037 - Elvenštejn a cesta do kláštera

6. 12. 1226

Ráno, když jsme se všichni do růžova (Akizuki do mourovata) vyspali, obrátil se na nás při pozdní snídani bratr Teodor.   „Víte, jak jsem říkal včera, náš řád putuje krajem a hledá nové útočiště. Protože se jedná o mlčenlivý řád, sloužím já jako průvodce. Včera jsem si povídal s panem Harlanem, který je zcestovalý a leccos zná a on mi řekl o bývalém klášteru mnichů řádu Ohnivého rubínu. Tito mniši prý uznávali Mervarta, patrona ohně, jako svého boha.“ U toho se Teodor pokroužoval, protože samozřejmě není jiného boha, než Tiamata.   „Podle Harlana však byl před lety klášter napaden a mniši byli vyvražděni či vyhnáni. Snad by toto místo, poté, co jej najdeme a vysvětíme, tentokrát jedinému a správnému bohu Tiamatovi, mohlo být naším útočtištěm.“ Mnich se zhluboka napil piva a pozoruje vaše výrazy.   „No, po tom, co jste tady předvedli včera, bych vás rád požádal o doprovod. Ve skutečnosti jsem byl vyslán napřed nejen pro průzkum míst, kde bychom mohli založit své nové útočiště, ale také proto, abych pro tuto naši cestu našel družinu hrdinů, kteří nás doprovodí a poskytnou ochranu před nebezpečím. A Tiamat mi do cesty seslal právě vás. Není to skvělé? Navíc Harlan říkal, že to místo nemusí být úplně bezpečné. Je to hluboko ve skalách na vrcholku Jižního zubu a cestou můžeme potkat různé potvory, se kterými bychom si my, mniši, jen těžko poradili.“ Teodor z vašich výrazů čte jednoznačné otázky a jen velmi vlažné nadšení.   „Samozřejmě si nemůžeme dovolit zaplatit vám světskými statky, neboť sami máme málo. Ale víte, náš řád vzniknul s touhou studovat lidské poznání, vědomí a také podvědomí. I když moji bratři nejsou oprávněni s vámi hovořit ústy, mohou vám zprostředkovat snové věštby. A koneckonců taková správná věštba, zejména když je její cíl správně napojený na prostředníka, může člověku prozradit mnohé – leckdy dostane odpovědi i na otázky, které by ani sám nedokázal položit…“ Bratr Teodor se odmlčel… „No a taky to máte celkem při cestě, jestli jsem pana Harlana pochopil správně.“ S těmi slovy vzal vaši mapu a píchnul do ní vidličku.   „Tohle je hostinec, který se jmenuje „Jižní zub“. Tam nám prý budou schopni říct přesně, kde se klášter Řádu Opálové pěsti nachází. Tak co, půjdete s námi?“   Fabio promluví k mnichovi. Měli jsme sice původně jiné záměry, ale pomoci služebníkům Tiamata bude vždy čest. Nakonec tomu tak nejspíš i mělo být a věřím, že navrácení chrámu do rukou božích pomůže nejen dobré věci vašeho řádu, ale obohatí i naši srdce a vzdělání. Pojďme se tedy připravit na cestu."   Akizuki si vyžádá na malý pokec Fabia a vzdálí se od skupiny a mnicha. Hele milorde, tos nemusel hned odkývat za celou partu bez nějakého vyjednávání. Fungující kláštery jsou továrnami na peníze, pokud je představený alespoň trochu schopný, tak se jim může relativně dobře dařit. A my pro ně budeme riskovat život.   Kdybych byl představeným tak bych to teda asi udělal stejně, poslal nějakého ňoumu aby našel partu co bude riskovat život z nějakého pitomého důvodu levně.   Neber mě špatně, nejsem s váma pro peníze ale protože mi přijde, že se prostě snažíte být dobří a hodní, každý svým způsobem (loupne okem po Weronice).   Ale taky máte, teda-asi-máme, nějakou cenu, nějakou pověst a je krátkozraký mít pověst toho co dělá věci levně když zákazník zapanáčkuje. A nezapomeň, že všichni budeme riskovat život.   