Requiem

Organizační struktura

Hierarchie funguje prostě, leč funkčně. Na samotném vrcholu stojí Pětirada, která řídí společně s oficíry administrativní chod celé gildy. Každým rokem se konají jedny zkoušky umožňující výměnu jednoho ze členů Pětirady, tedy za pět let se celá rada může prostřídat. Členové se nahrazují postupně tak, v jakém pořadí získali svou pozici. Tedy, pokud jsou ovšem nahrazeni, svůj post si totiž mohou udržet po více jak jedno pětileté období. Jde jen o to, jak dopadnou ve zkouškách.
Zkoušky fungují jednoduchým způsobem. Všichni uchazeči o post v radě a mistr, kterého mají nahradit, podstoupí sled testů a ten s nejlepším výsledkem získá povýšení (nebo si zachová svou funkci). Bývalý člen rady pak spadne o úroveň níž na post oficíra. Zkoušky se skládají hlavně z analytických otázek o příšerách samotných a hlavně o ekonomické stránce cechu.
Celá struktura funguje na principu pyramidy, musíte po ní postupovat postupně. Takže i pro post oficíra musíte nejdříve dosáhnout pozice mistra lovčího. Pokud už člověk je mistrem, musí získat alespoň dvacet podpisů oficírů nebo svolení jednoho člena Pětirady, aby povýšil. Podmínkou ovšem je, že v rancích oficírů musí být volné pozice. Oficíři jsou většinou postarší lovci, kteří už nemají sílu na práci v terénu. Pracují primárně při dohodách s obchodníky, registraci zakázek, kartografii (vyznačování lovišť), sepisování bestiářů a podobně. Proto je velmi záhodno, aby rozuměli příšerám, jak jen je možné a proto se vyžaduje rank mistra.
Mistrem se stanete, pokud za sebou budete mít dostatečný počet splněných zakázek nebo získáte gildě plněním kontraktů dostatečné revenue. Požadavky se pořád hýbou, jak v Requiemu přibývá i ubývá nových adeptů a je třeba regulovat jejich šplh po pyramidě, ale můžete si být jisti, že pro titul mistra musíte mít minimálně pětiletou praxi v terénu. Nejnižší úroveň jsou lovci, ale nenechte se zmást, i tohle je drsná cháska. Splnění přijímacích zkoušek je velmi těžké a člověk musí být mistr v přežití a boji. Nicméně i na nejnižším postu je to práce placená skvěle.
Lovec může buď přijmout kontrakt, nebo volně lovit a části příšer prodat přes gildovního provianťáka. Nesmí ovšem nic prodat třetí straně, nebo převzít kontrakt na vlastní pěst, Requiem musí dostat svůj díl.
Zranění lovci, kteří nejsou schopni služby nebo jsou příliš staří na její efektivní plnění, pak pracují na odlehlých pobočkách jako levná náhrada oficírů.

Zdroje

Jedná se o bohatý cech, který příliš nešetří. Hlavně na svých lovcích. V každém větším městě najdete jejich pobočku, která neobsahuje nejen recepci a kanceláře se špičkovým vybavením, ale i ubytování pro lovce hledající odpočinek hodné nejdražších apartmá v zájezdních hostincích. V hlavním městě pak mají i vlastní lázeň, kde mohou relaxovat. Využívání těchto zařízení má každý člen cechu zadarmo.
Mají pak spoustu menších poboček po celém Bugwoods v menších odlehlých vesnicích, kde o kontrakty není nouze. Pak se jedná spíše o menší chatky s jedním členem cechu, který vránami posílá kontrakty do nejbližší větší pobočky.
Církev a král si uvědomují jejich důležitost a nechávají jim volnou ruku a občas jim dokonce vypomáhají s expanzí.

Agenda

Requiem je organizace plebsem velmi ceněná a opěvovaná. Lid je pasoval do role svých ochránců před příšerami a hlavně v odlehlých částech Bugwoods jsou často vítání potleskem, věncem kvítí od místních děveček a podobně.
Ikdyž v hloubi duše vědí, že se jen jedná o chladnokrevný obchod s orgány příšer, rádi věří tomu, že v celých těch zasraných bažinách je alespoň něco přátelského.

