Mona Provazníková je mladá žena na rozhraní dvou světů – světa magie a světa šlechty. Sama o sobě neví dost, aby mohla s jistotou říct, odkud pochází, ale hluboko v sobě cítí, že její krev není obyčejná. Tato vnitřní nejistota je zároveň její hnací silou i slabostí – touží po potvrzení vlastního významu, po důstojném místě ve světě, který se k ní zatím chová spíš lhostejně. A právě to z ní dělá postavu nesmírně zajímavou a rozporuplnou.
Život v ústraní
Mona vyrůstala pod ochranou a vedením
Elfrídy Provazníkové, bylinkářky a čarodějnice žijící v lesích u vesnice
Javořina. Elfrída ji nikdy nevedla k tomu, aby se cítila jako nalezenec – brala ji za vlastní, chránila ji, učila ji znát přírodu, tělo, byliny, rituály i magii. Mona se tedy pohybovala v jiném světě, než jaký by byl určen většině dívek v jejím věku. Neměla společenský výcvik, nenosila ani bohaté šaty, ani neběhala po návsi s vesnickými dětmi, ale uměla tiše chodit lesem, rozpoznat léčivé kořeny podle vůně a odhadnout, kdy někdo lže. To z ní učinilo vnímavou a bystrou osobnost, ale zároveň ji to odcizilo od běžného života a obyčejných lidí.
Jedinými přáteli z dětství, které Mona měla, byla její kamarádka
Líza Houfová, dcera hostinského a také goblini z
Bajdžinek.
Navzdory tomu, že vyrůstala v podstatě o samotě, není Mona stydlivá. Spíš naopak – má v sobě jiskru, kterou nezískala učením, ale kterou si nesla odmalička. Má šarm a přirozený smysl pro přesvědčivost, dokáže být okouzlující, působit křehce, neškodně nebo dokonce důvěřivě, pokud se jí to hodí – ale za tou tváří se skrývá silná touha po uznání a sebepotvrzení.
Touha po vyšším postavení
Mona od dětství vnímá, že je jiná. Nejen kvůli výchově, ale kvůli zvláštnímu napětí, které v sobě nosí – prázdnému místu, jež nikdo nedokáže zaplnit. Elfrída jí nikdy neřekla pravdu o jejím původu, možná ani nezná celý příběh, ale Mona cítí, že její kořeny sahají hlouběji. Touží po důkazech, že je něčím víc než jen dcerou bylinkářky. Hledá příležitosti, jak se přiblížit světu šlechty – občas neohrabaně, občas přesvědčivě, ale vždy se silným vnitřním zápalem. Věří, že má právo patřit mezi urozené, a je připravená udělat hodně, aby to dokázala.
Vztahy a zklamání
Když byla ještě hodně mladá, získávala první zkušenosti s muži prostřednictvím
Johana Kozojeda - místního floutka, pro kterého nebyla žádná sukně dostatečně dlouhá, aby udržela na uzdě jeho libido. Mona si nedělala příliš hlavu z toho, že není Johanova jediná. Věděla, že je jen jejím převozníkem na cestě někam výš.
Její vztah k Fabiovi Mauritiovi z Johannesburgu je pro ni výmluvným příkladem – Fabio je pro Monu přitažlivý nejen jako muž, ale i jako symbol jejího snu. Šlechtic, mladý, nedostatečně ukotvený – mohl by být ten, kdo jí otevře brány mezi elitu. Mona s ním koketuje, zkouší mu být nápomocná, vychází mu vstříc – ale Fabio nevidí nebo nechce vidět, co všechno od něj Mona očekává. Zatímco ona si pohrává s myšlenkou vzestupu skrze vztah, Fabio flirtuje lehkovážně a bez závazku. Tato nerovnováha mezi nimi vytváří napětí – Mona může být zklamaná, frustrovaná, nebo v extrému i nebezpečně odhodlaná změnit pravidla hry.
Přirozený talent i prokletí
Mona oplývá citlivostí vůči magii a vřelým vztahem k přírodnímu řádu. Není klasickou čarodějkou, jakou by vyučila nějaká akademie – její magie je spjatá s emocemi, příběhy, pamětí lesa. Umí vycítit neviditelné vazby mezi lidmi, často pochopí víc, než je řečeno. Zdědila tuto schopnost od Elfrídy – ale možná i z hlubších vrstev rodové linie, aniž by tušila, že se v jejích žilách mísí krev dávného šlechtického rodu a ženské pokrevní linie, kterou provází temná kletba.
O této kletbě nic netuší – netuší, že její matka zemřela při porodu a babička rovněž mladá, že všechny ženy v její linii nesou neviditelné břemeno, které se může naplnit v okamžiku, kdy Mona jednou porodí dceru. Možná i proto v ní občas propukají zvláštní emoce, nejasné stavy, prchavé vize a sny, kterým nerozumí.
Současnost a potenciál
Mona se v družině profiluje jako ambiciózní, vnímavá a komplikovaná osobnost. Její znalost bylin a základní magie se často hodí, stejně jako její schopnost přečíst náladu skupiny. Zároveň ale budí pozornost svou touhou po společenském postupu, svou schopností flirtovat nebo přesvědčovat ostatní, a občas i neochotou podřídit se příkazům, které se jí nezdají dost vznešené.
Pokud ji někdo dokáže správně nasměrovat a nabídnout jí cestu, která jí dá smysl – ať už to bude šlechtická linie, mocenské postavení nebo hlubší magické zasvěcení – Mona může rozkvést. Pokud však bude nadále přehlížena, může se stát rozkolísanou, až destruktivní silou. V jejím příběhu je ukryto velké tajemství, ale také potenciál stát se klíčovou postavou v osudech Almiru.