Bohové severu

Obecné informace

Bohové severu je obecné označení pro skupinu severských náboženství, která jsou uctívána především na území dnešního Haagenu, Reyku a Kalmaru. Oproti většině ostatních náboženství Kontinentu, jako je Víra ve Svatou Stvořitelku, či víra v Nějvyšší Dvanáctka, nemá náboženství centralizovanou hirearchii a církevní strukturu. Stejně tak nejsou Bohové Severu oproti většině ostatních věrouk považování za principiálně dobré a spravedlivé bohy – Bohové Severu jsou dle seveřanů nedokolané a často hašteřivé bytosti, které mají mezi sebou komplikované vztahy a mezi kterými často dochází ke svárům a vzájemné rivalitě. Severští bohové jsou tak často vnímání spíše jako součást přírody a přírodních zákonů a nedílná součást světa.

Bohové Sever

• Vševidoucí Krkavec – Krkavec, Allvarr, je bohem vidění, zjevení a cesty mezi světy. Říká se, že jeho oči vidí skrze sny i skrze smrt. Podle legend ukazuje poutníkům skryté stezky a dává prorokům vize – někdy pravdivé, jindy zrádné. Kdo mu naslouchá příliš dlouho, může slyšet šepot zbloudilých duší a postupně propadnout v šílenství. Krkavce uctívají šamani a věštci, kteří mu přinášejí obětiny v podobě lesklých předmětů, jako jsou mince, šperky a drahé kameny.
Krkavec Allvarr kráčel při stvoření světa po boku Vola Yrda, s nímž sdílí hluboké pouto jakožto duch a tělo prapočátku. S Můrou ho pojí touha po vědění, ale jejich cesty se liší – Krkavec hledá vize, zatímco Můra touží po tajemstvích, která vedou k šílenství. Obává se Hada Sirratha, jehož přetvářka a svůdnost mohou pokřivit i ty nejčistší vize. S Jelenem Minnradem sdílí pouto paměti – jeden vidí, druhý si pamatuje – a společně vedou poutníky krajinami snů a minulosti.
• Spoutaný Vlk – Vlk, Brennulf, je pánem cti, boje, smečky a věrnosti. Jeho vytí je vždy údajně slyšet za bouří a před válkami. V bitvě bojuje po boku těch, kdo se drží své slovo a chrání své druhy, ale nemilosrdně požírá zrádce a všechny, kteří nejsou upřímní k jiným i sami k sobě. Vlka uctívají především válečníci, kteří mu jako obětiny před bojem nabízejí vlastní krev. Podle pověstí ho spoutali ostatní bohové Severu, kteří se obávali jeho síly a urputnosti.
Vlk Brennulf je bratrem Vola Yrda a spolu kdysi tvořili svět – jeden budoval, druhý bránil. Liška Vaekir ho zradila podstrčením falešných vizí, čímž zapříčinila jeho zuřivost a následné spoutání ostatními bohy. Medvědice Vildruna ho i přes jeho divokost chápe, neboť oba chrání své blízké bez ohledu na následky. Labuť Elgvisa představuje jeho přirozený protipól – přináší klid po bouři, kterou Vlk zasel.
• Vůl Budovatel – Vůl, Yrd, je bohem řemesla, práce, stability a vytrvalosti. Měl kráčet po boku Všividoucího Krkvace při stvoření světa a svým pluhem oral první brázdy světa a tím vztyčil první hory a vyhloubil první koryta řek. Chrání rolníky, kováře, tkalce, kameníky, obchodníky i karavany, pohrdá lenochy, zloději a těmi, kdo berou bez práce.
Vůl Yrd je bratrem Vlka Brennulfa a oba sdíleli úsvit světa – jeden oral první brázdy, druhý vytím svolával první bouře a přivedl na tento svět první vodu, dar bohů. Krkavec Allvarr byl jeho společníkem při stvoření, dokud se jejich cesty nerozdělily – jeden se obrátil k hmotě, druhý ke snům. Sova Helyra je jeho spojenkyní v udržování rovnováhy a řádu světa. Jede Hada Sirrath považuje za nákazu světa, která ničí hodnoty poctivé práce a řemesla.