Akizuki se zadívá na horizont, jakoby se zasní a pokračuje: a když to děláš z dobrého srdce, tak si kruci nejdřív si ověř jestli toho někdo nechce zneužít.   Akizuki poplácá Fabia po zádech: ale jinak dobrá práce, upřímně mě mrzí, že jsem Tě nedokázal přesvědčit abychom toho zmrda zatkli ještě včera odpoledne a odtáhli ho živýho do Elvenštejnu.   Ale to by nás taky mohl Rendal uspat někdy po cestě. Nevim, no, přijde mi že jsme to mohli celý odřídit jinak.   Jo a ještě k těm klášterům, měj na paměti, že vím minimálně o jednom představenym kterej taky vychovával místní sirotky. To vychovávání znamenalo otrockou práci. A samozřejmě, tu sirotčí situaci měli na svědomí žoldáci placený klášterem. Někteří mniši si myslí, že je jejich víra jim dává nějaké právo si uzurpovat něco, co jim nepatří, jejich víra jim dává pocit že jsou něco lepšího než ostatní lidé.   Fabio se snaží víc zjistit o národu Maayo. Akizuki nemůže dát pěstí a nebo dělat jemné pracovní úkony, protože jeho ruce jsou víc kočičími tlapkami a nejsou stvořené pro drobnou práci.   Akizuki je frustrován, že ztratil svoje osobní věci, katanu. Weronice se nelíbí, že nedostaneme žádnou fyzickou odměnu a vize jsou jen nejasný příslib něčeho nehmotného. Mnich sám o klášteře moc věcí neví. Snažíme se získat od mnicha příslib nějaké vize už dnes v noci. Mnichovi se takovéto myšlenky zdají příliš rouhačné. S nejasným příslibem, že za tuto cestu něco získáme se dohodneme, že vyrazíme do Elvenštejnu a uvidíme, co se uděje.   Fabio navrhuje víc projednat, co všechno v Elvenštejnu chceme vyřešit. Navrhuje získat informace o pohybu Grinery. Vzpomínáme, jaké všechny zážitky jsme už spolu zažili. Nareportovat vraždu. Získat nějakou zbraň pro Akizukiho.   Kromě mnicha s námi cestuje i Isolda a Harlan. Všichni tři jedou na vozu a skupinka jde pěšky kromě Weroniky, která jede na koni. Akizuki je znejistěn, s jakou neorganizovaností se pohybujeme a snaží se členy skupiny instruovat, že by měli hlídat okolí. Po 4 hodinách klidné cesty zahlídneme skály s listnatý dobře průchozím lesem. Konečně si ulevíme od pražícího slunce a chvíli jdeme lesem. Cestou potkáme skalnaté město a krajina se postupně mění z lesa na hory. Postupně dojdeme k ostrovu s hradem s několika věžemi. Je celý bílý a honosný. Jdeme směrem k mostu.   Pokračujeme dál do hodinu vzdálené vsi Elvenštejn. Každý zaplatíme měďák za průchod. Narazíme na dvě hospody - jedna větší skromnější - U Frka a druhá První Elvenštejnská která vypadá, že zde bude o nás lépe postaráno.   Agga, Weronika a Nikea se ubytují na společném pokoji. Fabio zve Monu do separé pokoje. Akizuki jde za mnichem do chudší hospody. Weronika se snaží nabídnout svoje kosmetické produkty lidem z vesnice a vyzvídá o tom, co je zajímavého v okolí. V hospodě s námi sedí 4 poddaní pana barona.   Jdeme na společnou večeři. Akizuki se snaží získat v chudém hostinci nějaké informace o Jižním zubu. Hostinský si pamatuje, že se jedná o skalní útvary, ale o klášteře nic neví. Akizuki hledá práci, jak si trochu vydělat. Hostinský si uvědomuje, že baron má nějaké problémy s křoviskem. Potřebuje vyplít hřbitov. Akizuki si od hostinského kupuje zrezivělý meč. Lehký boj s ním ale nebude.   Weronika se snaží zabřednout diskuzi s 4 baronovými poddanými a nabízí svoje luxusní zboží. Po nákupu pár zkrášlujících produktů vyzvídá Weronika i informace o okolí. Velitel ji upozorňuje, že problémoví jsou celníci. Nezastavujte u Jižního zubu na noc. Projděte se ideálně až do Lipova.  

