Konrád Dortlein

Konrád Dortlein je Trpaslík z říčního přístavního města Wratislav, nacházejícího se ve středním toku Alangory v severní části Přímoří - Skiropu, kde se narodil do rodiny poměrně svérázných rodičů.   Otec Horst Dortlein sloužil dlouhá léta jako bosun na obchodní lodi, se kterou často vyrážel po proudu až na moře a matka Ulrike Dortlein pak vedla skromnou hospodu, kam se sjížděli cestovatelé i místní. Konrád zde od dětství vyrůstal obklopen hlukem přístavu, všudypřítomnou vůní mokrého vzduchu a vyprávěním starých mořských vlků.  

Dětství a dospívání ve Vratislavi

Dětství u přístavu:
Konrád už odmalička sledoval tátu, jak vykládá lodě či poroučí mužstvu na palubě. Často s ním trávil volné chvilky, nasával od něj lásku k dobrodružství a naučil se základům přímého jednání. Nechyběly mu ani drobné výpomoci matce v hospodě, kde se přiučil pořádnému držení půllitru i trpasličí šetrnosti (později přetavené ve sklony ke kšeftování).  
Když přivezl táta první sekyru
Pro Konráda je to jedna z nejhezčích vzpomínek. Otec se po dlouhých měsících na moři vrátil, vyprávěl o trpasličích obchodnících kdesi v dalekém přístavu a přivezl mu malou, ale bytelnou sekyru, vyrobenou trpasličími mistry. Konrádovi se rozsvítily oči a už tehdy bylo jasné, že ho sekery budou provázet celým životem.  
Mládí a první výpravy mimo Vratislav
V přístavu se sice pořád něco dělo, ale Konrád toužil po skutečné akci i mimo rodnou kotlinu. V patnácti letech začal podnikat menší cesty po okolí. Doprovázel kupecké vozy, občas se pustil do menší rvačky na tržišti. Drsný svět přístavu ho naučil ohánět se zbraní a občas pomohl i jeho smysl pro škodolibost, když se jednalo o nejrůznější vtípky na účet protivníků.  

Těžké časy a setkání s bandou - "spanilé jízdy"

Lapkovská epizoda
V mládí se Konrád nechal zlákat dobrodružně-pofiderní partou, která si vydělávala ne zrovna čistým způsobem. V té době se setkal s člověkem jménem Egon Eufrat Kisch (později známým jako Nezián). Oba měli tvrdé povahy a společně patřili k oporám bandy, byť se Konrád spíš viděl jako „ten, co jde rovnou na věc“, než chladný kalkulátor. Lapkovský život mu sice zajistil jistý přísun peněz, ale nevraživost poškozených (a občasných pozůstalých) mu taky zůstala v patách.  
Nezvaný „host“ – strašlivá potvora
Jednou měla jejich banda políčeno na přepadení vesnice jménem Javořina - ideální místo na kraji civilizace, kde "chcíp pes" a které nikoho nezajímalo, bez smysluplné obrany. Přípravy trvaly několik týdnů, ale nakonec vše dopadlo úplně jinak. Na jejich ležení kousek před vsí zaútočilo obludné stvoření (Konrád mu od té doby přezdívá prostě „potvora“), které bandu doslova roztrhalo. Jen Konrád s Egonem vyvázli živí a i z toho čerpal Konrád své nejhorší vzpomínky: když viděl, co ta bestie provede se zbytkem jeho kumpánů, otřáslo to jím na dlouho dopředu.  
Konec cesty zločince a rozkol v bandě
Přežití útoku ho přimělo uvažovat, jestli má dál žít životem nepoctivým. Zatímco Egon/Nezián se pokoušel z potíží vyplout po svém (a leckdy opět nečistě), Konrád chtěl zanechat kšeftů „za hranou“ a raději hledal způsob, jak se usadit a dát si život dohromady. Poté, co několik týdnů ležel upoután na lůžko, ošetřován dcerou Javořinské bylinkářky Monou, měl dost času na uvažování nad svým minulým i budoucím životem.  

