Siaron, Pán vichrů
Atributy, barvy, drahokamy
Hlavním atributem Siarona je sokol, který bývá nejčastěji vyobrazován v letu, s roztaženými křídly. Někdy bohu na rameni sedí černomodrý pták podobný havranu a pozoruje své okolí chladnýma očima. Zejména ve východní části Almendoru se používá atributu přervaných okovů. Barvy připisované Pánu vichrů jsou modrozelená a bílá, stejné, jaké se třpytí v nitru akvamarínu. Tohoto kamene používají Siaronovci k některým obřadům a všeobecně se vnímá jako zhmotnění boží vůle Pána vichrů.
Vzhled kněze
Typický Siaronovec nosí modré neho modrozelené roucho s mnoha záhyby, velkými volnými rukávy a širokou kápí. Své šatY SI nikdy nepřevazuje ani nespoutává opsakem a přesto se mu nikdy nestane, že by se do látky zamotal či byl díky ní nemotorný. Na nohou mají ty nejprostší sandály, přivazované jen koženými řemínky, Vlasy nosí dlouhé a rozpuštěné, někdy do nich zaplétají ptačí peř. V krajích severní Danérle si část hlavy holí, aby uprostřed vznikl jeden mohutný pruh vlasů, případně po stranách další dva méně husté. Vousy sl nikdy nenechají růst déle než tři dny, většinou je holí při ranních rituálech, Tvář mají ošlehanou větrem a hodně opálenou, stejné jako kůži na hřbetech rukou a nártech.
Povahou bývají Slaronovcí rozhodní a někdy až příkří při jednání. Jejích cítění boha je nutí mít neustále na paměti svůj cíl, své poslání a k jeho splnění podnikat patřičné kroky. Jen velmi neradi se účastní dlouhých rokování a téměř nepřijímají rady od jiných. Ze Siaronovců vyzařuje síla, svou aktivitou jsou schopni strhnout ostatní. Žádná věc pro ně není nedosažitelná a nikdy se nevzdávají vytyčeného cíle.
Typy kněži
Největší množství Siaronovců žije v městských nebo příměstských chrámech. Mnišská část této církve neexistuje, protože duše stoupenců Pána vichrů jsou příliš svobodomyslné, než aby zůstaly připoutány za zdmi kláštera svázány pevným a neměnným řádem. Zato existuje poměrně velké množství poustevníků, kteří jako orli hnízdí vysoko v horách a z výšky shlížejí na marnost lidského počínání. Existují lidé s laickým svěcením od Siaronových kněží, rekrutovaní především z řad lučištníků a lovců, kterým nejde jen o požitek ze štvanice, ale hledají za svou vášní hlubší hodnoty.
Povinnosti a zvyky kněze
Hlavní zásadou všech Siaronovců je boj proti otroctví a všeobecně jakémukoliv typu omezování svobody Pokud se doslechnou o únosu nebo třeba nespravedlivém uvěznění, vyrážejí ze svých věží a snaží se utiskované osvobodit. Často se přimlouvají za krácení trestů odsouzených lidí, posílají petice panovníkům, v nichž žádají o zlepšení podmínek ve věznicích apod. Peníze, které získají, musí použít na vykoupení otroků, pokud na nějaké narazí nebo se o nich dozví. Jejich svědomí jim navíc velí zneškodnit jakoukoliv nastraženou past, kterou objeví, a osvobodit každého, kdo by se v takové pasti nacházel, byť by to byl největší nepřítel. Sami nemohou žádnou past nastražit, ani vědomě tolerovat takovouto činnost.
Další povinností Siaronovců je mít za všech okolností otevřené oči a nastražené uši. Naslouchat cizím rozhovorům je pro ně jakási morální forma špionáže, pomocí níž zjišťují poměry ve městech a na vesnicích. To jim pomáhá odhalit, zda někdo není neprávem nebo násilím vězněn.