7. 12. 1226

Ráno posnídáme a Weronika s Akizukim dojdou za rychtářem. Weronika mu poskytne jeho oblíbené mazání na záda. Akizuki se snaží získat nějakou práci a přivýdělek. Znovu zmíní problém s břečťanem na hradě. Jdeme všichni na hrad. Aktuálně proběhli slavnosti sv. Tolana a na nádvoří probíhá úklid. V průběhu slavností došlo k nehodě, kdy spadl z hradeb nějaký opilý vandrák a zabil se.   Setkáme se s purkrabím Galiem. Nahlásíme vraždu a její vyřešení. Purkrabí se rozpovídá a informuje nás, že slavnosti byly ukončeny kvůli úmrtí matky pana barona. Ochladnutí vztahů nastalo po informaci, že máme dobré vztahy s vévodou z Fredevaldu. 50 zlatých za vyřešení problémů s břečťanem. Problém se objevil v úterý. Po useknutí ihned doroste. Slavnost začala v sobotu.   Baronka zemřela ze středy na čtvrtek. V rámci diskuze se Fabio snaží získat info o Grineře, která tu před měsícem byla, ale víc o tom diskutovat nechce. Nehoda bezdomovce proběhla v neděli. Skupinka začne hledat, kde má rostlina kořen. Najdou tlející mrtvolu muže, ze které roste tento kořen. Nikea objeví, že mnich je magický a o kousek dál objeví zrezivělý srp. Agga se pokusí přeseknout kořen z těla. Mona ohledáním rostliny zjistí, že její magické schopnosti jsou skutečně z těla. Nikdo z vesnice druidy nezná. Zkoušíme místního paladina, zdali nemůže vykonat pohřeb. Potvrdí nám, že je potřeba speciální pohřební rituál. Nikea najde po vyčištění srpu jméno mrtvého - Toto je Walmarovo. V knize průchodů přes most zjistíme, že tam prošel Černoles - chlap s krávou.   Fabio vyrazí za Černolesem a snaží se ho získat pro rituál. Ukradne koně Weronice. Mona mezitím vyvolá ducha a potvrdí si, že je potřeba provést rituál, který může provést jen Černoles. Byl to druid i ochlasta. Měli jsme pravdu oba. S tímto se vrací s Fabiem zpět a vysvobodí tělo z rostliny. Rostlinu je možné odstranit. Weronika je hodně naštvaná z toho, že ji Fabio ukradl koně a jednu mu vrazí. Při té příležitostí zjišťujeme, že je sirotek a na hrubé řešení problémů je zvyklá.   Jdeme ještě navštívit hradní knihovnu. Družinka má hodně dotazů. řád safírového zvonku je oficiální odnož církve - poznání duše. Prohledáváme knihu pokladů, kterou prohlížela naposledy Grinera. Nikea a Mona našla učební svitky, aby zlepšila svoje schopnosti.   Vracíme se do vesnice.  

8. 12. 1226

Druhý ven vyrážíme směr Jižní zub. Přespíme v Hostinci Na půli cesty. Následně pokračujeme ke Švitorce.  

9. 12. 1226

I zde přespíme a kolem poledne dorazíme do Jižního zubu - Lipovské vikomtství, Jižní Alangorsko. Za průchod zaplatíme 1 zlatku. Jsou to vydřiduši.   Mniši zůstanou v hostinci a my se půjdeme podívat ke klášteru. Dorazíme už večer. Agga položí pasti a v klidu se v noci vyspíme.  

