Nathaniel Fletcher
Nathaniel Fletcher
Current Location
Ethnicity
Children
Gender
Muž
Eyes
Hnědé
Hair
Černé
Aligned Organization
Nathanielova minulost
Teď se jmenuji Nathaniel Fletcher a bezpečné vím, že bohové jsou mrtví. Není to jméno které mám od boha. To skončilo v zakrvácené trávě prérie. Kmen ke kterému jsem patřil je ztracen v popelu minulosti. Náčelník, údajně vyvolený samotným Mannitou zemřel, jeho tělo prostřílené. Můj děd, šaman, kterého údajně vedli duchové byl překvapen stejně jako my ostatní. Ani on nebyl uchráněn. Když přišli Garrettové bohové mlčeli.
Mlčeli, když můj otec vznesl modlitbu za sílu, i když padl. Když je má sestra prosila o záchranu, zatímco si jí jeden z nich jako trofej přehodil přes koně, odpovědí jí bylo ticho narušované pouze plameny hodující na naší vesnici.
Nechápal jsem jak to Mannitou mohl dopustit, když jsem s matkou utíkal žadonil jsem jej o pomoc. Žádné se nám nedostalo. Ani od bohů, ani od lidí. Během týdne nezbylo nic ani z toho mála co jsme měli. Nic kromě pomsty.
Když pomoc nepřicházela zvenčí, museli jsme si pomoci sami. Matka vypátrala statek těch vrahů. A já tam přilákal Je. Tehdy jsem ještě pořádně netušil jak. Znalosti přišly až později. Ale měl jsem instinktivní magické schopnosti. Dost na to abych přilákal smečku Monster ke statku. Málo na to, abych zachránil sestru. Utěšuji se tím, že Monstra jí nabídla víc než lidé. Čistou smrt.
Smečka pak pokračovala k městečku, kde se nám nedostalo pomoci. Záměr to nebyl, ale lítost také necítím. Možná jste o tom slyšeli. Tasconský masakr. Náhodný útok Monster, který smetl Tascon City, přilehlou usedlost a Soreskou osadu. Zaklínači Monstra zabili, případ uzavřen. Koho by zajímalo, že jedna z obětí Monster chybí, když celá usedlost lehla plamenem. Asi některý z obránců převrhl petrolejku.
V usedlosti jsme s matkou našli i proč. Následovali jiného boha. Boha Mamonu, zlata. Horečka jim zatemnila mysl a byli přesvědčeni, že náš kmen střeží zlato. Přitom jediným zlatem které nám patřilo bylo slunce nad prérií. Hořkým paradoxem je, že sami měli víc než náš kmen. Dost na cestu pro mě i mou matku. Co jsme neunesli, zůstalo v plamenech.
Zamířili jsme na sever, do Victorie. Kam jinam? Naše minulost skončila v ohni, doprošovat se pomoci podruhé nebudeme a našince v Sanctě lupě nečeká nic dobrého. Vlastně mi to přišlo příhodné, oba jsme znovu povstali z popela. Nečekal nás lehký život, ale jedno se Victorii musí nechat. Když jeden opravdu chce, šanci dostane. Ano, znamená to práci, tvrdou práci. Neměli jsme skoro nic, moje práce v továrně nás akorát uživila, ale práci jsem dostal. Ano záviděl jsem spolužákům kteří se mohli soustředit jen na školu, ale o to usilovněji jsem studoval když jsem mohl. Trvalo to pár let a stálo mě to jen zbytek dětství. Pak se karta obrátila.
Matka si našla manžela a otčím byl vše, co naše malá rodina potřebovala, vše co jsem já potřeboval. Za to jsem mu navěky vděčný. Za to a za malou sestřičku, která se jim krátce po svatbě narodila. Já měl konečně příležitost uplatnit svůj magický talent. Konečně dost času na studium. V 15 jsem nastoupil na magickou školu. Po dvou letech na akademii a po dalších třech do školy Fénixe. Rychlý postup na někoho jako já.
Talent hrál taky roli, ale proti svým spolužákům jsem měl rozhodnou výhodu. Důvod proč. Už nikdy nikdo z mých blízkých nebude vydán na milost a nemilost monstrům. Ne dokud k tomu budu mít co říct.
Jsem Nathaniel Fletcher, z Victorie, ze země, která stejně jako já povstala z popela a svrhla falešné bohy. Plody naší práce je ocel a jejím hnojivem je náš pot. Aly my se nebojíme těžkostí. Ostatní to nechápou, ale když vaše budoucnost není v rukou bohů, králů či "hrdinů", když je jen vaše vlastní, nic není nemožné.
Comments