Základní údaje:


hráč: Kuba


rasa: hobit tichošlápek


povolání: čaroděj, 5. úroveň


 
Popis postavy:


Xandar je mladý hobití čaroděj toho času žijící ve městě Halamar, ale původně pochází ze Svobodných měst. Narodil se a mládí prožil ve městě Benátky, kde také nastoupil na místní univerzitu magie. Zde mu dle jeho slov pšenka nekvetla a tak se rozhodl zkusit štěstí na severu v Halamaru, kde se nyní snaží dokončit své studium na Halamarské univerzitě magie.


 
Xandar mezi místními vyniká především svými modro-fialovými vlasy a také tím, že nosí škorně, což je u místních hobitů nezvyk, ale jak Xandar rád připomíná: "Máte tu na severu kurevskou zimu a mě z toho zebou nohy. Zlatý Benátky, tam je teplo celej rok! Další rundu, ať se zahřejem?" Někdo by mohl namítat, že vyniká hlavně svojí drzostí a všeobecně chováním, které je většinovou společností vnímané jako problémové, ale to jsou již jen nepodložené pomluvy.


 
Se zbytkem družiny se Xandar potkal náhodou začátkem prosince roku 638 královského letopočtu během událostí Halamarské apokalypsy, která ho zastihla na cestě do jeho oblíbené hospody Levná míra. Spolu s Neklanem, Gárem a Vědmarem se jen tak tak zachránili před utonutím ve Zlaté řece, ale jen za cenu toho, že se dostali do starých jeskyní hluboko pod Halamarem, kde krom jiného také nalezli mrtvolu a hůl velmistra čaroděje Ulofexe, který, jak se později ukázalo, celou apokalypsu způsobil svým nepodařeným experimentem.


 
Z jeskyních se dostali až daleko na jih do prastarého sídla rodu Daxů, odkud se jim nakonec podařilo uniknout a počátkem února roku 639 královského letopočtu vylézá družina z podzemí ve vesnici Konečná. Zde Xandar potkává i posledního člena družiny, hobita Rickyho, který se doslechl o znovuobjevení svých spoludružiníků a přijel jim na pomoc.


 
Po těchto událostech se Xandar vrací do Halamaru, kde se odpojuje od družiny a vrací se na univerzitu, kde si dělá oko u své mistryně Belatrix, které odevzdává hůl nešťastně zesnulého Ulofexe a snaží se dohnat zameškané studium.


 
Najde si ovšem i čas na milovanou kratochvíli a tak se na pozvání od svého přítele a spolužáka Maxe Stakjana dostává na večírek jisté Syndry Sylvány, kde se ovšem ve značně podroušeném stavu dostane do slovní pře právě s Maxem, která plynule přechází do menší rvačky demolující přilehlé okolí, což nezůstane utajeno očím nikoho na večírku. Druhý den je Xandarovi na univerzitě za způsobenou ostudu a pošpinění dobrého jména univerzity nabídnuto okamžité vyloučení nebo dobrovolná účast na archeologické výpravě pořádané mistrem Jeronýmem.


 
13. března roku 639 královského letopočtu se Xandar vydává na archeologickou expedici, kde se opět shledává se zbytkem družiny, která zde dělá ozbrojený doprovod.


 
Historie postavy:

Xandar se narodil během letní bouře roku 614 královského letopočtu do rodiny hobitího kupce Jindry Kšandy a jeho ženy Otylky ve městě jménem Benátky.

Jelikož bylo právě období Benátských letních svátků, takzvaných Radostin, pojmenovali rodiče novorozeného chlapce velmi radostným jménem Radoš, celým jménem tedy Radoš Kšanda, ale doma mu od narození nikdo neřekl jinak než Radošek.

Od mládí se kolem Radoška stávali dosti podivné věci, jako například nenadálý požár postýlky jeho starší sestry Julie po tom, co mu odmítala půjčit dřevěného koníka. Jindy zas náhlý poryv větru o síle vichřice vyrazil dveře chalupy po tom, co mu matka zakázala jít si hrát s dalšími hobiťaty ven. Když ho kupříkaldu píchla včela, tak se rozbrečel nejen Radošek, ale i z čisté oblohy objevivší se mrak spustil menší tropický liják.

Nejzvláštnější událost se ovšem stala během zimy roku 619 královského letopočtu, kdy bylo Radošovi 5 let. Zima byla tenkrát tak tuhá, jako ostatně i několik předchozích zim, že i Benátské kanály začaly zamrzat. Všechny děti z okolí šli na kanály bruslit a tak i malý Radoš stůj co stůj musel jít bruslit. Matka mu to nechtěla povolit: "Led je ještě slabý, propadneš se do vody a nachladíš se ba co hůř, utopíš se a to bych byla moc smutná, víš? Doma budeš a basta!" Obrátila ani ne po minutě, když se venku náhle setmělo, do chalupy se opřel vítr a Otylce začala z ničeho nic doutnat zástěra: "Julko, pocem, půjdeš s nim a dáš na něj pozor, aby nebruslil na tenkym ledě a ať zase nic nevyvede."

