Černé války

Military action

Černé války byly vyústěním drobnějších konfliktů Starších bohů a Xhontuhphatatxlů. Jednalo se o poslední pokus Starších bohů o sjednocení světa pod svá křídla. Mnoho říší a druhů bylo zničeno a ztratily se v propadlišti dějin. Nakonec Starší bohy uvěznili elfští mágové a založili rozlehlou říši, která přetrvala přes tisícovku let.

Metody Starších bohů se už nějakou dobu nezamlouvaly některým jejich sloužícím, kteří si pomalu začínali uvědomovat vlastní existenci a rozhodli se, že nechtěli držet svět v nekončícím cyklu otroctví a tyranie. Mezi takové vzbouřence patřil třeba apoštol Árés, který byl zodpovědný za velení zástupům elfů, kteří tvořili většinu obyvatel temných království.   V té době měli elfové své mágy, kterým se říkalo Arkanisti. Tito mágové získali svou magii přímo od Staršíczh bohů v době, kdy tento koncept teprve vyvíjeli, a byli proto mnohem mocnější, než pozdější mágové, kteří se magii učili sami. Árés proto začal mezi elfy zasévat semínka vzdoru, která rostla až k nejvyšším magickým představitelům.   S jeho plány mu také pomáhali Xhontuhphatatxlové, které někteří apoštolové považovali za vesmírné protizávaží Starších bohů, kteří se zjevovali Arkanistům jako jasné světlo v jejich snech a přesvědčovali je, aby se proti jejich temným pánům vzbouřili. Sami začali chystat armády svých stvoření k napadení Temné říše.   Apoštol (tak se nazývali důstojníci Starších bohů, než se z nich stali Mladší bohové) Blaxir stvořil před několika staletími dokonalé bytosti, titány, aby byli spojovacím článkem mezi smrtelníky a apoštoly. Bohužel, někteří z nich nejen že byli mocnější, než někteří apoštolové, ale zároveň si mnohem rychleji vyvinuli smys vlastní síly a vůle, poháněnou jejich chaotickou náturou. Tato chaotická nátura taky zapříčinila to, že titán Amaros zahájil Černé války tím, že Blaxira holýma rukama zabil (zaměstnanci od té doby na jeho počest nenávidí své nadřízené) a vedl své bratry do boje s vojsky Starších bohů, čímž narušil staletí důkladých plánů Ára a jeho spojenců. Ti všichni se k nim následně přidali v tom, co se nakonec zdálo být jejich válkou za svobodu.   Navzdory jednotnosti titánů, Xhontuhphatatxlů, elfů i apoštolů se zdálo, že je jejich soupeř odejde z války vítězně. Zatímco jejich legie mohly být kvalitnější co se výbavy a motivace týče, Starší bohové měli moc tvořit. Tvořili proto odporné ďábly, od takových, co tvořili řady pěchoty, až po ty, kteří se skoro mohli měřit s titány v souboji. Árův mistrovský plán se začínal rozpadat.   V té době nebyli draci superinteligentní sběrači pokladu, jakými jsou dnes, převážně díky bohům Tiamat, Bahamutovi a Sardiorovi, ale to nic neměnilo na tom, že se jednalo o úctyhodné tvory přírody. Apoštol Elial naučil některé elfy tyto majestátní plazy sedlat, čímž nepřímo založil tradici Dračích rytířů. Všichni apoštolové věřili, že tato vojenská síla nakloní váhy osudu v jejich prospěch. Všichni apoštolové se mýlili.   Zvrat přinesl až nečekaný spojenec. Skupina ďáblů, v čele s jistým A'Dhamar'Falusem, po bojích s titány zjistila, že na té svobodě a chaotičnosti života možná přece jenom něco bude. Setkal se proto s Árem pod rouškou noci, aby spolu stvrdili úmluvu. A'Dhamar'Falus a jeho vzbouřenci, kteří si začali říkat Démoni, napadnou Staší bohy u kořenů a dovolí tak koalici zaútočit rozhodným úderem.   Árés, který už si s ostatními apoštoly brousil zuby na božské postavení, které uzme po Starších bozích, tak dal do pohybu svůj plán. Vytvořil společně s arkanisty rituál, který měl spoutat Starší bohů. Věděl, že není možné je zabít bez toho, aby se zhroutil svět. Teda, on by se nezhroutil. Země by zůstala tak, jak je. Ale stalo by se něco jiného, jako třeba to, že by se jedna plus jedna naráz nerovnalo dvěma, nebo by si tradiční trojice skupenství hmoty začala vymýšlet nejrůznější bratrance, potomky a jiné rodinné příslušníky, kteří by udělali život ve vesmíru o tu malou chaotickou špetku nepříjemnější. Museli proto přijít pod zámek. Velmi odolný a magický zámek.   Jakmile se jejich vojska vlila do měst, kde samotní Starší bohové sídlili, přesunuly společnou mocí desítky arkanistů fyzické schránky Starších bohů na přípravená místa hluboko v podzemí, kde zahájili svůj rituál. Využili tak moc, kterou jim Starší bohové propůjčili k tomu, aby jejich moc snížili. Tento rituál omezil dosah jejich moci. Rituál tak drží bohy nejen v prostoru (což by samo o sobě vzhledem jejich tvaru nebylo k ničemu), ale hlavně velmi omezuje jejich magickou moc. Ta je tak omezena (ač by semohlo zdát, že se stále jedná o velmi mocné schopnosti) na telepatii v rozsahu přbližně jedné galaxie (dál to nikdo nezkoumal) a sesílání kouzel nulté až deváté úrovně skrz prostředníky.   Rituál měl ovšem drobný nedostatek, a to ten, že všichni zúčastnění arkanisti jsou potřeba k tomu, aby probíhal. A to až do konce času. Nad těmito jeskyněmi proto vyrostla čtyři velká města, jejichž obyvatelé časem zapomněli na svůj původní účel, ale jejich přirozené obrany stále tvoří mocné přehrady před vlivy, které by se mohly pokusit rituál napadnout.   Po válce se z mnoha apoštolů stali Mladší bohové, titáni za své zásluhy získali místo v Arborei, kam odešli, a démoni se na století usadili v Kamenných pláních, kde jim nezávazně "vládl" A'Dhamar'Falus.