Krysaři

Organizační struktura

Krysaři nevystupují jako tradiční městské cechy. Většina z nich není natolik bohatá, aby si mohla dovolit cechovní domy, fungují pak na úrovni živnosti. Čistě teoreticky o sobě můžete tvrdit právě teď že jste krysaři, jelikož neexistují žádné psané seznamy krysařů. Prakticky se však krysař pozná na první pohled, podle dlouhého kabátu podšitého krystími kožkamy. Krysí kůže je totiž základním znakem jejich povolání.
Obecně se pak rozdělují jak cenou, kterou si účtují za své služby, tak i vybavením které při lovech používají. Typický maloměstský krysař je vybaven dlouhým pláštěm s lucernou a hákem na odpad. Takový krysař moc nestojí, ale také za moc nestojí. Obvykle se živí odchytem krys, které prodává pečené na otevřeném ohni chudině. Občas si také přivydělává prohlédáváním stok. Ve velkých městech si pak takový krysař může vydělávat vysoce nadprůměrný plat běžného dělníka. Řada z nich si pak může dovolit žít docela dobře. Rizikem takového povolání je pak kontakt se špínou a tudíž s nemocemi, paradoxně se ale člověk který prohledává stoky mije častěji, než obyčejný dělník v manufaktuře. Riziko na ně však čeká ve stokách samotných, velmi často jsou ve větších městech zamořené monstry, nehledě na to že z lovce krys se může lehce stát krysí večeře, hejna krys jsou často nebezpečnější než mrchožravci číhající ve tmě. To je také důvodem proč tito krysaře chodí do stok ve skupinách po třech a mezi sebou mají propracovaný systém značek, aby se ve stokách neztratili. Tito Krysaři mají minimální lékařské vzdělání a většinou se neuživí ani jako bradýři.
Další úroveň jsou pak velkoměstští krysaři, ti už neprocházejí stoky. Často se však nechávají najímat majiteli skladišť na odbornou deratizaci nejen krys. Většina z nich je gramotná a velmi často se dovednosti přípravy jedů předává z otce na syna. Krom přípravy jedů také znají protijedy, není totiž neobvyklé že jedovému posypu je vystaven dobytek, který je pak nutné léčit. O těchto mužích nepanuje nikterak vysoké mínění, zároveň jsou to však právě oni, kdo v epidemiích zasažených městech odváží mrtvé a označují domy nakažených. Často se o nich mluvilo jako o pěšácích v boji proti nemocem. Vybaveni jsou kvalitními dlouhými pláštmi rukavicemi a v karanténách pak i typickou morovou maskou se zobanem.
Pokud se o těchto mužích mluví jako pěšácích, o nejvyšší úrovni krysařů, se pak mluví jako o generálech. Tito muži jsou často pro mnohé záhadou, objevují se na místech zasažených nemocí, kde pomocí záhadné magie a alchymistických lektvarů léčí, narozdíl od mágů, jež svojí magií též léčí zhoubné nemoci, jsou tito muži také schopni jakýmkoliv pandemiím předejít. Vypráví se historky o mužích jež zádným rituálem dokážou na město uvrhnout ochranu, stejně jako dokáží na město svrhnout pohromu. Mnohé příběhy také vypráví o krysařích jež za pískotu vylákavají celá hejna krys z měst. Většina těchto příběhů je vypravována jako pohádka dětem, protože případy příchodu takového krysaře jsou velmi vzácné. Několik takových zdokumentovaných případů hovoří o mužích podivného vzezření. Velmi často oblečeni z celého kabátu ušitého z krysích kožek. Jiné zase mluví o morovém doktoru v uplém kabátu z podivné hladké látky, jemuž není vidět do tváře. Tyto zápisy však nikdy neopomenou částku, za kterou se krys ve městě zbaví. Tyto částky jsou skutečně astronomické a člověk by si za ně mohl koupit celou usedlost s dobytkem i s děvečkami.
Příběhy z Kalkaty pak hovoří o mužích jež svádějí boj se Skaveny , tací bojovníci dokáží vyhubit celou kolonii za velmi záhadných okolností, svědci i tvrdí že s nimy hovoří v jejich rodném jazyce, co je na těchto příbězích, pravda to je záhadou.

Zdroje

Většina krysařů jedná na vlastní pěst a pracují tak na plný úvazek. Jsou zběhlí v užívání jedů a protijedů, ti zkušení se pak živí i jako lazebníci. Obývají především velká města, kde nemají o práci nouzi. Ti nejlepší se pak sdružují v cechách, většinou však takové cechy nemají tak velkou kapacitu, aby si mohli dovolit vlastní sídlo. Jsou pak pod jiným cechem s vlastním domem, typicky se jedná o cechy alchymystů, léčitelů a koželuhů.

Agenda

Přístup obyčejných lidí, se velmi často liší případ od případu. Většinou je ale společnost nevidí příliš pozitivně. Má se za to že vodit krysaře domů přináší smůlu. Stejně tak i na venkově, když jsou spatřeni krysaři lidé se obávají příchodu nemoc

Historie

První zmínky o krysařích sahají tak daleko do historie, co první zmínky o nákazách. Tito muži jsou v různých částech Untery nazývání různě, ale s jistotou je mají všude. Vyjímkou je snad věčně zmrzlý sever, kde se ani krysám nechce žít. V minulosti krysaři přicházely z řad vysloužilých Lampářů, postupně se ale toto povolání stalo natolik populární že se rozšířilo po celém. světě.
Jejich největší boom pak nastal při sérii velkých epidemií v Midlandu, kdy v dobách starého království sužovalo zemi opakované vlny černé smrti, šedé kůže a nemoci špatné krve. V těchto temných dobách nastal jako rozvoj lékařské magie v Midladnu, tak i nárust mužů živící se jako lovci krys.