Slavibořské knížectví

"Když mí předci poprvé vstoupili na knížecí půdu, byla posetá neúrodnými bažinami a mokřady. Díky Stvořitelčině požehnání a tvrdé řeholi jich i jejich poddaných se zemi povedlo přetvořit v domov pro všechny děti Stvořitelčiny. To, co s knížectvím provedl ten bastard Božimir a teruelští je zločinem nejen proti království, ale i proti boží vůli!"

–⁠ Hrabě Velebit Březina ze Slaviboře

Obecné informace

Slavibořské knížectví je jedno z Rivských knížectví umístěno na západu království. Jeho hlavním městem je knížecí město Slaviboř, které má ve správě kníže Velebit Březina ze Slaviboře, zastoupený rychtářem Bratko Iskrou. Knížectví je momentálně zmítáno hrůzami Rivské občanské války, která část, dříve úrodného a bohatého, knížectví proměnila v mrtvou a spálenou zem, kterou se šíří zmar, mor a další nemoci.

–⁠ Slavibořské knížectví bylo kdysi úrodným panstvím – nyní je však jeho půda nasáklá krví a zemí se šíří mor

Místa v knížectví

Město Slaviboř

Město Slaviboř je pátým největším městem království Rivy, třetím největším městem Severní Rivy. Spravována je hrabětem Velebitem Březinou a stávajícím rychtářem Bratko Iskrou. Neformálně je dělena do osmi čtvrtí. Díky jejímu přístupu k moři je více kosmopolitním městem, než je v Rivě obvyklé. Přístup k moři městu zajišťuje řeka Vrbice, v jejímž meandru je Slaviboř umístěna. Řeka navíc s přilehlými pahorky poskytuje městu ideální podmínky pro obranu před nepřátelskými vojsky. Nejen proto se poblíž Slaviboře zastavila do té doby na sever postupující válečné linie rivské občanské války.

Řeka Vrbice

Řeka Vrbice je největší řekou Slavibořského knížectví. Od pradávna je pro místní zdrojem obživy i dopravy –⁠ díky jejímu širokému a splavnému ústí do moře zároveň propojuje část vnitrozemí s mořem a námořním obchodem. Právě toho využívá knížecí město Slaviboř, které je položeno v jednom z četných meandrů řeky a po jejíž západním břehu má zbudované rozsáhlé doky. Po postupu Rivské občanské války na půdu knížectví mrtvoly přilákaly ke břehům řeky mrchožroutské brčálce, kteří se v posledních měsících přemnožili a nyní terorizují přilehlé rybářské vesnice.

Slavinino oko

Slavinino oko je největším jezerem knížectví. Své jméno dostalo kvůli svému tvaru - celé jezero je kruhovitého tvaru s ostrůvkem uprostřed - a kvůli pověsti, že právě zde se z jezerní hladiny vyjevila Radogostovi, zakladateli Slaviboře a rodu Březinů, nahá vodní panna Slava, která mu pomohla na jeho cestě.
Jezero bylo před Rivskou občanskou válkou vyhledávaným místem místních rybářů - ti se však zdráhali na svých pramicích zabloudit příliš hluboko ke středu jezera. Zde se totiž nad vodní hladinou tyčí na menším jezerním ostrově prastaré elfí ruiny. Dosud není známé, čím byly ruiny před staletími, většina učenců se však domnívá, že šlo o chrám, či svatyni jedné z elfích bohyň –⁠ uprostřed ruin je totiž zapuštěna hluboká šachta obtočena prastarým schodištěm –⁠ dle všeho šlo nejspíše o jednu z hvězdných studní, struktur, které staří elfové budovali, aby mohli z vodní hladiny číst z hvězd a komunikovat se svým božstvem.

Spící město

Rusavice, dříve druhé největší město Slavibořského knížectví, před dvěma lety, několik měsíců po postoupení fronty Rivské občanské války, propadlo doposud nevysvětlené kletbě. Celé město porostly záhadné keře černého šípku, jehož šlahouny zaútočili na všechny obyvatele města – ti se pod vlivem temného kouzla proměnili v kámen. Šťastlivější z obyvatel ze dne na den přišli o domov a našli útočiště ve městě Slaviboř a přilehlých vesnicích, ti méně šťastliví nyní upadli do magického spánku a staly se věčnými kamennými strážci mrtvých ulic města. Od této události se Rusavicím začalo přezdívat Spící město a místní se mu z obavy z kletby obloukem vyhýbají. Záhadu Rusavic se pokusila rozplést již řada dobrodruhů, včetně některých členů slavibořské pobočky Guildy, jen, aby všichni z nich propadli rusavické kletbě.

Rusavický hvozd

Město Rusavice již od pradávna obklopoval hustý Rusavický hvozd, který byl pro místní zdrojem obživy i součástí jejich lokální kultury. Po vypuknutí Rusavické kletby se začal spolu s městem proměňovat i jeho přilehlý hvozd. Hvozd zhoustl, jeho rostliny se rozrostly nepřirozeným tempem, kořeny stromů proměnily kamenné cesty v neprostupné kameniště, části hvozdu začaly prorůstat zakleté černé šípky ze Spícího města a les přitáhl řadu temných a magických bytostí. Mezi místními se už dříve šuškalo, že je hvozd začarovaný – jeho útroby byly údajně domovem pro čarodějnice, kteří měli obcovat s démony a dalšími temnými mocnostmi, lesní jezírka měli zase strážit rusalky a vodníci a kořeny některých jeho stromů poutat cestovatele, ze kterým měli krást jejich duši. Nyní o magii, která přebývá v lese nemá nikdo pochyb – zlí jazykové začali mluvit o tzv. Srdci lesa, tajemné entitě, které má hvozd obývat a měnit ku obrazu svému.