Neziánův deník
3. 9. 1226
Přišel za mnou JacobJacob, že prý ví o někom, kdo by pro mě měl kšeftík. Tak podivně se u toho uculoval, že prý to bude něco přesně podle mýho gusta. Sbalit nějakou holku, nebo tak. To už se to o mně rozkřiklo?4. 9. 1226
Setkal jsem se s panem V. Víc o něm nevím, jen to, že z něj prachy i magie stříkaly na hony daleko. Myslím, že to měl spíš ve věcech, než že by sám byl zřídlem. Ale nechtěl jsem na něj moc vejrat, tak nějak jsem tušil, že by si toho všimnul. Určitě nebude zdejší, to bych o něm věděl. Místní kápa mám zmáknutý. Prej mám jet do Javořiny, tam sbalit nějakou micinu Lízu a přivést mu ji. Nevím kde to je, nikdy jsem o Javořině neslyšel. Asi nějaká prdel zakopaná a já se tam potáhnu přes půl světa. Ale V. měl solidně nabouchanej argumentační arzenál – měšec, co postavil na stůl s tím, že to je na cestovní výdaje a odměnu prej zaplatí až mu dodám zboží. Neřekl přesně kolik mi za to dá, ale neptal jsem se. Evidentně je dost za vodou, protože jen za ten příspěvek na výdaje bych mohl dva roky pohodlně žít, ani bych se nemusel moc uskrovňovat. No, k tý holce. Prej je to nějaká cácora co žije tady ve městě, ale narodila se tam a jela za rodičema na prázdniny. Víc mi o ní neřek, prej v mým vlastním zájmu. Jak to udělám je prej moje věc, ale chce ji živou. Neřek to tak, že by mu nějak extra záleželo na jejím zdraví, spíš mi přišlo, že z ní bude chtít něco dostat. No tak uvidíme, když bude holka stát za to, tak mu ji dám třeba jen trochu použitou. Hehe.5. 9. 1226
Dnešek jsem strávil přípravou. Nakoupil jsem nějaký oblbovadla ve Slatině, vyzvednul čepel a jde se na to. Stavil jsem se u Mouryho a měl jsem pravdu, ta Javořina je fakt zakopaná prdel až někde za hranicema. Moury teda říká, že to je ještě pořád Kaleva, ale ani hovno, pro mě Kaleva končí u Elfáče a co je za řekou, jsou křováci. Domluvil jsem se s ním, že mi dá účtenku na koně, ale půjčí mi jen mezka s vozejkem. Sice pan V. nic neříkal o tom, že bude chtít náklady zpětně proúčtovat, ale člověk musí bejt připravenej. Dneska se jdu večer ještě pořádně posilnit, Rozinka posledně říkala, že mě chce vidět, tak jí něco ukážu.7. 9. 1226
Au, tak tohle bolelo. Rozina, ta čubka sebepěstná, je nemocná, takže jsem si nezašukal. Ale narazil jsem na Giacoma a jeho kamarády. Mirai prej už porodila, a tak to zapíjej. No přiznávám, že mu nedalo moc práce mě přesvědčit, abych se k nim přidal. Jednak tihle frajeři jsou zvyklí na fakt dobrý pití, ale hlavně podobný kontakty se dycky hoděj. Myslím, že jsem se tam i s někým seznámil, nějakej Alfredo, prej se mu mám ozvat, až se vrátim, bude pro mě něco mít. To je fér. Ale ty vole, pak se to nějak zvrhlo a vůbec nevím, jak se to stalo, přišel jsem o jeden den. Hadry v píči, nevím, jestli jsem se někde serval nebo co, ale vypadám jak kdyby mě vyflusla bahenní příšera. Matně si vybavuju, že Alfreda napadlo udělat tour de putyk po Kolišti. Jak jsme se tam ze Zlatýho dostali fakt netuším, ale to mě u Giacoma a jeho kámošů fakt nepřekvapuje. Pak si už vybavuju jenom to, že seru uprostřed arény do písku, někdo říkal že je to pozdrav padlým gladiátorům. A pak už nevím vůbec nic. Co bylo včera vůbec nemám šajna a je mi tak blbě, že jestli zejtra vstanu z postele, tak to bude zázrak.8. 9. 1226
