Stvoření - Povídka
Lidé věří na mocné bytosti, vysvětlují si tak svůj původ, svá práva, sami sebe. Co kdyby ale tyto bytosti byly opravdové a skutečně vytvářely světy, kde žijí lidé nebo jiné rasy? Haliané tráví své životy vytvářením světů, baví se soutěžením a porovnáváním svých schopností. Co je vedlo k vytvoření Kellanaru, jak jejich vlastní výtvor dopadne?Video zatím nedostupné
Během svého pobytu v Bastarios jsem měl možnost dostat se ke mnoha zajímavým knihám a spisům. Jako kronikáři mi každá stránka přišla fascinující a doslova jsem hltal každé slovo. Někteří mne mají za podivína a knihomola, ale tito literární barbarové pouze neznají cenu knih, jsou to pro ně pouze listy papíru svázané kůží, nic víc.
Dnes se mi do rukou dostala kniha, která by v mnoha kulturách a v mnoha světech byla považována za fikci, jde totiž o svazek, který popisuje stvoření našeho světa. Pro nás ale nejde o pouhou fikci- své stvořitele známe a občas se s nimi setkáváme, jsou opravdoví. Jsou čtyři a nejsou to žádní bohové, jak si někteří představují.
„Už mě to nebaví, nelíbí se mi to,“ pronesl hlas. Nebyl to ani hlas, jak jej známe, spíše myšlenka, ale ani to není přesné.
„Co se ti zase nezdá, Naeseli? Už takhle mluvíš nějakou dobu,“ odpověděl mu druhý, jemnější, přívětivější hlas.
Tři bytosti si povídaly, jestli se to tak dá nazvat, zatímco čekaly v prázdnotě. Neznají svět jako my, ani ho tak nevnímají. Jsou jako neviditelný oblak vědomí, vznášející se všude a zároveň nikde, jsou jako hvězdy na noční obloze, které neznají směr a bezcílně bloudí.
„Stále se jen učíme, následujeme naše starší, děláme, co se nám řekne a nevyužíváme náš potenciál, jak bychom mohli,“ řekl hlas, který nazvali Naesel.
„Má pravdu. K čemu nás ostatní stvořili a dali nám moc, když ji nesmíme použít? Máme až do věčnosti poslouchat a nic nedělat?“ připojil se další hlas do rozhovoru, tentokrát asi tak hrubý, jako ten první.
Ozýval se šum od dalších bytostí, které přihlížely debatě.
„A co bychom měli dělat? Není to tak, že bychom měli nějaký speciální cíl… neznáme stáří, neovlivní nás čas, nevztahuje se na nás prostor, jako na některé další bytosti.“
„Ano, byli bychom pro ně prakticky bohové. Máme moc, jakou oni neznají.“
„Naesel a Aletiel mají pravdu- co bychom tu dělali? Můžeme měnit světy, pomáhat…“
„Anebo jim vládnout a nechat je nám sloužit…“
Hlasy se nemohly dohodnout a přely se mezi sebou. Jedni byli na straně tradic a starších, že by se neměli plést do věcí mimo jejich společenství, druzí souhlasili s Naeselem a tím, kterému říkali Aletiel.
„Proč bychom nemohli odejít? Nebyli bychom jediní. Už jste museli slyšet o skupině, která odmítla zákony a rozhodla se cestovat prostorem, aby vytvořili svět, ze kterého si udělali domov. A nebyli první. Hodně z těch před námi odmítli pravidla a odešli, aby dokázali něco většího,“ přesvědčoval Naesel.
