Morcivoj Semangelaf

Poslední z rodu, První z nemrtvých

Před více než třemi stoletími byl Morcivoj Semangelaf pochován jako poslední dědic kdysi slavného, bohatého rodu. Hrobka, v níž spočinul, byla labyrintem propojených chodeb, kdysi dávno využívaných k pohřebním rituálům i ukládání zesnulých. Osada, která kdysi kvetla kolem rodu Semangelafů, se postupně rozpadla a obyvatelé se rozptýlili do okolí. Zdálo se, že Morcivoj i jeho rod upadnou v zapomnění. Ale osud měl jiné plány.
Když nešťastný nekromancer Anon Sokari, nedostatečně zkušený, ale přespříliš ambiciózní, provedl svůj první oživovací rituál, očekával poslušného ghúla, dokonalého sluhu. Místo toho vytvořil něco daleko složitějšího. Morcivoj procitl nejen s nesmrtelným tělem, ale i se vzpomínkami a vlastní vůlí. Jeho první chvíle v novém těle byly hrůzné – bolest ze ztráty humanity, poznání vlastního prokletí a děsivá realita, že je uvězněn v těle nestvůry. Sokari sám zaplatil za svůj experiment životem, a tak Morcivoj zůstal sám ve své nově probuzené noční můře.
Po dvou letech chaotických výprav do okolí, kde se bázlivě seznamoval se světem, v němž se ocitl, nakonec narazil na Sokariho věž. A když v ní objevil učebnice nekromancie, pochopil, že možná nemusí být sám. Pokud se jeho duše udržela při vědomí v těle ghúla, co když by mohl podobně přivést zpět i své příbuzné?

Od Ghúla ke Vzkříšiteli mrtvých

Nešlo o touhu po moci. Nešlo ani o plán budování armády. Pro Morcivoje byla nekromancie především způsobem, jak přivést zpět rodinu, kterou kdysi měl. Být jediným vědomým mrtvým v zapomenuté hrobce bylo nesnesitelné – a tak se ponořil do studia magických knih. Oživit někoho, kdo byl staletí v hrobě, nebylo snadné, a proto začal nejprve na jiných.
Když do Sokariho věže zavítal nežádoucí návštěvník – dezertér Velibor Sojka – Morcivoj se rozhodl vyzkoušet svého prvního kostlivého sluhu. A kdo jiný by byl vhodnějším kandidátem než ten, kdo ho dostal do této podoby? Z popela své vlastní tragédie povolal zpět samotného Anona Sokariho. Jenže Velibor nebyl obyčejný vesničan a s nečekanou rozhodností kostlivého čaroděje porazil.
To Morcivoje popudilo. Nebyl ochoten přijmout porážku a začal plánovat vytvoření celé malé armády nemrtvých. Oplýval jistou morální zásadou – své vlastní předky nechtěl zneužít, ale místní hřbitov byl jiná věc. A tak se ve stínu noci, bolestně se vyhýbajíc jakémukoli světlu, vykradl s kradeným dvoukolákem na Javořinský hřbitov.

Pán kostí a labyrintu

Každá noc znamenala nový úspěch. První tři kostlivci ožili v kobce pod hrobkou. Další přišli o několik dní později. Několik pokusů krádeže těl se nezdařilo kvůli přítomnosti hlídačů, ale nakonec si Morcivoj sestavil početnou skupinu nemrtvých. Umístil je po chodbách podzemí, připravil pasti a čekal.
To, co začalo jako obranná reakce na narušitele jeho klidu, se pomalu měnilo v něco jiného. Po letech samoty a utrpení si Morcivoj uvědomoval, že se stává něčím víc než jen zoufalým přeživším svého vlastního pohřbu. Byl nekromantem, vládcem labyrintu, pánem svého vlastního světa. A jeho síla rostla.
Když konečně přišel den, kdy se Velibor se svou Jajnou pokusili ukrást peníze a zmizet, byl připraven. S jedenácti nemrtvými se rozhodl udeřit na Sokariho věž. Byla to jeho zkouška. První skutečný krok k budoucnosti, kterou si nyní sám vybral.

Setkání místo masakru

Dnes už víme, jak to dopadlo. Velkolepá bitva, která měla otřást okolím, se nikdy nekonala. Místo toho, aby se ve věži rozpoutala krvavá lázeň, se mezi Morcivojem a několika odvážnými dobrovolníky z Javořiny odehrálo něco nečekaného – rozhovor.
Ačkoli se skutečně strhla menší potyčka s několika kostlivci, boj byl nakonec zastaven a k překvapení všech se zrodila dohoda. Největší zásluhu na tom měl Ernest - druid, který nepohlížel na Morcivoje jako na monstrum, ale jako na bytost s jedinečnými znalostmi. Koneckonců, kdy naposledy měl někdo možnost mluvit s mužem, jehož vzpomínky sahají tři sta let zpět?
Na oplátku za to, že mu byl poskytnut klid a jeho nemrtví sluhové nebyli vnímáni jako hrozba, se Morcivoj zavázal nezasahovat do života lidí a omezit své výpravy do okolí. Ernest se rozhodl navštěvovat jej pravidelně a učit se od něj o dávné historii, zatímco Morcivoj našel ve zvídavém druidovi to, po čem toužil nejvíce – společnost a někoho, kdo by ho považoval za víc než jen oživlou mrtvolu.
Jedná se o křehký, ale dosud funkční vztah. V opuštěné hrobce kdysi mrtvého rodu tak po staletích konečně zavládl mír – pokud jen bude trvat.

Current Location

Javořina - zemanství

Živočišný druh

ghoul

Etnická příslušnost

Stámové

Other Ethnicities/Cultures

• Jižní Stámové - etnikum

Datum narození

5. 9. 806

Year of Birth

806 VL 421 Years old

Family

Semangelafové

Gender

muž