Černokněžný rituál

Military action

Jen poslední boj nás dělil od záchrany Cvety

Zraněni, unaveni, ale s vědomím, že neustoupíme, jsme se vydali dál. Slyšeli jsme výkřiky a hrubý hlas, který recitoval modlitbu k neznámým božstvům. Vtrhli jsme do jeskynní místnosti a spatřili jsme několik posledních skrábníků a jejich velitele, skrábníka velkého téměř jako člověk, ale hora svalů s nebezpečně vypadajícím mečem. Skrábníci nám okamžitě vyšli vstříc. Jejich nevzhledné zbraně se leskly ve světle pochodní, jejich pokřivené tváře byly strnulé v ohyzdných grimasách. Vyčkávali jsme jejich útoku, Petr a Bazal po nich stříleli z luku a kuše, já a elf jsme zaútočili kopím. Mezi námi a tím velkým skrábníkem vzplála ohnivá stěna. Skrábník už zvedal svůj meč, že jedinou ranou sprovodí Cvetu ze světa, když jsem se já a elf rozeběhli skrz ty pekelné plameny a společnými silami jsme srazili skrábníka k zemi. Musím tady přiznat, ač nerad, že nebýt elfa Reevika, tak bych toho velkého skráníka sám nepovalil. Reevik se bil se skrábníkem na zemi a já jsem rozvázal Cvetu, která byla připoutána ke zvláštnímu kamennému sarkofágu. Cveta se okamžitě zvedla, popadla mé kopí