Kitajská osvícená nebeská meritokratická byrokracie, pod nadneseným dohledem vševědoucího Šarlatového císaře Osmi nebes
Kitajská osvícená nebeská meritokratická byrokracie, Vláda vlád, nebes a země, říše nad slunce jasnější, pod nadneseným dohledem vševědoucího Šarlatového císaře Osmi nebes, jemuž žehná na jeho mandát bohyně Jiutian Xuannü a bůh Šang Ci, pána lidí, hou-žíú, hobitů a půlčíků, osvoboditele Wu-xie, lenního pána Quinghaie, Zuhanu, Li-hanu, Uširumi, Qupisu, Orisanu a Ilirangu, šlechetného pronajimatele Nipponských ostrovů, vládce místodržících, toho, jež svou moudrostí převyšuje Wu-Linský chrám, hledače poklidu a vykoupení je oficiální imperiálno-byrokraticko-teokratický státní celek na kontinentě Wangxi, pojmenovaném podle prvního císaře říše, která existuje na jeho území a ležela na dříve existujícím kontinentu Eurásie.
Struktura
Kitajci dobře vědí, že na čele dobrého impéria stojí především dobrý vládce. kterého v této zemi zajišťuje Šarlatový císař, kterému radí skupina Třináct knížat, o kterých se často diskutuje jako o bozích na Zemi nebo světci, pravdou ale je, že se jedná o skupinu odborníkům, kterým císař magicky odňal vlastní životní cíle a motivace. Císař samotný je mezi měšťanstvem a venkovany považován za určitou formu božstva. Ve skutečnosti se ale nejedná o boha, nýbrž o duši anděla znovuzrozovanou do nového těla pokaždé, když je to nezbytně nutné.
K určení císaře po smrti minulého Úřad nejvyšší jasnosti, instituce, která sestává výhradně z prověřených teologů a duchovních, a která se specializuje na lokalizování nové inkarnace císařova vědomí. Tento úřad také prověřuje nebezpečné šíření mimostátních náboženství a nepovolených filozofií. S tím vypomáhají především černokněžníci, kterým jejich moc propůjčil sám císař.
Úřad země a moře spravuje knížata a provinční pány, kteří řídí svá území, a je jejich přímým nadřízeným. Všichni zemští páni se zodpovídají tomuto úřadu a císaři.
Zemi spravuje spousta dalších úřadů, které celkově tvoří zaměstnání pro vrstvu vzdělanců-byrokratů, kteří se snaží řídit stát s hodinovou přesností. To ale často vede k omezování svobod lidu a vážným nařízením. V Kitaji neexistucí cechy a jejich funkci, ač ne zcela, naplňují úřední a městské vyhlášky.
Každá provincie je v určitém smyslu nezávislá, obsahuje vlastní síť úřadů, které ji spravují. Dozorcem a nadřízeným těchto nižších úřadů je zamský pán daného celku, který podává hlášení vyšším úřadům. Tito páni jsou většinou velmi bohatí díky zákonu, který je určuje jako celního prostředníka, s nárokem na až 75 % zisku z obchodu s jinými státy (včetně států uvnitř říše). Šlechtici také získávají pravidelnou výplatu odvíjenou od velikosti jejich správního celku.
Kultura
Kitaj žije disciplínou, uměním, vědou a náboženstvím. V zemi se schvaluje dvojice státních náboženství, známé jako Primární a Minoritní, a sedmero filozofických směrů. Občané se hlásí k těmto myšlenkovým směrům s vlivem lokace jejich života a vzdělání.
Obyvatelé říše obecně věří, že věci mají daný jasný řád, který není dobré porušit, ať už se jedná o rodinu, práci, vzdělání nebo tradice. Nevítají vřele nové koncepty, jako jsou stroje nebo stejnopohlavní sňatky, ale minimálně ti, kteří žijí mimo hodnotící zraky měšťastva, jsou schopni tyto změny v zaběhlých kolejích tolerovat, dokud se nedotýkají přímo jejich životů.