Nadšený Radošek a méně nadšená Julie se vydali ke kanálům, kde cestou potkali Radoškovo hobitího kamaráda od sousedů, mladého Tondu Cymbelína i s jeho starší sestrou Kleo. Očividně to u Cymbelínů probíhalo podobně jako u Kšandů. "A hele, malej Kšandář," zahalekal Tonda na pozdrav. "Ti dám Kšandář, ty skrčku malej. Ještě jednou a povidám, že tě zbiju," přátelsky odvětil Radoš a začal se s Tondou pošťuchovat. Obě starší sestry na sebe unaveně povzdechly a dali se do řeči o tom, jaké je to neštěstí a nespravedlnost mít mladšího bratra. Chvilkové nepozornosti obou dívek okamžitě mladí hobiti využili, mrkli na sebe a zmizeli v postranní uličce. Za voláním sester se ani neohlídli a o chlup starší Tonda už zkušeně vedl Radoše směrem k magické univerzitě, kde je dle jeho slov prostě nejlepší bruslení v celých Benátkách.


Netrvalo dlouho a už se oba dva plácali na zamrzlém kanálu mezi dalšími dětmi. "Pojeďme se podívat na druhou stranu kanálu, je odtamtud vidět na klec s tim kouzelnym hořícim ptákem, co ho chovaj na univerzitě. Chlubil se tim minule Hamloš, že ho odtamtud viděl," nadhodil Tonda a Radoš odvětil: "To pěkně kecáš, žádnej kouzelnej pták neexistuje, ani žádný kouzla, víš? Říkali mi to rodiče." Tonda pokrčil rameny, ušklíbl se: "Závod srábku," hbitě se odrazil a vydal se na druhou stranu kanálu. To si Radoš nenechal líbit, rozkmital nohy a dal se do stíhání staršího kamaráda. Uprostřed kanálu se mu opravdu povedlo Tondu dostihnout a už to vypadalo, že ho i předjede, když tu se náhle ozvalo zlověstné zapraskání. Oba hobiti se na sebe ještě stihli poplašeně podívat a už oba mizeli pod hladinou kanálu, jak se pod nimi led probořil. Radoš párkrát zalapal po dechu, ale ledová voda ho úplně ochromila a on klesl bezvládně ke dnu, kde ztratil vědomí.


Dál si Radoš nic nepamatoval a tak následující okamžiky zná jen z vyprávění. Praskající led a chlapci mizející ve studených vodách kanálu nezůstali bez povšimnutí okolních bruslařů i lidí na břehu. Okamžitě se rozběhla záchranná akce, lidé začali nosit z nedalekého dřevníku prkna, aby je mohli položit na led a k chlapcům se tak bezpečně doplazit. Po chvíli se opravdu dostali až k ledové průrvě, kde ihned vytáhli z vody na kost promrzlého Tondu, který byl celou dobu při vědomí a z posledních sil se křečovitě držel lámajícího se ledu. Než vysílením omdlel, stihl ještě špitnout: "Kšandář je pod ledem." V tu samou chvíli se vzedmula hladina a ze studených vod se vynořil obří kus čirého ledu, ve kterém k úžasu všech přítomných bylo zamrzlé nahé tělo malého hobita. Ihned ledový kvádr vytáhli na břeh, ale při pohledu na modře zbarvenou kůži nehybného tělíčka uprostřed ledového hrobu bylo přítomným jasné, že malému Radošovi již není pomoci a vzduchem se začala nést tichá modlitba k Myrkulovi.