10. 12. 1226

Ráno se probudíme a Weronika s Akizukim jde na průzkum. Narazíme na starou budovu. Před hlavním vchodem narazíme na zachovalou sochu. Stavba vypadá opuštěně, vše je zarostné trávou, ale vypadá to, že to není opuštěné desetiletí. Vejdeme dovnitř. Uvnitř najdeme opuštěnou místnost. Police jsou rozbité a nábytek povalený. Na oknech vidíme závěsy s tématikou ohně.   Agga v jedné místnosti objeví list s církevními modlitbami - chvalozpěvy na Mervarta, pána ohně. V další místnosti objevíme církevní klekačky. V JV rohu jsme našli bendu s popelem. V jedné z cel objevíme deník jednoho mladého mnicha. Červenec 1214. Má obavy z toho, zdali je takováto oslava ohně správná. Cítí, že se odlišuje od ostatních bratrů. Bratr Ignar mu říká, že má přijmout oheň a nebo bude vyvržen z řádu. Poslední zápis je, že se rozhodl vstoupit do ohně. Procházíme dalšími místnostmi a objevíme velkolepou tapisérii.   Pokračujeme dál v prohledávání prvního patra. V jedné z cel objevíme ohnivé skici.   V další místnosti nalezneme dalších pět tapisérií.   V další místnosti najdeme pergamen ohledně nekonečné pochodně, která nikdy nevyhoří. Pár místností zpět si uvědomíme, že jsme viděli nedohořené pochodně. Weronika si dojde pro pochodně, ale prosíme ji, ať je nerozpaluje. Pokračujeme do další místnosti, která sloužila jako mučírna, kde docházelo k pálení osob na mučících nástrojích - komnata ohnivé agónie. V další místnosti nacházíme léčící nástroje. V další místnosti nacházíme několik postelí a sloužilo to jako marodka pro popálené mnichy. Rituál očisty/ohně byl vykonáván na mnichy a nebylo neobvyklé, že při obřadu mnich zemřel díky hlubokým popáleninám. Vezmeme si misku a chladivou mast si vezmeme s sebou. Tímto máme první patro prohledané.   Vyjdeme na chvíli ven a prohledáváme venkovní domek. Vypadá to jako vstup do krypty. Objevujeme další dvě tapysérie.   Vracíme se raději do hlavní budovy a jdeme do prvního patra. Nic neobvyklého dlouho nenacházíme. Až v druhém křídle objevíme místnosti, kde najdeme další tapisérie. Trochu se liší od těch předchozích. V předposlední místnosti najdeme věci připomínající zbraně - 1) Zbrojní stojan s jednoduchou koženou zbrojí, dříve dobře udržovaná 2) Meč s ošahanou rukojetí a malinkou olejničkou 3) pod postelí srolovaný malý kobereček 4) kovový hrneček s mazlavinou na ošetření kožené zbroje 5) tlumok s malou plachtou, nožiček - drobnosti pro malého táborníka 6) dřevěná krabička od Kaldrina a v něm váček s popelem a 15 kamínků/oblázků. Nikea prohledá kraibčku a vidí, že magický je jen váček, který sbalí. Zbytek věcí si vezme Akizuki. Narazíme na dveře, které jsou zavřené. Agga svým umem dveře odemkl. Místnost zařízená lépe než ostatní, nejspíš obydlí někoho výše postaveného. V jedné zamčené skříni objevujeme lahvičky, které vykazují prvky magie. Nikea a Weronika si bere část magických lahviček. Nikea ještě zkouší kapnout trochu na skříň, ale smrdí to jen jako chcanky a žádná reakce se neuděla. Fabio nalezne další klíček pod polštářem k psacímu stolu. Zde nalezneme Rahvinův dopis psaný matce a sestře. I pisatel Rahvim má obavy, zdali oheň, který nalezli v rámci řádu, je ta správná cesta.   Našli jsme seznam expedic. Expedice s cílem získat víc informací o Saldebaarových soškách - artefakty moci, je Eana v královském paláci, informace o mesinské knize - originál je kniha pokladů, spisy v zapovězené části Mintoilovy knihovny,   Deník opata, který založil tuto “sektu”. Objevil Mesinskou knihu a existenci Saldebaarových sošek. Vzal si za cíl objevit sílu sošek. Aby mohl sošky získat, tak založil sektu, jejich členové jsou postupně obětování. Červený rubín má sílu otevřít cestu k Saldebarovým soškám. Hledal pokračování mesinské knihy. Vybízí k obětování pochybujících a podpořit věřící. Pochybnosti se ale dál šíří. Rubín v podzemí stále září. Řád byl zničen bratrem Talasem a gnolly.   Jdeme po požárním schodišti jdeme do menší místnosti, kde nalezneme pytel s pískem, lanko, lucernu s olejem, dalekohled a použitelná kuše s šipkami. Fabio si bere kuši a Agga dalekohled. Akizuki to nevydrží a zatahá za lanko. Rozezvoní se malinký zvonek. Z okna vidíme, že proti nám je podobná další věžička.   Vracíme se k hlavnímu schodišti a procházíme do další místnosti.