22.7.2024 - Vánoční večírek pokračuje Report
General Summary
Svítání
Bylo po boji. Ale to neznamenalo odpočinek. Naopak. Začal další strašlivý boj. Boj s časem. Paluba Prince byla celá od krve. Od čerstvé lidské krve i prapodivně černé upíří. 40 se postavilo upírovi. Bojovali a nezaváhali. Teď byli posekaní a pořezaní od upírových pařátů, které si naštěstí nevybraly žádnou oběť. Jen spoustu lehkých, ale i nějaká vážnější zranění. Řezné a sečné rány bylo potřeba vyčistit, zavázat, některé sešít. Lidé padali únavou. Ždímali ze sebe poslední zbytky sil. Odhodlaně nosili nosítka s těmi, kteří už nemohli stát. Pomáhali si navzájem. Přinášeli obvazy. Obvazovali se navzájem. Paluba pokrytá krví. Ale přes strašlivou únavu je cítit úleva.
Svítá!
John dodržel svoje slovo. Stáli a všichni vidí svítání. Tady má odboj svoje tvrdé jádro, které půjde do všeho. Anna, Elizabeth a Grace se společně opíraly o stěnu. Na smrt unavené. Anna bledá ztrátou krve. Ale v jejích očích byl vidět planoucí oheň. Oheň poznané svobody a vzrušení z boje. Edward seděl naproti a sledoval Grace. Věděl, že si vybral dobře. S Grace může jít až na samotný konec světa a ona půjde s ním. Mary, Martha a Margareth spaly v mezeře mezi děly. Všechny ovázané, na smrt unavené, ale v dobré náladě.
John
John konečně sklopil zbraň. Potlačil úlevné vydechnutí. Bylo po boji. Dokázali se udržet. První střet s upírem a dokázali to. Podíval se okolo sebe. Byla to pořádná spoušť, to musel uznat. Ale viděl v očích okolo pomalu ustupující strach a nastupující adrenalin a vzrušení z přestálého boje. Otřel si rukávem z čela pot, aby zjistil, že to není pot, ale krev. Začal závod s časem. Bylo potřeba se postarat o spoustu lidí. John si někde sehnal obvaz a sám se zavázal. Šel pomáhat nosit cokoliv bylo potřeba.
O hodně hodin později už byl ošetřený pořádně. Vlastně ani nevěděl, kdo ho ošetřil, nejspíš sama Nora. Docela dost se v tom vyznala. Vytáhl z kapsy doutník a připálil si. Viděl svítání a ovíval ho studený mořský vítr, příjemně chladil pálení ran. Tohle byl důvod, proč byl v odboji. Miloval ten fakt, že s sebou pořád může nosit skoro tolik zbraní, kolik chce. Miloval boj. Nebál se smrti hledět do tváře. Už za sebou měl spoustu potyčekl, ale tohle byla první, kdy si nemohl poradit sám a musel se spolehnout výhradně na ostatní. Dokázali to. Viděl všude okolo sebe, jak tohle pozvedlo ducha. Po té porážce, kdy se odboj ohnul a padnul na kolena do bláta, teď zase stáli rovně. Tohle dalo lidem pocítit jejich moc. Tohle dalo lidem pocítit tu svobodu. Přesně to, co na odboji miloval.
Spokojeně pokuřoval doutník, který vybrakoval z kapitánovy kajuty a přihnul si z placatky, kterou si naštěstí stihnul doplnit před tím, než tam vlítla koule a všechno to rozbila. Čekalo je ještě spousta práce, ale už teď věděl, že ty skotské holky možná vypadají křehce, ale jsou trvdé jak podrážky. Tolik upřímné zuřivosti dlouho u nikoho neviděl. Ten Elizabetin výraz na tváři, když ustřelila upírovi vrchní část hlavy z bezprostřední blízkosti jen tak nezapomene. Musel se tomu zasmát.
George
Bylo po všem. Konečně byli všichni ovázaní a George měl čas přemýšlet. Ale nedokázal říct, jestli přemýšlení je zrovna to, co chtěl dělat. To, co právě zažil bylo naprosto šílený. Vůbec nechápal, jak to dokázali všichni přežít. Nedokázal pochopit, jak John dokázal ty lidi tady na tom místě udržet. Měl co dělat, aby neutekl. Něco je bojovat proti lidem. Ale upír je jiná liga. Ty jeho drápy byly všude. V jednu chvíli naprosto všude. Ruce se mu třásly. Ale nesměl na sobě dát nic znát. To poslední co chtěl bylo, aby někdo viděl, jak strašný strach měl a že ještě chvíli a byl by to on, kdo uteče. A strašně se za to styděl. Protože ty holky. Ty drobné skotky tam stály a neutekly. Ba dokonce ani nejspíš nepřemýšlely o tom, že by utekly. Promnul si oči. Byl idealista. Chtěl být v odboji, aby dokázal porazit systém v jeho vlastní politické hře. Nebyl bojovník. Proto odešel z armády. Věděl, že na takovéhle bojování prostě nemá odvahu. Nevadilo mu riskovat, dokonce by přísahal, že mu nevadilo jít do potyček s lidmi, ale tohle bylo šílenství. Jako zázrakem nikdo neumřel. Jak vůbec můžou pomýšlet na to, že by šli zabíjet nějakého jiného. Nebo další! Jeho pohled se rozostřil. Věděl s naprostou přesností, že Emanuel se nechá Iljou překecat, že půjdou zabít nějakého dalšího upíra. Sotva přežili tohle. Jako zázrakem všichni. Šílenci!