• Bdící Sova – Sova, Helyra, je bohyní práva, rovnováhy a chladného úsudku. Sedí na větvi osudu a zírá hluboko do srdce každého, kdo kráčí po Kontinentu. Sova je uctívána v nocích před soudy bezesností a bděním po celou noc.
Sova Helyra uznává Vola Yrda jako pevný pilíř světa a cenného spojence v udržování rovnováhy. Pohrdá Liškou Vaekir, která podle ní rozkládá spravedlnost a zákon klamem a přetvářkou. Cítí hluboké porozumění s Labutí Elgvisou a Velrybou Stuhnem – všechny tři spojuje tiché bdění a rozvaha. Ryse Skadhyra považuje za nezbytnou, i když děsivou bytost – přináší změnu, kterou nelze zastavit ani zákonem.

• Lstivá Liška – Liška, Vaekir , je bohyní klamu, důvtipu, svobody a štěstí. Umí obrátit smůlu ve výhru, ale stejně snadno i štěstí v prohru. Má být nevyzpytatelná a její záměry těžko pochopitelné. Miluje hru a přetvářku – ze všech bohů Severu má nejčastěji vstupovat mezi lidi, aby s nimi hrála své hry a sváděla je na zcestí.
Liška Vaekir zradila Vlka Brennulfa, když mu podsunula falešné vize, čímž ho uvrhla do zajetí bohů. S Můrou ji pojí složité spojenectví založené na hrách s pravdou a věděním. Rys Skadhyr se stal nástrojem její zrady – přivedla Krále Severu k tomu, aby Rysovi sťal hlavu. Sova Helyra ji nenávidí a považuje ji za nebezpečnou rozvracečku řádu.
• Labuť Utěšitelka – Labuť, Elgvisa, je tichou bohyní míru a klidu. V teple jejích křídlech mají smrtelníci nacházet opojný klid a zapomění. Utišuje bolest srdce a zaceluje rány války, ale někdy její klid přechází v mrtvé ticho, ve kterém se ztrácí vůle k životu. K Labuti se modlí ti, kteří si nepřejí válku a svár.
Labuť Elgvisa a Medvědice Vildruna představují dvě stránky péče – Elgvisa konejší a tiší, zatímco Vildruna chrání a bojuje. Vlk Brennulf je její protipól, neboť přináší bouře, které ona léčí klidem. Had Sirrath se ji pokusil svést, ale byl odmítnut, a od té doby kazí její klid svými svody. Sova Helyra jí rozumí – obě bdí v noci nad lidským svědomím.
• Hvězdnatý Jelen – Jelen, Minnrad, je bohem paměti a hvězd. Má nést dědictví mrtvých a historii světa vyryté na svých parožích. Ukazuje směr těm, kdo bloudí ve vzpomínkách – někdy ke smíření, jindy do melancholie. Je uctíván pod hvězdami, když se vzpomíná na padlé, když se hledá smysl v pradávném.
Jelen Minnrad je duch minulosti a paměti, spojený s Velrybou Stuhnem hlubokým tichem věčnosti. Krkavec Allvarr je jeho spřízněnou bytostí – Allvarr nahlíží do snů, Minnrad je přináší svitem jeho hvězd. Had Sirrath v něm vzbuzuje obavy, neboť pokušení a marnivost ničí dědictví, které Jelen chrání. Můru sleduje z úcty, ale i z opatrnosti – ví, že přílišná touha po vědění může zničit i paměť.
• Všebarevný Had – Had, Sirrath, je bohem krásy a touhy. Jeho pohled omámí smysly, jeho hlas hladí jako samet, ale jeho jed kazí lidskou duši a utápí lidi v šílenství. Dle pověstí májí jeho šupiny v slunečním svitu hrát všemi známými barvami – Seveřané věří, že má být duha odleskem jeho těla – bojí se do ní proto dívat, protože se bojí, že had omámí jejich duši a oni propadnou marnivosti. Podle některých lidských učenců se jedná o démonického pána L'lilithraz.
Had Sirrath je protikladem Vola Yrda – místo tvrdé práce nabízí svody a krásu, která kazí duši. Krkavce Allvarra zneklidňuje, protože jeho omamnost může zahalit vize a sny do iluze. Labuť Elgvisu se snažil svést, ale byl odmítnut a od té doby usiluje o narušení jejího klidu. Liška Vaekir je jeho nejbližší spojenkyní – společně ničí rovnováhu a vnášejí do lidských srdcí zmatek. Medvědice Vildruna ho nenávidí, protože ohrožuje její mláďata.
• Matka Medvědice – Medvědice, Vildruna, je bohyně matka, léčitelka a ochránkyně. Její tlapy hladí i drtí – podle toho, zda jsi její mládě, nebo hrozba. V jedné její tlapě se skrývá život a uzdravení, ve druhé odhodlání a nemilosrdná touha chránit její potomky. Seveřané ji vzývají při porodech, nemocích i v čase hladu.
Medvědice Vildruna je spojená s Volem Yrdem, protože oba chrání život a práci. Vlka Brennulfa chápe – jejich divokost je odlišná, ale motivace stejná: chránit lid a všechno živé. Hada Sirratha nenávidí a touží jej rozdrtit jako hrozbu pro své děti. Velryba Stuhn je jejím tichým dvojníkem – obě znají bolest, samotu a tíhu odpovědnosti.
• Osamělá Verlyba – Velryba, Stuhn, je bohyní samoty, přežití a věčné životní pouti. Nikdy nemluví, ale její přítomnost je znát v chladu a stínu, který její tělo vrhá na tento svět. Pomáhá těm, kdo jdou sami a těm, kteří v životě o něco usilují. Velrybu ctí lovci, rybáři, vyhnanci a poutníci bez domova. Oblíbená je především v Reyku, kde podle zdejší věrouky stojí v čele celého panteonu bohů.
Velryba Stuhn je mlčenlivá bohyně samoty a přežití, spojená s Jelenem Minnradem poutem svitu hvězd. Lišce Vaekir se vyhýbá, protože její lži matou ty, kteří hledají smysl. Krkavec Allvarr jí rozumí nejvíce – oba chrání poutníky světem.

