24.1.2024 - Iljo! Jdu do baráku! Report
General Summary
Město bylo ztichlé. Zasněžené ulice prázdné. Ale nebylo to tím, že by spalo. Ani zdaleka ne. Naopak město žilo neviditelným tepem. Byl večer 24. Prosince a lidé se scházeli u vánočních stromečků, u večeří v rodinném kruhu. Aby vzdali díky svému osvoboditeli Ježíši Kristu. Aby si přopomněli, že to on je vyvedl z temnoty na světlo z područí příšer, bestií a čarodějnic do věku, kterému vládnou pouze lidé. Nebo aspoň tak to bylo oficiálně. Mnozí se prostě sešli, protože si chtěli dát dárky, nebo se jen vidět. Kdo nemusel být v práci, byl doma a snad i v pohodlí vánočního plápolajícího krbu.
Ale ne všichni mohli být s rodinami. Někteří byli ve službě i když bylo jasné, že se toho moc nestane. A nejinak tomu bylo i na velitelství Námořní stráže. Službu konající poslíček polehával na gauči v komunikační místnosti. Radista si četl knížku a čekal, jestli náhodou nezačne cvakat telegraf. Nemyslel si, že se tak stane, ale musel tu být. Nevadilo mu to. Doma by se stejně akorát pohádal s matkou a manželka by ho v tom ještě taky vymáchala. Tady měl klid.
Venku postávala stráž. Vojáci podupávali, aby se aspoň trochu zahřáli. A tak si ani nevšimli dvou stínů, které proklouzly tmavou ulicí směrem k velitelství.
Když vlezli dovnitř, byl Ilja fascinován. Nikdy předtím nebyl tam, čemu se říkalo velitelství. Fascinovalo ho, že lidé dovedli armádu k takovému pořádku. Jasně, armády fungovaly i za jeho času, ale byl to spíš shluk, kterému se kníže snažil dát nějaký řád. Jasně, Mongolové měli armádu disciplinovanější, ale zase to bylo spíš o tom, že ono prostě bojovali tak nějak organiciky, věděli co mají dělat a kdy to mají dělat. Ale tady tihle, ti měli přesně daná místa. Každý věděl, co má dělat, kde má stát. To ho nepřestávalo fascinovat. A tak ani moc nedával pozor na to co dělá. Jen automaticky kryl Emanuelovi záda.
Snažil se pochopit, co je klíčem organizace, jak to celé funguje. Fascinovaly ho mapy, takhle detailní nákresy dřív nikdy neviděl. A to nebylo jen město, to byl celý ostrov. Tak nějak si asi domyslel, že to je ostrov, nebo spíš kontinent na kterém se právě teď nachází. A o té velké mapě, to by mohlo být to, čemu se říká svět. Nebo Země. Najednou si připradal strašně ztracený když viděl, že ten obrovský ostrov, který zatím viděl jen z maličkaté části je na té mapě úplně pidi.
Ilja si snažil dát dohromady věci, které se už stačil o tomhle světě dozvědět. Respektive snažil si dát dohromady obrázek současné armády. Viděl zatím jen malou ukázku toho, co zbraně dokážou. A tak se mu hrozně nedařilo dostat to všechno dohromady. Měl pocit, že je to strašně špatně. Jak je možné, že lidé dokázali dotáhnout boj na takovou úroveň, ale neobrátili se proti upírům. Vždyť přece ani upír není dost rychlý, aby uhnul letící střele. Šípu jo, ale ne střele. A stříbrné střelivo? Vždyť to muselo být snadné. Tohle si prostě nedokázal srovnat. No a tak zapomněl zavřít ty zatracený dveře.
Když se mu podařilo Emanuela znovu najít v horním patře, měl takový zvláštní vyplašený pohled. Pozvedl obočí, ale Emanuel nic neřekl. Tak se Ilja vrátil ke svým myšlenkám. Přemýšlel, jestli by lidé měli nakonec s takovými zbraněmi šanci. A pořád si musel říkat, že ano, že upíři jsou sice rychlí, nadlidsky silní, ale tyhle dva faktory prostě ty zbraně eliminují. A pak si uvědomil, že lidem chybí schopnost upíra zničit. Lidstvo nemělo způsob, jak zabít upíří stín na druhé straně. Tady mohli bojovat jak chtěli, ale upíři se budou vracet, protože jejich stínů se nikdo nedokáže dotknout. O to se Loterie starala velmi dobře.
Mezi tím ... někde v Portsmouthu
Bylo jí příšerně blbě. Podařilo se jí nakonec po dlouhém boji odlepit ze střechy a najít si místo u moře, kde se mohla umýt. Jenže ta voda byla tak hrozně studená. Vůbec se jí nechtělo se té vody ani dotknout. Byla zoufalá. Strašlivě smrděla, měla slepená křídla, takže se jí létalo těžce. A byla ztracená. Vlastně ani nevěděla na koho se obrátit. Nechtěla, aby jí takhle někdo viděl. Jenže voda byla táák mrazivá. Kdyby mohly sovy brečet, tak by Francesca brečela
by BING Image creator
Rewards Granted
Emanuelovi se nakonec podařilo dostat do plánovací místnosti Námořní stráže v Portsmouthu. Pročíst denní rozkazy, rozpisy služeb. Tedy jinak řečeno najít snad všechny užitečné informace o tom, co se bude dít okolo HMS Black Prince.
Emanuel Ernest
Nora
Report Date
06 Feb 2024
Komentáře