Poslal jsem Giacomovi posla. Musí mne do tý Javořiny nějak dostat, po svejch to nedám. Dneska jsem se horko těžko dobelhal k oknu a napsal mu vzkaz. Musí to nějak udělat, jinak nemám šanci se tam dostat. Kurva vždyť mi to vlastně dluží, nebejt jeho, tak jsem už druhej den někde na trase. A místo toho tady chcípám v pelechu.9. 9. 1226
Už je mi o fous líp. Jako tři dny odrovnanej jsem ještě z žádnýho mejdanu nebyl, co to tam ti hajzli přimíchávaj? Přišla odpověď od Giacoma. Prej to dáme, helfne mi. A jestli se prej nebudu zlobit, když řekne o kmotrovství Lukovi Bertanemu. Upřímně je mi to úplně šumák, já tyhle dětský hry stejně nehraju. Ale takhle jsem mu to samozřejmě neřek, pořádek musí bejt, takže jsem mu napsal, že mě to fakt sere, ale že ok, co se dá dělat. A že si to vyberu. Hehe.10. 9. 1226
Dnešní zápis píšu až večer, jsem v Javořině v hospodě. Je to fakt díra, ještě že jsem se sem nemusel trmácet. Giaco je fakt borec. Mezka s vozejkem jsem nechal v lese za vesnicí, musím to tady nejdřív trochu prozkoumat. Na první pohled to tu vypadá, že kdybych prodal kabát, tak si můžu koupit celou vesnici i s těma vidlákama. To je fajn, to pomůže. Hospodskej se může za pár šestáků přetrhnout, prej ta cimra co mi dal je nejlepší, co má. No budiž, švábi tady, zdá se, nejsou. Dneska už to balim, zítra vyrazím trošku se porozhlídnout.11. 9. 1226
Tak to je prdel, ta holka je přímo cérečka hospodskejch. To bude brnkačka. Navíc vypadá dobře, takže to nakonec asi nebude takovej vopruz, jak jsem se bál. Večer jdu na ní, nechci tu trávit víc času, než bude nezbytně nutný. Mám vymyšlený skvělý krytí, ale ti blázni se ani neptali co jsem zač. Ízy Pízy. Tak dneska to nedopadne, jenom jsem nahodil udičku. Frajerka má dneska domluvený něco s kámoškou. Nějaká zaříkávačka, co se jí lidi štítěj, tak bydlí v chatrči za vesnicí. Jako to už musí bejt fakt něco, když někoho vyloučej takovýhle vidláci. Skoro mám chuť jít ty dvě večer omrknout, čistě pro tu prdel. No tak nevim, na první pohled kámoška vypadá docela hratelně. Ale co já vím, člověk do nich nevidí. Sledoval jsem je asi hodinu, ale pak mne to přestalo bavit. Řešily pořád nějaký holčičí píčoviny. Jdu spát, zejtra je den D.12. 9. 1226
Přes den jsem se trošku potloukal po okolí, zkontroloval mezka, všecko je v pořádku. Odpoledne jsem strávil na pokoji. Kroutil jsem pořád zpívající prsten z okna. Rozhodně nebude na škodu, když si bude frajerka myslet, že jsem romantik, co jí bude zpívat balady. Tak ať si myslí, že to umím. Večer jsem s ní dal skleničku, myslím, že to zabralo. Sice ne tak rychle, jak jsem čekal, ale tak dobrý. Vypadalo to, že se dobře bavila. Zejtra jí doklepnu. Domluvený jsme. Prej mi zejtra ukáže vyhlídku, kde jsou dobře vidět hvězdy. Boží. Moc jsem nechtěl vyzvídat, ale pochopil jsem, že to bude někde v lese. Takže vyřešeno! Jinak čekal jsem, že to bude nějaká blbka, ale má docela přehled. V Ife prej bydlí na Novým městě u strejdy. Tyvole strejc má barák na Novým městě a jeho ségra s manželem žijou v týhle díře… Já to říkal, že rodiny jsou k hovnu.13. 9. 1226
