21.12.2024 - V mumraji Manchesteru - Report
General Summary
Manchester
Ilja procházel městem, které se pomalu rozsvěcovalo světly plynových lamp, jak mizelo denní světlo. Vůbec nevěděl, co má dělat. Co chce dělat, co bude dělat. Neměl cíl a to ho štvalo. Chtěl se ponořit do bitvy proti upírům. Ze začátku byl nadšený, jaké zbraně dokázali lidé vynalézt. O kolik ty zbraně stírají rozdíl mezi upírem a člověkem. Jenže záhy přišlo vystřízlivění. Použít zbraň se ve společnosti nenosilo. Lidé to nechápali. Upíři už vládli tak dlouho, že majorita společnosti už prostě tenhle fakt přijala a nechtěla se nechat vykolejit ze svých pohodlných životů. Většina se vlastně ani nemusela bát. Loterie totiž vybírala jen lidi s nadáním. Lidi, kteří toho mohli tolik dokázat. Jenže místo toho byli potichu odstraňováni a je jen otázka času, za jak dlouho z lidské populace naprosto zmizí lidé schopní vnímat hlas Matky. Byl z toho rozčarovaný, nedokázal to pochopit. Zlobil se na sebe, že se dost nesnažil pochopit Nořin pohled na svět. V nitru totiž cítil, že Nora má pravdu, jenže zároveň věděl, že majorita lidí tak nefunguje. Lidé se nadchnou pro ideály. Jenže nevěděl jak to udělat. Jak skloubit pravdu s ideály. Má se snad stát potulným žrecem a vykládat lidem o hlasu? Hledat ty, kteří by ho dokázali zaslechnout a těmi se obklopit? Nebo by se snad měl stát bojovníkem za pravdu a zkusit politiku? Nebo ještě hůře, stát se psancem, který bojuje za správnou věc?
Nevěděl, ale jeho kroky ho instinktivně vedly k nádraží. Že tam došel si uvědomil, až když stanul před jeho vstupem. Ven proudila poměrně početná skupinka lidí. Nejdříve jim nevěnoval pozornost, ale pak mu jeho vrozený instinkt předhodil varování. Skupina lidí je příliš velká. Byli to samí muži v civilním oblečení. Šli jako dav ven z nádraží. Náhodnému pozorovateli by to nepřišlo divné. Přijel vlak, cestující vystoupili a jdou z nádraží ven. Jenže na druhý pohled ta skupina byla příliš velká. Byli příliš blízko u sebe. Nebyla tam žádná žena. Všichni měli dlouhé kabáty a klobouky. Přemýšlel jestli má Noru varovat. Jenže nevěděl jak. Jak to dělají?
Vešel do nádražní budovy a koupil si lístek do Londýna. Tak nějak mu přišlo jako dobrý nápad odjet do centra moci upírů. Doufal, že když se dostane tam, tak ho třeba něco napadne. Dalo mu práci se zorientovat v tom, co vlastně má dělat dál, ale nakonec se přez četné dotazy dokázal dostat do vagonu vlaku, o kterém předpokládal, že pojede do Londýna. O chvíli později si všimnul maličkaté sovy, kterak sedí na traverze nahoře pod střechou. "Takže poštu bychom měli," začal hledat něco, čím by mohl psát a na co by mohl psát. Když v tom mu došla jedna věc. Neumí číst ani psát. "Je mi líto, sovičko, dneska nic nebude. Leť, než se tu udusíš tím kouřem," řekl polohlasně. Sýček zatřepotal křídly a potichu vyklouzl z nádražní budovy vstříc nočnímu Manchesteru.
Peterborough
by DALL-E
George seděl za oknem a pozoroval vánici. Venku začínalo pomalu svítat, jenže sníh se nechtěl nechat utišit přicházejícím dnem. V tomhle počasí nemůže nikam dál jít. Nemohou pěšky, nemohou kočárem. A začínal si být skoro jistý, že během dneška si někdo přece musí všimnout toho zakrváceného kočáru. Respektive, byl si téměř jistý, že ten kočár přitáhne pozornost stráží a díky tomu si všimnou, kolik krve je uvnitř.
Scéna s nemocnou ženou jim evidentně prošla. George si byl jistý, že hostinský zatím nemá podezření, že by Mary mohlo být něco jiného než, že je nemocná. Měli docela štěstí. Herbí ránu opatrně převazovala. Už to nekrvácelo, Alice odvedla dobrou práci a zádlo se, že se rána začíná hojit. Jenže to také znamenalo, že s Mary nemohou pohybovat, jinak hrozí, že se rána zase otevře. George si začínal připadat v pasti. Přes léto to bylo v pohodě. To se dalo zmizet v přírodě a počkat na lepší podmínky. Doléčit zranění mimo civilizaci, někde se ukrýt a počkat, než dotyční mohou zase bezpečně chodit. Jenže teď v zimě to nešlo. Jít s Mary ven do té vánice byla sebevražda. Museli být vklidu a v teple.
Celá situace vypadala ze začátku poměrně snadno. Měli jet napřed, aby zbytek skupiny dorazil za nimi. Jenže teď tu trčel v hostinci. Neměl žádné zprávy o tom, kde je zbytek. Ani za jak dlouho dorazí. Vojáci tady značili nějaké neurčité potíže, se kterými se zbytek musí poprat. Jenže na něj samotného brzo dopadne podezření, jelikož s sebou má zraněnou ženu. "Shit!"
Musí se nějak zbavit toho kočáru. Pokud se mu povede tohle, tak by mohl Mary prohlašovat za nemocnou a pokud si dají extra pozor, tak se jim podaří ani nic dál nezakrvácet, takže by celá šaráda s nemocí mohla vyjít.
V tom si všimnul, že na protější straně sedí malý sýček. Pootevřel okno. Sýček přeletěl. K nožce měl přivázaný krátký vzkaz. George ho dovázal a papír rozvinul: "Kámo upřímnou soustrast, babička umřela. Nemohli jsme nic dělat, Peterborough je škvára. Máme kramfleky. Asi bys měl jít hodit oko na starouška," stálo na papíře Johnovým škrabopisem.
Takže jsem v tom sám a jsem v pěkný voleprdele, blesklo mu hlavou.
Character(s) interacted with
Proběhla komunikace mezi Hanzou a Odbojem ohledně toho, kdy a kde se setkají s důvěrníkem Hanzy, který by jim měl pomoci založit konto u Švýcarské banky a pak zprocesovat převody patřičných částek na konta Odboje.
Zápis těchto dopisů je v diskuzi:
La Resistance
Discussion Boards
Dopisy
Sat, Dec 21st 2024 08:41
Tady budou uveřejněny všechny dopisy, které si Nora a Emanuel společně vymění s třetí stranou.
Notes
Ilja se rozhodl, že se s Odbojem rozloučí, a že se vydá hledat svůj vlastní cíl v tomhle světě.
Během tohohle hraní se Nora s Emanuelem rozhodli konečně kontaktovat Hanzu s tím, že chtějí založit účet u Švýcarské banky. Po nějakém úvodním vyjednávání s Hanzou se sešli s jejím důvěrníkem, který jim byl představen jako Willam Black. S ním se dali do rozplétání celého bankovního problému. Pan Black se zatím jeví jako ochotný Oboji skutečně pomoct získaz peníze od Hanzy.
Emanuel Ernest
Nora
Report Date
21 Dec 2024
Komentáře