Prusko - Francouzská válka

Situace v Evropě

Napoleonské války na přelomu století nechaly Evropu po Napoloeonově definitivní porážce u Waterloo v pouze zdánlivém klidu a míru. Napoleonská Francie totiž značně zredukovala počet upírů v klanu Callicantzaro jak ve Francii tak ve Španělsku což rod velmi oslabilo a Lamia, která je velmi fragmentovaná mezi jednotlivé Evropské státy vycítila možnost, jak se posílit právě na úkor rodu Callicantzaro.

Lamia chce především stabilizovat svoji pozici, jelikož nedávná válka 1866 zacloumala její pozicí podobně jako Napoleonské války předtím s Callicantzarem. Lamia si proto dlouhodobě slibuje, že se jí podaří postupně sjednocovat roztříštěné státy na vlně rostoucího nacionalizmu, který se Evropou šíří.

Napětí tak vyeskalovalo zejména mezi Francií a Pruskem. Prusko doufá, že by se mohlo sjednotit s ostatními Německými republikami v jednotnou zemi a tak posílit pozici Lamie v Evropě. Callicantzaro tohle ovšem nechce dopustit, protože ví, že jeho situace je velmi nahnutá a silné a jednotné Německo pro jejich vládu představuje velké ohrožení.

The Conflict

Prelude

Výchozím bodem celého konfliktu je nestabilita rodů Callicantzaro a Lamia ve vládě nad svými územími v Evropě. Callicantzaro má problém udržet vládu nad Španělskem, které si prochází (díky slabé přítomnosti upírů) vládní krizí, která vyústí v to, že v roce 1868 je královna Isabela II vlastním rodem sesazena z trůnu a země se propadá do složitých politických intrik. Callicantzaro se snaží na trůn dosadit portugalského prince Ferdinanda (který je členem Callicantzaro), jenže Španělská větev rodu ho nechce přijmout (aniž by měla vlastního kandidáta - to je kvůli tomu, že velké množství aristokratů v klanu bylo zlikvidováno během Napoleonských válek).

Téhle šance se chopila Lamia, která našla Leopolda Hohenzollernského, který by měl teoretický nárok na Španělský trůn a zároveň zastává názory Lamie, i když jeho příslušnost k jednomu nebo druhému rodu není úplně jasná (Hohenzollernové žijí na pomezí mezi oběma klany). Leopold však není přijatelný pro Francii, která by se tak vlastně (krom maličkého Portugalska) stala poslední výspou Callicantzaro v Evropě což rod nemůže dopustit.

Mezi oběma rody a mezi Francií a Pruskem probíhá velmi aktivní diplomatický spor, který ale čím dál více vázne a vztahy obou rodů velmi rychle padají k bodu mrazu. Francie se snaží napadnout politickou pozici Pruska, aby si tak uchránila svoje postavení a zabránila úpadku svého rodu ve Španělksu. Prusko se snaží využít situace na úkor Francie a doufá, že politickým tlakem na ostatní Německé republiky je donutí se sjednotit. Otto von Bismarck se netají tím, že by nejraději sjednotil všechny Německé republiky právě proti jednotnému nepříteli.

3.1.1872 Francie vyhlašuje válku Prusku, když se ukázalo, že Otto von Bismarck zaslal osobní výhružný dopis (Emžská depeše) princi Ferdinandovi, ve kterém se ho snaží pohrůžkou silou odradit od kanidatury na Španělský trůn

Rozmístění / nasazení vojenských sil

1. týden: 5.-11.1872

Obě znepřátelené strany se snaží získat veřejné mínění na svoji stranu. Rozjíždí se proto poměrně složitá mašinerie propagandy a osočování druhé straně s ospravedlňováním vlastních zájmů ve válce za účelem získání podpory domácího obyvatelstva. V živé paměti kontinentu je ještě válka z roku 1866, kdy mnozí obyvatelé zejména Pruska sami zažili, nebo znají někoho, kdo v ní bojoval. Na Francouzské straně panuje velká sebedůvěra v dobře připravenou armádu, jejíž velitelé pozorně studovali Pruskou taktiku. Na straně Pruska naopak panuje dobrá nálada a vědomí síly vlastní armády z posledního válečného konfliktu.