Cournul jsem po okolí, zkusil jsem najít tu vyhlídku. Je to tady všude dost placatý, ale našel jsem mýtinu s vyhlídkou na skále a lavičkou pod stromem, to by mohlo bejt ono. Nejsem si jistej, tak jsem to moc nepřeháněl, ale udělal jsem po okolí trochu přípravu, hehe. Večer jí šoupnu do vína nějakou tu šňupku. Ne že bych si nevěřil na holku, ale fakt je to kočka, nechce se mi prostě jí bacit klackem po kebuli. Navíc V. říkal živou a fakt by byl pech, kdybych ji švácnul nějak moc, nebo prostě jenom blbě.14. 9. 1226
Kurva kurva kurva, tak tohle se teda hodně posralo! Doprdele proč mi to neřek, že je to čarodějnice. Hajzl zasranej, já ho zabiju! Sere se všechno, co se srát může. Jsem ohořelej a vypadám jak zombík. Do hajzlu, už si neškrtnu, bolí to jak sviňa ale to není to nejhorší, doprdele, celej můj život je v řiti. S tímhle xychtem se nemůžu nikde ukázat. Nevim co budu dělat. Srát na všechno. Včera odpoledne jsem si už sbalil věci a nachystal na mezka. Večer v hospodě bylo všechno v cajku, popili jsme, pokecali. Odběhla se jenom převlíknout a že jdem na tu vyhlídku. Měl jsem pravdu, byl to ten strom s lavičkou. A nebejt toho, že jsem profík, co nepodceňuje přípravu, tak jsem touhle dobou už tuhej jak preclík. Ty šňupky na ní buď nefungovaly, nebo to nějak prokoukla nebo co. Vypadala malátně, tak jsem řekl spouštědlo, ale ta svině to musela hrát, protože místo toho, aby lehla, jak měla, tak vybouchla. A to doslova. Nevím přesně co se stalo, poslední, co si pamatuju je, že jsem se ocitnul uprostřed výbuchu sopky, oslepl a pak už nevím nic. Nevím, jak dlouho jsem tam ležel. Ale byla ještě noc, když jsem se probral. Mrcha visela za nohu na větvi, chytla se mi do pasti. Asi se u toho jebla do hlavy o kámen, protože má bouli jak trám a našel jsem pod ní louži zaschlý krve. Ale dejchá a přitom neví o světě, tak aspoň že tak. Ale já jsem v prdeli, sakra sakra sakra. Vomatlal jsem se aspoň nějakou mastičkou ať to tak nebolí a budu doufat, že se dostanu včas do města, aby mě někdo dal dokupy. Naložil jsem jí na vozejk, trošku to tady poklidil a zametl stopy a valim vocať, furt ještě žiju, tak by bylo blbý to posrat tím, že mne tu najdou vidláci.15. 9. 1226
Poslal jsem vlaštovku Giacovi, aby mi hodil dročku zpátky. V tomhle stavu, a ještě s nákladem to nemůžu dát. I v plný kondici by to bylo na tejden cesty, takhle se tam potáhnu minimálně dva a nesmim nikoho potkat, tohle fakt neokecám. Hvízdnul mi pískáček, když jsem se ploužil po cestě, proti mně si to vykračoval nějakej rytíř nebo co. Zadeltoval jsem do lesa, takový setkání jsem fakt nemohl riskovat. Buď by mne obral, nebo pokud by to byl nějakej zasranej klaďas, tak by mi chtěl pomoct a společnost nějakýho nablejskanýho trouby plnýho ideálů je to poslední co teď můžu potřebovat. Tak takovouhle smůlu fakt můžu mít jenom já, co se to se mnou kurňa děje? Ze všech možnejch