lykantrop
Lykantropie, prokletí měsíčního dravce, je temným stigmatem, které přetváří lidské tělo i mysl. Ten, kdo se stane lykantropem, není již pouze člověkem, ale bytostí spojenou se zvířecím duchem, který se probouzí za svitu luny. Jeho tělo se láme a mění, jeho smysly se zostřují a jeho duše se propadá do hlubin instinktů, kde vůně krve přehluší vzpomínky na starý život.
Lykantropie se šíří skrze kousnutí či hluboký škrábanec od jiné bytosti nesoucí tuto kletbu. Může se však také dědit, pokud jeden z rodičů nese prokletou krev. Přeměna nastává s příchodem úplňku, kdy se v těle lykantropa vzbouří divoká síla a odhodí pouta lidskosti. Ti, kdo se s prokletím narodili, mají větší šanci ovládnout svou podstatu, zatímco ti, kdo byli nakaženi, často podléhají svým nejnižším pudům.
Mnoho druhů lykantropů obývá temné kouty světa. Nejznámější jsou vlkodlaci, noční lovci s rudýma očima a tesáky jako nože. Ale existují i jiní – tygrodlaci, hbití a smrtící jako stíny v džungli, medvědodlaci, mohutní a nezdolní jako horské bouře, či dokonce krysodlaci, kteří se skrývají v temnotě městských stok a pletichaří s morem a strachem.
Lykantropie je nemocí i darem. Někteří se ji snaží zkrotit, žít v rovnováze mezi svou lidskou a zvířecí stránkou, zatímco jiní propadají bestialitě a ztrácejí se v hněvu a hladu. Stříbro je jejich zkázou – chladný kov, který proniká jejich masem jako osten spravedlnosti. Starobylé rituály, kouzla a modlitby mohou lykantropii potlačit či dokonce vyléčit, ale mnozí z těch, kdo byli jednou poznamenáni, již nikdy nenajdou cestu zpět.
V lesích za chladných nocí zní vytí, ve městech mizí lidé beze stopy a cestovatelé šeptem varují před krvelačnými bytostmi, které přicházejí s mlhou. Lykantropové jsou mezi námi – nepoznaní, skrytí, čekající na noc, kdy se jejich pravá podoba konečně projeví.
Genetic Descendants