6. ledna sobota
Vyrážíme ráno, minuli jsme hraniční kámen, vstoupili jsme do okresu
Drogova hora - markrabství, ale není tam žádný výběrčí, takže hlavní cesta to není.
Narazíme na hrad, v podhradí je větší vesnice s částečnou palisádou - jeví známky toho, že obec nebyla dlouho v ohrožení a spíše než obrannou funkci plní účel vymezení parcel a kraje vesnice. Náves, kostelík, na první pohled chaoticky rozmístěné domy. Cesta protíná městečko a pokračuje na západ. Okolo vesnice jsou pole a západním směrem se lesy otevírají a za poli jsou louky a pastviny. Na malém kopci kousek nad vesnicí je majestátný zámek.
Vyhledáme zájezdní hostinec, otevře nám drobný chlapík, pozná Fabia, Fabio pozná
Matyáše Kaolína, padnou si do náruče a jdou si pokecat do hospody. Agga zařídí ubytování, prý na účet Fabia. Fabio seznámí Matyáše s Nikeou a Monou, varuje dívky, že je Matyáš sukničkář. Pak představí i Aggu a Rafara. Kromě Rafara si dáváme sklenku. Matyáš mluví o Fabiovi jako o „Velikém“. Agga si sedne k místním kumpánům a vypráví jim historky o Fabiovi, např. jak spadl z lavičky.
Fabio říká, že jdeme za trpaslíky. Matyáš se zděsí, že je to nebezpečné, že se nikdo nikdy nevrátil. Ale hospodskej říká, že tudy nedávno prošel nějakej cizák, kterej se blyštil zlatem, šperky, v dlouhém hábytu… Náš starý známý
Harlan al Bashar. Nedoporučuje nám tam chodit, je to na sever od hospody
U Doutnající hory, kdo tam šel, tak se už nevrátil.
Nikea, Mona, Matyáš a Fabio jdou k Matyášovi domů do hradu, vlezou si do kádě s vínkem… Agga konverzuje v hospodě s místníma. Ale ožere se tak, že si nic nepamatuje. Rafar sedí stranou a je smutnej, že hraje postavu, která nechlastá… a že se mu nikdo s ničím nesvěřuje.
Vévodův syn v Tirnanogu potřeboval někoho, kdo by ho podpíral, tak se seznámili jako 2 podpírači a už si zůstali (Fabio a Matyáš). Nikea vyzvídá ve vaně od Matyáše něco o trpaslících. Prý se říká „dokud hora kouří, tak trpaslíci tam jsou. A až přestane kouřit, tak tam budou také, ha ha“. Obecně jsou trpaslíci fajn, ale setkat se osobně s Drogarama, to ne… Jsou dost agresivní.
Neděle 7. února
Fabio si ráno povídá s Matyášem o politice. Povídá se, že chtějí vyměnit krále.
SIKEL se chová agresivně kvůli kultu hada. Pak vyrazíme na cestu a dojdeme do hostince U dýmající hory jde vidět kouřící horu. Zdobený sál ve stylu sopky, hostinský vypráví příběhy.
Pondělí 8. února
Hospodský jim řekl, že Harlan šel včera k hoře. Necháme koně a mulu v hospodě. Vyrazíme na sever k hoře. Krajina je pokrytá popílkem. Na kopci je věž, stará hláska (lidsky vytvořená). Hora je na SZ – několik km vzdálená. Jdeme dál k hoře, jsme u zbořeného mostu (lidsky vytvořený), voda je černá, je to tu nevábné. Řeka je mělká, protože občas korytem proteče láva… Jdeme přímo nahoru občas korytem, občas vedle.
Našli jsme jezero, ze kterého teče potok. Do něj stékají čůrky z hor. Rafar hledá stopy, našel skobu nezrezlou. Nikea upevní lano do skoby na plošince, my ostatní po něm vyšplháme. Takto pokračujeme po stopách magaďanů. Jsme na plošině, kde je hodně stop, některé jsou větší, než Harlana a Izmaila, asi tam byla bitka, smýkání něčeho po zemi, stopy těžkých kovaných bot vel. 50, 55. Boty vycházejí jako by z hory jako by tam ta skála nebyla. Magaďanské boty míří z útesu pryč (skočil dolů nebo sešplhal).