míst, kde to zalomit z cesty, si vyberu zrovna to jediný, kde maj vesnici nějaký debilní goblini? K čemu sakra máme všechny ty zaklínače a lovce monster, když tady, na území Kalevy, můžou tyhle zelený mrchy normálně mít vesnici. Jak jsem se objevil, začali vřískat a dělat bordel a sápat se na mně. Nevim co se děje s čepelí, nějak mě nechtěla poslouchat. Nakonec se mi povedlo je zesekat, možná mi nějakej proklouz, ale je ticho. Ale nemoh jsem riskovat, že ten jejich vřískot přiláká paladina. Rozhod jsem se nečekat a radši valim dál. Na noc si chci najít nějakou skrýš na spaní. Nad vesnicí vidím nějakou starou tvrz, to by mohlo bejt dobrý. Aspoň odtamtud budu mít výhled.16. 9. 1226
Já chci domu! Kéž bych se do tohohle nikdy nepouštěl. Jsem nevyspalej, ohořelej, čepel dělá fóry, jsem kdesi uprostřed ničeho se skoro mrtvou holkou na vozejku a z představy, že mám před sebou dva tejdny cesty přes divočinu je mi blbě. Snad se Giaco ozve a udělá mi bránu, tohle nedám. Dnešní noc byla totální masakr, nespal jsem ani vteřinu a jsem rád, že vůbec žiju. Tolik průserů, co se mi stalo za posledních pár dnů jsem nezažil snad za celej život. Vyškrábal jsem se na tvrz, postavil pár pískáčků a šel si chystat bivak. Zjistil jsem, že tvrz používali asi goblini, všechno je počmáraný jejich klikyhákama. Vlezl jsem dovnitř a kupodivu našel schody do podzemí. Z tvrze samotný toho už moc nezbylo, ale vypadá to, že sklepení je nejen celkem zachovalý, ale taky docela rozsáhlý. Vzal jsem lucernu a vydal se na průzkum. Ode dneška si budu říkat dobrodruh. Tohle mi Giaco nebude věřit. A já vlastně taky sám nevím, co se to vlastně stalo. Sklepení pod tvrzí bylo fakt rozsáhlý, několikapatrový. Byl jsem už asi v desátý místnosti, v báglu už se mi válelo pár zajímavejch věciček, na který se mi pak bude Giaco muset kouknout, když se rozezněly pískáčky. Chtěl jsem vyběhnout na povrch, ale bylo pozdě. Jentaktak jsem to ubrzdil u vstupních dveří, když jsem venku viděl toho blejskavýho kokota, jak očumuje můj náklad. Ten vůl začal dámu v nesnázích rozvazovat a zkoušel ji vzbudit. Samozřejmě neměl šanci, teda rozvázat jo, ale vzbudit ne. Ještě minimálně dva dny by měla bejt tuhoš, pokud to nakonec přecijen zabralo. Ale rozhodně jsem nehodlal dopustit, aby mi ji vyfouk, ať už spící nebo ne. Rychlej plán byl, že ho na sebe nalákám dovnitř, zavedu ho do místnosti, kde jsou takový chatrný dřevěný schody a až se z nich zřítí, tak ho vemu po kebuli. Miluju tyhle debily, co nechaj radši vlát svoje plavý kadeře ve větru, než aby si vzali helmu. A jeho krámy se budou hodit. Plány jsou od toho, aby vycházely. Většinou. Tenhle evidentně ne. Hodil jsem po něm šutr, dotud plán vycházel. Otočil se, nechal holku holkou a vydal se za mnou. Ale ten idiot místo aby šel za mnou, tak to tam začal zkoumat svojí vlastní trasou. Vzal to trochu jinudy než prve já, takže jsem ho jen ze stínu pozoroval. Sám dělal celkem rámus, jak měl na sobě ty tuny železa, takže jsem vůbec neměl obavy, že bych se prozradil. A kdyby nerámusil, tak hejbat se tiše, to já zase umím. No, zkrátím