Elfrída Provazníková
Elfrída Provazníková je jméno, které v Javořině vyslovují s respektem i opatrností. Staří lidé ji znají jako zkušenou bylinkářku a léčitelku, mladší jako podivínku, která žije stranou od vesnice, mezi stromy a zvěří, a s lidmi se příliš nestýká. O její minulosti kolují různé povídačky – někteří tvrdí, že kdysi bývala krásná a vášnivá žena, která si hrála s mocí, až jí přerostla přes hlavu. Jiní zase věří, že se narodila s čarodějnickým darem, který ji donutil vést samotářský život. Nikdo však neví, že její osud byl poznamenán ještě jinak – jako dívku ji pokousal kočkodlak, a od té doby se každý úplněk mění v divokou šelmu.
Mladá a neklidná
Elfrída nepocházela z žádné vznešené rodiny, ale z rodu, kde se čarodějnictví dědilo z generace na generaci. Už její matka byla bylinkářkou a léčitelkou, která rozuměla nejen léčení, ale i kouzlům, jež se vázala k zemi a přírodě. Jako dítě byla Elfrída zvědavá, divoká a svéhlavá – nebála se ničeho, pronikala hluboko do lesů, šplhala na stromy, pozorovala zvěř a zkoušela první jednoduchá zaklínadla. Když pak její matka zemřela na podivnou horečku, byla Elfrída ještě velmi mladá, ale už dost chytrá na to, aby pochopila, že pokud chce přežít, musí se spolehnout na to, co ji matka naučila. Někdy v těch časech se objevila první zmínka o kočkodlakovi. Bylo to zvláštní stvoření, mezi vesničany se říkalo, že je to kletba z časů, kdy se lidé provinili proti lesu a jeho strážcům. Kdo byl pokousán, ten se s každým úplňkem měnil – a pokud nebyl dost silný, aby udržel lidskou mysl, stal se divokým zvířetem navždy. Elfrída byla tehdy ještě mladá, a když ji jeden takový tvor napadl v lese, věřila, že šlo jen o obyčejnou velkou šelmu. Ránu si vyléčila, ale v následujícím úplňku pocítila podivnou změnu – tělo jí začalo hořet zvláštní energií, krev v žilách se rozproudila a pak… zbytek si nepamatovala. Ráno se probudila v houštině, ruce od krve, šaty roztrhané. Nedokázala si vzpomenout, co se stalo, ale později se od vesničanů doslechla, že v noci někdo spatřil podivné velké zvíře, které se honilo za hlodavci podél řeky. Další měsíc si to už pamatovala jasně – s příchodem úplňku ztratila lidskou podobu, její tělo se změnilo a svět kolem se proměnil v soustavu pachů, zvuků a instinktů. A tak to od té doby pokračovalo.Čarodějnice z Javořiny
Naučila se s tím žít, ale její život už nikdy nebyl stejný. Lidé si jí začali všímat – tu a tam zmizela do lesa, vrátila se s podivným pohledem v očích, její pohyby byly tiché a plynulé jako u šelmy. Ačkoliv se vždy snažila být nápomocná, podivná aura kolem ní způsobila, že ji vesničané začali považovat za bytost ne zcela lidskou. Nikdo jí nechtěl čelit, pokud nemusel, ale když někdo potřeboval léčbu, přicházel k ní, byť s respektem a opatrností. V těch dobách se setkala s druidem Ernestem. Ten byl jiný než ostatní – na její kletbu nepohlížel s odporem ani strachem. Naopak, fascinovala ho. Nějaký čas tvořili nerozlučnou dvojici. Ernest byl veselejší, přátelštější, bral svět s lehkostí, zatímco Elfrída byla přemýšlivější a uzavřenější. Lidé je brali jako pár, i když vztah mezi nimi nikdy nebyl úplně jednoduchý. Jenže zatímco Ernest nestárnul díky elixíru elfů, Elfrída postupně zjišťovala, že její tělo se mění – ne tak, jak by mělo, ale pomaleji, podivně, jako by se kletba kočkodlaka vplížila do každé její buňky. A tak se jednoho dne rozdělili. Nebyl v tom spor ani hořkost – jen vědomí, že Elfrída se nemůže vydat stejnou cestou jako Ernest. Zatímco on žil v lehkosti a věčnosti, ona cítila, jak ji její osud pomalu tlačí dál, k hlubším tajemstvím, k samotě.Adoptivní matka Mony
Když se u ní jednoho dne objevil Ernest s nemluvnětem, byla překvapená. Věděla, že Ernest se zajímá o podivné osudy lidí, ale že by se měl postarat o dítě? Přesto na něj pohlédla, viděla v něm stopu něčeho zvláštního – a přijala ho. Mona se stala její dcerou. Nikdy k ní nepřistupovala jako k cizímu dítěti, ale jako k někomu, koho osud zaslal právě jí. Vychovávala ji po svém – neučila ji dvorským způsobům, ale starým řemeslům, znalosti bylin, základům magie. Chránila ji před vesničany, kteří by mohli mít podezření, a zároveň ji vedla k tomu, aby se naučila v lese pohybovat tak přirozeně jako doma. Nikdy jí neřekla, odkud pochází. Možná proto, že to sama přesně nevěděla, možná proto, že tušila, že některá tajemství je lepší nechat spát. Ale možná i proto, že Mona byla pro ni dcera tak jako tak – nebylo třeba, aby znala jméno muže, který ji zplodil.Čarodějnice a šelma
Dnes je Elfrída stále stejná – stará, ale silná. V Javořině ji lidé znají a vyhledávají ji, když je zle. Každý úplněk však zmizí do lesa a nikdo neví, kam jde. Kdo by ji sledoval, ten by možná zahlédl velkou, temnou kočku, která se plíží nočním krajem, loví hlodavce a po úsvitu se vrací zpátky do lidského těla. Ať už je Elfrída cokoli, jedno je jisté – její příběh ještě není u konce.Relationships
Current Location
Živočišný druh
Etnická příslušnost
Other Ethnicities/Cultures
Datum narození
27. 9. 1147
Year of Birth
1147 VL
80 Years old
Spouses
Ernest
(manžel)
Siblings
Children
Gender
žena