Mona vidí trochu magie. Je jí hodně na celé skále. Rafar to osahává, kámen je teplejší. Nikea se podívá do minulosti. Vidí před týdnem jak tam byli magaďani, přikládali ulitu na stěnu, pak něco hledali v batohu, ale pak se rozevřela skála, vyšlo 10 trpaslíků, zajali Harlana a Izmail se zachytil okraje a pak zmizel. Vize končí.
Uvažujeme, jak dveře otevřít, a najedou se otevřely – 5 m vysoké. Z jeskyně se k nám blíží skupina velkých temných siluet. Osvětlené stěny. Jdou k nám černé postavy, mají světélkující kolečko na zbroji + rudé žilkování všude možně.
Fabio stačil rozbalit
Štít Ohnivého slunce, Rafar řekl přicházíme v míru. Šéfík přišel ke štítu, zaujal ho, začal zpátky zabalovat štít. Ke každému z nás přicházejí 2 trpaslíci, nebráníme se, nesou nás dovnitř, poslední jde velitel, pak se dveře zavřou.
Uvnitř není temno, stěny jsou černé, buď jsou to obsidián nebo čedič, chodba je hrubá, přírodní velká jeskyně, na zemi jsou loužičky tvořené lávou, jejich boty jsou tvořeny kamenem, prochází loužemi, jsme rádi, že nás nesou ve výšce. Hodinu nás nesou. Minuli jsme odbočky, někde jsme odbočili, někde velké přírodní dómy, krápníky. Jsme po hodině v obrovské jeskyni, uprostřed je „mayská pyramida“. Jsme u ní u 20 m velkých dveří, pak nám dají pytle na hlavu, otevírají se dveře a nesou nás dál. Lávové louže už tam nejsou, ale louče sem tam.
Pak jsme v kobce, kde nám sundali pytel. Nesli nás celou cestu něžně. Máme každý svoji kobku. Světlo vrhá lávové korýtko na stěnách. Rafar zjistil, že stěna je otevírací. Našel tam talíř z černého skla s mechem a v protějším rohu díra do země vedoucí dolů. Fabio našel hmatem odpadní díru, která naštěstí už nebyla dlouho použita, má samodesinfekční systém. Houba je jedlá a výživná.
Usnuli jsme, pak si pro nás přišli. Nesli nás chvilku. Vidíme obří sál – koloseum. Přímo naproti nám sedí šéf, je obklopený ozbrojenýma trpaslíkama, kolem dokola sedí desítky, stovky trpaslíků. Sousta z nich jsou ozbrojení, všichni jsou černí jako uhel, někteří jsou holohlaví, někteří černý vlasy nebo bílý, někdo má rudě zářící oči, někdo chladně bílý až modrý oči.
Naproti jejich
šéfík + nějaký
čaroděj či co. Na krku máme černé řetězy, na nich je z černého skla medailon.
Kouzelník vstal a naší řečí říká hovořte, kdo jste, a co tady pohledáváte. Fabio nás představí a řekne, proč potřebujeme fénix. Někdo z tribuny se zvedne říká ke královi „lidi už nám jednou ublížili, jak víme, že to neudělají znovu“. Z druhé strany „přinesli něco, do je pro nás posvátné, možná všichni lidi nejsou stejní“. Další říká, že štít je zpátky, ale další artefakty, které oslabují naši moc, chybí… Ale bez jejich pomoci možná nedokážeme ochránit fénixe ani sopku. Někdo říká, že je to trik, ať nám nevěří… někdo říká, že třeba dokážeme zavřít portál a poslat démony pryč.
Pak se zvedne král a říká, že budou hlasovat, jestli nám dají šanci promluvit. Trpaslíci hlasují, kouzelník pak vyhodnotí hlasování, šeptá něco králi. Ten řekne, že když zavřeme portál, tak prokážeme, že lidé nejsou tak hrozní. Ale někdo jiný říká, že když selžeme, tak démona posílíme. Král řekne, že nejdřív tedy musíme projít zkouškami, a pak až můžeme jít zavírat portál. Pak nás zase odnesou do kobek.