to. Ukázalo se, že v podzemí nejsme sami. Málem jsem se posral, když to na mě vybaflo. Nějaká hnusná odporná nechutná spletenice hnijícího masa, pařátů, vnitřností, zubů a očí se vynořila ze tmy a jakože nejsem zrovna z těch, kdo by se klepali hrůzou při pohádkách o strašidlech, tak musím říct, že se mi solidně kousla pumpa. Jentaktak jsem stihnul vzít roha a kupodivu jsem se stihnul schovat do vedlejší místnosti, protože jinak bych v další vteřině vpadnul do náruče stříbrnýmu borcovi. No, takže mu do náruče vpadla ta uslintaná mrcha. Jako klobouk dolů, musím uznat, že týpek je fakt dobrej. Nejen že se neleknul, ale dokonce vytáhnul kvér a začal potvoru řezat. Pár pařátů jí i useknul, ale vyrůstaly jí další a vůbec to nevypadalo, že by si toho všimla. Nakonec odněkud vytáhnul bombu, položil na zem a začal sypat zápalnou cestičku. Pěkně postaru, žádný ty nový vymoženosti, co s nima dělá Giacomo. Číhal jsem na to celý zpoza dveří do tý jedný místnosti. Chtěl jsem se zdekovat, ale nebylo jak. Kdybych to vzal chodbou, tak by si mě všimnul a nevím, jestli by se mi povedlo mu takhle nakrátko zdrhnout. Tak jsem se rozhod, že počkám až to bude zapalovat a pak ho majznu. Pěkně zezadu do šišky. A povedlo se! Byla to mrda jako prase, bomba bouchla přímo tý mrše pod pupkem. Dokonce na ní spadnul i kus stropu, naštěstí to nezasypalo mně. Fuj teda. No a týpka jsem taky úspěšně vyloučil z party. Přežil to. Vrah zase nejsem, navíc kdo ví, jestli to není fakt někdo důležitej, takže jsem se jenom ujistil, že je omráčenej, ulehčil mu od těch jeho plechovejch krámů a zavřel ho dole o patro níž do místnosti. Dveře jsem zašprajcnul kusama nějaký sochy a mazal na povrch. Dříve či později se odtamtud dostane, a to už tady rozhodně nechci bejt. Teda možná nedostane, protože když jsem šel přes prostřední patro, tak mi přišlo, že ta mrcha, co jí odbouchnul, se asi z toho závalu začíná nějak proškrabávat. Jako jestli to přežilo ten výbuch, tak fakt nevím. Nahoře jsem přihodil krámy do vozejku, zavázal zase pro jistotu holku, protože ten trubec mi ji stihnul rozvázat a vyrazil na západ. Kašlu na cesty, vezmu to zatím lesem. Spoléhám na Giaca, takže nemusím spěchat. Doufám.17. 9. 1226
Už se kvůli tomu asi ani nestresuju, jsem prostě zvyklej, že mně nemůže nic vyjít. Ta čubka mě musela tu noc proklejt, nebo co. Každopádně už to má za sebou. Jo, prostě zase se to posralo. A tentokrát fakt kardinálně. Nevím kde se ve mně vzalo tolik síly, ale skoro celou noc jsem valil lesem. Až nějak před ránem jsem dorazil k nějaký skále, nahoře nade mnou to vypadalo na nějakou stavbu do ní vytesanou. Vedla k ní po skále celkem pohodlná stezka, takže jsem tam vyjel i s vozejkem, že si tam schrupnu. Asi mi to mělo dojít, když jsem nahoře mezi sloupama našel pár fakt dost mistrně vytesanejch soch. Takovýhle sochy fakt nedělaj sochaři, takovýhle sochy dělaj medúzy. A takovouhle sochu udělala medúza i z tý mojí cácory. Pech jako sviňa. Chtěl jsem z vozejku vyndat láhev s olejem a doplnit lucernu, když se Líza probrala. Asi tak na pět vteřin. Stihnul jsem jenom