Francie

Francie začala s mobilizací. Generální štáb začal uvádět v praxi připravený plán. Ale prakticky ihned začal narážet na problémy. Plán není připravený úplně dobře a tak někteří vojáci nedostávají vůbec rozkazy, někteří jsou posíláni na špatné místo. Vojenské sklady najednou nemají požadované zásoby proviantu, munice ani zbraní. Chybí přepravní kapacity. K hranicím proto začínají mířit pouze drobné vlaštovky nejpřipravenějších oddílů.

Prusko a Německé republiky

Prusko má připravený svůj plán mobilizace a přesunu. A na rozdíl od Francie jeho realizace začíná běžet téměř v perfektním pořádku. Skoro vše je tam, kde má být v dostatečném množství. Jednotlivé jednotky jsou tam, kde mají být a mají přesné instrukce toho, kam se přesunout. Ostatní Německé republiky mají jasné smlouvy s Pruskem o vybudování armád a i na jejich straně zatím vše šlape velmi hladce. Na konci týdne se první celé oddíly přesouvají k hranicím a začínají zřizovat zázemí a zásoby.

Novinové články

7.1.1872 - Francie chvátá do zbraně tváří v tvář rostoucím zmatkům

Zprávy z Paříže naznačují, že Francouzské císařství, které před necelým týdnem vyhlásilo válku Prusku, nadále horečně shromažďuje své vojsko na východní hranici. Přestože mezi francouzským lidem panuje silné vlastenecké nadšení, pozorovatelé hlásí, že mobilizaci provází značné potíže. Mnohé železniční tratě jsou údajně přetížené, doprava vojáků i životně důležitých zásob vázne. Vojáci z různých koutů země si stěžují na nedostatek výstroje a důstojníci usilovně shánějí zásoby v Alsasku a Lotrinsku.

Navzdory těmto nesnázím vyjadřuje francouzské vrchní velení důvěru, že rychlý útok zabrání Prusům ve sjednocení jejich sil. Rozsah logistických obtíží je však očividný a mnozí pochybují, zda se proslulá Francouzská armáda na Rýně dokáže vzpamatovat dříve, než Prusko s německými spojenci přejdou ke skutečné ofenzivě.

8.1.1872 - Prusko a němečtí spojenci postupují v přípravách neobyčejně rychle

Úřední sdělení z Berlína potvrzují, že mobilizace v Prusku postupuje s nebývalou efektivitou. Ve spolupráci s ostatními německými státy – Bavorskem, Württemberskem a Bádenskem – vzniká mocné uskupení. Podle dostupných zpráv vyrážejí k Rýnu jeden prapor za druhým, podpořený dostatkem proviantu a moderním dělostřelectvem. Telegrafní spojení mezi Berlínem a hranicemi umožňuje rychlé vydávání rozkazů a přesné slaďování rozptýlených jednotek.

Ačkoliv k velké bitvě doposud nedošlo, spořádané shromažďování německých vojsk vykresluje ostrý kontrast vůči chaotičtějším přípravám na francouzské straně. Odborníci v Londýně se domnívají, že právě rychlost a kázeň mohou Prusku brzy zajistit významnou výhodu. Prozatím však obě strany vyčkávají, připraveny na první větší střet, který podle mnohých přijde co nevidět.

2. týden: 12.-18.1.1872

Ve druhém týdnu války, od 12. ledna do 18. ledna 1872, pokračovaly obě strany především v mobilizaci a upevňování svých pozic, přičemž se teprve začíná rýsovat budoucí hlavní linie střetů. Francouzská armáda se snaží zlepšit chaotické zásobování a přesunout dostatečné síly směrem k Alsasku a Lotrinsku, zatímco pruské (a obecně německé) jednotky již víceméně ukončily shromažďování a zaujaly strategická postavení na druhé straně hranice.