Mnozí nesouhlasili, mnozí měli strach ze starších, kteří by je mohli potrestat. Nebylo to neobvyklé, starší byli velice tvrdí a zásadoví. Rozhodli se tedy ještě krátce počkat, aby zjistili, co se bude dít po uzavření vzdělávacího období, jehož konec byl právě před nimi. Haliané, tak si říkali, utvářeli další svého druhu spojením energie dvou jedinců z pěti možných typů, čehosi jako je pohlaví u hmotných bytostí. Neznají něco jako období dětství nebo dospělosti. Od svého stvoření se každý z Halie učí znalostem a poznatkům, které před ním nasbírali ostatní, a dokončení této výuky značí cosi jako dospělost.
„Blahopřeji, už vás nemám co více naučit. Tímto jste plnohodnotní Haliané. Nyní jste svobodní, můžete zůstat, anebo cestovat mezi světy a sbírat další znalosti,“ řekl svým studentům hlas.
„Můžeme tedy odejít a konečně začít využívat své znalosti a moc? Myslel jsem, že je to zakázané,“ pochyboval Naesel.
„Ano i ne. Co byste udělali, kdybychom vám okamžitě řekli, že si můžete dělat, jak uznáte za vhodné? Uznej, jak tě vlastní moc pokoušela, a jak jsi chtěl odejít. Ihned byste se vypařili.“
„Můžeme tedy svobodně odejít a dělat věci podle libosti? Nepřijde mi, že by zrovna společenství starších neurčilo nějaká pravidla,“ ozval se Aletiel.
„Je vidět, že jste důvtipní studenti. Máš pravdu, Aletieli, společenstvo je velice opatrné a sleduje každý váš pohyb, i když opustíte Halii.“
Ozval se jemnější hlas, který zněl jako vítr: „Kdo jsou potom ti, kteří se oddělili? Slyšela jsem, že je to odboj, který se postavil společenstvu, jež se je snažilo omezovat.“
„Tharnae,“ oslovil hlas lektor, „myslíš odpadlíky? Kdo vám něco takového napovídal?“
„Byl to jeden z našich, nabídl nám místo u skupiny, která svobodně cestuje a chová se podle vlastního uvážení,“ vysvětloval Naesel.
Mezi Haliany vzniklo napětí a rozruch. Lektor byl znepokojen novinkami, které se mu právě donesly. Skupina odpadlíků, která se před dávnou dobou oddělila, občas nabírala studenty, kteří naletěli na jejich povídačky o krutosti společenstva starších. Vždy vyslali jednoho z nováčků, kterého ještě společenstvo neznalo. Jistě, společenstvo bylo přísné a omezovalo moc Halianů a nedovolovalo jim opustit rodné místo před dokončením studia. Nepletlo se ale do záležitostí těch, kteří studium dokončili. Byla tu ale samozřejmě pravidla, která odpadlíci porušovali. Jedním z nich bylo, že Haliané nesmí zasahovat do životů nižších bytostí, které nestvořili. Byly tu výjimky, ale obecně platilo, že se nesmí bytosti zotročovat. Lektor vysvětlil svým studentům, že odpadlíci zotročují světy, aby z nich čerpali větší sílu tím, že je jejich obyvatelé uctívají.
„A co je na tom? Jsou oproti nám podřadní. Obyčejní smrtelníci, co se celý život ženou za ničím. Tím jim aspoň dáváme pro jejich život důvod,“ ozval se zvučný hlas, který až dosud skrýval svoji přítomnost. Jeho myšlenky se rozléhaly kolem a zněly jako hlasitě rezonující hrom.
Vtom se na sebe učitel s neznámým hlasem vrhli. Bylo to jako bitva oblaků, jako souboj jemné mlhy s bouřkovým mrakem. Prostorem prolétaly vlny energie, která ze dvou mocných bytostí šlehala po okolí. Nedá se vyčíslit jak dlouho souboj trval, pro nás by to mohly být vteřiny nebo i hodiny. Studenti přihlíželi, nikdo nevěděl, co dělat. Měli mnoho otázek a nebyli si ničím jistí. Lže jim učitel a snaží se je společenstvo jen ovládnout, anebo má pravdu, a vetřelec, který ho právě napadl, bojuje za svobodu? Jeho moc je ale jiná od těch ostatních, jeho forma vypadá mnohem agresivněji, až démonicky.