• Bezhlavý Rys – Rys, Skadhyr, je pánem přechodu, změn, soumraku a smrti. Jeho stopy mají údajně stopovat duše mrtvých, které chtějí odejít do Věčných lovišť. Podle pověstí se měl Rys utkat se zapomenutým Králem Severu, který v honbě za nesmrtelností spolu s bohyní Liškou Rysa vyhledal a setnul mu hlavu. Rys nezemřel a jeho setnutá hlava pozřela zrádného Krále Severu – hlava od té doby bloudí po světě a požírá všechny, kdo by vzdorovali smrti a nevyhnutelné změně světa.
Rys Skadhyr sehrál roli v mýtické zradě – Král Severu, svedený Liškou Vaekir, mu setnul hlavu, ale Rys přežil. Jeho bloudící hlava nyní požírá všechny, kdo vzdorují smrti. Vlk Brennulf je jeho protiklad – jeden stráží stálost, druhý přináší nevyhnutelnou změnu. Můra ho zajímá – magie a smrt se v něm spojují do podoby přechodu, kterému nikdo neunikne.
• Vědoucí Můra – Můra, je bůh tajemství, magie a vědomostí. Přináší moudrost – nikdy ale úplnou. Sama se honí za vědomostmi, jako pozemské můry za světlem a ohněm – její uctívači se tak mohou dle seveřanů často spálit a jejich ctižádost a honba za vědomostmi může lehce přerůst v ničivou obsesi. Můru uctívají mágové, blázni i proroci. Podle některých Teruelských učenců se ve skutečnosti jedná o démonickéhoí pána Bæebyla.
Můra sdílí s Krkavcem Allvarrem zájem o vědění, ale zatímco Krkavec ukazuje cestu, Můra ji skrývá a majetnicky schraňuje. S Liškou Vaekir spřádá sny, které smrtelníky vedou k poznání i zkáze. Sova Helyra ji sleduje s obavou – ví, že pravda bez míry vede k pádu. Ryse Skadhyra považuje za svého spojence, neboť smrt a magie se často dotýkají na hranici mezi tímto a oním světem.

Struktura a organizace náboženství

Hierarchie náboženství

V tradičním severském náboženství neexistuje centralizovaná církevní hierarchie jako u církví Víry ve Svatou Stvořitelku. Místo toho je náboženství silně propojené s rodovou a místní kmenovou strukturou. Duchovní role se rozdělují mezi několik typů osobností, často s překrývajícími se funkcemi.

