Pouštní
Charakteristika
Kdesi daleko, kdesi hluboko v krajích nekonečného písku, pod bičem smrtících paprsků slunce. Tam, kde je souboj s příšerami a se smrtí na denním pořádku stojí bídná domovina pouštních elfů - krutých otrokářů. Nutno podotknout, že tahle společnost si příliš mnoho empatie nezaslouží, pokud chcete v takovém prostředí přežít, musíte se dost vzdálit od nějakých roztomiloučkých morálních hodnot. Ty jsou pro lidičky žijící ve svých pohodlných domečcích. Otroctví, xenofobie a šikana jsou na denním pořádku. Přes svou primitivnost a nechuť, kterou k nim většina civilizovaných ras chová, ovšem nejsou jen další bandou pouštních otrokářů. Jsou něco víc. Daří se jim nepřímo hýbat s celým světem.Historie
A co tam vlastně sakra dělají? Abychom jim naplno porozuměli, budeme se muset vrátit kus do minulosti. Mnoho, mnoho generací zpět existoval trpasličí klan jménem Aster Aeuriumm, též často přezdíván jako klan Hvězdářů. Onehdá jedno z nejdůležitějších trpasličích společenstev, díky svému neuvěřitelnému umění při práci s rudou. Velmi specifickou – meteorickou. Na rozdíl od ostatních trpaslíků, tento klan neseděl pohodlně ve své důlní štole, ale putoval krajinou – jde o jediné známé kočovné trpaslíky. Cestovali po celém světě, hledající spadlé hvězdy a meteory. Jejich odštěpky pak měnili v legendární „zářocel“.O té každý kovář nebo dobrodruh musel dozajista slyšet – každý, kdo zná folklóru, přeci ví, že z tohoto kovu vznikaly ty nejlegendárnější zbraně, které se nyní, stále stejně ostré, povalují po muzeích nebo leží zapomenuty v tajemných kobkách, hluboko pod zemí. Král bez meče ze zářoceli nebyl král ale chuďas. Takže není divu, jaká po ní byla poptávka, kamkoli klan přijel, okamžitě vyprodal všechny své zásoby. Proto musel skočit po každé příležitosti získat trochu meteorické rudy, která byla extrémně vzácná.
A jednou byl nad Nekonečnou pouští spatřen obrovský roj hořícího kamení, řítícího se k zemi. Zoufalí trpaslíci, kteří už roky neviděli gramu tohoto tolik vzácného nerostu, neměli na výběr, museli riskovat a vydat se na nebezpečnou výpravu do pouště. Nemohli sebou vzít své feldunosty, ani plátové zbroje, zvířata by to nepřežila a plátová zbroj byla pod smrtícím dohledem boha světla stejně smrtící jako srst horských beranů. Vyrazili tedy takřka bezbranní.
Bloudili dlouho. Neúspěšně. Mnoho jich pomřelo. Ale nakonec se na ně božstvo usmálo, a dokonce víc než by si kdy dokázali Hvězdáři představit. Meteorický roj narazil přímo do malého seskupení skal, které roztříštil na nespočet střepů a odhalil tím schovaný jeskynní komplex pod ním. Trpaslíci zde našli malé podzemní jezero a zapomenutou žílu prvotřídní železné rudy. Ruda byla nejvyšší jakosti. Na tomto místě ji nerušila žádná zemětřesení, a protože se nacházela předaleko od civilizace, vyhnula se i zlotřilé magii, která mívá na kovy často špatný vliv. Takhle bohatou a naturální zásobu by záviděli i ty největší trpasličí klany. Byl by hřích s tím něco neudělat. A tak se poprvé za dobu své existence usadili. Radost z nově nalezeného domova a bohatství jim nevydrželo dlouho. Protože v tuhle chvíli na scénu konečně vstupují naši pouštní elfové. Kmen, který vznikl z dávno zapomenutých uprchlíků, kteří ještě před Rozdělením opustili elfí říše, nebyl ničím vyloženě speciálním. Žili v osadách okolo oáz na severních hranicích sultanátů. Živobytím jim byl lov. Jednak hromady písečných stvoření, jejichž trofeje a orgány se dají draze prodat, primárně ovšem lovili lidi. Uprchlé otroky nebo nové kandidáty do jejich řad. Na hranicích Midlandu a sultanátů se prochází mnoho individuí, které nebudou nikomu chybět. Elfové tyto nevinné lidi chytali a prodávali je na jih jako „dobrovolnou pracovní sílu“. Takhle přežívali desetiletí, během niž nabyli statutu nejobávanějších lovců široko daleko. A pak se jednoho dne doslechli o jisté trpasličí expedici. A tady se příběhy dvou ras protínají. Udeřili nečekaně. K smrti unavení trpaslíci, kteří byli v těchto klimatických podmínkách stále cizí a vyloženě nefunkční, neměli šanci proti překvapivému útoku profesionálních válečníků. Bitva byla prakticky okamžitě u konce, trpaslíci se povětšinou vzdali. Jen málo z nich bylo opravdu pobito a těch pár, co uteklo do smrtících moří písku, bylo krátce na to nalezeno po smrti. Vůdce útočníků shledal, že jejich prodej by mohl být na škodu. Když je krátce před střetem dostal příležitost sledovat při práci a spatřil jejich umění, začal se mu v hlavě rodit plán, který okamžitě po vítězné bitvě začal realizovat. Jejich skromné osady ze severních hranic sultanátů nechal přestěhovat do drsnějšího prostředí těchto skal. Okolo kráterů s odštěpky meteorů nechal postavit pracovní tábory, přímo ve skalách hloubit doly, trpaslíky zotročit, a když byly základy nového území kompletní, navázal obchodní vztahy s jihem. To přilákalo drtivou většinu elfů, kteří v okolí žili, ale od jejich původního kmene se oddělili. Náčelníkovi se tak povedlo sjednotit celou jeho rasu a zajistit jí lepší zítřky.
Fyzické vlastnosti
Podoba
Pouštní elfové se od svých lesních nebo horských bratrů nijak zvlášť neliší. Stavba jejich svalů a kostí je k nerozeznání stejná, jediným viditelným rozdílem je jejich kůže - na rozdíl od typické bledé, je ta jejich mnohem tmavší. Povětšinou snědá, v neobvyklých případech i dokonce černá.Za zmínku také stojí to, že našli zalíbení v dredech - drtivá většina je nosí.
Comments