034 - Svatba a cesta do Slangy

General Summary

16. 11. 1226

Probudili jsme se ve věži u města, cítíme vůni, Valio je černovlasý a mladý a nalévá čaj. Ve městě na nás čekají prý dobré zprávy. Uvidíme se na svatbě, jednorožce už nemusíme hledat, Valio má nějaké překvapení.   Přišli jsme k bráně, strážci si něco šeptli. Pan Godfrot si žádá Fabia. Dáme si u Tormina v hospodě společnou snídani. Dali jsme si koupel. Jdeme za Godfrotem. Dostali jsem plášť se sponou (slunce) a kompletní honosné oblečení pro celou družinu (na svatbu). Skiropský znak – bylo na pozvánce. Dostali jsme pozvánku na svatbu. Ptá se nás, kdo jsme. Fabio se představí a povídá příběh své země – okupovaný sever Kalevy (skřeti se Sikelem se spojili) – měla být bitva se skřety, Kalevani počítali, že ji vyhrají, ale při bitvě se ukázalo, že Sikelové nebojují proti skřety, ale po jejich boku.   Jabloň se vyléčila, ještě chceme prověřit dřevomorku. Čeká nás výprava do magického hvozdu. Ptáme se na Grineru, Godfrot jí zná, pobývala zde několik měsíců, ale pak ji vévoda poslal do Elvenštejnu, pravděpodobně v jeho službách. Ptáme se na Corleona. Nic neví. Má despekt k jižním obchodníkům.   Fabio jde za majordomem Ablegotem Hnízdilem – řešíme gáži. Za záchranu jabloně dostaneme 30 zlatých a 2 lunarisy. Agga jde zkoumat dřevomorku, už nepokračuje dál – zaceluje se. Sejdeme se v hospodě, necháme si u Jovany vyprat věci. Pak jdeme nechat ocenit lunaris ke šperkaři – 1 lunaris = 35 zlatých. Kupujeme Rongo Rogon - mula brašny.   Šli jsme za Gwenou k ní do chalupy. Mahoi nechal pro nás dárek – když ho rozemneme mezi prsty na kraji lesa, tak se k nám vydá nejbližší dryáda, ale musíme mít dobré úmysly. Zeptali jsme se na strom života (tj. vílí strom). Na východ lesem a pak narazíme na říčku a dáme se po pravém břehu (po levém jsou skály), až k soutoku s větší řekou (protiproudem se s ní dá dostat až do Dubiny), přejdeme řeku a vydáme se podél skal až dorazíme k další řece (proti proudu).  

17. -. 23. 11. 1226

Několik dalších dnů strávíme ve Fredevaldu odpočinkem a čekáme na svatbu, kam sjem pozváni jako hosté. Naučili jsme se v mezičase základy dvorské etikety.  

24. 11. 1226

Nastal den D – svatba. Cirkus je sbalený. Tribuna s kejklíři a tanečníky a zábavou. Zdarma jídlo a tretky od vévody. Spousta významných hostů:  
  • Norbert Nuurden hrabě z Ponuuří s chotí.
  • Vévodkyně magadarská, Silvie I. kněžna ze Stříbrné brány – dáma v černých šatech, elegantní, černé havranní vlasy, věk 30
  • po jejím boku kráčí Grinera. Kolem kněžny je spousta skandálů, jde tam místo s manželem s ženskou.
  • Přijel tam trpasličí král – Piko z Uznuru.
  • Přijeli baroni, šlechta, samá lepší společnost
  • ze Skiropu župan – hrabě z Jezgernice a jméno nevíme.
  Agga vyzve osamocenou paní k tanci. Přišel vévoda s několika dalšíma lidma, bránou vchází Godfrot s Godfrotova matka, vepředu stojí biskup z Fredevaldu, vše utichlo, za zvuku mocné hudby vjíždí co sálu Leonka na mechanickém jednorožci, je to celkem elegantní, dojelo to ke Godfrotovi, Leonka slezla, sešel vévoda dolů a předal její ruku Godfrotovi. Kněz se chopil řeči, dvoujazyčně vedl obřad, všichni řekneme společně modlitbu, oba si řekli osobní slib,   Grinera vyzve Fabia k tanci. Fabio se jí ptá na setkání na tvrzi, Grinera tam prý dělala vyšetřování – právě toho falšování, Vévoda ji pověřil tím, aby to vyšetřila. Prý je to už vyřešeno. Baví se o 6 čepelích. Nic moc se nedozví, ale zase toho nic moc neprozradil…   Ještě ten den jsme vyrazili na cestu ke stromu víl. Dojdeme až do skal a dál projdeme skalami a přespíme pod převisem. U ohně vytáhne Fabio dopis od Godfrota, abychom ho odevzdali Horomord ovi ve vesnici Slanga.  