George se nepřítomným pohledem podíval nad sebe. Nejdřív si myslel, že tam stojí John. Ale pokud věděl, tak John neměl parohy. Stál nad ním velmi statný muž ve zvláštním dlouhém plášti. Neviděl mu do tváře, ale jeho hlava byla orámována černými vlasy spadajícimi až na ramena. A hlavně, měl parohy. Jelení parohy! Muž mu podával ruku, aby ho zvedl ze země: "Ztratil ses, ale já ti pomohu najít tvou odvahu." George přijal jeho ruku a muž ho zvedl na nohy. George se s trhnutím probudil, aby zjistil, že muž je pryč. Nejspíš se mu to jen zdálo.
Ilja
Nevěřil vlastním očím. Oni se dokázali udržet proti upírovi bezeztrát! To bylo něco pro něj doposavad nepředstavitelného. Takže lidé nakonec mají vůli bojovat. A evidentně mají i zbraně, které pro upíry už představují hrozbu. Měl pravdu, že částečně eliminují upíří rychlost. Pomohl nosit raněné, pomohl ošetřovat, měl znalosti felčasrtví, takže pomohl, jak se dalo. Ale potřeboval přemýšlet. Jakmile to bylo možné, tak se vytratil pryč a vylezl si na můstek. Aby mohl nerušeně přemýšlet. Vlastně ani nejdřív nevěděl o čem. Ale potřeboval chvilku klidu na to si to srovnat.
Byl nesmrtelný. Teď už to věděl. Tam na křižovatce ho upír probodnul (sakra tenhle byl fakticky rychlej), ale jemu se nic nestalo. Zhola nic. Navíc cítil, že rány na těle se pomalu hojí. Doslova to cítil, jak mizely. Ještě to nikomu neřekl. Zatím nevěděl, jak by na to mohli reagovat. Cítil, že jeho tělo pomalu dostává novou sílu. Sílu, kterou před tím neměl. Muselo to znamenat jedinou věc. Veles si musel uvědomit, že Ilja je zpátky. A zároveň to muselo znamenat, že Veles bude chtít, aby Ilja začal plnit svoji část přísahy. Povzdechnul si. Koukal na moře za úsvitu. Tolik vody v životě nikdy neviděl. Skoro, jako by mu to moře chtělo připomenout k čemu se zavázal. Ta nekonečná masa říkala: "Koukej, kolik upírů musíš zabít!" Uvědomoval si, že tohle bude trvat celou věčnost a celou věčnost bude bojovat dokud se mu to nepodaří.
Pohledem se vyhýbal tančící Francesce. Měl pocit, že ho tím tancem záměrně provokuje. Ne, nezkoušela na něj svůj šarm. Překvapivě nezkoušela šarm na nikoho. To bylo u najády podezřelé. Ale stejně se nemohl zbavit dojmu, že to na něj zkouší jinak. Jako pomstu za to, co jí udělal v kruhu. Skoro by přísahal, že si dala za cíl ho svést. Zavrtěl hlavou a začal jí ignorovat. Fakt, že se na zábradlí přesunula tak, aby na ní i teď viděl, ignoroval ještě okatěji.
Cítil, že se blíží doba, kdy bude muset jít do konfliktu s Norou. Jeho úkol byl někde jinde. Jestliže měl uspět, potřeboval použít moderní zbraně a jak viděl, to obnášelo černý prach, jak mu říkali. A ten vybuchoval a měl obrovskou sílu. A věci, co vybuchují se nedají pořádně směrovat. A to znamenalo civilní ztráty. A to se Noře nebude líbit. Přemýšlel, jestli existuje nějaká jiná cesta. Ale začínal mít pocit, že čím déle bude nečinný, tím víc ho Veles požene vpřed. Veles chtěl chaos!
Francesca
by DALL-E
Sova přistála na zábradlí. Bylo po boji a upír byl pryč. Konečně si mohla oddychnout. Zvědavě si prohlížela situaci. A pak ji ucítila. Krev. Spoustu krve. Spoustu krve, kterou nikdo nehlídá. Opatrně přeletěla blíž a posadila se na zábradlí u schodů. Byla tam spousta zraněných. Spousta krve, kterou už nikdo nepotřeboval. Kterou dobrovolně darovali, aby se ubránili upírovi. Zarazila se. Tohle přece nemůže. Ale proč by ne? Kdo jí za to vynadá? Emanuel? Ten stěží. Nora? Tak se s ní nebude bavit. To jak Francescou opovrhovala, to jí jen tak nezapomene. Morální zábrany padaly velice rychle. V nestřeženou chvíli vlétla dovnitř. Tolik krve! A všechna byla její!
