Kalahapa

Kalahapa byl jednou z nejzáhadnějších postav alendoské historie, duchovní, učenec a později i významný politický hráč, jehož osud se proplétal s největšími tajemstvími své doby. Jeho jméno je spojeno nejen s výpravami do dávných ruin, ale také s legendárním elixírem mládí, který navždy změnil běh dějin Alendosu.

Mládí a počátky v církvi

O Kalahapově raném životě se ví jen málo. Podle některých pramenů pocházel z vlivné rodiny a už od mládí projevoval značnou inteligenci, nadání pro teologii a hluboký zájem o staré texty. Již jako novic ve službách církve vynikal v oblasti historického bádání a studia ztracených vědomostí. Spolu s mladým knězem Mizariem se stal učedníkem pátera Arnolta, církevního učence a poutníka, který zasvětil život hledání dávných tajemství.

Osudná výprava do ruin

Roku 818 se Kalahapa, Mizário a páter Arnolt vydali na výpravu do zapomenutých ruin dávné civilizace. Podle fragmentů starých map, které Arnolt objevil, mělo jít o místo se silnou koncentrací magie, spojené s původním osídlením z doby Jugerské. Po dlouhém putování se jim podařilo objevit rozvaliny pradávného chrámu s rozsáhlými podzemními chodbami.
Zatímco trojice zkoumala katakomby, Arnolt objevil kruhovou místnost s podivným zeleně světélkujícím artefaktem. Co přesně se stalo poté, není jasné, ale Mizário popsal, že páter, zdánlivě v šílenství, upustil artefakt, vykřikl a s hrůzou prchal z ruin, přičemž ho už nikdo nikdy nespatřil. Kalahapa i Mizário se poté vydali zpět do civilizace a od té doby se nikdy nevrátili na místo svého objevu. Tato událost Kalahapu hluboce poznamenala – někteří tvrdí, že v ruinách spatřil cosi, co změnilo jeho pohled na svět.

Vzestup k moci a elixír mládí

Po návratu do Alendosu se Kalahapa věnoval církevní dráze a postupně se stal jedním z nejvýznamnějších teologů své doby. Zároveň se stále více zajímal o alchymii, magii a dávné vědění, přičemž některé jeho výzkumy vyvolávaly mezi konzervativními duchovními i šlechtou obavy. Zřejmě právě jeho znalosti ho přivedly k císařovně Sabiree II., která se roku 835 vrátila z výpravy do Mrtvých Písků s tajemstvím elixíru mládí.
Stal se jejím nejbližším rádcem, osobním kaplanem a organizátorem projektu výroby lektvaru, jehož recept byl nejpřísněji střeženým tajemstvím říše. O Kalahapově roli v celé záležitosti se vedou spory – byl skutečně jen věrný služebník císařovny, nebo měl své vlastní cíle?
Z dochovaných záznamů vyplývá, že právě Kalahapa dohlížel na celý proces výroby elixíru, přičemž se postaral o to, aby žádný z alchymistů a mágů neznal celý postup. Když byl lektvar konečně hotový, Sabirea a Kalahapa ho společně vypili, což vedlo k jejich omlazení. Císařovna si zajistila dlouhověkost a Kalahapa patrně také.
Když byla Sabirea roku 868 zavražděna, Kalahapa zmizel beze stopy. Někteří tvrdili, že byl zabit při převratu, jiní věřili, že utekl do exilu, aby unikl osudu císařovny. Nejfantastičtější teorie pak naznačují, že stále někde žije, díky elixíru, který z něj udělal nesmrtelného poutníka ve stínu dějin.

Legenda, nebo skutečnost?

