Ukřivděná, umíněná a horlivá novicka na cestě vybojovat si své místo ve společnosti.

Jediná dcera a zároveň nejmladší dítě Federica Rosine. Říká se o ní, že zdědila krásné rysy své matky, povahu však ne. Od mladého věku byla Parma zkaženou dívkou kvůli tomu, že ji její rodiče zanedbali: její otec Federico Rosine byl zaměřený na svou práci, zatímco její matka trávila dny na plesech a večírcích. Materiálně dostala vždy po čem zatoužila, ale pocit osamění a přehlížení nedokázala žádná hračka ani mazlíček přehlušit. V té době Parma našla útěchu v pálení věcí, které se jí nelíbily. Pro své podivné "záliby" a krutou povahu byla značně neoblíbená mezi služebnictvem. Občas byla nazývána prokletým dítětem. Vystřídala několik vychovatelek, jelikož měla tendence je šikanovat, když se jí k tomu naskytla příležitost. Roku 860 když měla Parma být donucena k sňatku dohodnutému jejím otcem, vyjádřila své odmítnutí zapálením rodinného majetku, což vedlo k tomu, že byla, na přímluvu svého bratra Poliziana poslána do konventu chrámu Řádu v Lirkanu.
Parmin pobyt v Lirkanu však neměl dlouhého trvání. Pro své nezvladatelné chování byla již po několika měsících převelena do Lepontisu, aby si její výchovu vzali na starost Martovy meče. Její převýchova zpočátku nikam nevedla a nevhodné zacházení s urozenou dcerou sponzora by nic vhodného nepřineslo. Parma i zde strádala a vzpomínala na svůj předchozí zhýčkaný život.
 
"Proč se mi tohle stalo? Kde je pohodlí mojí staré postele? Kde je dobré jídlo co jsem jedla? Kde je teplá koupel? Proč mě všichni tolik nenávidí? Jsem snad opravdu prokletá? Nebylo by lepší, kdybych shořela v plamenech té noci, co mě i Serpico opustil? Já přece nejsem špatná, tak proč si o mě všichni šeptají? Proč musím tak trpět?"
 
Duše utrápené dívky však nakonec přeci nalezla útěchu i odpovědi, právě ve zbožnosti. Možná měla štěstí, možná měla smůlu, že v ní spatřil potenciál právě Licinius Maro. Gladius, známý a obávaný pro své extrémní a brutální postupy při nakládání se zločinci a odpadlíky Republiky, často nacházel zálibu v propagaci jednání řádu. Pořádal velké procesy a veřejné popravy a mezi většinou populace byl, jak obdivován, tak obáván.
 
Licinius Parmě vysvětlil, že nepochopení jejího okolí pramenilo jen z toho, že vyrůstala na špatném místě a to co udělala jí dostalo tam kam opravdu patří. Když pálila "ta špatná" zvířátka, nebo trestala neschopné služebné byl to jen projev její přirozené touhy po spravedlnosti. Když zapálila sídlo a připravila tak několik lidí o život včetně málem sebe samotné vedli její ruce bohové. Byla to přeci jediná cesta, která mohla vést k tomu, aby se dostala právě mezi Martovy meče. Vina smrtí, které způsobila jí bude provázet, avšak přesně proto musí kráčet po cestě, kterou jí bohové připravili. Tak, aby smrti uhořelých nešťastníků měly opravdu smysl a nestaly se jen břímětem, které si Parma ponese. Protože bohové milují své služebníky nadevše, a jejich jednání je posvěcené a spravedlivé, a tak Parminy skutky nemusejí být hříchem hodným zavržení, ale naopak nezbytnou ctností hodnou obdivu.
 
Později Parmu Licinius vzal na veřejné popravy členů kultu Černé lebky, které pomohl dopadnout a měl výsostné právo i vykonat trest. Davy lidí kam oko dohlédlo, opité zuřivostí a nadšením, vykřikující nadávky a občas i vrhající předměty po odsouzených. Představený tribunálu měl ještě krátký proslov, po kterém následovala poslední slova odsouzených. Obecenstvo napínalo své slechy, avšak nedostalo se jim více nežli přidušeného huhlání a vzdychání. Licinius pomohl Parmě na catastu a otočil se k publiku. "Jak bývá mým zvykem, myslím především na budoucnost, budoucnost naší vzácné Republiky. A proto i tentokrát tradičně uložím tento proces do rukou slibnému kandidátu, dnes kandidátce, aby mohla pokud bohové dají jednou převzít tuto svatou povinnost na svá bedra." Licinius vložil malé Parmě do dlaně pochodeň. "Měla by jsi poznat, co tohle obnáší, měla by jsi plnými doušky ochutnat co pro tebe osud připravil." Na nádvoří se rozhostilo ticho v očekávání. Parma neobratně vrhla pochodeň na připravenou hranici. Plamen vyšlehnul vysoko k obloze a pohltil vřeštící, zmítající se tělo prvního zlotřilce. Davy propadly jásavé vřavě.
 
"Aeguum et bonum est lex legum."
 
Parma cítila pozitivní pozornost, jež se na ní v tu chvíli upírala, pozornost, kterou jí rodiče nikdy nevěnovali. Cítila jistý pocit pýchy a uspokojení. Příjemné teplo a mravenčení v podbřišku jí postupně prostoupilo celým tělem, jak zapalovala další a další hranice následovaná přísným krokem spokojeného Licinia.
 
Od toho dne Parma odevzdala své tělo, mysl i duši Martu. Všechno bylo jasné jako slunečný den. Veškeré myšlenky dívky se upínali k tomuto novému světlu jejího života. Pilná a umíněná snaha jí umožnila již po necelých dvou letech vštípit si učenou doktrínu a upevnit svou zbožnost natolik, že jí vyslali na akademii, aby dále rozvíjela své schopnosti i po jiných stránkách a pod méně přísným dohledem. Krátké setkání s Liciniem stačilo, aby Parma nalezla vzor, ke kterému vzhlížet a cíl, kterého chce dosáhnout.
 
 
 
 
 
 
 
 
FAMILY TREE NOT AVAILABLE

Age

16

Date of Birth

12. Snění

Gender

Žena

Eyes

Modré

Hair

Blond

Skin Tone/Pigmentation

Bílá

Height

155 cm

Weight

47 kg