Jediná dcera a nejmladší potomek rodu Jäger.




Catherine je beznadějná romantička, občas trochu naivní a s nezdravou zálibou pro adrenalin. Také je poměrně marnivá a velmi dbá na svůj zevnějšek. Občas má problémy s respektováním autorit. Ve skrze je ale dobrosrdečná a citlivá a neváhala by pomoci někomu v nouzi. I přes svůj původ a návyk na pohodlí dokáže být překvapivě skromná. Je velmi společenská a užívá si pozornost jiných, obzvláště pokud zpívá. Navenek vystupuje sebevědomě, místy až pyšně. Oblíbené barvy jsou červená a černá.




Narodila se v Kaledonu v rodinném domě, který je posledním nemovitým majetkem, který rodu Jäger zůstal po ztrátě jejich držav v okolí Turenu rukou dumeronských. Vyrůstala společně se svými staršími bratry, Adolfem a Siegfriedem.




Zpočátku se jevila jako bystré, milé a poslušné děvče, což oběma rodičům přinášelo velkou radost. To se však změnilo okolo třináctého roku jejího života. Její dosavadní život jí začal nudit, chtěla zažít dobrodružství podobná těm z knih, které tak ráda četla. Stále více a více se začala vzpírat přáním svého otce. Došlo to až tak daleko, že se začala po nocích vytrácet do ulic. Na svých toulkách se pak setkala s kaledonskými zloději a obdobně pochybnými existencemi. Svůj původ pochopitelně tajila. Od zlodějů, u kterých se nejvíce zdržovala, pochytila pár triků. S několika zloději se dokonce spřátelila, do jednoho se navíc zakoukala. Tyto její výlety jí pomáhala krýt a organizovat její kamarádka, Emma, dcera rodinné služebné. To ale nemělo mít dlouhého trvání.




Po několika měsících vyšel najevo její původ a nebyla by to skupina oportunistů, aby toho podvratné živly kaledonské, jenž považovala za přátele, nevyužily. Rozhodli se tedy Catherine unést a požadovat výkupné. Řízením osudu se však naštěstí o jejích toulkách a nových přátelích dozvěděl její bratr Siegfried. A Siegfried nebyl potěšen. Rozhodl se vzít věci do svých rukou, přivést svou sestru k rozumu a uštědřit gaunerům lekci. Když však zjistil, jak se věci skutečně mají, situace se poněkud zvrhla. O pár mrtvých lapků později odváděl Siegfried lehce traumatizovanou Catherine zpět domů. Ta musela slíbit, že už nikdy nic podobného neudělá a Siegfried na oplátku o celé situaci neřekne otci. Právě tehdy se začala více formovat její fixace na staršího bratra. Ačkoliv si dala od nočních toulek pokoj, její chování se příliš nezlepšilo. Jak se její vztahy s otcem zhoršovaly, našla si nový koníček. Tentokrát přesvědčila svého staršího bratra, Siegfrieda, aby jí potají učil bojovat.




Pak přišel osudný rok 860, který měl zásadně pozměnit její život. Catherine oslavila své patnácté narozeniny a otec začal přemýšlet o vhodných nápadnících pro svou jedinou dceru. Vyhlídky na politický sňatek Catherine přímo děsily. Jakkoliv svou matku milovala, nechtěla skončit jako ona, ve svazku bez pravé lásky, uvězněná v nudném životě. Naštěstí měla plán.




Onoho osudného roku 860 se konal i velký večírek pro vyšší vrstvy kaledonské, který se stal její první společenskou akcí. Zmíněný večírek se pro ni ukázal býti zlomovým bodem v životě hned z několika důvodů. Otec doufal, že by mohla upoutat pozornost nápadníka z dobrého rodu. A pozornost skutečně upoutala. Oděna v černých, stříbrem vyšívaných šatech a zdobena decentními šperky přitáhla pozornost řady nápadníků. Které jednoho po druhém odmítala, mnohdy i dosti nevybranými způsoby. Ačkoliv byla pevně rozhodnuta překazit jakékoliv šance na sňatek, musela uznat, že se jí všechna ta pozornost zamlouvá. Bylo to právě tehdy, kdy se probudila její marnivost. Bylo to rovněž na tomto večírku, kde poznala Serpica Rosine, se kterým se měla ještě v budoucnu znovu potkat.




