Ráno 3.1.
Byl nám doporučen hostinec na cestě do
Drogovy hory. Pod výhrůžkou, že mula vyrazí bez nás, nakupujeme zásoby a vyrážíme z města směrem na západ do
Drogaru. Míjíme utečenecký tábor lidí ze severu, který se od posledně rozrostl.
Po několika hodinách cesty dorážíme odpoledne do hostince
U Staré věže, překvapivě opravdu stojí u staré pobořené strážní věže. Hlavní budova je s patrem. Hned vedle je menší stáj. Ve které je ustájená jedna mula/osel. Po úvodní radosti zjišťujeme, že hospoda je zavřená, byť kolem vše vypadá normálně. Cedule na dveřích je improvizovaná a čerstvá. Vedle je menší umělecky zpracovaná cedulka.
„Tam pod věží v kameni spí,
co se bojíš, to se zhmotní.
Příběh šeptáš? Dobře měř,
každé slovo budí věž.
Když se směješ ve tmě rád,
Stín si chce s tebou hrát.
Nech mu strach a jdi zas spát,
jinak začne zpívat – a znát.“
Agga nakukuje do hospody a vidí tam pohyb. Buší na dveře a zevnitř se ozve reakce, že je zavřeno. Fabio se pokouší domluvit vstup dovnitř. Po chvíli se otvírají dveře a vykukuje vousatý šedesátník, který se jmenuje Jaroslav Křivomlat, ale všichni mu říkají
Pírko. Ten si všiml, že Fabio je šlechtic a že je ve skupince i paladin. Nakonec nás pozval dál, i když má prý nějaký problém, proto hospodu pro dnešek zavřel.
Mezitím si Agga zašel na latrínu, kde vidí další nápis.
„Jedna svíčka, druhá svíčka,
Stín má dlouhá, těžká víčka.
Třetí svíčka, čtvrtá v řadě,
Stín už běží po zahradě.“
My ostatní jsme zatím v útulném sále hospody, kde je u krbu další cedulka.
„Kdo se dívá do komína,
vidí věž a její stíny.
Kdo tam spatří oči dýmat,
ten už povečeří jiný.“
Jinak sál je vyzdoben "halloweenským" způsobem - občas je někde pavouk, někde netopýr, umělé pavučiny a podobně. Hostinský prý po večerech provádí po věži a straší a podobně.
Doptáváme se na problém a hostinskému se prý ztratil devitiletý syn
Matějek. Vlastně tedy to není syn, ale nalezenec, co se toulal po lese. Předchozí večer šel připravovat kulisy do věže, ale už se nevrátil. Má pihy, nosí liščí čapku z lišky, co sám ulovil.
Fabio s Aggou se začali dohadovat ohledně počtu pokojů a placení, hostinský začal chystat nějaké jídlo.
Následně vycházíme omrknout věž. Na dveřích je další cedulka.
„Ve dne klid a večer špás,
kdo se směje, má tu čas.
Ale kdo se bojí stínu,
ať si zhasne svíčku v splínu.“
Věž je vlastně dutá, stropy pryč, je vidět, že někde jsou místa pro trámoví a schodiště a podobně. Také vidíme mechanismus ze železa a dřeva, vypadá jako dětská houpačka, visí tam provaz, který vede dolů do díry. V podstatě je to "výtah" - Agga zatočil rumpálem a vytáhl "kabinu" nahoru, Rafar navrhuje, že se nechá spustit dolů. Rafar rozsvěcí lucernu, Aga se k němu přidá a nechávají se spustit Monou dolů. Od stropu na podlahu jsou to 4 metry, strop má tloušťku cca metr. Po přistání se plošina odpojila od háku, který vyjel nahoru a nyní visí cca 4 metry nad podlahou.
Místnost je obložená kameny s obloukovým stropem. Na podlaze je harampádí a uprostřed zamřížovaný otvor.