Nadechla se a ... vzala si všechno. Její proměnu nikdo nepostřehl. Věděla, že tohle jí vystačí přinejmenším na týden, možná déle. Dost času na to, aby si našla někde nějakou sprchu. A pak si trochu užila. Na tváři se jí mihnul ďábelský úsměv. Spousta času ...
Procházela lodí a viděla spoustu zraněných lidí. Cítila tu bolest. Ale nevěděla jak může pomoct. Neuměla léčit. Nevyznala se v bylinkách jako rusalky. Byla jen hloupá vodní nymfa. Ale pak jí napadlo. Vzpomněla si na písničku, kterou jí zpíval Duch Řeky, když byla ještě malá najáda a byla nemocná.
"Pomůžu. Sice neumím léčit, ale možná dokážu pomoct i tak." Vlastně ani nevěděla, jak to má udělat a jestli to bude fungovat. Potřebovala jen vypadat, že pomáhá. "Zkusím to tak, aby to vypadalo důležitě, že vím, co dělám," pomyslela si. Přiložila ruce na čelo a pak na břicho a začala zpívat písničku. Dětskou písničku. Kterou zpívá Duch Řeky, když jsou malé najády nemocné. Ale důležité bylo, že slovům nikdo nerozumněl. A tak vypadala důležitě. Pomáhala. A nakonec obešla spoustu zraněných a každému zazpívala tu dětskou písničku. Líbila se jim. Usínali krásným bezesným spánkem. Tak nějak tušila, že to je dobře. Ale jistá si nebyla.
Když skončila se zpíváním, zjistila, že je strašně od krve a nejde se toho zbavit. Už zase byla špinavá. A tady byla na lodi, kde nejspíš nebude kde se vykoupat. Tady totiž žili muži a ti měli tendenci být na takových místech strašně špinaví. Povzdechla si. Ale i tak šla hledat. Třeba aspoň nějaká káď. O to větší bylo její překvapení, že našla celou koupelnu. Dalo jí chvilku práci zjistit, jak to celé funguje. Vlastně zkoušela hýbat vším, co vypadalo, že by se mohlo hýbat. Nakonec se jí to podařilo. Nejdřív se málem opařila horkou vodou, ale nakonec zjistila, jak si nastavit příjemně teplou vodu.
Když byla znovu čistá šla si hledat zábavu. A spatřila, jak Ilja stojí na můstku lodi. Hm, na to se podívejme ...
Rewards Granted
Created Content
Vybrané novinové články z 27.12.1871
London Times - Možný konflikt na obzoru?
Kvůlí sílícímu napětí mezi Pruskem a Francií je Home Fleet povolána na nenadálé cvičení do Severního Moře! Diplomatické vztahy mezi Francií a Německými státy v čele s Pruskem jsou na bodu mrazu. Prusko tlačí na ostatní Německé státy a spokly ke sjednocí, ale nenacházejí zatím jednotnou notu. Francie je silně znepokojena a vystupuje otevřeně proti uznání Německého spolku za jednotnou zemi. Královna se proto rozhodla, že je čas oběma zemím připomenout, kdo vládne na moři a tak je povolána Home Fleet v četně starších válečných lodí HMS Warrior a HMS Black Prince, kteří oba míří nejspíše do Severního moře.
Portsmouth Newsletter - Podivná mlha
Město bylo větší část včerejška zahaleno velmi zlváštní mlhou, kterou si místní nedokáží vysvětlit. Vyzpovídali jsme několik místních starousedlíků a všichni se shodli na tom, že takovou mlhu ještě nepamatují. Máme potvrzené informace, že se v mlze ztráceli lidé a celé město se až do večerních hodin nacházelo v totálním chaosu. Naštěstí se zapadajícím sluncem se mlha rozpustila a město se pomalu vrací k normálnímu životu. Budeme pečlivě sledovat situaci, jestli se taková mlha někde neobjeví znovu!
Canterbury Journal - Targická nehoda v Gillinghamu!
Dnešní noci se u Gillinghamu stala strašlivá nehoda. Na starší válečné lodi HMS Diomede, která byla společně s HMS Dolphin pověřena odtažením vězeňské lodi Defiant, se vyskytl nenadálý požár, který vedl až k explozi na palubě Diomede. Požár naneštěstí přeskočil i na HMS Dolphin, která však na rozdíl od Diomede dokázala doplout na mělčinu. Na místě je spousta raněných. Podle několika svědků celé tragédii předcházela série menších výbuchů. Při tragédii bohužel zemřeli všichni námořníci na palubě HMS Diomede, která podlehla požáru pravděpodobně spojeného s explozí muničního skladu v důsledku požáru. Defiant se potopil o několik mil dále, ale máme zatím nepotvrzené zprávy, že někteří zločinci možná mohli doplavat na břeh. O dalším průběhu vás budeme informovat. Místní úřady varují, abyste se nesnažili utečence kontaktovat a raději o jejich pohybu informovali strážníky.
Emanuel Ernest
Nora
Příliš unavená na myšlení by Nora
Report Date
23 Jul 2024
Komentáře