Mervartův řád Ohnivého rubínu
Řád Ohnivého rubínu byl založen bratrem Ignarem v roce 1209 jako klášterní společenství oddané bohu Mervartovi. Avšak z deníku samotného Ignara vyplývá, že pravým cílem řádu nebyla náboženská oddanost, nýbrž získání moci a hledání Mesinské knihy, která měla odhalit umístění ztracených sošek boha Saldebaara.
Ignar používal řád jako nástroj k ovládání svých následovníků, přičemž rituály, které zavedl, často zahrnovaly extrémní utrpení a fyzické oběti – například procházení ohněm či bolestivé očišťovací procedury, což vedlo k vážným popáleninám nebo smrti některých mnichů.
Postupem času se v řádu začaly šířit pochybnosti a napětí mezi bratry rostlo. Někteří, jako Thalas, se obrátili proti Ignarovi a plánovali jeho pád. Thalas tajně spolupracoval s gnolly a dohodl s nimi přepad kláštera, přislíbiv jim mocný rubín ukrytý v podzemí. V roce 1214 byla celá komunita zničena během nájezdu, při kterém nezůstal nikdo naživu. Ignar padl při obraně, přičemž v jeho posledních zápisech je patrná jeho zoufalá snaha udržet kontrolu nad řádem a víra, že byl vyvolen pro vyšší cíl.
Řád Ohnivého rubínu tak skončil v krvi a plamenech, stejně jako mnoho jeho členů v rituálních ohních, které měly původně symbolizovat jejich očistu.