Zvykem kněží Pána vichrů je také překonávání vzdáleností pomocí převtělení v ptáky, O této jejich schopnosti se obecně neví, Síaronovci ji střeží před vyzrazením. Vždy nejdříve odejdou tak daleko, aby ztratili i poslední stavení v osadě z očí, pečlivé si svýma očima prohlédnou okolí a teprve pak provedou přeměnu do ptačího těla. Poustevnící v ptačí podobě zůstávají mnohem déle a často v ní žijí po zbytek svého života od doby, co opustili civilizací. Někdy si svou proměnu ani neuvědomují, a tak k užaslým poutníkům může promluvit zdánlivě obyčejný pták lidskou řečí.
Rituály a svátky
V rituálech zasvěcených Siaronovi hraje nejdůležitější rolí zvuk. I ta nejprostší modlitba je vlastně písní s působivou melodií, kdy teprve správným zazpíváním dochází k jejímu naplnění a správnému účinku. Čím je rituál, svátek či modlitba významnější a mocnější, tím je zvuková stránka složitější a má komplexnější melodií. Obřady v chrámech Pána vichrů jsou nezapomenutelným koncertem zejména dechových nástrojů, od různých píšťal, přes rohy a trubky až po bizarní obrovské turaky nebo orky vyrahěné saxy. Drtivá většina Siaronovců má absolutní sluch a velmi snadno se naučí hrát na foukací nástroje.
Církevní budovy
Chrámy zasvěcené Pánu vichrů mají dva základní tvary, jejichž volba závisí na okolním prostředí. Pokud se svatostánek staví přímo ve městě, musí to být nejvyšší budova v celé zástavbě a jako takové se nejlépe hodí věž nebo citadela. Pokud ve městě již nějaká citadela stojí, musí být Siaronův chrám vyšší nebo se musí najít vhodné vyvýšené místo v okolí, kde by se zbudoval druhý typ svatyně. Ten se vyznačuje vzdušností a řadou sloupů místo hlavních stěn. Není nijak zvlášť vysoký ani prostorný. Z hlavic sloupů visí na tenkých nitích kovové plíšky, které ve větru narážejí do sebe navzájem i do kamene a vytváří tak charakteristickou atmosféru Siaronova chrámu. Významnější svatyně se od běžných liší jedině mohutností a výškou.
Patriarcha Siaronovy církve sídlí v jižní čásu Rudav na Lendoru. Své chrámy má Pán vichrů ve všech civilizovaných částech Astenonu a snad v každých horách, které přímo neovládají skřeti, gobliní či jiné pronárody. Výjimku tvoří otrokářská Plavena a její državy na Taře, kde jsou Siaronovci tvrdě pronásledování a mají status psanců. Nejznámější tarské chrámy Pána vichrů jsou ve Skřítčích vrších a v Erinu. V současné době se jeden staví v Sintaru a druhý v Albireu.
Chrámovou stráž tvoří oddíl elitních lučištníků složený částečně z žoldáků najímaných z církevní pokladny, starých veteránů a nebo uchazečů o laické svěcení.
Zvláštní místa významná pro Siaronovu církev jsou tzv. bludné kameny, obří balvany trčící z okolní krajiny. Někdy stojí osamoceně, jindy jich jsou v okolí stovky. Do takovýchto lesů bludných kamenů se často pořádají poutě a obřady provedené v jejich blízkosti mají větší moc.
Příznivci
Nejvíce vyznavačů nachází Siaron mezi volnomyšlenkáři a filozofy, kteří se nechtějí jen přehrabovat v horách svitků, ale dokáží své myšlenky obhájit v praxi. Mnoho šlechticů a bohatých měšťanů zejména z Almendoru vidí v tomto bohu příklad cílevědomé a přitom čisté snahy měnit svět a tím i sebe sama, bez zbytečné okázalosti nebo zaslepenosti. Z jejich kapes proudí do církevní pokladny tučné dary. A přestože Siaronovci nepatří mezi nejbohatší církve, nemohou si na hmotné zajištění stěžovat.
Comments