Prostředky
Kitaj disponuje celkovou půdou o rozsahu 10,2 milionu km² a na jeho území žije téměř půl druhé miliardy obyvatel, převážně díky dobrému podnebí, rozvinuté kultuře měst, bohatství země a vládními dekrety na podporu plodnosti, jejichž skrytým účelem je budování mocné armády. Až 25 milionů obyvatel je v říši zaměstnáno ve vojenském sektoru, včetně zbrojovek, válečných mágů, konstruktérů a mnichů. Armádu Kitaje taky posilují legendární válečné konstrukty, sestavené z platiny, alabastru a nefritu, jejichž počty jsou udávané mezi sedmi sty až devíti sty tisíci.
Na celém rozsahu říše je velké množství kamenných a uhelných dolů, stejně jako četné farmy na plodiny a dobytek. Obyvatelé také pěstují hedvábí a bavlnu, které vyvážejí do světa. V říši se také vyskytuje množství dolů na drahé kovy, železo, drahé kameny a mramor.
Po celé říši jsou roztroušeny milionové megapole, které jsou centry obchodu a produkce. Jedná se o hlavní životní sílu říše, a pokud jsou tato města jsou krví říše, její síť obchodních tras a silnic je jejími žilami. Silnice jsou zde ve velmi dobrém stavu a jsou chráněné četnými vojsky říše. Navzdory množství obchodu nelze jako na většině míst nalézt magické předměty jakékoliv vzácnosti. Ovšem ti, kteří by pozorně hledali, by mohli místy narazit na zajímavou obchodní příležitost.
Historie
Říše existuje od roku 1640, kdy byla sformována po roztroušení říše císaře Loriena a jako jediný lidský stát přečkala opětovné rozpínání Elfské říše. Jelikož tyto dva státní celky oddělovaly nejen Kamenné pláně, ale na jihu Kitaje i rasově smíšená knížectví Indu a nebezpečná pohoří, nevyměňovaly si říše příliš mnoho vzájemných vztahů. Kromě ofenzívy do Kitaje v letech 1643-1645 a Kitajského inkursu mezi lety 1938-1945 do oblasti současné Eugimoie se diplomacie omezovala na občasné formální dary mezi monarchy, cestující karavany a korespondenci pohraničních knížat.
Od roku 2048 lze považovat Kitaj za ekonomicky a vojensky nejrozvinutější stát na světě. Tento status mu nebyl zpochybněn do období mezi lety 3248 a 3254, teré jsou považovány za klíčové roky ve formování Zafarské říše. Ta prošla rychlou a úspěšnou přestavbou z kočovnických společenství na silnou říši s městskou základnou a stálou armádou. V té době již Kitaj ovládal Indská knížectví jako neoficiální loutkové státy, což vedlo k řadě střetů mězi dvěma impérii, které většinou skončily po několikaletém přetahování o několikakilometrové pásmo postižené země. V této době byl tedy Kitaj dostižen vojensky, nikoliv však ekonomicky. Vývoz koření, drahých kamenů a látek z jeho území a přidružených satrapií dosahoval historického vrcholu, což Kitaji umožnilo udržet se při síle i poté, co se roku 3686 Zafarská říše rozpadla. Ačkoliv byla tato událost nejdříve považována v Kitaji za pozitivní a Námořní cech Osvícené nebeské meritokratické byrokracie začal plánovat kolonizaci Eugimoie a Afriky. Z tohoto plánu bohužel později sešlo kvůli občanské válce, která vypukla mezi lidmi říše a hou-žíji, kteří si přáli odtrhnout se od říše a založit stát vlastní, nezávislý. Během války také Tabůr, bývalý Zafarský kníže, jehož knížectví zanechalo Velké rozpolcení oddělené od zbytku tříštící se říše, počal sjednocovat rozbitá knížectví směrem k Indu. Nečinnost Kitaje pak vedla k tomu, že se z nové Mugluqské říše během jednoho století stal nejmocnější soupeř, jakého kdy Kitaj měl...