Aga hledá stopy, nenachází nic zajímavého - v místnosti probíhá pohyb poměrně často. Rafar volá Matějka, ale nic se neozývá, zkoumá truhlu - pravděpodobně kovová, má přehnaně velký zámek s klíčovou dírkou.
Aga volá na Monu, aby spustila provaz zpátky dolů. Mona ho chce poslechnout, ale nedaří se jí to. Ústrojí se zablokovalo. Odblokování se nedaří.
Ověřujeme, jak by měla vypadat připravená hra. Zdá se, že vše je opravdu připravené na hraní. Rozhodujeme se tedy, že hru vyzkoušíme, abychom viděli, jak to vypadá z pohledu zákazníka.
Náramně jsme si to užili.
Aga s Monou si všimli, že se při prohledávání kamenů ohalila čerstvě vypadlá dlaždice ze stěny. Kolem bylo hrabáno dětskýma ručičkama. Matějek tedy zřejmě zmizel v dané čerstvé chodbě. Požádali jsme hostinského o krumpáč, ten nám ho přinesl a Aga se nadřel a předřel, ale otvor opravdu rozšířil. Celou dobu nadával, že se na to může vysrat, ale stejně měl potřebu to zkusit.
Rafar shodil zbroj a jde na průzkum chodby. Připravil si obušek do pohotovostní polohy. Po krátké cestě objevili kruhovou místnost vytesanou ve skále. U vstupu do místnosti leží Matějkova liščí čapka pod kterou jsme našli malou okenicovou lucernu. Fabio se vrací informovat hostinského a bere svoji i Rafarovu zbroj do kruhové místnosti. Přesouvají se tam i ostatní.
Na jihu jsou schody dolů, na západě je východ z místnosti a krátká chodbička vede do místnosti, kde je 35 sošek a podstavec. Fabio bere sošku číslo 17, pokladá ji na podstavec. Slyší něco ve smyslu "Nikdo tě nemá rád." - ale slyšel to jen on, nikdo další. Zkouší sosku číslo 16, ta mu tvrdí, že není dost dobrý.
Rafar zkouší sošku číslo 17, také mu tvrdí, že ho nikdo nemá rád. Následně zkouší sošku číslo 1, která se ptá, zda "jim odpustil, co mu udělali". Následně navrhuje, abychom se o místnost vrátili a šli zkontrolovat schody dolů.
Mona ještě zkouší sošku číslo 4, prý jí ten přítel, kterému důvěřuje, už jednou lhal.
Nicméně následně vyrážíme zkontrolovat schody. Dole pod schody je velká místnost, která východní stěnu prosklenou, za ní je chodba a další skeněná stěna, za ní leží chlapec, který mělce dýchá a s mrtvolným výrazem hledí skrz nás. Aga navrhuje rozbít sklo krumpáčem. Rafar na chlapce mává, ale ten nereaguje. Mona zjišťuje, že je celá místnost včetně skla nabitá magií.
Rafar zkoumá místnost, jestli něco nenajde. Nenašel nic. Mona zkoumá magii a zjišťuje, že celé prostředí je zřejmě stvořeno kouzlem, pokud by kouzlo zlomila, mohlo by nás to všechny zabít.
Fabio se pokouší rozbít sklo, přičemž přerazil krumpáč. Sklo vydrželo bez škrábance.
Rafar navrhuje zastínit lucerny, zda se něco stane. Nestalo se nic.
Nyní zkoušíme stavět figurky na podstavec a zjistit, co se stane. Tvoříme řetěz, abychom se mohli informovat.
Fabio staví sošky a huláká, co se děje, Rafar hlásí, zda se něco děje se sklem.
1 - Už jsi jim odpustil, co ti udělali? - Nic se nestalo.
2 - Pamatuješ, jak jsi ho nechal umřít? - Nic se nestalo.
3 - Vždycky jsi byl jen náhradník. - Nic se nestalo.
4 - nezkoušíme, ale bylo to o tom, že přítel, kterému důvěřuješ, už ti jednou lhal
5 - Nejsi hrdina, jen nejsi první, kdo utekl. - Nic se nestalo.