postřehnout, že otevřela oči a v tu chvíli zkameněla. Leknul jsem se, vyskočil a zvrhnul jsem vozejk. A to tak blbě, že mi z něj vypadla na dlažbu a upadla jí hlava. Konečná, hotovo, šmitec. V. mne zabije, můžu se rozloučit s tím, že by mě někdo dal ve městě dokupy. Jsem odsouzenej k tomu, že budu navěky vypadat jak puchejř, a to ještě v tom lepším případě, kdy to vůbec přežiju. Schoval jsem si xycht předloktím, aby na mne ta medúza nemohla a tasil čepel. Chvilku jsem okolo sebe trochu chaoticky mával, ale dosáhnul jsem jen toho, že jsem píchnul mezka. Toho to nakoplo a vyřítil se ven. Slyšel jsem nějakej rámus a pak byl klid. Když se chvíli nic nedělo, ani mne nikdo nezabil, ani jsem nezkameněl, tak jsem se odvážil rozhlídnout. Po medúze ani stopy, po mezkovi taky ne, jen na zemi zkamenělá holka bez hlavy. Vzal jsem aspoň hlavu do báglu a velel k ústupu, tady fakt zůstávat nehodlám. Na stezce jsem našel vozejk s věcma, mezek ho ztratil, když odsud pelášil a vzal zatáčku smykem. Měl uražený kolo. Nic, co by nešlo spravit, ale mezek byl kdovíkde a sám to táhnout nebudu. Radši jsem ho teda pořádně rozšmelcoval a kusy rozházel po okolí, jen tak pro jistotu. Oblíknul jsem rytířovu zbroj na sebe, kupodivu byla lehčí, než jsem čekal. Do báglu narval svoje věci včetně kamenný hlavy a vyrazil dolů. Už jsem toho měl plný galoše, takže jsem přebrodil potok za jezerem a zakempil kus na druhý straně. Zítra se zamyslím co dál, smůla se mi lepí na paty. A to doslova, přišel jsem o botu, uvízla v blátě. Zkoušel jsem jí chvilku hledat, ale jsem vysílenej a ta špinavá voda mne pálí ve spáleninách. Seru na ní, stejně mi moc nebyla, vzal jsem si zpátky svoje boty.18. 9. 1226
Přilítla vlaštovka od Giaca! Přinesla mluvící šutr, takže jsme dali řeč. Prej mne odsud dostane, to není problém. Ale problém je, že mám holku kamenou a navíc na dva díly. A aby ten průser nebyl jenom takhle malej, tak prej po tý mojí holce jde asi ještě někdo další. Giaco mi řek, že se prej u něj zastavil nějakej chlápek, kterej si vyžádal souřadnice jakýsi Nikey. Nevím, co jsou souřadnice, ale pochopil jsem, že prostě jako echo, kde ta Nikea je – ať už je to kdo chce. A prej se mám něčeho podržet, ale je na stejným místě jako já. Nebo teda jakože někde poblíž. Jediná Nikea o který vím, prodává pálenku někde na Primritu. Takže to bude shoda jmen, co by dělala tady. No prej ho trochu vyzpovídal. O Líze týpek nic nevěděl, ale mám si dát majzla, protože to není normální, že by v takovýhle divočině byl provoz takovýho formátu. Dám majzla. Úkol je teda jasnej. Mám dostat sochu, teda všechny díly, na nějaký bezpečný místo. Že prej aby nás mohl dobře zaměřit. Poradil mi, že nedaleko odsud je menší opevněná tvrz, kde mají nějací jeho kámoši dílnu. Kde von všude nemá kámoše. Mám za nima zaběhnout, prej mi pomůžou sochu opatrně přenýst, možná budou mít nějakej vozejk nebo to ve víc lidech vezmem do teplejch. A prej ví přesně kde ta tvrz je, takže to bude i dobrý místo pro umístění brány. Frajeři prej uslyšej na jeho jméno a když to podpořím tím, že jim nechám tu