Francie

Francie se všemi prostředky snaží dokončit mobilizaci a přesun jednotek na hranice s Pruskem, aby tak dokázala, že je připravaná na válku rychleji. Jenže to se jí čím dál více nedaří. Na hranice doputují jednotky s neúplným stavem, bez dostatečných zásob. Někteří vojáci jsou roztroušení po celé východní části Francie. Doráží ke svým jednotkám pozdě, nebo vůbec. Zásoby dorážejí chaoticky, nebo ke špatným jednotkám. I přes tyto potíže se císař Napoleon III. ukáže na frontové linii aby sám osobně zahájil první ofenzivu.

Prusko a Německé republiky

Prusko velmi hladce dokončuje svoji mobilizaci. Jednotky se spořádaně a efektivně přesouvají na místa určení, především díky dobré železniční síti. Mají zásoby včas a v dostatečném množství. Ke konci týdne jsou už všechny armády na místech svého určení. Celá Pruská armáda čeká na povel k útoku nebo dokud průzkum neobjeví nějaké vhodné místo ve Francouzské linii. Dřív než se však tohle stačí udát, Francouzi zaútočí.

První krev 18. leden - bitva u Saarbrückenu

by DALL-E

Sám francouzský císař Napoleon III. dá povel k útoku a Francouzská armáda překročí Pruskou hranici k malému městečku v Alsasku - Saarbrückenu. Jedná se o propagandistický útok. Armáda Francie zdaleka není připravená na rozsáhlou ofenzivu. Ale i tak Francouzské jednotky brzy z rána postoupí za Pruskou hranici a napadnou malou posádku městečka Saarbrücken. Následuje prudká palba, ve které Francie poprvé použije mitrailleusu - první skutečně rychlopalnou zbraň. Prusové se s minimálními ztrátami stahují a již v 10 hodin dopoledne je Saarbrücken ve Francouských rukou. Je to malé bezvýznamné vítězství, ale Francie ho nutně potřebuje. Zprávy o chaotické mobilizaci už nejsou žádným tajemstvím a tak je potřeba ukázat, že armáda je schopná útočit. Prusové nejsou znepokojeni. Jejich celá armáda zaujala postavení za hranicí. A teď konečně vědí, kde se Francouzi nacházejí.

Novinové články

16.1. - Válečné přípravy v plném proudu!

Válečné dění na evropském kontinentu i nadále poutá pozornost našich čtenářů. Podle zpráv z Paříže a Berlína zůstává situace mezi Francií a Pruskem napjatá, přestože dosud nebylo zaznamenáno žádné zásadní vítězství na jedné či druhé straně. Obě země se zejména snaží zefektivnit mobilizační opatření: Francie bojuje s nedostatky v zásobování a přesunech jednotek, zatímco Prusko a jeho němečtí spojenci udivují pozorovatele svou rychlostí a organizací.

Francouzský tisk, citovaný našimi korespondenty, nepolevuje v burcování veřejnosti. V Paříži panuje patrný patriotický zápal a vojáci jsou každodenně vypravováni k východní hranici. Mnozí však poukazují na chybějící materiál a omezenou kapacitu železnic, jež brání plynulému vysílání posil na bojiště. Císař Napoleon III. se nachází v blízkosti Alsaska a Lotrinska, údajně se snaží osobně dohlížet na přípravy ke střetu, avšak sám se potýká s nedůvěrou některých svých generálů.

Naopak pruské armádní velení hlásí, že proces shromažďování hlavních sil je víceméně dokončen. Moderní systém telegrafních spojů mezi Berlínem a polními štáby zajišťuje rychlou komunikaci, a podle nejnovějších zpráv jsou jednotky připraveny reagovat na jakýkoli francouzský útok. I spojenci Pruska – Bavorsko, Württembersko a Bádensko – vykazují nebývalou soudržnost.