Souboj ustal ve chvíli, kdy vetřelec pokryl zcela svojí energií učitele a pohltil ho. Kdyby se to mělo vyjádřit barvami, tak se tmavě fialový mrak modře zableskl, pak se objevila trocha rudé a nakonec se vrátil do své původní barvy. Je zvláštní, že něco jako barvy a zvuk pro Haliany stále existují, i když s námi nesdílí prostor. Jen oni je asi vnímají jinak, protože v jejich světě neexistují obvyklé smysly.
„Tímto vaše studium a omezování končí! Jste volní, můžete si dělat, co chcete!“ křičel temný hlas. „Nebudeme vás omezovat, jak to dělají oni, nebudeme vás pronásledovat a trestat, když neuděláte po našem! Přidejte se ale k nám a vaše moc vzroste. Budou vás uctívat jako bohy, jako své vládce a pány!“
„Anebo zotročitele, násilníky a démony…“ ozval se Aletiel.
„To záleží pouze na úhlu pohledu…“ odsekl jiný ze studentů a přidal se k vetřelci.
„Takhle jedině rozpoutáte válku. Napadli jste lektora. Společenstvo si tohle líbit nenechá,“ ozvala se Tharnae.
„A co udělají? Pošlou vás do války? Sami jste viděli čeho jsme schopní. Sami jste viděli, jak váš nadřízený padl, vypařil se během okamžiku. Jeho síla je teď má, ne že by byla něco extra, ale spokojím se s ní.“
Vetřelec se nadýmal a hrozivě vydával pulzy energie, aby působil co největší strach. A vskutku se mu to dařilo. Studenti neměli zkušenost s něčím takovým, jako je bitva, natož proti někomu, komu se silou nevyrovnal ani jejich učitel. Přestože Tharnae, a Naesel cítili mnoho vzteku a chtěli se pomstít, neodvážili se zaútočit. Trojice byla společně velmi silná, ale jejich spolupráce ještě nedosáhla úplného souznění a s největší pravděpodobností by to pro ně nedopadlo dobře. Tharnae si ale ani tak neodpustila alespoň kapku vzdoru a na vetřelcovo zastrašování odpověděla stejně- nechala svoji sílu volně plynout a pulzovat, byla jako dující vítr.
„Koukám, že máte nervy, ale i rozum,“ poškleboval se nepřítel. „Tak co? Ještě někdo? Nebo odejdu pouze s jedním, kterého bude čekat neomezená síla?“
Ze čtyřiceti studentů zůstalo vedle trojice stát pouze sedm. Třicet zbylých se postavilo na stranu nepřítele. Tharnae zuřila a tiše je proklínala jako zbabělce a zrádce. Tato chvíle je mezi Haliany, kteří dnes čelí pomalému úpadku, známá jako Zlom. Pro množství, které se přidalo na stranu odpadlíků, a pro strach, který byl toho dne zaset. Od té chvíle začalo Halii opouštět více a více jedinců.
Černý oblak naposledy promluvil: „Ještě se setkáme. Dnes není čas na bitvu. Mí přátelé nás už čekají na Vantru, tam vás seznámíme s našimi uctívači,“ řekl nejdříve trojici, pak svým následovníkům.
Objevil se zableskl, ozvalo se zařinčení, jako když se tříští sklo, a objevila se Trhlina, což je jakási forma cestování v nehmotném prostoru Halianů. Vetřelec a uprchlíci poté zmizeli a jakákoliv stopa jejich přítomnosti ustala.
