V Paláci Bílé královny Report

General Summary

V předvečer Vánoc

Tu noc 23. Prosince se v Portsmouthu vlastně nic moc nedělo. Tenhle večer byl klidný. Až na to, že se v jednom hotelovém pokoji stavěly zdi. A byly to zdi prvotřídní kvality, na které je bourací kladivo málo. Ono vlastně jen přečkat tu noc bylo pro některé obvatele onoho pokoje hotelu White Kriegel poměrně nepříjemné.

Aspoň to ráno se mohl naskytnout pohled na HMS Black Prince, který kotvil v přístavu. Dál od břehu, ne u mola. Na čtyřech kotvách. S vlajkou na půl žerdi. A zásoby přivezené na loď přesně v 9:00.

George a John

V pokoji byla dusná atmosféra. Nora právě řekla, že nedodrží svoji dohodu a že sovy nejspíš nepomohou. George vlastně ani nevěděl, proč to Emanuela tak vytočilo, že ženy dostávají facky. To bohužel byl fakt. Nemělo se to dít, ale muži to bohužel dělali. Na jeho vkus příliš často. Nějak neměl náladu poslouchat jejich hádku. Od té doby, co Nora přitáhla toho Ilju, byla jiná. Mezi ní a Emanuela vstoupilo nějaké divné napětí. Nebylo to Iljou. Ten byl v pohodě, i když hrozně zlváštním stylem. John si ho ale oblíbil, takže George o tom už tak moc nepřemýšlel. Ale teď prostě neměl náladu na to poslouchat ty dva se hádat. Kouknul jedním očkem na Johna a zjistil, že John ho sleduje. Nebylo to tak těžké pochopit, že i on myslí na to samé. Využili chvíle a proklouzli nenápadně pryč. Ani Ilja si toho nevšimnul.

Když byli na chodně oba se na sebe znovu podívali.
"Mám takovej divnej pocit, je tam nechat samotné," řekl George.
"Hele, Emanuel jí nic neudělá. Možná ji trochu naštve, ale to bude cajk. Fakt nevim co to do nich vjelo. Ale teď před akcí fakt nemám náladu řešit tyhle hádky," odpověděl mu John.
"Ale stejně. Přijde mi, že bych měl něco říct, nebo tak něco ..." nedokončil větu George.
"Moc to řešíš. Bude to jako vždycky. Chápej. Ženský. Něco jim přelítne přes nos, naštvou se. Budou chvilku naštvaný a pak zase cajk. Přines jí nějakou kytku a bude to v cajku," jal se vysvětlovat John.
"Ne, tentokrát ne ..." nadhodil George
John jen pozvedl obočí. Dál bylo ticho a ti dva šli mlčky. Vyšli ven z hotelu a vydali se směrem k dokům, kde jak doufali najdou HMS Black Prince. Doplížit se do doků bylo trochu složitější. Jenže byl předvečer Vánoc, takže hlídek bylo málo a nebyly úplně pozorné. Nakonec se jim to podařilo. Jenže tam u mola, kde měl být Prince zakotven bylo prázdno. George zamrazilo. Tohle nebude dobré.
"Tohle není dobré," vydechl George.
"Ne, není," přitakal John.
"Někdo lhal. Ty informace nebyly přesné. Měli bychom fakt rychle zmizet," šeptal George.
"Počkej. To nebude tak jasný. Poslouchej. Jsou Vánoce, třeba ta loď nemusí být u mola. Možná ji odvezli do zátoky a dali na ni Námořní stráž, aby ji nemuseli tak moc hlídat," přemýšlel John.
"No, možná máš pravdu," přikývl George.

Plížili se dál. Museli se vyhnout několika hlídkám, ale v tomhle už měli velkou praxi, takže je to jen zdrželo. Nakonec stanuli na břehu zátoky a koukali na moře. A tam nakonec byla. HMS Black Prince. Temná silueta lodi se rýsovala proti hvězdnému nebi. Svítily na ní jen poziční světla, ale jinak byla loď zdánlivě opuštěná.

John se na ní zadíval. Měl z ní strach. Něco je přepadat konvoje, ale krást celou loď válečnému námořnictvu pod nosem ... to jinčí čaj. John se podíval na George. I ten zamyšleně hleděl na siluetu lodi.

"Já ti nevim. Tohle mi přijde dost ujetý ..." povzdechl si John.
"Je to ujetý. Jenže zároveň je to jediný způsob, jak dokázat zachránit ty lidi na tom vězení. Viděls někdy starou bitevní loď?" optal se George.
"Neviděl," zakroutil hlavou John.
"No, tak to je dvakrát tak velká kráva," opáčil George.
"O, kurwa," ulevil si John a pokračoval: "Dobře, ale jak to provést?"
"Tak to ještě vůbec nevím," zakroutil hlavou George.

Seděli tam na břehu a přemýšleli o lodi ještě notnou dobu. Jenže ať přemýšleli, jak přemýšleli, stále je nic nenapadalo. Ukrást loď byla jedna věc. Ale odvést jí pryč. To chtělo posádku. Jenže kde vzít posádku? Jak tu loď vypravit na moře dřív, než si toho někdo všimne?

Ilja

Seděl na pohovce. Nora právě říkala, že Francesca jim odmítla pomoct, protože porušila dohodu, kterou s ní uzavřela. Musel přiznat, že nebyl v pozici, aby s Francescou něco vyjdnával. Najáda mu stále dávala najevo, že se jí vůbec nelíbí, co jí tam tehdy provedl.

"Ale je to jen pouhá facka!"

Nečekal, že to Emanuela tak rozpálí. Jenže v tu chvíli si něčeho všimnul. Něco, co úplně odvrátilo jeho pozornost od začínajícího konfliktu. Všimnul si, že bar je přerovnaný. Viděl přeházené lahve. Pochopil systém. Dobré a špatné. Tohle udělala Francesca, protože člověk neměl potřebu třídit alkohol. Lidé věděli, který je který. Najáda ne. Tohle ho pobavilo. Najáda nemá odolnost vůči alkoholu. Musel se usmát. Představa blijící sovy ho prostě rozesmála. Ani nezachytil Nořin zlostný pohled, který na něj hodila, když tam tak seděl a usmíval se nad tou představou.

Nora ten alkohol nepila, na to byla příliš střízlivá. Emanuel to ještě nestihl a John s Georgem taky ne. Kam vůbec zmizeli? V čem spočívala ta dohoda mezi Norou a Francescou. Začínalo mu to docházet. A začínal mu mrznout úsměv na rtech

Existuje jediný možný důvod, proč by Nora odmítla. Francesca chtěla její čas. Chtěla dokázat, že dokáže prolomit to její odmítnutí tam z kruhu. Nebo možná chtěla vyzkoušet jestli je fakt dcera rusalky. Což ale znamenalo, že jestliže to teď odmítla, tak musela být před tím zoufalá.

A ta facka. Takže ona musela prožít něco hodně špatného. Někdo před tím jí musel zle týrat. Začínal si myslet, že jí začíná rozumnět.

Jenže pak zachytil její pohled. A věděl, že ta chvíle, kdy se zamyslel a nedal si pozor na myšlenky, ho teď stála celý ten křehký most, který si k ní začal stavět. Místo tenoučké lávky je tam teď zeď. Povzdechl si. Tohle bude složitější.

Campaign

La Resistance!

Protagonists

Emanuel Ernest

Nora

Player Journals

Dobré úmysly vedou do pekla by Emanuel Ernest
Hra skončila by Nora

Report Date

14 Dec 2023

Entry for WorldEmber 2023

Competition Homepage