Jedním z jejích nápadníků byl i poměrně šarmantní a vytrvalý čaroděj z ciziny jménem Aginor. Kde to ostatní nápadníci vzdali, on vytrval. Kde se ostatní nápadníci urazili, on se jen zasmál. Catherine se dokonce začal i poměrně zamlouvat, ale na večírek šla s plánem a toho se hodlala držet. Když mu tedy chrstla víno do obličeje, nikdo další už se k ní přiblížit neodvážil. Jenže jak se mělo později ukázat, Aginor se plánoval pomstít.




Co však bylo pro Catherine snad tím největším zlomem bylo nalezení lásky k hudbě. Na večírku vystupovalo mnoho muzikantů a bardů a Catherine byla zcela očarována jejich talentem a hudbou. Té noci se zrodil sen. Stát se profesionální bardkou. Po návratu z večírku otec zuřil a trvalo několik týdnů než se jí ho podařilo uprosit, aby najal učitele hudby. Výměnou slibovala spořádané chování, jak se sluší a patří na mladou dámu.




Jenže to nemělo dlouhého trvání. Učitelem hudby jí byl šarmantní mladík a zkušený bard jménem Elidar. Trvalo jen pár týdnů a do hudby poblázněná Catherine podlehla bardovu kouzlu. Jejich románek však neměl dlouhého trvání. Snad řízením osudu se o jejich románku záhy dozvěděl Siegfried. A Siegfried nebyl potěšen. Ani moment neváhal a barda s výpraskem vyhnal. Otec opět zuřil. Naštěstí pro Catherine se od záletného barda stihla naučit dost na to, aby se dokázala nadále učit sama. Pak se vše opět obrátilo k horšímu. Ještě téhož roku na ní někdo uvalil kletbu. Otec bral její kletbou ovlivněné chování pouze jako další výstřelky své neposlušné dcery a odmítal jí uvěřit. Jen Siegfried jí věřil.




Následující roky byly poměrně divoké. Catherine se vrátila ke svým starým zvykům a začala pravidelně utíkat z domova. Částečně proto, aby se vyhnula dalším pokusům otce sjednat jí sňatek, a částečně proto, aby mohla začít žít svůj sen. Zvolila si pseudonym Melisei a započala své snahy stát se opravdovou bardkou. Jenže jak brzy zjistila, takový život není zrovna snadný, a tak se nakonec vždy po několika dnech vrátila domů.




Dalším zvratem byl pak rok 863. V tomto roce ji opět dohnala touha po dobrodružství a adrenalinu, kterou nově doplňovalo i přesvědčení, že pravý bard má příběhy zažít a být u zrodu legend, ne jen vyprávět vymyšlené příběhy. Nechala tedy doma dopis na rozloučenou a vydala se hledat skupinu dobrodruhů, po jejichž boku by mohla tvořit legendy. Siegfried, který svou sestru dobře znal, nehodlal nechat nic náhodě a rozhodl se ji přivést zpět. Jenže tentokrát se tak snadno přesvědčit nenechala. Ba naopak se jí podařilo přesvědčit bratra, že se spolu vydají jen na jedno dobrodružství, a pak že se klidně vrátí domů. Siegfried neměl jinou možnost než souhlasit. Nedlouho poté se jejich cesty opět střetly se Serpicem, spolu se kterým se následně přidali k menší skupině dobrodruhů.




Na svých cestách sice nezískaly slávu a nestaly se legendami, ale stačilo to na vcelku slušné žití. Z jednoho slibovaného dobrodružství se staly dvě, pak tři. A Siegfried nebyl potěšen. Když už mu docházela trpělivost, přišel čas čtvrté výpravy. Byla to katastrofa. Životem vyvázl jen Serpico, Siegfried, Catherine a trpaslík Crollik. Bylo na čase dodržet slib a vrátit se domů. Rozloučili se tedy se Serpicem a zamířili zpět domů, kde na Catherine čekalo další kázání od otce a nová várka nápadníků.