Protože se na Haliany v jejich světě nevztahuje čas, jako na nás, nedá se vyčíslit doba, která od Zlomu uběhla. Takových incidentů proběhlo ještě několik, přesněji čtyři. Jak to bylo v tradici Halianů – Naesel, Aletiel a Tharnae utvořili skupinu a vydali se mimo svůj domov, na nová místa, do nových světů. Jelikož jim ale chyběl fultaen („foltén“) – halijský výraz pro toho, kdo má moc propojovat světy a dimenze portály – každá cesta jim trvala velice dlouho. Proto mezi sebe s radostí přijali fultaena, kterého potkali na jednom ze světů. Po nějakou dobu s nimi cestoval a pomáhal jim vytvářet síť trvalých portálů, které by mohli po jeho odchodu i nadále používat.
Jejich cesty je zavedly na mnohá místa. Viděli bezpočet stvoření, inteligentních bytostí, a dokonce i nalezli světy, které obývali odpadlíci, anebo které už opustili. Některým se dařilo, jiné trpěly a umíraly. Byly po nich rozesety svatyně a chrámy, které přetvářely energii světů na sílu, kterou mohli haliané čerpat. Jedno bylo jisté- okolí každé svatyně postupně umíralo a krajina se měnila v pustinu. Když navštívili jeden ze světů, kde nalezli svatyni uprostřed oblasti, která se už proměnila v ledovou pustinu, kde nebylo nic, než jen sníh a mráz, kde ale přesto stále přežívala skupinka lidských bytostí, Tharnae odvrátila zrak, protože ji zaplavil smutek a úzkost. Aletiel si všiml jejího smutku, a tak použil svoji sílu, aby místním ovcím dal hutnější vlnu a utvořil v místních jezerech nový, odolný druh ryby, který později místní obyvatelé pojmenovali zubatec falikonský pro množství drobných zoubků, které měla v tlamičce. Měla tělo ve tvaru oblé šipky a zářila modrými barvami na znamení okolní ledové pustiny. Než odešli, umístili ještě nad světem několik trhlin v prostoru, díky kterým by se mohli vrátit v případě potřeby.
Ze svých cest už získali mnoho znalostí a poznatků, byli připravení vytvořit vlastní svět a založit na něm život. Jejich rozhodnutí bylo jasné- vytvořit světy, jež budou v budoucnu místy, na která se budou moct uchýlit otroci odpadlíků, a která pomohou toto zlo smazat. Nevěděli zatím jak nebo jestli to vůbec bude možné, ale pokud taková šance existuje, chtěli jí využít.
Naesel byl základním kamenem stvoření- měl moc ohýbat a utvářet neživé částice, mohl tvarovat skály, utvářet moře, vyvolat oheň. Ovládal základní živelné elementy. Jeho čas tedy přišel hned, jak nalezli vhodné místo. Jeho moc se rozprostřela prostorem, rozpínala se jako mohutná mlha, která vše pohltí. Zprvu se objevilo jenom několik zrnek prachu, jen oblak drobného písku, který vířil v prázdnotě. V několika vteřinách se ale seskupil prach k sobě a začal utvářet pevninu. Tyčily se vrcholky hor, prohlubovala se údolí a v prázdných prohlubních se seskupovala moře. Ze skal vytryskly prameny a plnila se jezera.
Později se přidala i Tharnae a spojením sil obou z nich se začala utvářet oblaka. Spustil se déšť a vrcholky hor se pomalu pokryly sněhem. Její moc spočívala v řízení větru, počasí a rozkazování rostlinám. Mocné vichry se prohnaly severovýchodní pouští a zvrásnily její povrch, na jihu ledový vítr zmrazil pláně a proměnil je v chladné pustiny. Hned nato začaly kolem vod rašit stonky trávy a na deštěm zvlažené zemi se rozprostřel zelený koberec. Tharnae se půvabně proháněla napříč vzkvétající zemí a za ní se z půdy draly stromy a květiny. Svět, pro který zatím neměli ani jméno, se hemžil nejrůznějšími barvami a byl připraven k životu.