6 - Nikdy se neprobudíš, tohle je sen a ty v něm uvízneš. - Nic se nestalo.
7 - Vše, co znáš, už neexistuje. - Nic se nestalo.
8 - Nikdo nepřijde, nikdy nikdo nepřišel. - Nic se nestalo.
9 - Čas se zastavil, jen ty se ještě hýbeš, proč? - Nic se nestalo.
10 - Všechno dobré se vždycky pokazí. - Nic se nestalo.
11 - Zítra už tě nebude. - Nic se nestalo.
12 - Tvůj stín už odešel, nechce se s tebou být. - Nic se nestalo.
13 - Už zapomněli jak se jmenuješ, i tvoje matka. - Nic se nestalo.
14 - Tvoje jméno se rozpustilo ve tmě. - Nic se nestalo.
15 - Ta zbraň je jenom klacek, už dávno jsi to zjistil. - Nic se nestalo.
16 - Proč tě nikdo nevzali s sebou? - Nic se nestalo.
17 - Nikdo tě nemá rád, bojí se ti to říct nahlas. - Nic se nestalo.
18 - Jejich oči nejsou jejich, dívej se pořádně. - Nic se nestalo. - rozemletý obrázek rodiny?
19 - Hostinský tě dnes v noci zamkne zvenku, pak tě zapomenou. - Nic se nestalo.
20 - Jsi jenom postava v jejich příběhu, už tě začínají mazat. - Nic se nestalo.
21 - Ten hrdina vedle tebe, v hlavě už tě třikrát zabil. - Nic se nestalo.
22 - Každý krok, co uděláš, tě přiblíží ke dnu. - Nic.
23 - Má panenka nikdy nemrká, jen čeká. - Nic. - rozemletá panenka?
24 - Skrývám se pod tvojí postelí už od té doby, co ti bylo šest. - Stále nic.
25 - Pamatuješ, jak jsi volal mámu a nikdo nepřišel? Já ano. - Nic.
26 - Oni vědí, že čůráš ze strachu, já to vím taky. - Nic.
27 - Houpací kůň se hýbe sám. - Nic.
28 - To škrábání za stěnou je pro tebe. - Nic.
29 - Už jsi mě jednou potkal, ale zapomněl jsi. Jako všichni. - Nic.
30 - Já tě jenom hlídám před tím druhým. - Pořád nic.
31 - Říkal jsi, že se nikdy nebojíš, tak se na sebe podívej. - Nic.
32 - Tohle není poprvé, jen si to nepamatuješ. - Pořád nic.
33 - Každý tvůj krok je ozvěnou mé paměti. - Nic.
34 - Já jsem tvůj stín, ty jsi moje světlo, tak proč tolik tmy? - Nic.
35 - Průchod dál je rovně za stěnou, stěna je jen iluze, stejně jako ty. - Pořád se nic nestalo.
Rafar zavírá oči a zkouší jít proti skleněné stěně proti schodům. Narazil do skla. Fabio totéž zkusil v místnosti se soškami a prošel skrz stěnu do další místnosti na východě.
V místnosti je stůl se zvláštním mechanismem, po stěnách je 6 stolů s různými věcmi na nich. Celkem je to 20 věcí a zdá se, že se některé vztahují k soškám v předchozí místnosti.
Fabio se rozhodl rozemlít panenku jako jeden z předmětů, omdlel a praštil se o stůl. Během bezvědomí měl vizi, že je z něj malá holka ve sklepě v podzemí, nahoře někdo plakal a Fabio měl pocit, že ta osoba nemá odvahu ho hledat. On byl potmě jen s tou panenkou, což byla jediná věc, co ho viděla, ale přitom neměla oči. Připadal si hrozně opuštěný a chtěl, aby ho někdo našel, nebo na něj rovnou zapomněl.