Přestože někteří komentátoři očekávali zásadnější bojové operace již koncem tohoto týdne, zdá se, že skutečně velké bitvy se teprve blíží. Pozorovatelé na obou stranách přesto varují, že se může jednat o velmi krvavý konflikt: Prusko disponuje silnou vojenskou organizací a Francie, byť doposud poněkud chaotická, doufá, že její vojáci na Rýně dokážou v pravou chvíli udeřit.

V Londýně panuje přesvědčení, že v nejbližších dnech může nastat první významný střet, jenž ukáže skutečnou převahu jedné či druhé mocnosti. My v The Times budeme i nadále sledovat vývoj a přinášet našim čtenářům podrobnosti o dramatických událostech, které mohou ovlivnit celé evropské dějiny.

19.1. První krev!

Z evropského kontinentu přicházejí první zřetelnější zprávy o otevřeném vojenském střetnutí mezi Francií a Pruskem. Podle našich korespondentů došlo včera, 2. srpna, k menší bitvě nedaleko Saarbrückenu. Francouzská armáda se prý rozhodla nepřítele překvapit a uskutečnila útok, aby tak demonstrovala, že je schopna vést ofenzivní operace i navzdory všem nedostatkům ve vlastní mobilizaci.

Za francouzskou stranu se boje účastnil i císař Napoleon III. se svým synem. V Paříži je tento fakt oslavován jako příklad osobní statečnosti a důkaz, že císař podporuje vojáky přímo na frontě. Přestože se pruské jednotky následně stáhly, mnozí pozorovatelé varují, že skutečná síla Pruska a jeho německých spojenců se teprve projeví. Saarbrücken samotný měl být pouze předním strážním stanovištěm, které nemělo odolávat většímu útoku.

Z francouzského tábora zaznívá přesvědčení, že tato drobná porážka pruské posádky je počátkem úspěchů na Rýně. Vojenské velení však nezastírá, že jde spíše o symbolický význam prvního získaného kousku nepřátelského území. Odborníci na válku v Londýně připomínají, že ztráty jsou relativně malé na obou stranách, a nedokážou odhadnout, zda Francie dokáže udržet ofenzivní postavení, nebo zda Prusko brzy přejde do protiútoku.

Podle zaslaných depeší se zdá, že hlavní pruské síly stále drží pozice blíže k hranici a jsou připraveny kdykoli reagovat na francouzské akce. Přesto je v berlínských novinách patrná určitá míra překvapení, neboť mnozí očekávali, že první výstřely budou naopak vedeny z pruské strany.

V Londýně se na události u Saarbrückenu díváme s obezřetným zájmem. Ačkoli zatím nelze hovořit o zásadním obratu ve válce, střet se stal první reálnou ukázkou sil mezi oběma soupeři. Všichni nyní vyhlížejí, zda v nejbližších dnech dojde k dalším, rozsáhlejším bitvám, které by skutečně rozhodly o osudu tohoto vyhroceného konfliktu. The Times bude i nadále přinášet nejaktuálnější informace z bojiště i zákulisí obou dvou impérií.

Typ Bojiště

Land

Datum začátku

3.1.1872

Belligerents

Francie

Prusko

Strength

370 000 vojáků

500 000 vojáků

Casualties

Objectives

Francie chce porazit Prusko, aby si rod Callicantzaro mohl zachovat vládu nad Španělskem a Francie z pozice moci mohla dosadit koho chce. Zároveň chce zabránit tomu, aby se Prusko sjednotilo s ostatními Německými republikami do jednoho silného státu.

Hlavním cílem Pruska je pomocí válečného tlaku a nutnosti jednotlivých Německých republik spolupracovat s Pruskem, sjednotit tyto země pod jednu společnou vládu a tak vybudovat v Evropě jeden skutečně silný stát, který by byl stabilním zázemím pro klan Lamie. Sekundární cíl je oslabit vliv rodu Callicantzaro a dosadit na trůn Španělska někoho, kdo bude více nakloněn politice klanu Lamia.