Poslední měl přijít na řadu Aletiel- vládce života, který uměl utvářet organismy a vdechnout jim duši. Jeho práce byla nejdelší, nejtěžší, ale také nejkrásnější. Aletiel pokryl zemi, zahalil stromy, vešel do moří. Pod jeho mocí vše nabývalo uklidňující, bledě modrý nádech. Ve shlucích mlhy se utvářely kuličky, jako malá vajíčka, ze kterých se vyvíjela zvířata. Ve vodách se to začalo hemžit nejrůznějšími rybami, ve větru poletovali ptáci- velcí, černí s dlouhými zobáky, ale i menší, různobarevní, kteří hnízdili v keřích.
„Hotovo?“ zeptal se Naesel, který s klidem pozoroval jejich výtvor. Bylo na tom něco… uklidňujícího.
Aletiel se zasmál: „Ani zdaleka ne. Čeká mě tu ještě mnoho práce. Tohle je pouze základ – první vlna. Vytvořme prostorovou trhlinu, ať se zde můžeme vrátit. A propojme tento svět a ten, kde jsme nalezli vesnici v zamrzlé pustině.“
„Takže z tohoto světa uděláme domov pro lidskou rasu? Doufala jsem, že vytvoříme něco vlastního… přijdou mi příliš obyčejní. Mohli by být vyšší nebo mít delší končetiny, uši, nebo dlouhé vlasy. A budou potřebovat magii, jestli mají být užiteční pro válku s odpadlíky,“ přemýšlela Tharnae.
„Náhodou výška je ideální, ale přišlo mi, že by mohli být víc mohutní a silní. Jestli chceme válku, budeme potřebovat silné válečníky, kteří obstojí proti následníkům odpadlíků,“ argumentoval Naesel.
Aletiel vyslechl své druhy, ale rozhodl, že ještě musí lidský druh více nastudovat, než bude schopný jejich rasu řádně přetvořit. Proto se vydal zpět na lidské světy, své přátele zatím nechal dokončit úpravy světa. Vytvořili centrální pevninu, jeden veliký kontinent, který se rozpínal přes většinu světa. K němu vytvořili několik menších ostrovů, na kterých vysadili různé druhy zeleně a připravili je pro Aletiela, až se vrátí. Nad jeden z ostrovů umístili prostorovou trhlinu.
V jejich nově vytvořeném světě uběhlo celých osm let, než se vrátili zpět, a další rok, než dokončili úpravy rostlin, umístění zvěře a než Aletiel vytvořil první podobu člověka, který měl obývat jejich svět. Na žádost svých přátel stvořil i několik jedinců s vlastnostmi, které si přáli. Dali lidem znalosti a schopnosti se učit. Prvních lidí bylo celkem 67. A trvalo dva další roky, než Aletiel stvořil každého z nich.
Lidé velice brzo ovládli řeč, naučili se využívat zdroje světa, který obývali, a společnost se začala rozrůstat. Vytvořili si první jazyk, který neměl jméno, ale jelikož začali svému světu říkat Kellanar – lůno; dnes se jazyku říká starokellanarština. Občas některý z lidí spatřil jednoho z jejich stvořitelů, když prováděl úpravy světa. Přijali na sebe podoby svých oblíbených ras, takže Naesela vídali s nižší postavou a ve tmavé elementární zbroji, která svítila různými barvami. Ale kvůli helmě, kterou nosil ve své fyzické podobě, neznali jeho tvář. Tharnae byla spatřena jako vysoký člověk s delšíma ušima, dlouhými, bílými vlasy, ve kterých měla vpletené květiny. Měla příjemný obličej, který jakoby stále zářil, a kolem těla mívala látku, co byla jako ze samotného větru. Jediný, který s nimi ale byl ochotný komunikovat, byl Aletiel. Přejal na sebe podobu křížence- člověka porostlého srstí. Často rozmlouval se svými stvořeními, proto navštěvoval i lidi. Sdělil jim své jméno, ale o ostatních, včetně o jejich původu, jim řekl velice málo.