Vracíme se zpět, abychom zjistili, zd se něco nezměnilo. V místnosti se schody se objevil průchod na sever. Jde o místnost, která zřejmě bývala knihovnou. Téměř vše je rozpadlé a ztrouchnivělé, ale podařilo se nasbírat několik svazků a listin, které vypadají, že když se na ně člověk nedívá přímo, jsou čitelné.
Zdá se, že to bude mít různé efekty, většina se nás tvářila dosti zděšeně. Zdá, že Fabio ztratil schopnost mluvit. Svíjí se jako v záchvatu koliky. Rafar mezitím otevřel průchod do další místnosti. Fabio sedí a kouká. Mona na Fabia zkouší telepatii, spojení se daří. Ptá se Fabia, proč nemluví. Fabio jí sděluje, že když začne mluvit, tak ho každé slovo hrozně bolí. Prý doufá, že se z toho vyspí nebo že to pomine, až odejdeme z tohoto prostoru. Ve spisu prý viděl seznam jmen s tím, jak se kdo projevoval. Poslední jméno prý nepromluvilo, ale až promluví, tak zemře.
Krom toho (což ale nyní nevíme), byl Rafar proklet kletbou, která ho zabije, když usne - proto následně ležel v rakvi. Mona byla prokleta tím, že zapomněla vlastní jméno, aniž by si to uvědomila.
Ve vedlejší místnosti se nachází velký kulatý stůl obklopený dřevěnými židlemi, u stěn jsou 4 truhly s velkými zámky a na severozápadní stěně jsou dveře se stejným zámkem jako mají dveře. Na stole ležel klíč, kterým Aga odemknul jednu z truhel. Nachází v ní pergamen, s textem a hádankou. Rafar na ni odpověděl, truhle se otevřelo dno a pod ním byl klíč. Ten patří k další truhle s další hádankou. Rafar opět odpovídá správně, objevuje se další klíč. Následuje další truhla s hádankou. Tentokrát odpovídají všichni jednohlasně a objevuje se další klíč a hádanka v další truhle. Mona trefuje odpověď na první pokus a objevuje se další klíč, kterým Aga odemyká dveře.
Za nimi se skrývá schodiště dolů - vede mezi dvě skleněné stěny zmíněné výše - za východním sklem leží Matějček. Pokračujeme chodbou a nacházíme schodiště vedoucí nahoru.
Následující místnost vypadá jako cvičiště nindžů. Zřejmě bude plná pastí. Aga je zkouší vyhledat - je jich tam nepočítaně. Fabio se rozhodl zkusit projít a zdá se, že se mu to daří. Až téměř na konci místnosti spustil šipky, které se na něj magicky navedly a zasáhly ho. Obě šipky se naštěstí odrazily od zbroje, takže ho nezranily. Na druhé straně místnosti je krátká chodbička na jejímž konci je mříž a za ní plošina vypadající jako výtah používaný hostinským, na které je dřevěná židle.
Rafar prošel za Fabiem, následně za ním jde i Aga a jal se zkoumat mříže ohledně mechanismu spouštěcího/vytahovacího. Všiml si, že poklop má uprostřed spáru. Zkouší kolíkem tlačit na plochu a cca při váze 40 kg se poklop otevřel, židle se zhoupla a odhalil se pod ní prostor, do kterého nevidíme. Při vhození kamene se zdá, že je vše "normální."
Fabio se vrací zkoumat kameny do místnosti s pastmi, odházel je a našel pod nimi vrstvu mouky. Stejně tak byla mouka pod lebkou a stopové množství bylo i u krvavé skvrny uprostřed místnosti.
Rafar pomlel obrázek rodiny měl vcelku příjemnou vizi, jen rodiče neměli oči. Žádná nová chodba se neotevřela a tak zkoušíme pomlít oko. Zvláštní vize, ale nic se nikde nestalo.
Aga zkouší pomlít koníka. Jel na dřevěném koni, kůň náhle spadl, zatmělo se a byl konec. Dává na podstavec sošku 31 a mele zrcadlo. Viděl černé zrcadlo a v něm náhle probleskly oči, které nebyly jeho, obraz se roztřásl a vize skončila.