Historie

Cech Requiem založila skupina dezertujících Lampářů ze severního carství vedená Igorem Špelcem, mistrem ostrostřelcem. Vlastně celá skupina se skládala z elitních vojáků ve službě vlasti. Nicméně někteří kvůli osobním důvodům, někteří kvůli zacházením autorit s nimi se rozhodli zmizet. Bohužel i přes své dovednosti, neměli odslouženo dost na to, aby mohli jen tak v poklidu odejít a dezerce byla jejich jedinou možností.
Nezůstali hned za hranicemi, protože věděli, že severní části Midlandu zoufale toužily po míru s carstvím a rozhodně by nebránili jejich zatykači, dokonce by je ještě s hrdostí přehodily zpátky přes hranice. Proto utekli až do Bugwoods, zapadákova, kam se za nimi nikdo rozumný nepustí.
Když zjistili, jak bídná je tu situace s příšerami, rozhodli se, že využijí své zkušenosti ze severu na zlepšení místních podmínek a hlavně přivydělávání si nějaké té koruny. Několik let se plížili bažinami, zachraňovali sedláky a kuchali příšery, až nakonec dokázali nahromadit dostatečné množství peněz na poklidný život mimo blata. Po tomto dobrodružství jich z původních dvanácti zbylo už jen pět.
Nicméně za tu dobu získali po celých blatech slušnou pověst a Igor si trval na tom, že by ji neměli jen tak zahodit a přejít k pohodlnému způsobu života. Měli v plánu zbudovat zde svůj vlastní cech Lampářů.
Využili zdrojů, které shromáždili a vytvořili za ně PR kampaň, jakou bažiny ještě neviděli. Proměnili svou pověst v úplnou legendu a brzy za nimi začali chodit rekruti zoufale toužící po jejich bohatství a hrdinství. Začali budovat organizaci založenou na multilayer marketingu, který jim rychle umožnil získat hromadu peněz. Bylo jim totiž jasné, že netrénovaní sedláci nikdy nebudou schopni splnit všechny kontrakty, které jim budou zadány. A tak vydělávali na jejich vlastní hlouposti a neschopnosti. Každý nový rekrut přivedl tomu, kdo ho doporučil nějaké drobné výhody. Hlavně šlo o to, že chudák mohl jiného chudáka poslat za sebe na svůj kontrakt. Takže každý chtěl zoufale sehnat lidi pod sebe, aby se vyhnul té nejriskantnější práci. A každý lovec musel odevzdávat tribut.
Byl to nechutný obchod, kdy posílali hloupé mladé kluky do bažin za smrtí.
Když se náhdou vrátil – skvěle, dostali peníze z kontraktu. Když se nevrátil – ok, pořád máme jeho tribut.
Hezky to sedlo k jejich povaze – totiž většina z nich měla v carství problémy s morálkou, což jen vyvrcholilo jejich dezercí. Ale i tak se část z nich znechucená sebou samými vzpamatovala. Hlavně v době, kdy se začalo proslýchat, jaký nespolehlivý podvod jejich gilda je. Uvnitř Requiemu začali velké rozbroje a hádky, skoro se zdálo, že se gilda rozpadne. Igor Špelec však včas zakročil. Stmelil své druhy a dohodl jim. Sám byl znechucený, ale také chápal chuť po zisku. Došli ke kompromisu, že budou pokračovat, ale s čestnější, lepší strukturou. Svědomí bylo uspokojeno a PR průšvih za dveřmi přinutil zbytek souhlasit. A tam vznikla pyramidová struktura, kterou známe dodnes. Trvalo to velmi dlouho, ale špinavá frakce založená pěti zkurvysynama se po několika generacích přetavila a proměnila v poměrně férový cech, který však i přesto byl neuvěřitelně výdělečný. Vlastně byl díky spoluprací se zahraničními obchodními cechy úspěšnější, než se mohlo kdy zdát. Jak říká staré známé přísloví "Vlk se nažral a koza zůstala celá".

Tetování označující člena gildy.