Kellanarci si tedy řekli, že takové bytosti musely odněkud přijít. Jejich domovinu protoř nazvali Geetare – země prvních – od čehož vzniklo i pojmenování Getarijci – ti první. Také svým stvořitelům dali jména – elementárního mága pojmenovali Ker’Thach a vládkyni větru a rostlin říkali Fouu’Narae. Aletiel se jí proto někdy smál, její jméno je totiž podobné slovu v jejich jazyce, které znamená „amatér“. Lidé se rozrostli, obsadili celý hlavní kontinent a okolní ostrovy. Jejich rozdíly se ale staly zdrojem rozepří a dokonalý svět, který si trojice vysnila, bojoval sám se sebou. Stalo se tedy, že vypukl vnitřní konflikt, který způsobil, že se jednotlivé rasy oddělily a každá nyní žije v jiné části světa. Ker’Thachova rasa, přezdívaná trpaslíci, obsadila mohutné hory, zabírající celý západ a severozápad. Většina lidí zůstala na východě, kde vystavěli rozlehlé město Bastarios, které se stalo centrem vědění a obchodu. Elfové, rasa Fouu’Narae, která měla velice blízko k magii a přírodě, si vzala močály a husté lesy na severu. Oddělily se ještě dvě menší skupiny, které obsadily různé strany – v oázách severovýchodní pouště vyrostlo město Darheus a na jihozápadě, pod trpasličími horami, kde se táhly stepi a pláně, se usadila pastevecká a lovecká skupina.
Od této chvíle se Kellanarci rozhodli počítat kalendář a označili tuto událost jako Rozpad, kvůli rozdělení jejich společnosti. Značilo to první den prvního roku. Rasy a národy mezi sebou stále komunikovaly, spolupracovaly, ale celá situace vypadala spíš jako rodinná hádka, ve které nikdo nedokáže ustoupit. Elfové, a z nich nejvýznamnější rod Esteaer, nesouhlasili se zneužíváním přírody pro výzkumné účely stylem, kterým to prováděli lidé, stejně tak jim bylo proti srsti, že trpaslíci stále chtěli odhalovat tajemství a bohatství v podzemí. Trpaslíkům se nelíbilo, že jim někdo zakazoval, aby si vzali, co si našli, a lidem byly zbylé rasy vcelku lhostejné.
Tady zápisky končily. Více informací jsem o Getarijcích, tedy – o Halianech – nenašel, asi postupně přestali mít zájem o neustále válčící svět, který se nedokáže shodnout, a postupně vypadli i z paměti lidí. Anebo jsou teď jinde a mají plno práce s něčím jiným.
Pouze my, lidé z Artiadsolu, jsme se s nimi nejspíš setkali po mnoha letech. Navíc máme jejího z nich na své straně. Když před stovkami let přišla naše skupina na pustý ostrov, byli to Getarijci, kdo rozmlouval s naší nejsilnější mágyní, a kteří jí pomohli přeměnit vlastní život na oběť, která zachrání celý národ od smrti. Tehdy se stala jednou z nich a nabyla stejné moci.
A jak to víme? Řekla nám to. Tedy… řekly nám to její děti – lidé, které stvořila. Ale to už zabrušuji moc do hloubky. Raději se ještě podívám po nějakých spisech k prostudování.
Postavy:
Naesel- mocná bytost, ovládající tvůrčí elementy (voda, země, oheň)
Tharnae- vládkyně větru a přírody
Aletiel- velice mocný vládce života, který utváří a mění bytosti
Kronikář- vypravěč příběhu
Další:
Lektor- nepojmenovaná bytost, Halijský učitel
Odpadlík- mocný, nepojmenovaný Halijec
Související sekce:
- Getarijci- Zubatec falikonský
Remove these ads. Join the Worldbuilders Guild
Komentáře