Aga zkouší hodit trochu mouky na sošku na podstavci, vše se chová úplně normálně.
Rafar jde do místnosti se soškami a rozbíjí sošku číslo 1. Rozpadla se, jako by se rozpadla každá jiná soška. Moně dochází, že žádná věc nešla použít jinde, než kde se původně nacházela.
Rafar se vrací do první místnosti, kde byla čapka s lucernou, zapaluje lucernu, což vyvolává pocit, že se něco změnilo, ale vlastně nedokážeme určit, co se změnilo. I když zkusíme dojít do místnosti se soškami, stále máme s Matějčkovou lucernou pocit, že je něco jinak. Míříme dolů a ověřujeme stav u skla, opět stejný divný pocit.
Aga zkouší rozhazovat mouku v místnosti s pastmi, ale zřejmě bez efektu. Pak se moukou pomazal celý a zmizel ve zdi. Objevila se kruhová místnost s mírně pootevřenou rakví.
Kolem jsou čtyři svícny rozmístěné do čtyř světových stran. Na řečnickém pultíku je kniha. Text je čitelný a je otevřen na dvoustránce s textem.
Rafar se připravuje na ulehnutí do rakve. Aga se zhostí proslovu, Strážci ohně budou Fabio a Mona.
Rafar ulehá do rakve, mlčky, v duchu se modlí, aby vše proběhlo, jak má. Mona s Fabiem si berou zapálené svíčky, Aga pokládá věnec k Rafarovým nohám a začíná odříkávat řeč z knihy.
Tři pravdy
oddaně slouží Aosovi.
Je odvážný, až netaktický.
Je pro něj charakteristický utkvělý pud nevyžádané pomoci, což vytváří různé výzvy. Je to ovšem vedeno touhou pomáhat bližnímu svému.
Po provedení rituálu se zdá, že Rafarovo tělo leží v sarkofágu bez života. Aga zkouší teplotu, cítí, že tělo chladne.
Rafarova duše se nachází ve čtvercové místnosti, v rohu je rakev, ze které jako by zemřelý vystoupil. Proti ní je socha, která je nehybná, ale naplňuje místnost očekáváním, svírá obouruční meč, jehož špička mizí v prasklině v podstavci.
Rafar se oblékl do zbroje, protože to nebyla socha, ale zbroj. Vzal si její meč a vyrazil po schodech z místnosti. Došel do místnosti s manželskou postelí, ze které vedou dveře na jih. Jde o příjemně vypadající ložnici s postelí s masivními sloupky. Před postelí stojí truhla, ze které čouhá prádlo. Rafar truhlu dále nezkoumá a rozhodne se zkusit otevřít dveře. Není možnost je otevřít, ale při pokusu jimi projít jako duch, naráží na zeď.
Vrací se tedy k truhle, ve které je oblečení, postel ho láká k ulehnutí. Svléká si zbroj a obléká si oblečení z truhly. Díky oblečení může ulehnout, protože nehmotné tělo postelí procházelo. Po ulehnutí dračí hlavy ožily a zaměřily na něj svoji pozornost. Pravá hlava šeptá: Ponech si, co jsi byl, pamatuj bolest i radost, vezmi si staré jizvy do nového těla. Levá: Zanech své jméno v prachu, začni znova jako čistý dech, neponeseš nic, co tě tížilo. Rafar kývnul na pravou hlavu a usnul.
Následně se probudil a už mohl otevřít dveře na jih, které předtím otevřít nešly. Narazil na chodbu a na ní na rozcestí. Dveře na západ by zřejmě mohly vést k Matějčkovi. Bohužel nemají viditelnou kliku ani zámek. Druhé dveře kliku mají, proto jimi Rafar prochází.
V místnosti je deska, ve které se tyčí spousta kůlů - nad ní je visící židle - zjevně jde o propadlo u místnosti s pastmi. Vede odsud jedna cesta, která končí křižovatkou ve tvaru T - jedná se o napojení na chodbu, která měla skleněnené stěny. Vzhledem k tomu, že se Rafar zorientoval, zamířila do místnosti, ve které probíhal pohřbívací rituál.
