Trojhradí
"Čím to, že země trojhradské toliko tíhnou k temným mocnostem? Mnozí by se opovážili tvrdit, že tímto místem byl Strážce svržen do svého vězení a že tyto brány do Podsvětí jsou stále otevřeny."
– Cestopisy mistra z Dreihaltu
Obecné informace
Současnou hlavou knížectví je Dan III. Țepeș, jehož rodina sídlí v hlavním městě Slobozii. Trojhradí je svobodným knížectvím na sever od Raveny a na jih od východní části Haagenu. Leží ve vysokých Haagenském pohoří, většina území je neúrodná a pokrytá hustými, neprostupnými lesy. I kvůli tomu je Trojhradí ke svojí velikosti poměrně neobydleným územím. Většina obyvatel se živí především lovem divoké zvěře a hornictvím, díky kterému je trojhradské panstvo poměrně bohaté.
I kvůli své historii je Trojhradí mezi ostatními Svobodnými královstvími nechvalně proslulé jako líheň všemožných černokněžníků a dalších temných mocností. Ostatní státy s Trojhradím nerady obchodují a to hlavně proto, že se kupci do trojhradských hor bojí jezdit.
Historie
Trojhradí před druhou dřevěno-mořskou válkou
V dávné historii bylo Trojhradí anektováno Ravenou, ale jak k tomu přesně došlo, dnes již nikdo neví. Trojhradskými knížaty byla jmenována rodina Dragoșů, která knížectví po staletí vládla tvrdou despotickou rukou. Je velice pravděpodobné, že v tento okamžik začalo být jméno Trojhradí vyslovováno v nepříliš lichotivých konotacích.
Samostatnost Trojhradí
Kolem roku 80 po Císařství propuká druhá dřevěno-mořská válka mezi Ravenou a Lorthenem. Této příležitosti využívá tehdejší trojhradský kníže a se svými vojsky napadá ostatní ravenské pány u hranic Trojhradí. Ti kvůli válkou ztenčeným posádkám svých tvrzí Trojhradským brzy podléhají a Trojhradí tak může bez většího vzdoru vyhlásit nezávislost. Po letech dřevěno-mořská válka končí a Trojhradí již zůstává samostatné. Ravena se ho až na politická jednání nesnaží získat zpět. Ekonomicky nikdy nešlo o významné území a ravenský lid již měl dost válek a umírání.
Vláda knížete Vlada Dragoșe
Kolek roku 331 p. i. umírá kníže Rivan II. Dragoș a na jeho místo usedá kvůli absenci přímých potomků jeho bratr, kníže Vlad Dragoș.
Proslýchá se, že Vlad před zděděním panství trávil dlouhé roky v zahraničí. Procestoval prý velkou část Raveny, navštívil četné věže čarodějů v Alchenburgu a na několik měsíců se ocitl i v Asy'Yru. Zde je o jeho přítomnosti zmínka v kronice Sedmisvětské akademie, na které se seznámil s místním velmistrem, se kterým se velice brzy stali dobrými přáteli. Po ulicích Asy'Yru se dodnes povídá, že Vlad se jedné noci proplížil do nejvyšší věže akademie, aby na vlastní oči spatřil proslulou sedmisvětskou sfingu.
Po návratu do Trojhradí se ujímá jeho správy, brzy se o jeho osobě však začnou nést nelibé zvěsti. Prý si do svých komnat vodí lehké děvy a muže, kteří je už buď neopouští, nebo mají těla zakrvácena a zjizvena. Očití svědkové vypověděli, že se z jeho komnat nesl každé noci nelidský zvířecí jekot. Za vlády Vlada Dragoșe chudne už tak zpustošené knížectví ještě více a po horských vesničkách začínají rejdit rytíři z Vladovi knížecí družiny.
Když se začnou krajem nést zvěsti, že by kníže mohl snad dokonce být upírem, rozhoduje se rozhněvaný a vyděšený lid požádat o pomoc haagenské Dragouny, elitní lovce nestvůr. Trojice dragounů do Trojhradí skutečně přichází a společně s vojsky trojhradské šlechty berou Slobozii, sídlo knížete, útokem. Po krátkém boji obrana hradu padá, ale když dav vtrhává do Vladovy komnaty, nachází jí zcela prázdnou. Na zemském sněmu je novým knížetem jmenován Jochim Țepeș, Vladův bratranec. Skutečný osud nechvalně proslulého Vlada je dodnes záhadou.
Komentáře