Kalahapova postava přetrvala v legendách po celá staletí. Někteří ho vnímají jako geniálního učence, který poodkryl tajemství nesmrtelnosti. Jiní ho považují za manipulátora, jenž stál za mnohými intrikami, nebo dokonce za čaroděje, který chtěl elixír využít pro vlastní cíle.
Ať už byl skutečnou postavou nebo se jeho příběh stal pouhou legendou, jedno je jisté – jeho jméno se dodnes objevuje v kronikách, mezi alchymisty i v tajných spisech Církve Tiamatovy. Možná se někde ve stínech stále pohybuje muž, který odhalil tajemství věčného života…

Kterak jsem talisman kouzelný uzrzel

Je tomu již šestašedesát zim, co jsem spolu s bratrem Kalahapou doprovázel pátera Arnolta przi jeho cestách po svietie. Ctihodný páter totiž przi jedné ze svých poutí objevil zbytky dávné mapy, pomocí níž odhadl pravdiepodobnou polohu niejakého významného starého sídla ještie z pouvodního osídlení z doby Jugerské. Páter tvrdil, že znaczky na mapie ukazují na zajímavou oblast, kde musela být kdysi silná koncentrace magie. A tak jsme se tedy dlouho nerozmýšleli a vydali se najít toto místo. Przi svém putování pouští jsme navštívili i kraj kanionou a skal, kde miely ležet trosky jakéhosi pradávného chrámu s rozsáhlými podzemními katakombami. Niejaký czas to trvalo, ale nakonec jsme ty ruiny našli. Nevím przesnie, jak dlouho a kde przesnie to bylo, pamieť mi již tolik neslouží, ale vzpomínám, že jsme sestoupili do tmavých katakomb a doufali, že tam najdeme skrytá tajemství. Jak by to bylo vczera, tak živie ještie dnes vidím temné chodby a místnosti a stíny v nich. Neviedieli jsme, kde na nás mouže czíhat nebezpeczí, ať už v podobie skryté pasti czi pekelných nestvour, které v chodbách žijí. Pak náš páter czetl niejaké staré nápisy na vstupu jedné místnosti, a nakonec nám przikázal, ať na niej poczkáme a nechodíme za ním v žádném przípadie dovnitrz. Czekali jsme s bratrem Kalahapou delší dobu, než se ozval strašlivý zvírzecí výkrzik. Nedalo mi to a nahlédl jsem dovnitrz. Uvnitrz malé potemnielé kruhové místnosti, na stienách zdobené úžasnými plamennými kresbami, symbolikou magie ohnie, kleczel Arnolt a v rukou svíral cosi, co svítilo podivným zeleným svietlem. Když mie zahlédl, upustil tu viec na zem a znovu strašlivie zakvílel, v jeho obliczeji se zraczilo cziré šílenství a v oczích naprostá prázdnota. Pak se proti mnie rozbiehl, div mne neporazil, a za nesrozumitelného mumlání upaloval k východu z podzemí. Zmocnila se mne hrouza. Vypotáceli jsme se spolu s bratrem Kalahapou ven z té prokleté kobky a už nikdy se tam nevrátili. Páter ještie jednou odkudsi zpoza kamenou vykrzikl a potom už bylo jenom dlouhé hrozivé ticho. Dva týdny jsme po niem bezúspiešnie pátrali, ale marnie. Prožil jsem od tiech dob mnoho, ale nikdy se mi nestalo nieco tak hrozného, jako na tomto místie. Bratr Kalahapa již nežije a já nyní czekám na naplniení svých dnou ve zdech Tiamatova domu v Thirnanogu mezi svými bratry. Radím vám, budite v oniech prokletých místech nanejvýš opatrní, sic vás czeká nieco mnohem horšího než pouhá smrt, nevím, co se tenkrát chudákovi Arnoltovi stalo, ale jeho šílený a bolestí zkrzivený obliczej, hrouzou vypoulené oczi a rozšklebená ústa vidím ještie dnes v tiech svých nejhorších snech…
Vlastní rukou sepsal kmotr Mizário paladin Tiamatouv v roku 878

Živočišný druh

Člověk

Etnická příslušnost

Stámové

Other Ethnicities/Cultures

• Jižní Stámové - etnikum

Datum narození

1. 11. 796

Year of Birth

796 VL 431 Years old

Gender

muž

Related Reports

• 035 - Strom života a chrám bohyně Laganté