Všichni mají radost z bezpečného shledání a vrací se dolů směrem k místnosti, kde by se dal najít Matějček. Za dříve zavřenými dveřmi se nachází místnost s vrstvou vody na podlaze, Aga se jí pokouší obejít a daří se mu to. Fabio mu naznačuje, aby se pokusil uvolnit odtok ve středu místnosti. Přes úspěch ale voda v místnosti zůstává. Po stažení kolíků zpět se mu snižuje jedna z vlastností, voda je zřejmě jedovatá.
Na Fabia něco zaútočilo, Mona si ho prohlíží, zdá se, že jde o vnitřní zranění. Následně Fabio schytává další ránu. Mona mu podává lahvičku s léčivým lektvarem. Fabio rychle schovává meč a pije lektvar.
Probíhá boj s neviditelným nepřítelem, Mona nám nalévá lektvary do pusy, nepřítel je velice nebezpečný, daří se mu uhýbat a i když dostává velké zásahy, daří se mu přežívat. Útočí na nás podle toho, kdo ho zrovna zasáhl, nakonec se nám ho naštěstí z posledních sil podařilo udolat. Šlo o prvního neviditelného nepřítele a bylo to opravdu nepříjemné setkání.
Po porážce neviditelného nepřítele se Matějček probral a začal nám vyprávět, že provedl klasicky přípravu únikovky a ta předchozí skupina udělala hrozný bordel, omylem probořil zeď a narazil na průrvu. Vlezl do ní a protože měl lucernu, tak se dostal někam, kde mu bylo úzko a měl pocit, že ho někdo sleduje. Přikryl lucernu čepicí a od té doby si nic nepamatuje. Jen to, že se mu zdály noční můry a probral se až s námi.
Když se vracíme k únikovce, vidíme, že prostory, které vypadaly uspořádaně a v pořádku, jsou rozpadlé a pobořené.
Vracíme se do hospody a Pírko nás nechává ji prozkoumat. V pokojích jsme našli další cedulky.
„Kdo se dívá do věže srdcem čistým,
ten spatří jen kámen a špínu.
Kdo však nese v duši strach,
nechť se rozloučí – sám se sebou.“
— Na staré dřevěné ceduli na zdi v pokoji A
„O půlnoci věž dýchá,
kdo nemá dech, ten ztichá.
Nechoď tam sám,
nechoď tam sám…“
— Na pergamenovém svitku pod sklem v pokoji D
„Klidný spánek, nekňuč, štěně!
Stín dnes leze jen po stěně.
Tak si stáhni deku výš,
a pokud něco slyšíš – mlč!“
— Nad postelí v pokoji E
Po naléhání vytáhne ještě jeden zápis.
„Na pátý den hněvu, kdy západní lesy hořely a hlídky mizely, byl ve spodku věže uvězněn Stín. Stvořen z obav vojáků a křiku dětí, co se tu skrývaly před válkou. Naše modlitby jej nezahnaly. Postavili jsme kruh z kamene a ticha, a přikázali, ať ho nikdo neruší. Dokud lidé budou pamatovat strach, bude bdít. Ale v kameni zůstane, dokud se znovu nerozezní smích a křik ve tmě.“
— (Poznámka v okraji pergamenu, nejspíš od nějakého správce před 100 lety: „Hloupost. Děti se rády bojí. A věž vydělává víc než ovce.“)
Dětský smích a strach Stín nabíjel a toto byla poslední kapka.
Agga tvrdí, že zjistil, kde je loď z vize (ta s potopenou "soškou" Stromu života) a informaci chce z nějakého důvodu zaplatit, že prý mu díky tomu uteklo dost peněz. My mu to moc nevěříme. Každopádně zdarma povečeříme (Aga se nacpe, co to jde) a zamíříme do pokojů spát.