Nový život: vetešnictví

Barák po starém hromadilovi
Nakonec Konrád v Javořině zakotvil. Podařilo se mu získat starý dům po takovém místním „hromadilovi“. Ten shromažďoval všemožné harampádí a drobnosti; Konrád mu několik měsíců pomáhal a nakonec, když starý pán zemřel, tak to převzal, pročistil, dal tomu formu krámku a otevřel si vetešnictví a smíšené zboží. Z vnitřní potřeby „mít klid a čisté svědomí“ pomáhal, jak se dalo, a snažil se nevyčnívat.  
Pověst obchodníka a hromotluka
V okolí se vědělo, že Konrád nemá problém se bránit: když se mu občas objevil v obchodě zloděj, bleskurychle ho srazil k zemi a vyhodil. Pověst drsňáka mu tak zůstala, přestože jinak se tvářil jako klidný vetešník, který v krámku prodá všechno od sušených bylin až po zapomenutou sekyrku.  

Dobrodružství s družinou

Zmizení Lízy, hřbitov a první šarvátky  
Setkání s novou družinou v hospodě
V onen den 14. září 1226 dorazila do Konrádova okolí zvláštní událost: kamarádka jménem Líza zmizela a vesnice byla na nohou. V hospodě se sešly postavy jako Fabio, Agga, Mona, a i Konrád seděl u stolu. Tím začalo další dobrodružství, do kterého se trpaslík neplánovaně přimotal: pátrání po unesené Líze.  
Stopování do lesa a hrůzy na mýtině
Konrád se s ostatními vydal podle stop k hřbitovu a posléze dál do lesa, kde objevili spálenou mýtinu, stopy koně a známky boje. Ukázalo se, že Lízu neznámý lump obalamutil, svázal a odvezl na vozíku. Konrád, i když zpočátku působil, že je mu to jedno, najednou s vervou pomáhal družině se sledováním stop.  
Noc v gobliní vesnici
Během pátrání je stopa zavedla až do gobliní vesnice Bajdžinky, která byla zmasakrovaná. Konrád se netajil, že gobliny nijak zvlášť nemusí, a byl blízko toho, aby jednoho přeživšího (Krut ) dorazil, než ho Mona zarazila. Nakonec tam celou noc drželi stráž; Konrád z toho byl nervózní, ale přežili.  

Podzemí, démon Lýdie a plísňové lapálie

Sestup do zříceniny a Konrádův střet s plísní
Stopy vedly do staré zříceniny, jíž využívali goblini. Při průzkumu podzemí Konrád laškoval s plesnivou spižírnou a rýpal do ní sekerou, což skončilo tak, že mu spory uvízly v dýchacím ústrojí. Kdyby se Mona nevyznala v léčivých bylinách, nejspíš by tam zakuckaný zůstal. Konrád si z toho odnesl ponaučení, aby v neznámé plísni nešťoural sekyrou. Ale nikdo nevěřil, že to skutečně dodrží.  
Obří démon a bombička Šampi
Později narazili na hrůzné monstrum, které zřejmě někdo vyvolal černou magií – sliz, maso a kosti všeho druhu pohromadě. Družina s ním nechtěla bojovat přímo a Konrád se zapojil do plánu nalákat zrůdu na hrdinskou bombu jménem Šampi. Během zběsilého úprku měl Konrád co dělat, aby vůbec popadal dech (kvůli té plísni) a nakonec ještě schytal odletující kus kamene z výbuchu. Skončilo to tak, že ho Mona musela zachraňovat lektvarem a Konrád se dušoval, že „příště nebude rejpat do plísně“.  