"Neee!" vyjekla právě přiběhnuvší Julka a holýma rukama začala mlátit do ledu. Jeden z přítomných jí chytil a snažil se jí odtáhnout, když někdo další křikl: "Koukejte!" a ukazoval na hobití tělo uvězněné v ledovém bloku, na jehož povrchu se něco očividně začalo dít. Promodralá kůže jakoby náhle zhrubla a začal se její povrch tvarovat do podoby obřích šupin. Ty se zakousli do okolního ledu, který začal pod jejich tlakem praskat, až se nakonec celý kus ledu roztříštil na tisíce malých kousků. Hobití tělo však nedopadlo na zem, ale jakoby v křeči se propnulo a strnule zůstalo viset jako nějakým kouzlem ve vzduchu. Z jeho povrchu pocítili kolemstojící náhlý Narostlé šupiny se začali zmenšovat, až se skoro úplně vytratili a i barva kůže začala od nohou postupně získávat svůj přirozený odstín. Za to vlasy! Ty z čista jasna rozcuchal poryv větru a jak se Radošovi postupně vracela barva do celého těla, tak mu stejnou měrou začali vlasy od kořínků modrat. Vypadalo to, jakoby se ta modř z jeho kůže do těch vlasů přelévala. S posledním obarveným vlasem se Radoš zhluboka nadechl a praštil sebou o dlažbu nábřeží. Očividně zesláblý se vzepjal na lokty, očima zatěkal k opodál plačící Julce a slabým hláskem hlesl: "Zebou mě nožičky."

Od té doby má Radoš modré vlasy, které se jeho matce nepodařilo odbarvit žádným ze známých způsobů. Nepomohla ani čerstvá novinka produkovaná magickou univerzitou známá jako mýdlo. Nepomohlo ani oholení celé Radošovi hlavy úplně do hola, opět mu vyrostly vlasy modré jako vody Božího oka. Jeho kůže se stala na omak drsná, až zrohovatělá a při vhodném světle jdou vidět i náznaky šupin. A také od té doby začíná nosit škorně, protože ho bez nich děsně zebou nožičky, jak rád a často připomíná a nikdy už mu také na nohou nevyrostou husté chlupy, jak je u hobitů běžné.

Co se stalo, se rychle rozkřikne a i Radošovi modré vlasy jsou patrným důkazem oné události. Ostatní děti se Radošovi v lepším případě za zády posmívají, v tom horším ho kvůli vzhledu častují nadávkami, shnilým ovocem a někdy i kameny. To si ovšem Radoš nenechává líbit a jednou takový kámen, který se za letu sám od sebe žhaví do ruda, vrací zpět. Má to za následek dvě věci: 1. Jeník Starohrad bude mít nadosmrti na těle vypálenou jizvu o velikosti přesně toho kamene, který mu Radoš hodil na zpět. 2. Už nikdy si na Radoše žádné z místních dětí nedovolí byť jen křivě podívat. Vlastně se na něj nepodívá ani nekřivě, všechny děti se toho podivného hobita s modrými vlasy bojí, vyhýbají se mu. Zůstává mu tak jediný kamarád a to jeho kumpán ve zbrani Tonda Cimbelín.

Rodina ho drží zkrátka a nikdy mu na jeho otázky, proč se kolem něj dějí ty divné věci, neodpověděli a vždycky to zahráli do autu

Radoš díky tomu zahořkl, stává se agresivním, konfliktním a drzým

Jednoho dne se u nich doma objevuje jeho děd Jindra, o kterém mu do té doby tvrdili, že už nežije. Ten mu prozradí, že je čaroděj a stejně tak i Radoš je od narození čaroděj a objasní mu, že všechny ty záhadné věci kolem něj, je magie, kterou Radoš od narození vládne. Ukáže se také, že o tom celou dobu jeho rodiče věděli a jen argumentují tím, že z jeho praděda se kdysi stala dračí stvůra a on nechtěl, aby Radoš dopadl stejně. Děd mu vysvětlí mu, že v jeh žilách proudí dračí krev a odtud pochází jeho magická síla. Dále mu prozradí, že ho vyhledal proto, že už je stár a nemá dost sil, aby dosáhl svého cíle a to sice najít Bronzového draka, který je naším prapředkem a jehož krev proudí v našich žilách. Chtěl ho vyhledat, aby se od něj učil a pochopil podstatu dračí magie a světa celkově. A věnuje Radošovi svojí hůl, načež mu Radoš slíbí, že to udělá a děd odejde neznámo kam.

Ve skutečnosti na to Radoš dlabe, přestane mít úctu k rodičům a vybíjí si vztek ve městě, stává se pouličním rváčem a jeho nová hůl mu v tom zdatně pomáhá.