Demografie a Populace
Většina populace se v Kitaji nachází kolem mořského pobřeží a vekých řek. Kromě těchto lokací je velké množství obyvatel lokalizováno ve středozemí, kde se nachází Pláně Zing-ču. Na severozápadě, v provinciích Lutin-Dan a Wu-Xia, je populace koncentrovaná nejméně.
V nížinných oblastech žijí velké komunity hobitů a půlčíků, často v soužití s lidmi těchto oblastí. Pro kontrast, ve výšinách Kitajských velehor žijí hou-žiové, kteří přežívají ve svých separovaných komunitách.
Náboženství
Kromě hlavního náboženství ve formě Minoritního náboženství se v Kitaji zrodilo také Primární náboženství, vzývající všechny Kitajské bohy. Toto náboženství vzniklo před sjednocením říše a příchodem Šarlatového císaře Osmi nebes. Nejedná se o ucelenou víru a v různých oblastech se můžou její hlavní rituály a zvyky lišit.
V Kitaji vzkvétá sedmero velkých filozofických směrů, které prosakují i mimo říši. Lidé, kteří se k nim hlásí, se nemohou stát kleriky, ale mohou být mnichy a mágy, učenci, astrology a umělci. Tyto filozofické směry a jejich základní pilíře jsou následující:
Zemědělství a průmysl
Na venkově jsou běžné velké farmy, vlastněné soukromými majiteli, které vlastní stovky hektarů polí a tisíce kusů dobytka. Přibližně čtyřicet milionů obyvatel se živí v agrikultuře, věšina z nich tuto roli předává tradičně ve své rodině, na stejném místě po generace.
Ve městech je převážným zdrojem pracovních nabídek sektor služeb. Velké množství lidí také pracuje v produkci.
Vzdělání
Vzdělání pro střední třídu obyvatel, tedy bohatší měšťanstvo, je na relativně dobré úrovni. Školy vyučují velké množství filozofie a věd, které jsou považované za nejdůležitější aspekty života. Na venkově a v chudších čtvrtích je vzdělání velmi vzácné a často úplně chybí. Jediný způsob, jak ho v těchto kruzích získat, je předání dětí jako "rukojmích" svému pánu, kde obdrží vojenské a formální vzdělání.
V Kitaji se nachází několik prestižních univerzit, převážně zaměřených na inženýrství a zpracování magických materiálů. Jejich studenti jsou velmi žádaní jak v říši, tak i mimo ni.
Infrastruktura
Ve městech je rozsáhlý systém kanalizací a veřejné lázně jsou také docela běžné, ačkoliv ně tak běžné, jako například v Zafaru. V největším Kitajském přístavu, Hua-jiu, se nachází planární přístav, kam přijíždějí cestovatelé z exotických oblastí mnohovesmíru.
Founding Date
1640
Typ
Geopolitical, Empire
Hlavní sídlo
Jiné názvy
Země na východě, Království jantaru
Vůdce
Titul Vůdce
Hlava státu
Vládní systém
Meritocracy
Struktura moci
Autonomous area
Ekonomický systém
Palace economy
Měna
Kitajský jan'ze, v pěti variantách
Hlavní vývoz
Kitaj exportuje především umělecké předměty, knihy a drahokamy. Kitajské zbraně a vojenské konstrukty je přísně zakázáno vyvážet, s velmi vzácnými výjimkami pro šlechtické rody, které uděluje sám císař.
Hlavní dovoz
Kitaj musí dovážet magické a antimagické materiály, kterých je v říši nedostatek. Také dováží koření ze svých satrapií v Indu.
Official State Religion
Rodičovská Organizace
Dceřiná Společnost
Lokace
Related Ranks & Titles
Sousedící země
Významní členové
Remove these ads. Join the Worldbuilders Guild
Komentáře