Medúza Javona a střet s vyvolávači

Rozbombardovaná zřícenina, vyčerpání, ale přežití
Když vybuchl Šampi, proměnila se značná část podzemí v rozvaliny. Konrád ještě stihl nabrat zbytky sil a s družinou se uchýlili k odpočinku. Potom se přesouvali dál, až objevili podivnou observatoř a v ní medúzu Javonu. Ta je překvapila tím, že nebyla agresivní, jen zahořklá a prokletá. Konrád zpočátku ke všemu přistupoval s podezíravostí a starou nevraživostí – hlavně když hrozilo další zkamennění.  
Vyšlo najevo spojení s Egonem Eufratem Kischem (Neziánem)
Během těchto nebezpečných dnů se Konrád znovu potkal s člověkem, kterého kdysi znal z někdejší bandy – Egonem Eufratem Kischem, dnes vystupujícím pod jménem Nezián. K jejich opětovnému shledání došlo při bitvě na Hvízdníků. Oba byli tímto shledáním překvapeni a zpočátku si nedůvěřovali; nakonec se ale podařilo vyjednat přijatelné příměří.  

Další eskapády v Ife

Zápasnický turnaj a prohra s řezníkem
V Ife se pořádal turnaj, na který Konrád se svým zápalem pro boj a čerstvě vyléčenými zraněními nastoupil. Zprvu si vedl dobře, překonal jeden zápas, ale pak ho vyřadil místní pověstný řezník Aron. Konrád to nesl špatně – prohrát s obyčejným řezníkem? On, drsný trpaslík s bojovými zkušenostmi? Zloba a stud ho přiměly, aby se večer prostě vytratil.  
Nevysvětlitelné zmizení
Po turnaji už Konráda v hostinci nikdo neviděl. Spekulovalo se, zda se vydal zpátky do svého vetešnictví, zda ho zlákal Egon/Nezián k nějaké divočejší akci, nebo zda odešel hledat legendární meč, který během výprav získal a zase o něj přišel? Nikdo neměl jistotu. Konrád jen mlčky zmizel a nezanechal žádný vzkaz.  

Osobnost a motivace

Vztah k rodině
Přestože ho námořnické prostředí rodičů formovalo k tvrdosti, váží si jich a jednoho dne se chce vrátit do Wratislavi, nebo do Irinbergu (Irinštejn) za strýčkem, který tam vede hospodu.  
Válka se svědomím
V sobě nosí rozpor mezi přímým, skoro až brutálním způsobem řešení věcí a občasným svědomím, jež ho hryže kvůli někdejším loupežnickým eskapádám.  
Obchodnický duch
V jádru si zakládá na praktičnosti, která se projevuje láskou k obchodování (coby vetešník dokáže prodat či koupit téměř vše) a nechuť k pouhým řečem.  
Odolnost vůči násilí
Dokáže tasit sekyru bez mrknutí oka, ale neříká o sobě, že by to byl vyloženě krvelačný barbar. Naučil se, že ve světě je násilí na denním pořádku – a že občas musíte „rázně“ jednat dřív, než protivník.  
Plány a sny
Jeho cílem je „dát si život do kupy“ – vydělat dost peněz na to, aby mohl odjet do Irinbergu za strýčkem, vést tam možná lepší vetešnictví či hospodu a očistit své jméno od starých hříchů. Už nikdy by nechtěl čelit monstrům, jaké kdysi smetlo jeho bandu; a pokud ano, musí být natolik silný, aby se nenechal znovu zaskočit.  

Závěr

Konrád Dortlein je trpaslík se složitou minulostí: prošel obdobími, které by si slušný člověk do životopisu nedal, přežil masakr bandy a nakonec se usadil jako vetešník, aby si srovnal život. Koneckonců ani tak neztratil chuť po dobrodružství, jak ukázal, když vyrazil zachraňovat unesenou Lízu, bojoval v podzemí proti démonům i plísni a v Ife se nechal zlákat zápasem v aréně. Někde pod vrstvou drsné nátury se skrývá loajální bojovník, který jen těžko hledá slova pro city – zato seká sekyrou velmi obratně. Jeho příběh zůstává otevřený: z turnaje odešel rozezlen a potichu zmizel, takže je jen otázkou, kdy a za jakých okolností se opět objeví – a zda bude jeho sekyra dál chrastit kosti protivníků, nebo ho konečně přivede na cestu klidného hospodského života v Irinbergu.
Current Location
Ife
Živočišný druh
Etnická příslušnost
Datum narození
8. 1. 1190
Year of Birth
1190 VL 37 Years old
Místo narození
Wratislav
Family
Children
Gender
muž