stříbrný brod posílají část svých vojsk.
Teruelská vojska se střetávají před branami města Stříbrný brod se spojeneckými vojsky Dolnohradska, Raveny a Boranu. Po několika hodinách jsou vojska Teruelu nalákána na most vedoucí do Stříbrného brodu, který je následně zbořen za pomoci magie místní mágů z Dívčí skalky. Zbylá teruelská vojska se stahují ze svých pozic zpět za hranice knížectví.
Teruelský maršál Otto von Kriek přebírá na rozkaz teruelského císaře Gustafa Eichelbergera von Teruela VI. velení nad teruelskou armádu. Okamžitě dává rozkaz k přeskupení vojsk na hranicích Dolnohradska.
V zimě roku 602 p.i. se odehrává druhá bitva o Stříbrobrodský most. Bitva se odehrála během dvou dnů na zamrzlé dolnohradské řece. Spojenecká dolnohradská vojska byla poražena, přeživší boranští a ravenští vojáci se stáhli za hranice knížectví a dolnohradští se buďto vzdali, nebo se rozuprchli do tamních lesů odkud dodnes vedou partizánskou válku proti teruelským silám.
Poražené Dolnohradské knížectví je oficiálně přidruženo k Teruelskému císařství pod arcivévodství Porhédí. Z hradu Vraní skála zbyly jen rozvaliny, podobný osud čekal i hlavní město Stříbrný Brod. Byť je nyní území fakticky ovládáno Teruelským císařstvím, po odchodu většiny vojsk maršála von Krieka, začaly se v dolnohradských lesích formovat skupinky partyzánů a odbojářů stále věrných dolnohradskému gryfovi, které jsou údajně vedeny dolnohradským rytířem Sluncoslawem.
Císařství jen několik týdnů po údálostech dolnohradské války iniciovalo vznik vojenského spolku Teruelu, Lorthenu a Verony – Teruelské ligy. Zakládající listina Teruelské ligy, tzv. Smlouva tří, byla podepsána na teruelském konuzulátu pro zahraniční věci lorthenským králem Attwellem Harlestonem, verona velvyslancem při Teruelu a císařským konzulem pro zahraniční věci Johannem von Hesseltem.
Ravenský král Borick VII. „Tlapa“ Ravenský využil situace, kdy byl Lorthenský král Attwell Harleston mimo svou domovinu a podniká překvapivý výpad v západním Lorthenu, kde se již několik let dostaly tamní lorthenské a ravenské síly do patové situace na řece Gower během tzv. dřevěno–mořské války. Král Borick VII. bitvu vyhrává a zajímá lorthenského prince Humphreyho Harlestona.
Odpovědí části Svobodných království na agresi Teruelu a vzniku Teruelské ligy bylo vytvoření obdobného vojenského paktu, Svobodné smlouvy mezi Alchenburgem, Ravenou, Boranem, Severní Rivou, která měla vyvážit vojenskou hegemonii Císařství. Tzv. Svobodná listina byla za veliké slávy podepsána na Efeldském Stříbrném dvoře alchenburgským králem Ferdinandem IX. Wallerem Efeldským, rivským králem Ištvánem Lonskim, boranským Král Idwe Ban Boranem XII., Thénem Skozalmem A'Stredebrek a ravenským králem Borickem VII. „Tlapou“ Ravenským.