Cesta kněze
Světská hierarchie
Základním kamenem tradičního uspořádání je hierarchie kněžských svěcení a to ve dvojí linii: světské a klášterní. Nicméně v Siaronově církvi klášterní část neexistuje. Stará tradice připouští trojí způsob získání tohoto svěcení:
Cesta kázně/oddanosti
Svěcení je získáno po splnění tradicí předepsaných podmínek, jakými jsou například dosažení určitého věku a/nebo určitá doba pobytu v klášteře a předepsané zkoušky. Po splnění příslušných podmínek uvádí pak kandidáta do zasvěcení hierarchicky vyšší kněz.
Cesta odříkání/modlitby
Svěcení je dosaženo odchodem do samoty, půsty, odříkáním a modlitbami. Dosažení svěcení je v takovémto případě projevem vůle daného boha a jeho vnějším znamením je schopnost konat příslušné zázraky. Následovat pak může formální uznání svěcení, zpravidla některým z představených klášterní hierarchie.
Cesta činu/služby
Svěcení je dosaženo konáním (hrdinských) skutků milých danému bohu. Získání svěcení je v tomto případě osvědčeno zpravidla přímo zázrakem dotyčného boha, kterým projeví ocenění činů v jeho jménu vykonaných. Následovat pak může opět formální uznání svěcení, v tomto případě zpravidla některým z představených hierarchie světské.
Svěcení
V tradičním uspořádání není ve světské hierarchii svěcení totéž co úřad a ve staré mluvě bylo toto odlišováno i různými pojmy (viz názvy v závorkách). Svěcení vypovídá o dosažené úrovni duchovního rozvoje jednotlivce, úřad pak je správní funkcí v určité organizační jednotce církve, pro kterou je (nebo alespoň bývalo) příslušné svěcení nutnou podmínkou. Do úřadu uvádí buďto také vyšší hierarcha nebo u důležitějších funkcí příslušný církevní sněm, viz dále.
Laické svěcení
Laické svěcení může získat bez zvláštních podmínek kterýkoliv dostatečně oddaný muž či žena, který žije bezúhonným životem a dodržuje tradice příslušné danému bohu. Toto svěcení zpřístupňuje jen velmi omezenou moc konání zázraků (spíše symbolicky, jen aby bylo vidět, že moc daného boha působí). Laické svěcení dostávají tradičně hoši a dívky při vstupu do semináře nebo do kláštera, zasloužilí zbožní měšťané a členové rytířských řádů, pokud takoví v dané církvi existují. V případě rytířského řádu je takové svěcení i nejvyšším možným, neboť podle staré tradice se vyšší svěcení neslučuje se statutem válečníka (byť od toho se mnohdy začíná upouštět, např. mezi Aurionovci či Gorovci). Za starých arvedanských dob bylo toto svěcení udělováno automaticky i všem králům, prétorům a jiným vlivným představitelům světského státu, aby se tak zdůraznilo spojení mezi pozemským a duchovním.
Mladší kněz (diakon)
Svěcení mladšího kněze představuje vstup do skutečné plnohodnotné církevní hierarchie. Stará tradice předepisuje sedm let čekání, složení bakalářské zkoušky z teologie a vysvěcení na shromáždění starších kněží. Do úřadu pak uvádí starší kněz, příslušný dané správní jednotce církve, většinou na doporučení nejzbožnějších laických členů komunity. V praxi pak mladší kněz zpravidla obchází přidělené vesnice a provádí běžná požehnání.
Starší kněz (staršina)
Pro druhé svěcení vyžaduje stará tradice zkušební dobu dvaceti jedna let na postu mladšího kněze, složení mistrovské zkoušky z teologie a vysvěcení před velekněžskou radou. Do úřadu je pak příslušný hierarcha volen příslušným místním sněmem. Starší kněží zpravidla slouží v některém z provinčních městeček, dohlížejí na kněze mladší a provádějí cyklicky se opakující obřady dle tradice příslušného boha.
Velekněz (eparcha)
Pro získání velekněžského svěcení předepisuje stará tradice tři podmínky. Zkušební dobu padesáti tří let na postu staršího kněze, složení mistrovské zkoušky z teologie a jednoho příbuzného oboru (který je u různých církví různý — například astrologie u Paní Hvězd nebo medicína u Panny) a členství v mnišské obci. Vysvěcení provádí slavnostním způsobem patriarcha při příležitosti konání všeobecného sněmu, který pak také a doporučení sněmů místních uvádí příslušné hierarchy do funkce. Činnost velekněze je většinou ceremoniální, jeho sídlem je zpravidla některé z velkých měst. V souladu s tradicí zakládají zpravidla velekněží různé dobročinné spolky, školy a vysvěcují nové chrámy a svatyně.
Patriarcha (archichej)
Nejvyšší svěcení získává dle staré tradice vždy pouze jeden velekněz v průběhu všeobecného sněmu zároveň s nejvyšší správní funkcí dané církve. Požadována je čekací doba sto jedna let strávená v mnišské obci zpravidla ve funkci opata některého z významnějších klášterů, nejvyšší stupeň univerzitního teologického vzdělání a provedení slavnostní tajné volby všeobecným sněmem, po které odstupující patriarcha předává novému obřadní formou všechny odznaky svého úřadu. Emeritním patriarchům po opuštění úřadu svěcení zůstává a stejně tak jim zůstává i důležitý poradní hlas ve většině církevních záležitostí. Funkce patriarchy je převážně reprezentativní a je společná oběma liniím svěcení — světské i klášterní.
Comments