Rodiče vidí co se děje, že je Radoš nezvladatelný a tak otec bere úspory a platí mu studia na univerzitě doufajíc v to, že tam jeho divokou magii a povahu zkrotí

Na univerzitě se začíná více zajímat o dědův cíl a svůj slib jemu, brzy však zjišťujě, že ho půlka předmětů nebaví, a navíc se nelepší jeho problémové chování

Někdy v tuto dobu začíná mezi ostatními studenty používat přezdívku Xandar (Radoš Kšanda = Kšanda Radoš → Kšanda R. → Kšandář → KsandaR → Xandar)

Ve třetím-čtvrtém ročníku to zajde tak daleko, že Xandar málem zabije jednoho studenta po tom, co kouzlem zapálí během výuky alchymistickou laboratoř, Xandar je podmínečně vyloučen, ale interní vyšetřování úmysl neprokáže a napadený student pod Xandarovou pohrůžkou odmítá proti němu svědčit

Xandar si ovšem svým drzým chováním vyslouží další tresty a na konci ročníku mu hozí vyhazov

Na přímluvu jeho učitele elementální magie a díky otcovým penězům, je Xandar s doporučujícím dopisem poslán na Halamarskou univerzitu, kde když zjišťují, že nejde o premianta, je už pozdě

Studuje v Halamaru, víc se dozvídá o dracích a dračí magii, zjištuje, že se na univerzitě už nic nenaučí, viz: řeší vnitřní rozpor - myslí si, že je čas posunout se dál mimo zdi univerzity, jelikož cítí, že studiem jeho schopnosti a znalosti potřebné pro nalezení draka již nerozšíří, zároveň chce studium na univerzitě dokončit, aby dokázal svým rodičům, že není jen problémovým hobitem a vysloužil si tak jejich uznání, především uznání svého otce, který je mu od mládí vzorem normálního hobita, kterým chtěl Xandar celé mládí být, když netušil, že je čaroděj

Opět je silně problémovým studentem, zastání nachází u své mistryně elementální magie, což je snad jediný předmět, kde Xandar exceluje a nejsou na něj žádné stížnosti. Belatrix ví o jeho cíli najít draka, podporuje ho v tom, ale zřejmě tím sleduje vlastní cíle. Xandar tohle netuší a věří jí

Na prázdiny jezdí domů do Benátek, odloučením se zlepšil jeho vztah s rodinou, které možná odpustil a vychází s nimi.

Událsoti Apokalypsy, návrat do školy, hůl belatrix, události archeologické expedice

někdy v budoucnu přijme přízvisko/přezdívku Modrovlas.

 
Charakter postavy:

je drzý - podvědomě tak reaguje na nepříjemné situace, viz negativní přijetí od vrstevníků v mládí po událostech zimy 619 k.l.

podvědomě vzdoruje a nedůvěřuje autoritám - začalo to vůči rodičům, po tom, co zjistil, že mu celé dětství tajili, že je čaroděj

převzal za svůj cíl svého čarodějného děda najít Bronzového draka, aby se stal jeho učněm a pochopil podstatu dračí magie

řeší vnitřní rozpor - myslí si, že je čas posunout se dál mimo zdi univerzity, jelikož cítí, že studiem jeho schopnosti a znalosti potřebné pro nalezení draka již nerozšíří, zároveň chce studium na univerzitě dokončit, aby dokázal svým rodičům, že není jen problémovým hobitem a vysloužil si tak jejich uznání, především uznání svého otce, který je mu od mládí vzorem normálního hobita, kterým chtěl Xandar celé mládí být, když netušil, že je čaroděj

rád utápí problémy všedního dne v nadměrném pití - cítí se tak blíž normálním lidem

je háklivý na svou hůl, kterou mu věnoval jeho čarodějný děd

má rád živlovou magii, vyžívá se ve větrných a poslední dobou především ohnivých kouzlech, objevuje v sobě skrytého pyromana

nosí škorně - nerostou mu chlupy na nohou a má je citlivější na chlad jako normální člověk - viz události zimy 619 k.l.

Xandar cítí zášť ke svým rodičům, za to, že mu tajili jeho čarodějný původ a za to, že mu tajili existenci jeho děda, o kterém do té doby neměl ponětí, že existuje a že je taky čaroděj. Odtud pochází Xandarův vzdor vůči autoritám všeobecně a je k nim v tomto směru nedůvěřivý. Zároveň má ale své rodiče neskutečně rád, a v hloubi duše je mu jeho otec vzorem normálního hobita, kterým podvědomě chtěl od mládí být. Proto stále studuje na univerzitě, i když osobně je přesvědčen, že je mu to v osobním rozvoji k ničemu. Nechce však zklamat své rodiče a chce si tím u nich vysloužit uznání, že není jen problémovým hobitem, za kterého ho od dětství měli.


Protože byl od mládí jiný a děli se kolem něj divné věci, rodiče ho bud mezi ostatní děti nepouštěli vůbec a když ano, tak se ho ostatní děti báli nebo ho naopak starší šikanovali, hlavně po událostech ze zimy roku 619 k.l., po které Xandarov zmodrali vlasy a on začal nosit škorně, protože mu byla stále zima na nohy. Zde začala jeho všeobecná drzost, kterou si ventiloval naštvanost za to, že ho okolí neuznává a nemá moc kamarádů.