Darakurština

Telgar vzal znova do ruky číši, pomalu ji zvedl od stolu a pousmál se. Pak se dlouze rozhlédl po spolusedících a pronesl: „Kale uri menna. Tore to utake nu kale,“ což se dá přeložit jako- „Stačí počkat, čas brzy přijde.“

— podoba jazyka darakuri z příběhu Královrah

Krátký popis

"Moto a darakuri", tedy - jazyk osvobozených; je společný jazyk národů a kmenů, obývajících jižní tundry a sněhové pláně kontinentu Kellanar. Mluví jím, anebo mu rozumí téměř čtvrtina veškeré kellanarské populace, právě kvůli jeho historickémů původu. Je to jazyk velmi jednoduchý a systematický. Slova jsou ohebná i neohebná, záleží na kontextu. Jazyk má mnoho variant, nářečí a forem, jednou z nich je např. jazyk N'Kala.

Historie

Jazyk vznikl velmi spontánně a zabralo dlouhou dobu, než se zformoval do aktuální podoby. Když v roce 227 obdrželi bastarioští vězni milost a uchýlili se na jih (Svět pod sněhem - povídka), vznikla darakurština spojením několika dalších jazyků. Z každého jazyku se převzalo několik výrazů, které byly nejpoužívanější a nejsnazší. Jelikož ale není prakticky možné, aby se desítky lidí naučily během několika dní úplně jiné výrazy, než které byli zvyklí používat většinu svého života, nebyl jazyk na počátku zcela efektivní.

Jedním z historicky nejvýznamějších bodů bylo založení ostrovních kolonií

"Kale uri menna. Tore to utake nu kale" My potřeba čekat. Čas brzy jít k my. (Stačí počkat, čas brzy přijde.)
"Ata to mate, ila no ke'tore." Já pamatovat, ono být trvalé. (Co pamatuji, bylo to tak vždy.)
Konfaela - ostnokožec (tvrdokožná ryba)