rytířovu zbroj, tak budou ochotný. Vyrazil jsem za nima a Giacomo měl pravdu. Já toho chlapa zbožňuju. Dali mi nažrat, napít, trochu jsem se u nich vyspal a domluvili jsme se, že mi helfnou. Dnešek jsem skoro celej prospal. Chlapi začali dělat takovou velkou dřevěnou bednu jakoby obrácenou dnem vzhůru, do který si vlezeme. Dřív prej bojovali ve skiropský armádě a tohle se tam dělalo běžně, nemůžou na tebe lučištníci. Blbý je to jen proti zápalným šípům, to jsi pak v prdeli. No a teď nás to mělo ochránit před medúzou. No uvidíme, zkusím se z toho nějak vyvlíknout a spíš to pozorovat z povzdálí. Věřím, že si s ní poraděj, ale nechci bejt od tý potvory úplně nakrátko a ještě zavřenej v ohrádce, kdyby se to nějak posralo. S mým štěstím bych se vůbec nedivil, kdyby se z tý krabice stal můj dřevěnej hrob. Makali na tom do večera, dřevo nosili z velký dálky. Tady moc stromů neroste. Já byl rád, že se nemusim hejbat, všechno mě bolí. Odpoledne měli hotovou bednu. Nakonec prej vyrazíme až v noci, chtějí s tím trochu potrénovat. Hlavně pochodování a tak. Nahoru k medůze vede takovej ouzkej ochoz a vymanévrovat se tam s tím nemusí bejt úplně jednoduchý. Musím uznat, že frajeři jsou dost solidně sehraný, ten armádní výcvik je znát. Pochodovali až do večera tam a zpátky, já zkoušel chvilku kulhat s nima, ale dělal jsem schválně trochu nemehlo, takže jsem se jim spíš motal a překážel. Povedlo se, prej s nima v krabici nepůjdu, napáchal bych víc škody než užitku. Paráda, přesně tak jsem si to představoval. Přišla zpráva od Giacoma, prej na tom maká, v noci nebo nejhůř zejtra mi prej bude schopnej otevřít bránu. Tvl. doufám že to tělo dostanem, jinak jsem v piči a budu taky o hlavu kratší. Ještě říkal, že s oživením šutru si nemám lámat hlavu, to zvládne. Horší to prej bude se slepením těch dvou kusů. Prej tuší jak to udělat, ale nebude se mi to líbit. Mně se to kurva nelíbí už od začátku, ať mi nikdo neříká, že to může bejt ještě horší. Ale zatím na to seru, nejdřív je potřeba dostat tu druhou půlku sochy. Objevila se tu pěkná čubina, jmenuje se Grinera a mám pocit, že je odněkud z jihu, má skiropskej přízvuk. Můj nepoznala, takže si připisuju body za splynutí s lokálama. Nebo to aspoň nedala znát. Každopádně byla tajemná jak ostrov věštby, zkoušel jsem z ní vytáhnout co tam dělá a proč má sebou tu chlupatou potvoru, ale ze všech odpovědí se vyvlíkla. Pochopil jsem a moc nešťoural, ono kolikrát je lepší vědět spíš míň než víc. Filip je z ní celej hotovej, obskakuje ji jak ratlík a dělá pro ni první poslední. Na Limě je vidět, že jí to pěkně žere, tohle bude ještě zajímavý. Docela dobře se u toho bavím. Lima udělala Filipovi hysterickou scénu, kráva blbá na něj začala řvát před chlapama, který se z toho mohli posrat smíchy. Dal jí pár facek a zmlkla, no koledovala si o to. Na to měla myslet předem, že prcat šéfa před jeho lidma prostě nemůže. Ale na nějakou výpravu mu prej sere a zůstává tady. No, myslím, že Filip si dneska nezašuká, hehe. Každopádně chlapi večer chlapi vyrazili k medůze a já s nima.
Médium
Papyrus
Autoři