25. 11. 1226

Ráno pokračujeme po cestě, narazíme na Mlžný hvozd, ještě nevypadá úplně normálně, jsme rádi, že do něho nemusíme. Jdeme podél řeky, tak se od lesa po chvíli odděluje. Čas na oběd a odpočinek. Pokračujeme k jihu a dojdeme k soutoku. Přejedeme řeku po voru a pokračujeme vorem na jih. Dojedeme k jezeru, které páchne. Jedeme na východ k vesnici, ale tam není místo k přistání a už je tma, tak jedem na západ a tam se utáboříme. Jíme a zabezpečíme tábor.  

26. 11. 1226

Druhý den vyrazíme zase na jih a zkusíme loď zaparkovat a přivázat. S napětím všech sil se nám to podařilo (a s trochou lektvaru:o).   Dorazili jsme k relativně suché savaně a mokřadu, cesta vede mokřadem zpevněná, vede na západ hlouběji do mokřadů – vidíme pár chýší proutěných, jsou na kůlech, ze kterých se kouří, je to několik menších ostrovů, dojdeme na lávku. Je tam výběrčí u brány. Přespat můžeme v hospodě U Druhého snu. Vybere 4 stříbrňáky za vstup. Spustí bránu. Jdeme k hospodě, uprostřed je pranýř a v něm místní blázen. Na místní vývěsce je inzerát, starosta Slangy nabízí 300 stříbrných za ještěra. U Papěrtína můžeme koupit žáby. Hobit bydlí v ulitě. Dáme si rybí pivo – vše tu smrdí po místní vodě. Hospodská se jmenuje Lyra.   Papěrtín bydlí v chatrči, prodává kouzelné žáby. Má sevřenou dlaň a chtěl, abychom pohladili žábu a ona pak zařvala jako medvěd. Ta je oranžová. Žlutá žába je proti jedům. Modrá žába je na skákání. Červená pekelně smrdí, když se poleje alkoholem, tak smrdí ještě víc. Pak je tam na neviditelný inkoust. Zatím jsme nic nekoupili a on se na nás zlobil, že to o nás roztroubí…   Šli jsme do ulity za Ambrozem Horomortem. Je také hubený, jako všichni tady, nejde poznat, zda je to hobit. Fabio mu vyřídí, že má pro něj vzkaz. On si ho přečte a odhodí ho. Snažíme se ho získat, ale nepodaří se. Agga si vezme aspoň obálku. Vracíme se do hospody a dáme si pálenku. Chutná líp než pivo. Ptáme se na ještěra. Prý zabil rybáře. Povídáme si s jeho kámošem rybářem – ten ho viděl. Zmizel před 3 dny. Pak se vracíme do centra a vidíme pohřeb – zemřel chlapec na kostilamnou chřipku a jeho bratři jsou také nemocní. Nabídnu matce, že je uzdravím, což se podaří. Na oplátku ji požádám, aby zatímco budeme pryč, aby nasbírala místní byliny. Pak si povídáme s chlápkem na pranýři, prý ho starosta falešně obvinil, že mu ukradl peníze, ale že ho za chvíli pustí. Starosta je asi vykuk, na prachy… má 10 osobních strážců… chtělo by ho proklepnout…. Nicméně jdeme k vílímu stromu.   Jdeme podél řeky na východ, vstoupíme do soutěsky alá Vinetou, dojdeme ke skalnímu sloupu a vodopádu – krásné místo s jeskyní. Uvnitř jeskyně hoří světla a na molech vidíme pohyb, postavy…pramičky…Jdeme dál a dojdeme k vývěru a pak pokračujeme korytem, které je už suché… odkloňujeme se od stromu, vypadá to, že tudy cesta nevede. Vrátíme se zpět k vodě a přemýšlíme – Mona by mohla nabreefovat ptáky, aby zjistili, co to je za lidi, jestli mají zbraně, jak to vypadá nad vodopádem a jestli tam vede cesta.

Rewards Granted

Agga: 3,6
Fabio: 3,7
Mona: 3,3
Nikea: 1
Dana: 1
Gerard: 1