• Goði – Goði, v ženském rodě Gyðja, je vážený osoba, která plní zároveň duchovní i světskou roli ve své komunitě. Vede náboženské obřady, zejména slavnosti zvané blót, při nichž se obětují zvířata bohům. Jako hlava rodu nebo vůdce osady také svolává sněmy, rozhoduje spory a dbá na udržování míru. Goði zastupuje svou komunitu před bohy a stará se o svatyně. Jeho autorita vychází z moudrosti a schopnosti komunikovat s nadpřirozeným světem.
• Völva – Völva bývá zpravidla ženou, která ovládá věštecké a magické praktiky známé jako seiðr. Při obřadech upadá do transu, zpívá posvátné písně a pomocí rituální hole a kouře navazuje spojení s jinými světy. Putuje mezi osadami, kde ji lidé zvou, aby předpověděla budoucnost nebo poradila v těžkých časech. Je uctívaná i obávaná, protože její schopnosti přesahují běžné lidské chápání. Völva často působí mimo běžnou sociální a kmenovou strukturu seveřenů.
• Lundovǫrr –Lundovǫrr je vyvolený ochránce posvátného háje – lundru –, který na sebe bere závazek chránit duchy přírody, udržovat rovnováhu mezi lidmi a krajinou a pečovat o místo, kde svět lidí hraničí se světem božským. Je to postava na pomezí šamana, kněze a správce posvátných hájů, hluboce propojená se zemí, stromy, zvířaty i lokálními bůžky. Lundvoǫrr se zpravidla nerodí do této role, ale je „zvolen“ samotným hájem – skrze znamení, sny a vůli hvězd. Lundovǫrři jsou často spojování s tzv. Nefritovým hájem, kterému seveřané přezdívají Les předků.

Chrámy a svatostánky

• Hof – Hofy jsou hlavní chrámy Bohů Severu - většinou se jedná o dřevěné budovy, která slouží jako posvátný prostor pro uctívání bohů. Svým vzhledem připomínají velkou halu nebo dům s dřevěnými sloupy a vysokou střechou. Uvnitř se nacházejí sochy nebo symboly Bohů Severu. V době konání bohoslužeb, rituálů a slavností se zde shromažďují lidé a skládají zde obětiny bohům ve formě zvířat, zlata a dalších relikvií. Krev z obětních zvířat se zachycuje do mís a poté se kropí sochy, stěny a účastníci obřadu, aby získali přízeň bohů. Hof často slouží jako společenské a politické centrum seveřanských měst a sídel – lidé zde jednají o důležitých věcech a slaví významné události. V některých osadách se hof považuje za nejdůležitější stavbu, která symbolizuje sílu rodu nebo náčelníka.
• Hörgr – Hörgry jsou venkovní svatyně, tvořené z volně naskládaných kamenů a menhirů, často na vyvýšeném místech v krajině s výhledem na noční oblohu pro věštbu a čtení z hvězd. Neslouží jako stavba, ale jako posvátné místo pod širým nebem. Když lidé přicházejí obětovat bohům nebo duchům přírody, pokládají na hörgr zvířecí obětiny, jídlo nebo nápoje. Někdy místo seveřanští duchovní polévají krví z obětin, aby si zajistili úrodu, zdraví nebo vítězství v boji. Hörgr bývá vnímán jako spojnice mezi světem lidí a světem bohů nebo duchů. Je to místo, kde není potřeba kněz ani chrám – stačí víra a úcta. Každý rod nebo vesnice může mít svůj vlastní hörgr, zasvěcený konkrétním božstvům nebo předkům.
• Lundr – Lundry jsou kusy lesa nebo skupiny stromů, které lidé popelaví považují za posvátné. Do takového háje se nevstupuje lehkovážně – panuje zde ticho, respekt a posvátný klid. Věří se, že v lundru sídlí duchové přírody, bohové nebo předkové. Je zde zakázáno kácení stromů a lov zvěře bez oběti nebo modlitby. Když chtějí stařešinové složit obětinu, zavěsí dary na větve stromů, zakopou je do země nebo je položí ke kořenům. Lundy jsou často považovány za místem, kde se prolíná pozemský svět spolu s posvátným Nefritovým hájem, který je podle seveřanů součástí Věčných lovišť. Spravován je zpravidla lundovǫrrem, či kruhem lundovǫrrů.

Bohové severu

Znak: Severský symbol pro nebesa s modrým symbolem Jitřenky
Místo působení: Haagen, Reyk, Kalmar, lokální severské klany
Aktivity: Bohoslužby, pohanské rituály

– Uctívači severských božstev často pořádají rituály, které nezasvěceným mohou připadat jako primitivní okultismus a černá magie